1 VSOL 627/2016-A-10
KSBR 44 INS 9468/2016 1 VSOL 627/2016-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 606 86 847, bytem Prostějov, Sídl. Svobody 3575/76, PSČ 796 01, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 9468/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka ze dne 26.4.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.4.2016, č.j. KSBR 44 INS 9468/2016-A-5, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.4.2016, č.j. KSBR 449 INS 9468/2016-A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení, zaplatil na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu 22.4.2016 se dlužník domáhal rozhodnutí o jeho úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. S ohledem na rozsah majetku dlužníka a předpokládané náklady řízení při konkursu dospěl soud k závěru, že je nutno stanovit zálohu na krytí nákladů insolvenčního řízení neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dále zdůraznil, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků, neboť bez pohotových finančních prostředků nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Složená záloha proto správci umožní uhradit především náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka, a dále např. na poštovné, telekomunikační služby, cestovné, správní poplatky, náklady účetních a daňových služeb. Institut zálohy slouží taktéž jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty. Jelikož při řešení úpadku konkursem činí nejnižší odměna správce (pozn., dojde-li ke zpeněžování) nejméně 45.000 Kč (bez DPH) a dále má správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. v platném znění též nárok na odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek za každou 1.000 Kč (bez DPH), proto soud stanovil maximální výši požadované zálohy 50.000 Kč. Přitom nepřehlédl, že podle předloženého seznamu majetku dlužník vlastní nemovitý majetek, nicméně v tomto okamžiku nelze předjímat, kdy, za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit. Nelze připustit, aby do doby než bude majetek dlužníka zpeněžen, nesl veškeré náklady řízení insolvenční správce. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Uložení zálohy není potřebné pouze za situace, že dlužník disponuje hotovými finančními prostředky, kterými lze krýt již počáteční náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že počáteční náklady správce budou omezeny pravděpodobně na náklady spojené se zjištěním obsahu majetkové podstaty, popřípadě s jeho oceněním. Jako součást tohoto odvolání však předkládá odhad nemovitosti (pozn. bytové jednotky, jejíž cena je stanovena ve výši 750.000 Kč), dle nějž lze důvodně předpokládat, že při zpeněžování dojde k uspokojení odměny a nákladů správce v plné výši. Dlužník navíc v současné době disponuje pouze částkou 5.000 Kč, kterou považuje za adekvátní vzhledem k charakteru nezbytných administrativních úkonů správce po prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby následně bylo vydáno usnesení, kterým bude stanovena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč. Ke svému odvolání dlužník žádné listiny, tedy ani zmiňovaný znalecký posudek, nepředložil.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

V daném případě se spisu soudu prvního stupně podává, že insolvenční návrh dlužníka (doručný dne 22.4.2016) je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku ve smyslu ustanovení § 3 IZ, neboť tvrdí své od roku 2013-2015 postupně splatné závazky vůči 14 věřitelům v celkové výši 1.162.050 Kč, z toho, kromě jednoho, jsou všechny závazky vykonatelné a jsou zajištěny nemovitým majetkem dlužníka. Dále též s ohledem na skutečnost, že dlužník tyto své závazky nehradí déle jak 3 měsíce po lhůtě jejich splatnosti, lze rovněž učinit závěr, že dlužník není schopen tyto své závazky hradit. Je zde tedy důvodný předpoklad, že úpadek dlužníka bude zjištěn a že na jeho majetek bude prohlášen konkurs, případně bude projednáván jako konkurs nepatrný § 314-315 IZ.

Ze shora citovaného ustanovení § 108 IZ vyplývá, že lze po insolvenčním navrhovateli (až na uvedenou výjimku u zaměstnanců dlužníka), tedy i včetně dlužníka který podává insolvenční návrh, požadovat zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, pokud tyto finanční prostředky nelze zajistit jinak, což je i přezkoumávaný případ.

Dle návrhu i předloženého seznamu majetku dlužník sice vlastní nemovitý majetek a to bytovou jednotku, která byla oceněna dle odhadu znalce z roku 2016 na částku 750.000 Kč (tento odhad-nikoliv však vypracovaný soudním znalcem, dlužník předložil již k návrhu nikoliv k odvolání), dále je dlužník podílovým spoluvlastníkem nemovitostí v rozsahu 1/2 a to stavební parcely s domem a 6 pozemků, jejichž cena dosud známa není, nicméně v majetku dlužníka se nenachází potřebná finanční hotovost. Pokud dlužník v seznamu majetku uvedl, že má k dispozici hotovost 2.314 Kč, pak v odvolání se o této částce již nezmiňuje; nelze proto mít postaveno najisto, že touto částkou disponuje i v současné době (byť dlužník sám považuje za adekvátní zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč).

Odvolací soud proto na základě těchto zjištění shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že nelze v této fázi řízení spekulovat nad tím, kdy se nemovitý majetek dlužníka podaří správci zpeněžit, případně v jakém rozsahu a s jakým výtěžkem. Je přitom třeba opět zdůraznit, že pohotové finanční prostředky jsou potřebné především pro počáteční činnost správce (na poštovné, znalečné, poplatky, inzerci, cestovné apod.), než bude zpeněženo, a že záloha slouží i jako záruka úhrady nejen výdajů správce, ale i jeho odměny, aby je v případě nízkého výtěžku nemusel v konečném důsledku hradit stát. Nelze rovněž po správci spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svých prostředků. Při rozhodování soudu o stanovení zálohy a její výše je významná rovněž skutečnost, že insolvenční soud může uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze do rozhodnutí o úpadku, kdy zpravidla skutečný rozsah, hodnota majetku a především jeho zpeněžitelnost není soudu známa; to vše musí po rozhodnutí o úpadku prověřit až insolvenční správce.

Proto dospěl odvolací soud k závěru, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v přezkoumávaném případě nutné a to včetně požadované výše, neboť v případě, že po zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek bude insolvenční správce zpeněžovat, pak tomu nutně předchází jednak soupis tohoto majetku, jeho zajištění, ocenění, což si vyžádá bezprostřední náklady. Dále je nutno přisvědčit soudu prvního stupně, že bude-li správce zpeněžovat, pak jen odměna správce ze zpeněžení bude činit dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč (k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem) a zcela nepochybně správci vzniknou i hotové výdaje či náklady konkursu. Dále s účinností od 1.1.2014 má správce nárok, při řešení úpadku konkursem, na další odměnu a to z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele 1.000 Kč (§ 2a uvedené vyhlášky). V případě, že je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení žádného majetku (nebyl získán žádný výtěžek), pak náleží správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně však opět 45.000 Kč, k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem (§ 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., § 38 odst. 1, odst. 2 IZ v platném znění).

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 13. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu