1 VSOL 604/2011-A-10
KSOS 16 INS 13688/2011 1 VSOL 604/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Bratrská 709/34, PSČ 750 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 22.8.2011, č.j. KSOL 16 INS 13688/2011-A-4

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to na účet Krajského soudu v Ostravě označeného ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí uvedl, že spolu s dlužníkem podala návrh manželka a oba žádali o spojení řízení. Manželka dlužníka však pobírá pouze invalidní důchod ve výši 5.633,-Kč a jelikož je její příjem příliš nízký, nelze jej postihnout srážkami. Pro společné oddlužení je tak použitelný pouze čistý příjem dlužníka ve výši 11.855,-Kč. Z něj po odečtení nezabavitelné částky zbývá částka 3.464,-Kč. Po odečtení odměny správce ve výši 900,-Kč či 1.080,-Kč (dle toho, zda je správce plátcem DPH) je použitelná částka pro věřitele 2.564,-Kč nebo 2.384,-Kč. Z připojeného seznamu závazků vyplývá, že dlužník má společně s manželkou nezajištěné závazky v celkové výši 1.278.350,-Kč. Manžel by zaplatili za 5 let pouze částku 153.840,-Kč či 143.040,-Kč. 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů však tvoří částku 383.505,-Kč. Vzhledem k výši závazků není možné ani oddlužení samotného manžela ani spojení řízení obou manželů, neboť za současného stavu by hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník vlastní majetek nepatrné hodnoty či osobní povahy, z tohoto důvodu nelze úpadek dlužníka řešit ani zpeněžením majetkové podstaty. Povolení oddlužení tedy v současné době není možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek. Jediným způsobem řešení úpadku dlužníka, který připadá v úvahu, je tedy konkurs, při kterém se zpeněží majetek dlužníka, dluhy nezanikají a případná exekuční řízení pokračují dál. S ohledem na majetek dlužníka a výši postižitelných příjmů existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Pokud bude dlužník na insolvenčním návrhu trvat i za cenu prohlášení konkursu, bude nezbytné zaplacení zálohy, která umožní při prohlášení konkursu zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním stavu majetku dlužníka, respektive v případě neexistence majetku dlužníka k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce. V případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč a v průběhu konkursního řízení je možné důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených. Pokud by nebyla záloha složena a v řízení by bylo přesto pokračováno, zatížily by jeho náklady stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je zabránění této situaci.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že veškeré závazky dlužníka a jeho manželky vznikly za trvání manželství a jsou tedy součástí společného jmění manželů. Návrh na povolení oddlužení podala i manželka dlužníka, oba manželé žádali společné projednání jejich návrhů a společné oddlužení. Uvedl, že pobírá mzdu ve výši 11.855,-Kč čistého měsíčně a souhrn příjmů navrhovatele a jeho manželky činí 17.488,-Kč čistého měsíčně, částka použitelná z tohoto příjmu do oddlužení činí 8.478,-Kč a za pět let se tedy jedná o částku ve výši 443.890,-Kč, 30 % z celkové výše závazků pak představuje částku ve výši 383.505,-Kč. Poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 133/2010-B-14, ve kterém se uvádí, že dlužník by měl mimo svých příjmů uvést i příjmy manželky, které je třeba připočíst k jeho příjmům a s nimiž je třeba počítat při úvaze, zda dlužník dosáhne na oddlužení plněním splátkového kalendáře. Namítal, že je nesprávný postup soudu prvního stupně, který uvažoval o každém z příjmů zvlášť a teprve po odpočtu přípustných srážek tyto příjmy sečetl. Tvrdil, že přípustná výše srážek by měla být počítána z celkového součtu dlužníka a jeho manželky, kdy manželům zůstává disponibilní částka v oddlužení ve výši 9.010,-Kč a je tak zachováno i životní minimum rodiny. Uvedl, že stejný postup by se uplatnil při využití institutu darovací smlouvy nebo v případě více příjmů ze zaměstnání, kdy by se nezabavitelná částka počítala ze souhrnu příjmů. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou , přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5, 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 3.8.2011 se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhl, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má 16 nezajištěných věřitelů, u nichž má celkem 30 závazků v celkové výši 1.278.350,59 Kč a dále uvedl, že jeho závazky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. Tvrdil, že na většinu závazků prováděl až do srpna roku 2010 částečné úhrady, následně však již nehradil ničeho. Dále uvedl, že očekává příjem od svého zaměstnavatele ve výši 11.855,-Kč čistého měsíčně. V seznamu majetku uvedl, že nemovité věci v jeho vlastnictví byly vydraženy v nedobrovolné dražbě a z jejího výtěžku byly uhrazeny pohledávky některých věřitelů, dále uvedl, že nemá žádný movitý majetek ani žádné pohledávky. Též uvedl, že jeho manželka souhlasí s použitím svých budoucích příjmů v oddlužení.

Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 13681/2011 odvolací soud zjistil, že manželka dlužníka Ivana Kubisová podala současně s dlužníkem insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Uvedla v něm obdobné skutečnosti jako dlužník, zejména označila shodné závazky v celkové výši 1.278.350,59 Kč a uvedla, že její příjem činí invalidní důchod ve výši 5.633,-Kč měsíčně.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a vzhledem ke svým příjmům a hodnotě svého majetku je není schopen splácet. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze, peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, narozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře (což je v praxi převažující forma oddlužení a dlužník právě ji navrhuje) nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Dlužník v návrhu uvedl, že nemá žádný majetek, lze proto vyloučit možnost schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník mohl z příjmů ve výši 11.855,-Kč splácet dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí a exekuci (zejména o.s.ř. a nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) 3.464,-Kč měsíčně (dlužník má manželku, nezabavitelná částka tedy činí 6.658,-Kč, přičemž ze zbývající části příjmů ve výši 5.196,-Kč lze pro přednostní pohledávky srážet 2/3). Z této částky je v oddlužení ještě nutné platit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, které dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí celkem 900,-Kč měsíčně (či 1.080,-Kč měsíčně, je-li správce plátcem DPH). Za pět let trvání splátkového kalendáře by dlužník zaplatil celkem 207.840,-Kč, z čehož by po odečtení nároků insolvenčního správce svým nezajištěným věřitelům uhradil 153.840,-Kč nebo 143.040,-Kč (pokud by byl správce plátcem DPH), tedy 12,03 % nebo 11,19 % výše jejich pohledávek (v tomto směru jsou tedy závěry soudu prvního stupně zcela správné). Závěr insolvenčního soudu, že věřitelé by zřejmě obdrželi plnění nižší hodnoty než 30 % jejich pohledávek, a proto by byl návrh na povolení oddlužení zamítnut, je proto správný.

Insolvenční soud se též správně vypořádal s otázkou, zda je dán důvod pro spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením ve věci jeho manželky, ve kterém by mohli být oddluženi společně. Čistý příjem manželky dlužníka činí 5.633,-Kč měsíčně, což je méně než činí nezabavitelná částka dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb., která i pro manželku dlužníka činí 6.658,-Kč. V případě spojení obou řízení a posuzování příjmů manželů společně by uspokojení věřitelů nebylo o nic vyšší než za použití příjmů dlužníka samotného. Není důvodná námitka, že by měly být příjmy obou manželů sečteny a teprve z této částky by měly být počítána výše splátky, kterou lze použít k uspokojení věřitelů. Pořád jde o samostatné příjmy dvou osob a proto je nutné též z každého samostatně počítat nezabavitelnou částku. Srovnání s případem, kdy má jeden dlužník více plátců mzdy, není na místě. Postup při srážkách ze mzdy, má-li dlužník více plátců, kdy jsou všechny příjmy dlužníka sečteny a dlužníku je srážen veškerý příjem nad nepostižitelnou částku, je výslovně upraven v zákoně (§ 297 a 298 o.s.ř.). Oproti tomu ani v případě, že vymáhaná pohledávka je součástí společného jmění manželů, nelze při výkonu rozhodnutí sečíst příjmy manželů a teprve z této částky určit nezabavitelnou částku. Opačný výklad by byl v rozporu s účelem úpravy nezabavitelné částky, kterým je zajištění určitých prostředků k obživě dlužníků, jejichž mzda podléhá srážkám. Postup navrhovaný dlužníkem tedy není v souladu ani s ust. § 398 odst. 3 věty prvé IZ, dle kterého dlužník splácí ze svého příjmu částku ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí.Odvolací námitka dlužníka týkající se společného oddlužení manželů je proto zcela nedůvodná.

Závěr soudu prvního stupně o tom, že nebude možno povolit dlužníkovi řešení jejího úpadku oddlužením, ale konkursem je proto správný, včetně úvahy o tom, že s ohledem na hodnotu majetku dlužníka (majetek nepatrné hodnoty či osobní povahy) je nutno ke krytí nákladů insolvenčního řízení uložit povinnost k zaplacení zálohy dle ustanovení § 108 IZ. Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) nejméně částku 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Soud prvního stupně určil proto správně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši částkou 50.000 Kč.

Pokud by dlužník zálohu nezaplatil, pak s ohledem na nedostatek prostředků ke krytí nákladů řízení v majetkové podstatě by náklady insolvenčního řízení tj. nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) musel hradit stát. Tomu má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem

V Olomouci dne 25. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu