1 VSOL 611/2016-A-13
KSBR 33 INS 4037/2016 1 VSOL 611/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Mahlerova 1967/11, PSČ 586 01, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 4037/2016, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice ze dne 7.4.2016 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2016, č.j. KSBR 33 INS 4037/2016-A-8,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. března 2016, č.j. KSBR 33 INS 4037/2016-A-8, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 389 odst. 1, odst. 2, § 390 odst. 3 a § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě od právní moci tohoto usnesení, zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech uvedl, že dlužnice podala dne 22.2.2016 insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 23.2.2016 (A-5) soud vyzval dlužnici, aby ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení doplnila mimo jiné sdělením, zda věřitelé, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužnice, souhlasí s tím, že jejich pohledávky budou řešeny v oddlužení dlužnice. Dlužnice na výzvu reagovala podáním doručeným dne 31.3.2016, avšak v požadovaném směru návrh na povolení oddlužení nedoplnila. Dlužnice proto neosvědčila, že je osobou k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněnou (§ 389 odst. 2 IZ), proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že bude nutno její návrh na povolení oddlužení odmítnut a úpadek dlužnice řešit konkursem. S ohledem na skladbu a rozsah majetku dlužnice dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro další řízení je nutné složení zálohy na jeho náklady a v další části svého odůvodnění vysvětlil smysl a účel této zálohy včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že požadovanou částkou nedisponuje, delší dobu je v tíživé finanční situaci, není schopna hradit své závazky, proto podala insolvenční návrh. Potvrdila, že má závazky z podnikání, nicméně závazek vůči věřiteli OSSZ Jihlava bude splácen třetí osobou, o čemž předkládá čestné prohlášení a dohodu o splátkách a závazek vůči věřiteli E.ON Distribuce, a.s. je exekučně srážen manželovi a bude uhrazen během dvou měsíců. Jelikož si je vědoma svých nízkých příjmů, předkládá pro své oddlužení smlouvu o důchodu na částku 1.300 Kč a žádá změnu napadeného usnesení, neboť insolvenční řízení je pro jedinou cestou, jak se dostat z dluhů a mít možnost žít jako slušný člověk.

Podle ustanovení § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu, který spojila s návrhem na povolení oddlužení a žádala oddlužení formu splátkového kalendáře, dále v seznamu svých závazků uvedla, že je v úpadku, neboť má 7 závazků vůči 5 věřitelům v celkovém rozsahu 422.243,04 Kč (postupně splatné od roku 2011-2014), z toho nezajištěné závazky v celkovém rozsahu 238.754,38 Kč vůči věřitelům E.ON Distribuce, a.s., POSPÍCHAL ČALOUNĚNÝ NÁBYTEK CZ, a.s. a Jihomoravská Plynárenská, a.s. a zajištěné závazky v rozsahu 183.487,60 Kč vůči věřitelům Okresní správě sociálního zabezpečení v Jihlavě a Plzeňský Prazdroj, a.s., s tím, že nezajištěné závazky pochází z její podnikatelské činnosti, kterou již ukončila. Dále uvedla, že je vdaná, nemá (pozn. kromě manžela) žádnou vyživovací povinnost, je v pracovním poměru a její současný průměrný čistý měsíční příjem činí 10.864 Kč. Z doloženého rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy ze dne 25.1.2016 vyplývá, že dlužnice živnost (hostinská činnost, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin) k tomuto datu ukončila a ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice je podílovou spoluvlastnicí 8 pozemků v rozsahu 1/9 v katastrálním území Líšťany; jiný majetek nemá. Dále z listin, kterými dlužnice dokládá své závazky (úpadek) se dále podává, že nezajištěné závazky vůči třem shora označeným věřitelům pochází z podnikání dlužnice, zda tito věřitelé (E.ON Distribuce, a.s., POSPÍCHAL ČALOUNĚNÝ NÁBYTEK CZ, a.s. a Jihomoravská Plynárenská, a.s.) s oddlužením dlužnice souhlasí, dlužnice ve svém návrhu neuvedla, ani tyto souhlasy nedoložila a nestalo se tak ani na základě výzvy soudu prvního stupně.

Na základě těchto zjištění odvolací soud především uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužnice je v úpadku (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ). Jelikož dlužnice se domáhá řešení svého úpadku oddlužením, byl správný postup soudu prvního stupně, pokud se zabýval otázkou, zda dlužnice osvědčila, že je osobou k podání návrhu na oddlužení oprávněnou.

Jak již uvedl soud prvního stupně, podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014), dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Ustanovení § 390 odst. 3 IZ stanoví, že návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud rozhodnutím odmítne.

Ustanovení § 396 IZ dále stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud v přezkoumávaném případě souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje. I když s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání), nicméně musí zde být splněny podmínky uvedené v ust. § 389 odst. 2 IZ. Tzn., že pokud dlužník fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku z podnikání dlužníka jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, jde-li sice o věřitele, který má pohledávku vůči dlužníku z podnikání, avšak jeho pohledávka je buď zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jednu ze shora uvedených výjimek však dlužnice ve svém návrhu na povolení oddlužení netvrdila, natož doložila, a proto je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že dlužnice neosvědčila, že je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení (§ 390 odst. 3 IZ). Proto tento její návrh (na povolení oddlužení) bude nutno odmítnout a úpadek dlužnice bude řešen konkursem. Závěr soudu prvního stupně, že v daném případě je nezbytné, aby dlužnice, která nemá ve svém majetku žádnou finanční hotovost, složila zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to v maximální požadované výši 50.000 Kč, byl proto správný.

Záloha na náklady insolvenčního řízení je v případě řešení úpadku konkursem potřebná především pro počáteční činnost správce a je rovněž zárukou úhrady jeho odměny a výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužnice insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje, pak jen jeho nejnižší odměna, jak opět správně uvedl soud prvního stupně, činí 45.000 Kč a je nepochybné že správci vzniknou další hotové výdaje (cestovné, poplatky apod.). Pokud správce v rámci konkursu nezjistí žádný zpeněžitelný majetek a tedy nic nezpeněží, pak mu ovšem zůstává nárok na odměnu z počtu jím přezkoumaných přihlášek pohledávek (za každou 1.000 Kč), nejméně opět ve výši 45.000 Kč (viz § 1, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném od 1.1.2014).

S ohledem na všechna shora uvedená zjištění i argumentaci dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, aniž se mohl zabývat tím, zda dlužnice z hlediska jejich aktuálních příjmů (včetně příjmů ze smlouvy o důchodu), další podmínky oddlužení splňuje.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 11. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu