1 VSOL 621/2015-B-21
KSBR 27 INS 21121/2013 1 VSOL 621/2015-B-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Mirky anonymizovano , anonymizovano , bytem Krahulčí 85, PSČ 588 56, b) Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Krahulčí 42, PSČ 588 56, o podnětu insolvenční správkyně na změnu usnesení o schválení oddlužení, o odvolání dlužníka b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.2.2015, č.j. KSBR 27 INS 21121/2013-B-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 398 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), rozhodl, že k žádosti dlužníka Marka anonymizovano ze dne 6.1.2015 o stanovení jiné výše měsíčních splátek v oddlužení se nepřihlíží.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník b) podáním ze dne 6.1.2015 požádal o snížení splátek na oddlužení o částku 1.500 Kč měsíčně a konstatoval, že tato žádost je opožděná, neboť dlužník b) nepožádal o stanovení jiné výše měsíčních splátek v návrhu na povolení oddlužení, a proto k takové žádosti v této fázi řízení nelze přihlédnout (ust. § 398 odst. 4 IZ). Soud prvního stupně pro úplnost uvedl, že oddlužení má stanoveno limity maximálně přípustných srážek z příjmu a nezabavitelné částky zákon považuje za přiměřené a dostatečné k úhradě všech základních životních potřeb dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník b) odvolání, v němž namítal, že v návrhu o stanovení jiné výše měsíčních splátek bylo uvedeno, že v průběhu insolvenčního řízení bylo rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29.4.2014 rozvedeno jeho manželství, nezletilé děti byly svěřeny do jeho péče a matce byla stanovena povinnost platit výživné. Jedná se tedy o nové skutečnosti, které nastaly až po datu 30.7.2013, a proto nemohly být uplatněny v původním návrhu na povolení oddlužení. Soud prvního stupně však jeho poměry vůbec nehodnotil. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že mu povolí pro účely oddlužení splátky o 1.500 Kč nižší, než představuje splátka v zákonné výši.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 1, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka b) je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení ve věci dlužnice a) bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužnice a) spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 30.7.2013 a insolvenční řízení ve věci dlužníka b) bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka b) spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 30.7.2013. Žádný z dlužníků v návrhu na povolení oddlužení nežádal o stanovení nižších než zákonem určených splátek. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 21121/2013-A-7, insolvenční řízení dlužnice a ) a insolvenční řízení dlužníka b) spojil ke společnému řízení s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. KSBR 27 INS 21121/2013. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 21121/2013-A-10, rozhodl o úpadku dlužníků a) a b) (výrok I.), dlužníkům povolil oddlužení (výrok II.) a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Martinu Kaplánkovou, se sídlem Jihlava, Divadelní 1604/8, PSČ 586 01, IČ: 71331328 (výrok III.) a usnesením ze dne 22.10.2013, č.j. KSBR 27 INS 21121/2013-B-4, schválil oddlužení dlužníků a) a b) plněním splátkového kalendáře (výrok I.), dlužníkům uložil, aby po dobu 5 let platili nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému 25. dni v měsíci (počínaje dnem 25.12.2013) z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku stanovenou podle ust. § 398 IZ, a to po odečtení stálých plateb, jakož to zálohy na odměnu a zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 900 Kč měsíčně + DPH v zákonné výši, a to podle poměru pohledávek věřitelů uvedeného v rozhodnutí s tím, že první splátku jsou dlužníci povinni uhradit ke dni 25.12.2013 (výrok II.). Usnesení o schválení oddlužení nabylo právní moci dne 29.11.2013. Dne 6.1.2015 byla soudu doručena prostřednictvím datové schránky insolvenční správkyně žádost, aby dlužník b) mohl hradit pro účely oddlužení splátku o 1.500 Kč nižší než činí splátka v zákonné výši s odůvodněním, že se dlužník b) ocitl v tíživé životní situaci, a proto se s touto žádostí obrátil na insolvenční správkyni, která jeho žádost tlumočí. Správkyně uvedla, že manželství dlužníka b) bylo rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 19.8.2014, č.j. 22 C 190/2014-13, rozvedeno a rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29.4.2014, č.j. 7 Nc 508/2014-37, byly nezletilé děti dlužníků a) a b) svěřeny do výchovy dlužníka b) a dlužnice a) byla zavázána přispívat na jejich výživu. Dlužník b) je sice zaměstnán ve společnosti BOSCH DIESEL, s.r.o., nicméně srážky pro účely oddlužení jsou po rozvodu manželství vyšší, neboť mu ubyla vyživovací povinnost k manželce. Dlužnice a) má příjem z invalidního důchodu, z něhož lze srážet pouze 300 Kč měsíčně, dlužník b) musí ze svých příjmů hradit hypotéku ve výši 5.500 Kč měsíčně, aby zajištěný věřitel nepožadoval zpeněžení majetku. Náklady dlužníka b) na domácnost činí 20.000 Kč ročně za vodu a uhlí a 2.500 Kč měsíčně za elektrickou energii, přičemž dlužníku b) zůstává nezabavitelná částka cca ve výši 12.500 Kč měsíčně a dlužník b) nemá nárok na sociální dávky z důvodu vysokého základního příjmu. Správkyně dále poukázala na skutečnost, že dlužníci jsou schopni i po snížení splátky uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu přesahujícím 50 %. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ustanovení § 407 odst. 3, věty první IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) tím není dotčeno.

Odvolací soud především uzavírá, že podání insolvenční správkyně ze dne 6.1.2015 hodnotí jako podnět insolvenční správkyně na změnu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dle ust. § 407 odst. 3 IZ, nikoliv jako návrh dlužníka b) o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek dle ust. § 398 odst. 4 IZ. Podání ze dne 6.1.2015 učinila insolvenční správkyně svým jménem /a nikoliv dlužník b), který podání ani podepsal-§ 42 odst. 4 o.s.ř./, byť v něm tlumočí žádost dlužníka b).

Dále je nutno uvést, že napadeným usnesením insolvenční soud rozhodoval o podnětu insolvenční správkyně o snížení splátek, která byla podána dne 6.1.2015, tedy poté, co již nabylo právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (29.11.2013). Při rozhodování o tomto podnětu soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, dle něhož shledal žádost (správně podnět) opožděnou. Aplikací jiného ustanovení insolvenčního zákona se soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí nezabýval.

Odvolací soud však považuje za nutné uvést, že se zřetelem k tomu, že podnět o snížení splátek byl u soudu podán až poté, co již bylo prováděno oddlužení plněním splátkového kalendáře po právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, bylo namístě v přezkoumávané věci aplikovat ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona totiž vyplývá, že žádost o jinou výši měsíčních splátek může dlužník podat podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ jen v návrhu na povolení oddlužení a k opožděné žádosti insolvenční soud již nepřihlíží. Změnit výši a další trvání měsíčních splátek po právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, které je vydáváno s výhradou změny poměrů, však může insolvenční soud i bez návrhu podle ustanovení § 407 odst. 3 IZ a dle hledisek v něm uvedených.

To znamená, že při rozhodování o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud hodnotí, zda došlo ke změně okolností uvedených v ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona. Ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona se při tomto rozhodnutí neaplikuje, a to ani v případě, že dlužník sám po pravomocném schválení oddlužení požádal o snížení splátek.

Protože soud prvního stupně podnět insolvenční správkyně o snížení stanovených měsíčních splátek nesprávně právně posoudil a nehodnotil jej dle zákonných hledisek uvedených v ustanovení § 407 odst. 3 IZ, nezbylo odvolacímu soudu než postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a napadené rozhodnutí zrušit a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se bude insolvenční soud opětovně zabývat podnětem insolvenční správkyně o snížení měsíčních splátek v souladu se shora naznačeným postupem podle ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 22. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu