1 VSOL 615/2015-B-12
KSBR 37 INS 27329/2014 1 VSOL 615/2015-B-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Božice 347, PSČ 671 64, b) Bronislavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Božice 347, PSČ 671 64, o neschválení oddlužení, o odvolání dlužníků a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.5.2015, č.j. KSBR 37 INS 27329/2014-B-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), neschválil oddlužení dlužníků a ) a b) (výrok I.), dle ust. § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužníka a) prohlásil konkursu (výrok II)., dle ust. § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužnice b) prohlásil konkurs (výrok III.) a rozhodl, že po právní moci výroků I. až III. tohoto usnesení se vylučuje k samostatnému řízení insolvenční věc Bronislavy anonymizovano s tím, že insolvenční věc dlužníka Karla anonymizovano bude nadále vedena pod sp. zn. KSBR 37 INS 27329/2014 (výrok IV.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužníci nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů minimálně ve výši 30 % (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že nezajištěné závazky dlužníků činí 236.261,88 Kč, každý z dlužníků má

2 vyživovací povinnosti k nezl. dětem, dlužníci mají vyživovací povinnost k sobě navzájem, dlužnice b) pobírá rodičovský příspěvek ve výši 6.100 Kč, dlužník a) pobírá invalidní důchod ve výši 5.742 Kč a za měsíc prosinec 2014 měl čistou mzdu ve výši 1.122 Kč. Tvrzený příjem ve výši 6.000 Kč za měsíc leden 2015 dlužník a) nedoložil. Dlužníci jsou nemajetní, a proto pohledávky nezajištěných věřitelů nemohou být uspokojeny z jejich majetku. Soud prvního stupně navíc shledal přístup dlužníků k plnění závazků lehkomyslným s odůvodněním, že dlužníci nereagovali na výzvu soudu zrealizovanou usnesením ze dne 17.2.2015, v rámci níž jim soud uložil, aby sdělili, zda je dlužník a) zaměstnán u společnosti D.I. SEVEN FACILITY s.r.o., zda a v jaké výši očekává příjmy od zaměstnavatele MILDRECH, zednictví a pomocné práce. Na tomto základě soud prvního stupně oddlužení dlužníků neschválil a rozhodl o řešení jejich úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Dlužníci uvedli, že upřímně litují svého pochybení, když nereagovali včas na výzvu soudu ze dne 17.2.2015 s tím, v době doručení výzvy měli nemocné děti, soustředili se na jejich léčbu a opomněli na výzvu soudu včas reagovat. Slíbili, že nadále již budou řádně plnit všechny povinnosti v insolvenčním řízení a uvedli, že dlužník a) již není zaměstnán u společnosti D.I. SEVEN FACILITY s.r.o., neboť náklady na dojíždění do tohoto zaměstnání byly tak vysoké, že se mu zaměstnání nevyplatilo. Proto dal přednost zaměstnání u Rudolfa Miči, s místem podnikání Božice 362, IČ: 40957853, kde pracuje na základě dohody o provedení práce. V září 2015 dlužníci očekávají narození třetího dítěte, jejich příjmová situace je komplikovaná, neboť žijí v oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost. Proto dlužnice b) uzavřela smlouvu o důchodu s Annou anonymizovano , nar. 7.1.1964, bytem Božice 347, PSČ 671 64, na základě níž se plátkyně důchodu zavázala dlužnici b) přispívat pro účely oddlužení měsíčně částkou 3.000 Kč. Od června 2015 se navíc zvýší příjmy dlužnice b) z rodičovského příspěvku na částku 11.500 Kč měsíčně a v budoucnu lze očekávat navýšení příjmů obou dlužníků ze zaměstnání. Z uvedených příjmů jsou dlužníci schopni uspokojit nezajištěné věřitele nejméně v rozsahu 30 % jejich pohledávek. Dlužníci poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 32/2011, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že není vyloučeno, aby jako dlužníkovy kroky směřují k poctivému vypořádání s věřiteli odvolací soud zohlednil jednání dlužníka, které může být až v odvolacím řízení reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení a žádali, aby jim odvolací soud dal ještě jednu šanci k tomu, aby mohli dosáhnout oddlužení a poskytnout v jeho rámci věřitelům maximální možné plnění s tím, že jejich úmysly jsou opravdové a chtějí se poctivě vypořádat s následky svého nezvládnutého ekonomického chování a využít všech svých schopností a možností, aby se pomocí institutu oddlužení vypořádali se svými závazky. Varianta oddlužení je pro věřitele výhodnější, neboť v případě konkursu by věřitelé s ohledem na hodnotu majetkové podstaty dlužníků nedostali plnění jako v případě oddlužení plnění splátkového kalendáře. Řešení jejich úpadku konkursem by tedy odporovalo zásadám insolvenčního řízení dle ustanovení § 5 písm. a) IZ, podle níž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z jeho účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Řešení úpadku konkursem by mělo negativní dopad i na státní rozpočet, neboť vzhledem k absenci hodnotnějšího majetku tvořícího majetkovou podstatu by náklady insolvenčního řízení nesl stát, resp. všichni daňoví poplatníci, přičemž i zásada hospodárnosti je jednou ze základních zásad občanského soudního řízení aplikovatelnou v insolvenčním řízení. Dlužníci poukázali na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.3.2013, sp.zn. KSPH 35 INS 15918/2012, 1 VSPH 314/2013, ze dne 13.2.2014, sp. zn. MSPH 95 INS 11492/2013, 3 VSPH 1675/2013-A a na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6.2.2014, I. ÚS 3271/13 a uvedli, že oddlužení je jediná šance, jak s dětmi žít klidným životem bez dluhů. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jim oddlužení plněním splátkového kalendáře schvaluje, případně aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužníci k odvolání připojili: -smlouvu o důchodu ze dne 26.5.2015, uzavřenou mezi dlužnicí b) jako příjemcem důchodu a Annou anonymizovano , nar. 7.1.1964, bytem Božice 347, PSČ 671 64, jako plátkyní důchodu, z níž se podává, že plátkyně důchodu se zavázala dlužnici b) přispívat pro účely oddlužení měsíčně částkou 3.000 Kč. Podpisy účastníků smlouvy jsou úředně ověřeny, -oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce ČR-krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Znojmo, ze dne 21.5.2015, z něhož se podává, že dlužnice b) bude pobírat od května 2015 rodičovský příspěvek ve výši 11.500 Kč měsíčně, -dohodu o provedení práce ze dne 30.4.2015, uzavřenou mezi dlužníkem a) jako zaměstnancem a Rudolfem Míčou, s místem podnikání Božice 362, IČ 40957853, jako zaměstnavatelem, z níž se podává, že dlužník a) měl sjednán rozsah práce u tohoto zaměstnavatele 300 hodin v období od 1.5.2015 do 31.7.2015 za odměnu 19.500 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 9.10.2014 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužníci uvedli, že mají vyživovací povinnost k sobě navzájem a každý z nich ke dvěma dětem, dlužník a) má příjem z invalidního důchodu ve výši 5.629 Kč měsíčně a příjem od zaměstnavatele Tamura-EUROPE LIMITED ve výši 9.400 Kč měsíčně, dlužnice b) pobírá rodičovský příspěvek ve výši 6.100 Kč měsíčně, dlužníci jsou nemajetní, vlastní pouze věci osobní potřeby a běžné vybavení domácnosti v odhadované ceně cca 12.000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22.10.2014, č.j. KSBR 37 INS 27329/2014-A-7, rozhodl o úpadku dlužníků a) a b) (výrok I.), dlužníkům povolil oddlužení (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Tomáše Truschingera, se sídlem Brno, Bašty 413/2, PSČ 602 00, IČ: 73628051 (výrok III.) a uložil dlužníkům, aby v každém započatém kalendářním měsíci od vydání rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře platili insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 1.125 Kč a zálohu na hotové výdaje ve výši 225 Kč plus DPH v zákonné výši, je-li správce plátcem této daně. Dne 3.12.2014 byla soudu doručena zpráva insolvenčního správce, z níž se podává, že do insolvenčního řízení dlužníků si přihlásili pohledávky věřitelé pod č. 1-č. 13, pohledávka č. 5 nebyla přezkoumána z důvodu její duplicity. Všechny přihlášené pohledávky jsou nezajištěné a celkem činí částku 236.261,88 Kč. Dlužníci nevlastní majetek větší hodnoty, mají vyživovací povinnost k sobě navzájem a ke dvěma dětem. Dlužník a) je nezaměstnaný, pobírá invalidní důchod ve výši 5.605 Kč měsíčně, dlužnice b) je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek ve výši 6.100 Kč měsíčně. Pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře nelze ze současných příjmů dlužníků provádět žádné srážky. Dlužníci s insolvenčním správcem spolupracují a zálohu na úhradu odměny a hotových výdajů správce platí, správce je plátcem DPH. Dne 10.12.2014 se konalo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů, všechny přihlášené pohledávky vyjma pohledávky č. 5 byly zjištěny. Dlužník a) předložil novou pracovní smlouvu uzavřenou dne 9.12.2014, z níž se podává, že byla uzavřena mezi společností D.I. SEVEN FACILITY s.r.o., se sídlem Praha 10-Strašnice, Slapská 1/2115, PSČ 100 00, IČ: 28228529, jako zaměstnavatelem a dlužníkem jako zaměstnancem, na dobu neurčitou se zkušební dobou tří měsíců se dnem nástupu do práce 9.12.2014. Soud prvního stupně jednání odročil a usnesením ze dne 26.1.2015, č.j. KSBR 37 INS 27329/2014-B-4, vyzval dlužníka a), aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení sdělil a doložil čistý příjem za prosinec 2014 a sdělil očekávaný příjem za leden 2015. Výzva byla dlužníku a) doručena dne 4.2.2015. Dne 17.2.2015 byla soudu doručena výplatní páska dlužníka a) za měsíc prosinec 2014, podle níž čistá mzda dlužníka činila 1.122 Kč, výdajový doklad od MILDRECH ZEDNICTVÍ a POMOCNÉ PRÁCE, se sídlem Božice 78, PSČ 671 64, IČ: 64436071, podle něhož byla dlužníku a) vyplacena za leden 2015 částka 6.000 Kč a 2 ústřižky poštovních poukázek o výplatě důchodu dlužníku a) v měsících lednu 2015 a únoru 2015 ve výších 5.742 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 17.2.2015, č.j. KSBR 37 INS 27329/2014-B-6, vyzval dlužníka a), aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení sdělil, zda je doposud zaměstnán u společnosti D.I. SEVEN FACILITY s.r.o., zda a v jaké výši očekává příjmy od zaměstnavatele MILDRECH ZEDNICTVÍ a POMOCNÉ PRÁCE a zda jde o příjmy příležitostné, či zda je u této společnosti zaměstnán, případně z jakého titulu pobírá od tohoto subjektu příjmy a zda příjem ve výši 6.000 Kč od tohoto zaměstnavatele je čistým příjmem dlužníka. Usnesení bylo doručeno dlužníkům dne 6.3.2015. Dlužníci na tuto výzvu soudu nereagovali. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 395 odst.1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Odvolací soud nejprve přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužníci přistupují lehkomyslně a nedbale k plnění svých povinností v insolvenčním řízení a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že dosavadní výsledky řízení nedokládají lehkomyslný ani nedbalý přístup dlužníka v takové intenzitě, aby to odůvodňovalo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 2 IZ. Lze sice přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že dlužníci nereagovali na výzvu soudu zrealizovanou usnesením ze dne 17.2.2015, č.j. KSBR 37 INS 27329/2014-B-6, nicméně dlužníci toto své pochybení v průběhu odvolacího řízení napravili a požadované skutečnosti soudu sdělili a nad svým pochybením projevili lítost a přislíbili, že již budou řádně plnit své povinnosti v insolvenčním řízení. Navíc v předcházejícím průběhu insolvenčního řízení své povinnosti řádně plnili a řádně spolupracovali s insolvenčním správcem. Odvolací soud vzal v úvahu závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v jeho usnesení ze dne 28.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 32/2011, které je uveřejněné pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, jež se sice týkají výkladu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ, nicméně je lze aplikovat i na poměry projednávané věci. Nejvyšší soud ČR v citovaném rozhodnutí uvedl, že není vyloučeno ani to, aby odvolací soud zohlednil jednání dlužníka, které může být až v průběhu odvolacího řízení reakcí na důvody usnesení, pro něž soud prvního stupně neschválil oddlužení, pokud je evidentní, že kroky dlužníků a jejich jednání směřují k poctivému vypořádání s věřiteli.

Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, tj. zda jsou schopni zaplatit svým nezajištěným věřitelům za dobu pěti let trvání oddlužení 30 % nezajištěných pohledávek. Při přezkumu tohoto závěru odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že dlužníci mají vyživovací povinnost k sobě navzájem, dlužník a) má příjem z invalidního důchodu ve výši 5.742 Kč měsíčně a nezajištěné závazky dlužníků činí 236.261,88 Kč. Dále zohlednil nový příjem dlužnice a) doložený v odvolacím řízení z rodičovského příspěvku ve výši 11.500 Kč a z důchodu ve výši 3.000 Kč měsíčně, jakož i skutečnost, že dlužníkům od září 2005 přibude další vyživovací povinnost a budou mít každý z nich vyživovací povinnost ke třem dětem. Příležitostný příjem dlužníka a) z dohody o provedení práce ze dne 30.4.2015 odvolací soud nevzal v úvahu.

Při hodnocení schopnosti dlužníků vyhovět podmínkám pro povolení řešení jejich úpadku oddlužením dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ přitom odvolací soud vycházel z ust. § 398 odst. 3, věty první IZ, podle něhož je rozhodující výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ust. § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, sráží 2/3, 1/3 zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Po odečtení nesrazitelné částky na dlužníky a jimi vyživované osoby ve výši 12.236 Kč u každého z nich nelze pro účely oddlužení z příjmů dlužníků z invalidního důchodu a z rodičovského příspěvku srážet ničeho. Srážky lze provádět jen z důchodu dlužnice b) ve výši 3.000 Kč měsíčně, což za pět let trvání oddlužení činí 180.000 Kč. Po odečtení odměny a hotových výdajů správce ve výši 1.089 Kč měsíčně (neboť insolvenční správce je plátcem DPH) jsou dlužníci schopni zaplatit nezajištěným věřitelům 81.990 Kč, což činí 34,70 % jejich pohledávek (236.261,88 Kč).

Z výše uvedeného vyplývá, že v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně příjmové situace dlužníků, a proto závěr soudu prvního stupně o tom, že nejsou schopni splnit podmínku oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ neobstojí.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat tím, zda je možno schválil oddlužení dlužníků dle ust. § 395 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 23. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu