1 VSOL 626/2014-A-19
KSBR 30 INS 10812/2014 1 VSOL 626/2014-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků: a) Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Bítovčice 98, PSČ 588 22, b) Kristýny Sedlmajerové, nar. 23.7.1983, bytem Jihlava, Bítovčice 98, PSČ 588 22, o společném insolvenčním návrhu manželů spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.5.2014, č.j. KSBR 30 INS 10812/2014-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.5.2014, č.j. KSBR 30 INS 10812/2014-A-5 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč se dlužníkům neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužníci mají závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 851.407 Kč, dlužník a) nemá žádný příjem, dlužnice b) má příjem ve výši 9.451 Kč a z tohoto příjmu je dlužnici b) nutno ještě strhnout zákonnou povinnost vůči třem dětem ve výši 4.461 Kč měsíčně, a proto se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek (když souhlas věřitelů s nižším plněním není doložen), což povede k zamítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku obou dlužníků konkursem. Při řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH, přičemž z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci nemají pohotové finanční prostředky k zaplacení této odměny, a proto je třeba prostředky zajistit složením zálohy.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci odvolání, ve kterém namítali, že mají pouze příjmy, které uvedli v návrhu, takže jsou ochotni zaplatit menší splátku , a proto navrhovali, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zrušil. V průběhu odvolacího řízení dlužník a) soudu předložil darovací smlouvu ze dne 22.5.2014 s úředně ověřeným podpisem dárce Jany Hrubé, která se zavázala vyplácet k rukám obdarovaného Davida anonymizovano ke každému prvnímu dni v měsíci po dobu následujících pět let-což je šedesát měsíců-ode dne 1.7.2014 do 1.7.2019 finanční dar ve výši 4.000 Kč. Dlužnice b) soudu předložila darovací smlouvu ze dne 22.5.2014 s ověřeným podpisem dárce Marie Bišofové, kterou se zavazuje vyplácet k rukám obdarované Kristýně Sedlmajerové ke každému prvnímu dni v měsíci po dobu následujících pět let-což je šedesát měsíců-od 1.7.2014 do 1.7.2019 finanční dar ve výši 3.000 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci-manželé David Sedlmajer /dále jen dlužník a) / a Kristýna Sedlmajerová / dále jen dlužnice b) / se společným insolvenčním návrhem ze dne 10.3.2014, doručeným soudu dne 17.4.2014, domáhali rozhodnutí o svém úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podali na předepsaném formuláři, ve kterém uvedli, že v současné době mají 22 závazků vůči 16 nezajištěným věřitelům ve výši celkem 851.407 Kč, dlužník a) je bez příjmu, dlužnice b) pobírá od května 2012 rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč měsíčně a dále důchod ve výši 5.651 Kč měsíčně, takže má příjem celkem ve výši 9.451 Kč měsíčně. Dlužník a) má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a dlužnice b) má vyživovací povinnost ke třem dětem. V kolonce 17 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedli celkem 21 závazků a v kolonce 19 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedli jeden závazek. V kolonce 18 (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) neuvedli žádný závazek. V kolonce 16 (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) uvedli nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 215 pro obec Horní Krupá a katastrální území Horní Krupá u Havlíčkova Brodu s tím, že tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky Komerční banky, a.s. ve výši 600.000 Kč, 292.500 Kč a 90.180 Kč. Jedná se o majetek v pořizovací hodnotě 800.000 Kč. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory lze zjistit, že dlužnice b) má vyživovací povinnost k nezletilé Leoně anonymizovano , anonymizovano , Gabriele Sedlmajerové, nar. 22.8.2007 a Alexeji Sedlmajerovi, nar. 29.4.2012. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odstavec 2). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 392 odst. 3 IZ jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Odvolací insolvenční soudy jsou jednotné v názoru, že nelze vyloučit schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jen z příjmů třetí osoby. V posuzované věci nutno zohlednit, že dlužníci si ve snaze uhradit věřitelům alespoň zákonem požadovanou část pohledávek zajistili další příjem z darovací smlouvy. Pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze tedy počítat s finančním darem ve výši celkem 7.000 Kč měsíčně, takže dlužníci jsou schopni za pět let zaplatit nezajištěným věřitelům 39,82 % (nebude-li insolvenční správce plátcem DPH), případně 37,82 % (bude-li insolvenční správce plátcem DPH) jejich pohledávek.

Za dané situace nelze předpokládat zamítnutí návrhu na povolení dle ustanovení §395 odst.1, písm. b) IZ, neboť nelze důvodně očekávat , že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sp.zn. 29 NSČR 12/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013, je formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta pět let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Po rozhodnutí o povolení oddlužení ze rozhodnout o neschválení oddlužení podle ustanovení § 405 odst. 1

IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční zákon počítá též se zrušením schváleného oddlužení podle ustanovení § 418 odst. 1IZ , jestliže: a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odstavec 3).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25.září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu