1 VSOL 601/2013-B-43
KSBR 37 INS 4693/2011 1 VSOL 601/2013-B-43

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka SANVER spol. s r.o., identifikační číslo osoby: 607 08 786, se sídlem Zlín, Budovatelská 4815, PSČ 760 05, o konečné zprávě insolvenční správkyně a jejím vyúčtování, rozhodl o odvolání JUDr. Bronislavy Orbesové, se sídlem Zlín, Štefánikova 5462, PSČ 760 01, insolvenční správkyně dlužníka, ze dne 18.6.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2013, č.j. KSBR 37 INS 4693/2011-B-36,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2013, č.j. KSBR 37 INS 4693/2011-B-36, se ve výrocích II. a III. m ě n í takto:

Soud určuje odměnu insolvenční správkyně JUDr. Bronislavy Orbesové ve výši 54.450 Kč (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21%). Část této odměny ve výši 24.318,56 Kč bude uhrazena ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení a část této odměny ve výši 30.131,44 Kč bude insolvenční správkyni uhrazena Českou republikou, prostřednictvím Krajského soudu v Brně .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně schválil konečnou zprávu insolvenční správkyně JUDr. Bronislavy Orbesové ze dne 19.11.2012 a to příjmy ve výši 51.500 Kč, hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 22.464 Kč + 21% daň z přidané hodnoty (dále jen též DPH ), celkem výdaje ve výši 27.181,44 Kč (výrok I.), určil odměnu insolvenční správkyně ve výši 30.000 Kč + 21% DPH 6.300 Kč, celkem ve výši 36.300 Kč. (výrok II.) a rozhodl, že část této odměny ve výši 11.981,44 Kč bude insolvenční správkyni uhrazena z prostředků státu prostřednictvím Krajského soudu v Brně (výrok III.).

Podle odůvodnění podáním ze dne 19.11.2012 předložila insolvenční správkyně konečnou zprávu o zpeněžení majetkové podstaty a vyúčtování své odměny a výdajů. Ve zprávě správkyně uvedla, že příjmy majetkové podstaty, včetně zálohy na náklady insolvenčního řízení uhrazené dlužníkem ve výši 50.000 Kč, činí celkem 51.500 Kč. Pohledávky za majetkovou podstatou, mimo odměny insolvenční správkyně, tvoří hotové výdaje správkyně ve výši 22.464 Kč bez DPH, 26.956,80 Kč včetně 20% DPH. Odměnu správkyně vyúčtovala ve výši 54.000 Kč, včetně 20% DPH. Na úřední desce soudu a v insolvenčním rejstříku byla konečná zpráva zveřejněna vyhláškou dne 12.12.2012. Námitky proti konečné zprávě a vyúčtování podány nebyly. Jelikož konkurs byl řešen jako nepatrný, soud, aniž nařizoval jednání, konečnou zprávu insolvenční správkyně v části týkající se příjmů a hotových výdajů správkyně schválil. Částka hotových výdajů byla zvýšena o daň, kterou je insolvenční správkyně dle ust. § 38 odst. 1 IZ povinna odvést dle zákona o dani z přidané hodnoty. Jelikož v dané věci není výtěžek určený k rozdělení mezi věřitele (§ 38 odst. 1, věta druhá IZ), určil soud odměnu insolvenční správkyně podle ust. § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., s přihlédnutím k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti ve výši 30.000 Kč, což s připočtením 21% DPH ve výši 6.300 Kč činí 36.300 Kč. Z obsahu spisu soud zjistil, že správkyně před předložením konečné zprávy přezkoumala přihlášky pohledávek osmi věřitelů, zúčastnila se schůze věřitelů, provedla úkony směřující ke zjištění majetkové podstaty a kupní smlouvou ze dne 25.2.2012 zpeněžila pohledávky dlužníka. Protože odměnu insolvenční správkyně lze uspokojit z majetkové podstaty pouze částečně, bylo rozhodnuto o úhradě části odměny insolvenční správkyně z prostředků státu (§ 38 odst. 2 IZ).

Proti tomuto usnesení, výslovně proti výroku II. a III. podala insolvenční správkyně JUDr. Bronislava Orbesová včasné odvolání, v němž namítala, že rozhodnutí soudu spočívá v napadeném rozsahu v nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně vycházel z toho, že v dané věci není výtěžek zpeněžení rozdělen mezi věřitele, proto určil odměnu správkyně dle § 5 vyhlášky č. 3013/2007 Sb., s přihlédnutím k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti ve výši 30.000 Kč, což s připočtením 21% DPH (6.300 Kč) činí 36.300 Kč. Soud přitom nezohlednil, že správkyně má nárok na minimální odměnu za zpeněžování majetkové podstaty (§ 1 cit. vyhlášky), že řízení trvalo více než 2 roky a že správkyně prováděla celou řadu úkonů. Přezkoumala přihlášky 8 věřitelů, zúčastnila se schůze věřitelů, prováděla úkony směřující ke zjištění (kdy se obrátila na bankovní ústavy, pojišťovny, instituce, centrální registry, finanční úřad) a zpeněžení majetkové podstaty. Dále musela řešit pracovněprávní vztah s jednou zaměstnankyní dlužníka, vedla účetnictví dlužníka, podávala měsíčně daňové přiznání, neboť dlužník byl měsíčním plátcem DPH. V majetkové podstatě byly sepsány pohledávky dlužníka a správkyně podnikala kroky k jejich vymožení (neúspěšně). Následně proto tyto pohledávky úspěšně zpeněžila na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 23.2.2012 za 1.500 Kč. Jedná se tedy o kvalifikované důvody pro to, aby při stanovení její odměny bylo aplikováno ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 3013/2007 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, č.j. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010-B-33). Především tím, že správkyně v rámci konkursu zpeněžila pohledávky dlužníka za 1.500 Kč, splnila předpoklad, aby jí byla stanovena odměna dle § 1 odst. 5 cit. vyhlášky ve výši 45.000 Kč. Navrhla, aby odvolací soud v napadené části usnesení soudu prvního stupně změnil.

Dlužník ani ostatní účastníci tohoto řízení se k podanému odvolání nevyjádřili.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.,) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 3 IZ) dospěl k závěru, že odvolání správkyně je důvodné.

Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou úplná a správná, odvolatelka tato zjištění rovněž nezpochybnila, proto z nich při svém právním posouzení vycházel i odvolací soud. Skutková zjištění lze toliko doplnit o skutečnost, kterou zmínila i odvolatelka, že pohledávky dlužníka správkyně zpeněžila vzpomínanou smlouvou za 1.500 Kč.

Podle ustanovení § 38 IZ platí, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 1.1.2013 (viz čl. II vyhlášky 488/2012 Sb.) platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (odst. 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2% z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (odst. 2). Odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí při výtěžku od 0 do 10 mil. Kč 15%, od 10 mil. do 50 mil. Kč 1.500.000 Kč +10% z částky přesahující 10 mil. Kč, od 50 mil. do 100 mil. Kč 5.500.000 Kč + 5% z částky přesahující 50 mil. Kč, od 100 mil. do 250 mil. Kč 8.000.000 Kč +1% z částky přesahující 100 mil. Kč, od 250 mil. Kč 9.500.000 Kč + 0,5% z částky přesahující 250 mil. Kč (odst. 3). Pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou (odst. 4). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč (odst. 5).

Podle ustanovení § 5 citované vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Odvolatelce je nutno přisvědčit, že problematikou výkladu citovaného ustanovení § 38 IZ v návaznosti na § 1 a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., již řešil ve svém rozhodnutí ze dne 29.9.2010, č.j. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010-B-33 (zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 64/2011, ve svazku 5, ročník 2011, str. 649) Nejvyšší soud ČR, který v něm sjednotil dva různé přístupy odvolacích soudů, Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci, k určení odměny insolvenčního správce za situace, kdy za trvání konkursu nebyl zpeněžen žádný majetek (kdy Vrchní soud v Olomouci do té doby zastával názor, že i v takovém případě činí odměna správce nejméně 45.000 Kč).

Ve shora uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud přisvědčil závěrům Vrchního soudu v Praze, že příslušná ustanovení vyhlášky je možné vyložit jen v mezích určených zákonnou úpravou . Nicméně jak dále Nejvyšší soud uzavřel, z dikce insolvenčního zákona (jeho § 38 odst. 1 věty druhé) i vyhlášky (jejího § 1) lze i za použití jazykového výkladu dovodit, že samozřejmým předpokladem pro výpočet odměny insolvenčního správce pro případ, že způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je vlastní proces zpeněžování majetkové podstaty (bez zpeněžení majetkové podstaty nebo její části nelze hovořit ani o výtěžku zpeněžení určeném k rozdělení mezi věřitele). Dále uzavřel, že z dikce § 38 odst. 1 věty druhé IZ, se ve spojení s ust. § 1 odst. 4 vyhlášky podává jednoznačný posun v určování odměny při řešení dlužníkova úpadku konkursem potud, že odměna má být (je) určována z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, tedy z částky, kterou mají (zjednodušeně řečeno) věřitelé skutečně obdržet (srov. u zajištěných věřitelů § 1 odst. 2 vyhlášky a u nezajištěných věřitelů § 1 odst. 4 vyhlášky).

V neposlední řadě je v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu formulován závěr, že v takto ustaveném pojetí zákona a prováděcí vyhlášky k němu se proto může (výjimečně) stát, že proces zpeněžování majetkové podstaty dlužníka vyústí v nulový výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi věřitele (že náklady spojené se zpeněžením spolu s náklady vynaloženými na udržování a správu posléze zpeněženého majetku spotřebují výtěžek zpeněžení). Právě to je důvodem, pro který vyhláška v § 1 odst. 3 počítá (ve spojení s § 1 odst. 5 vyhlášky) s tím, že insolvenční správce obdrží minimální odměnu za zpeněžování majetkové podstaty (zohledňující typovou náročnost jeho práce), i když výsledek zpeněžení bude nulový a pro tento případ činí odměna insolvenčního správce 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky). Přitom nelze pominout, že ve srovnání s dřívější úpravou (podle vyhlášky č. 476/1991 Sb., provádějící zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) insolvenční správce již nemá právo na odměnu určenou z počtu věřitelů .

Při promítnutí těchto závěrů na přezkoumávaný případ je proto třeba uzavřít, že pokud správkyně JUDr. Bronislava Orbesová zpeněžila pohledávky dlužníka za 1.500 Kč a přestože tato částka nebude rozdělena mezi věřitele (je spotřebována hotovými výdaji správkyně), má správkyně dle § 1 odst. 5 cit. vyhlášky nárok na odměnu ve výši 45.000 Kč + 21 % DPH, tedy celkem má nárok na odměnu ve výši 54.450 Kč, když ke snížení této odměny (např. pro nesprávný postup či jiná pochybení na straně správkyně ve smyslu § 38 odst. 3 IZ) odvolací soud na základě obsahu spisu neshledal. Jelikož v majetkové podstatě je částka 51.500 Kč, to je kromě částky 1.500 Kč i záloha na náklady insolvenčního řízení, kterou ve výši 50.000 Kč složil dlužník, pak po úhradě (schválených) hotových výdajů správkyně ve výši 27.181,44 Kč, bude ze zbývající částky 24.318,56 Kč uhrazena část odměny správkyně a část odměny správkyně ve výši 30.131,44 bude uhrazena státem, to je z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně (§ 38 odst. 2 IZ, § 8 citované vyhlášky).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadené části v odstavci II. a III. výroku změnil, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení odvolacího soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu