1 VSOL 607/2011-A-12
KSBR 31 INS 13032/2011 1VSOL 607/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Hluboké 64, PSČ 675 71, zastoupeného zmocněncem Ing. Bc. Pavlem Drahovzalem, nar. 22.10.1965, bytem Podstránská 705/84, Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 31 INS 13032/2011-A-7 ze dne 30.8.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 31 INS 13032/2011-A-7 ze dne 30.8.2011 se m ě n í tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady 1VSOL 607/2011-A-12 insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, přičemž jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkovým kalendářem. Dlužník v roce 2009 převedl svou nemovitost darovací smlouvou na syna Václava anonymizovano . Úvěrové prostředky dlužník s manželkou použili částečně na rekonstrukci této nemovitosti, dále finančně vypomáhali svým synům a jejich rodinám, částku 90.000,-Kč použili pro své tři syny jako kompenzaci za darování nemovitosti čtvrtému synovi. Dlužník s manželkou každý rok darovali svým vnoučatům přibližně částku 180.000,-Kč, dále do začátku roku 2010 zajišťovali pohoštění nejbližší rodiny přibližně ve výši 30.000,-Kč ročně. Na základě uvedeného lze důvodně předpokládat, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, když se zejména od roku 2006 postupně zadlužoval, převážnou část finančních prostředků daroval svým synům a jejich rodinám, zejména vnukům. Soud spatřuje nepoctivý záměr ve skutečnosti, že dlužník sice uzavíral smlouvy o půjčkách, avšak konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byli převážně třetí osoby, tedy synové dlužníka a jejich rodiny. Dlužník darováním své nemovitosti ve prospěch osoby dlužníku blízké podstatným způsobem ponížil svůj majetek, čímž také zkrátil možnost uspokojení svých věřitelů. Vzhledem k tomu, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je jediným možným řešením úpadku prohlášení konkursu na jeho majetek. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč podle ust. § 108 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona, a to s ohledem na rozsah majetku dlužníka a k předpokládaným nákladům řízení, neboť prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že v doplnění návrhu na povolení oddlužení specifikoval, k jakým účelům použil peníze získané od věřitelů výhradně a dále k jakým účelům byly peníze získané od věřitelů použity společně s vlastními zdroji příjmu dlužníka, a z toho vyplývá, že 180.000,-Kč získaných z úvěru použil pro sebe a 102.000,-Kč pro ostatní členy své rodiny, z toho 90.000,-Kč na zaplacení svého dluhu u ostatních tří synů, který mu vznikl v souvislosti s převodem nemovitosti čtvrtému synovi, a tudíž i tyto peníze byly využity pro jeho potřeby. Z částky 300.000,-Kč použitých za období 2006 až 2009 na dary pro členy rodiny a jejich pohoštění připadla na prostředky z úvěrů pouze poměrná část, z jeho příjmu a příjmu jeho manželky přibližně 144.000,-Kč, zbytek ve výši přibližně 146.000,-Kč představovaly peníze z úvěrů. Domnívá se proto, že peníze z úvěrů nečerpal převážně pro třetí osoby, ale většinu využil pro svou potřebu a zbytek k účelům, které jsou v dnešní společnosti akceptovatelné, tedy pro drobné dary svým vnukům a pohoštění členů nejbližší rodiny. Poukázal na to, že převod nemovitosti provedl v roce 2009, kdy své splátky z úvěru řádně platil, a nemovitost nebyla vázána na žádný z poskytnutých úvěrů. Z tohoto důvodu nemovitost v lednu 2009 nepřeváděl z nepoctivým záměrem zkrátit možnost uspokojení svých věřitelů, vůči 1VSOL 607/2011-A-12 kterým dodržoval dobrou platební morálku a kteří mu v období převodu nemovitosti nadále úvěry poskytovali. Namítl, že insolvenční soud neposoudil, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala i manželka Jaroslava Strnadová, se kterou má majetek ve společném jmění manželů a kterou soud rovněž vyzval k zaplacení zálohy ve výši 50.000,-Kč. Namítl, že je zde namístě možnost spojení věcí podle ust. § 112 odst. 1 občanského soudního řádu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 395 odst. 3 IZ, na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních pěti letech proběhlo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 25.7.2011 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhá zjištění svého úpadku a povolení 1VSOL 607/2011-A-12 oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má 8 peněžitých závazků u různých věřitelů, které není schopen řádně splácet již po dobu delší než 3 měsíce a které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, k tomu konkrétně označil své věřitele například s tím, že úvěr u věřitele GE Money Bank, a.s. byl zesplatněn částkou 28.612,-Kč dne 2.5.2011, úvěr u věřitele Cetelem ČR, a.s. byl zesplatněn částkou 48.726,-Kč a dne 8.3.2011 byl vydán rozhodčí nález ve prospěch tohoto věřitele, kterému byly přiznány i náklady ve výši 21.228,-Kč, úvěr u věřitele COFIDIS, s.r.o. byl zesplatněn dne 14.3.2011 částkou 76.096,-Kč a dne 19.4.2011 byl vydán platební rozkaz ve prospěch tohoto věřitele, jeho pohledávka je exekučně vymáhána. Dále v návrhu uvedl, že do prodlení s placením svých závazků se dostal po své hospitalizaci v nemocnici v březnu a v dubnu 2010 a následně ztrátou možnosti přivýdělku ke starobnímu důchodu ze zdravotních důvodů. Do doby hospitalizace své závazky řádně splácel. K návrhu dlužník doložil seznam majetku a seznam závazků a listiny osvědčující jeho úpadek. V doplnění návrhu uvedl, že právní účinky vkladu práva darovací smlouvy nastaly dne 21.1.2009, úvěry s manželkou čerpali v posledních deseti letech, splátky hradili řádně do počátku roku 2010. Z příloh doložených k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že dlužník před převodem nemovitosti uzavíral smlouvy o úvěru v letech 2005 až 2010. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 31 INS 13032/2011 odvolací soud dále zjistil, že dne 25.7.2011 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení pro úpadek manželka dlužníka Jaroslava Strnadová, která rovněž v návrhu uvedla, že do prodlení s placením svých závazků se dostala po hospitalizaci manžela v nemocnici v březnu a dubnu 2010 a následnou ztrátou možnosti přivýdělku manžela ke starobnímu důchodu ze zdravotních důvodů, do doby manželovy hospitalizace své závazky řádně splácela.

Ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1 IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ je jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení dlužník sleduje nepoctivý záměr. Insolvenční zákon výslovně nedefinuje, co se rozumí nepoctivým záměrem, který odůvodňuje zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, případně jeho neschválení. V ust. § 395 odst. 2 zákonodárce pouze vymezil příkladmo (demonstrativním výčtem) skutečnosti, z nichž lze bez dalšího 1VSOL 607/2011-A-12 spolehlivě usuzovat na nepoctivost dlužníkova záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení. Tímto demonstrativním výčtem dal zákonodárce rozhodovací praxi vodítko pro výklad tohoto zákonného ustanovení.

Odvolací soud nepřisvědčuje soudu prvního stupně, že v dané věci lze spatřovat nepoctivý záměr sledovaný dlužníkem podáním návrhu na povolení oddlužení v tom, že dlužník uzavíral úvěrové smlouvy, prostředky získané z úvěrů použil částečně na rekonstrukci nemovitosti, kterou převedl v roce 2009 darovací smlouvou svému synovi Václavu Strnadovi, a částečně jako finanční kompenzaci vůči dalším třem synům z důvodu darování nemovitosti čtvrtému synovi, případně pro jiné potřeby členů jeho rodiny. Za situace, kdy úvěrové smlouvy dlužník uzavíral průběžně od roku 2005 do roku 2010 a k převodu nemovitosti došlo počátkem roku 2009, přičemž insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužník podal až v červenci 2011, ve kterém shodně s manželkou, která podala rovněž insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, uvedl, že do prodlení s úhradou svých dluhů se dostali až v březnu a dubnu 2010 v souvislosti se zdravotním stavem dlužníka, nelze bez dalšího uzavřít, že by dlužník sledoval podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 3 IZ. Nepoctivost záměru dlužníka sledovaného jeho návrhem na povolení oddlužení z těchto okolností bez dalšího proto dovozovat nelze, tedy překážka povolení oddlužení ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ v této věci není dána.

Soud prvního stupně se vzhledem ke svému nesprávnému závěru o nepoctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení dosud nezabýval v tom směru, zda dlužník ze svých příjmů by byl schopen plnit minimální zákonný limit 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ) a v souvislosti s tím se ani nezabýval insolvenčním návrhem podaným manželkou dlužníka Jaroslavou Strnadovou, která rovněž žádá o zjištění svého úpadku a jeho řešením oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Z výše uvedených důvodů je rozhodnutí soudu prvního stupně předčasné, odvolací soud je proto změnil (při nemožnosti postupu podle ust. § 219 a 219a o.s.ř) tak, že dlužníku se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč neukládá.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat návrhem dlužníka na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a případně i tím, zda jsou splněny podmínky pro řešení úpadku obou manželů ve společném řízení. Teprve poté případně znovu zváží, zda je potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši. 1VSOL 607/2011-A-12

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. února 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu