1 VSOL 588/2016-A-35
KSBR 27 INS 9337/2015 1 VSOL 588/2016-A-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníků: a) Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Durďákova 363/55, PSČ 613 00, IČ: 48854115, b) Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Durďákova 363/55, PSČ 613 00, IČ: 46340921, o insolvenčním návrhu dlužníků a) a b) spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení a o insolvenčním návrhu navrhovatele Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 45244782, o odvolání dlužníků a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.1.2016, č.j. KSBR 27 INS 9337/2015-A-19,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích III., IV., V. a VI. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), rozhodl o úpadku dlužníka a) Vladimíra anonymizovano (výrok I.) a o úpadku dlužnice b) Jany anonymizovano (výrok II.), dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) a b) IZ zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka a) Vladimíra anonymizovano (výrok III.) a návrh na povolení oddlužení dlužnice b) Jany anonymizovano (výrok IV.), na majetek dlužníka a) Vladimíra anonymizovano prohlásil konkurs (výrok V.), na majetek dlužnice b) Jany anonymizovano prohlásil isir.justi ce.cz konkurs (výrok VI.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Lukáše Stočka, se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 18, PSČ 741 01, IČ: 66250099 (výrok VII.), vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok VIII.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku s tím, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují (výrok IX.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok X.), vyzval dlužníkovy věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách s tím, že pokud věřitel v přihlášce pohledávky neuvede, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a neoznačí druh zajištění a dobu jeho vzniku, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo s tím, že zpeněžením zajišťující věci, práva nebo pohledávky v konkursu zaniká zajištění pohledávky věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky (výrok XI.), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky XII. a XIII.), uložil dlužníkům a) a b), aby v lhůtě 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí sestavili a odevzdali insolvenčnímu správci seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok XIV.), uložil insolvenčnímu správci, aby do 6.4.2016 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, aby jej soud mohl uveřejnit v insolvenčním rejstříku, a aby v téže lhůtě předložil soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu, v níž správce porovná majetkovou podstatu se závazky dlužníka a určil, že věřitelé mají právo do této zprávy nahlížet (výrok XV.), tomu, kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty, uložil to oznámit insolvenčnímu správci a uvést právní důvod, na jehož základě má tento majetek u sebe s tím, že na výzvu insolvenčního správce musí umožnit prohlídku tohoto majetku a jeho ocenění (výrok XVI.) a uvedl, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu (výrok XII.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužníci mají dle tvrzení v návrhu a dle údajů v seznamu závazků 52 nezajištěných závazků vůči 32 věřitelům v celkové výši 24.247.625,81 Kč, z čehož popírají závazky ve výši 9.899.592,30 Kč a uznávají závazky ve výši 14.348.033,51 Kč. Majetek dlužníků činí 130.000 Kč. Dlužník a) pobírá starobní důchod ve výši 15.500 Kč, má příjem z dohody o provedení práce od zaměstnavatele J.V. FERRA s.r.o. ve výši 11.200 Kč a od zaměstnavatele MELATI s.r.o. ve výši 11.900 Kč. Dlužnice b) pobírá mzdu od zaměstnavatele J.V. FERRA s.r.o. ve výši 24.100 Kč, mzdu od zaměstnavatele HESCO, s.r.o., ve výši 16.100 Kč a má příjem z dohody o provedení práce od zaměstnavatele MELATI s.r.o. ve výši 16.900 Kč. Do insolvenčního řízení přistoupil věřitel Česká spořitelna, a.s., který přihlásil dvě pohledávky z titulu směnek výstavce FERROTON, spol. s r.o., avalovaných dlužníky a) a b), ve výších 6.235.324 Kč a 1.041.886 Kč, po podání přihlášky vzal věřitel přihlášku pohledávky částečně zpět z důvodu, že na základě bankovní záruky částečně plnila

Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. a pohledávky tudíž zůstaly přihlášeny v celkové výši 2.735.324 Kč. Do insolvenčního řízení dále přihlásili pohledávky následující věřitelé: JUDr. Jana Žárská ve výši 207.587,53 Kč z titulu směnky vlastní ze dne 15.4.2013, kterou doložila směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně ze dne 27.1.2014, č.j. 21 Cm 480/2013-24, Statutární město Brno ve výši 9.880,90 Kč z titulu včas neuhrazeného nájemného a služeb, RAVEN CZ, a.s., ve výši 355.823,75 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené ceny za dodávky hutnického materiálu, pohledávku doložil rozhodčím nálezem rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky ze dne 11.6.2014, sp. zn. RSP 1914/13, Sano, a.s., Praha, ve výši 1.262.827 Kč z titulu směnečného rukojemství dlužníků a) a b), pohledávku doložil směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze, sp. zn. 24 Cm 99/2014, IDEAL SPACE s.r.o., Brno, ve výši 1.109.362,80 Kč z titulu ručitelského prohlášení dlužníka k úhradě částky 997.820 Kč a ve výši 297.316 Kč z titulu směnečného rukojemství dlužníků a) a b), tuto pohledávku věřitel doložil rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14.1.2015, č.j. 55 Cm 261/2014-34. Soud prvního stupně uvedl, že dlužníci jsou v úpadku ve formě platební neschopnosti, a že věřitel Česká spořitelna, a.s., má za dlužníky pohledávku ve výši po částečném zpětvzetí přihlášky s tím, že popření pohledávky dlužníky je účelové a nesprávné, neboť dlužníci nedoložili, že pohledávka věřitele Česká spořitelna, a.s., z důvodu plnění Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, a.s., zanikla zcela. Za nedůvodné považoval dlužnické popření pohledávky věřitele ČSOB Factoring, a.s., s odůvodněním, že tento věřitel má proti dlužníkům platnou směnku a k pohledávce Ing. Miroslava Daňhela uvedl, že se její důvodností zabývat nebude, neboť tento věřitel přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení nepodal a soud nemá k dispozici listiny k posouzení důvodnosti pohledávky. Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení dlužníkům, neboť dlužníci jsou podnikatelé jednak jako nositelé živnostenského oprávnění a jednak jako členové statutárního orgánu společnosti, kterou zavazovaly ve vztazích se shora uvedenými věřiteli a za jejíž závazky ručili. Nadto dlužníci nejsou schopni s ohledem na nedůvodné popření pohledávky věřitelů Česká spořitelna, a.s. a ČSOB Factoring, a.s., uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů za pět let trvání oddlužení alespoň v rozsahu 30 %, neboť s ohledem k jejich předpokládaným příjmům by za pět let uspokojili nezajištěné věřitele toliko v rozsahu 18 %, a to doposud věřitelům neuplynula lhůta k přihlašování pohledávek a objem závazků se může změnit. Důvodem pro zamítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení je i skutečnost, že dlužníci v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků uvedli nepravdivé údaje, neboť pohledávku věřitele ČSOB Factoring, a.s., zařadili mezi nezajištěné, nevykonatelné závazky, ač již dne 30.6.2014 byl Městským soudem v Praze vydán směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 23.8.2014. Soud prvního stupně konstatoval, že se s ohledem na velký objem závazků, vysoký počet věřitelů, vysoký počet závazků a vzhledem ke skutečnosti, že by dlužníci byli schopni za pět let dosáhnout příjmů přesahujících 4 mil. Kč, jedná o zvláštní případ a uvedl, že takovou sumu závazků běžný spotřebitel-dlužník presumovaný zákonem v oddlužení-není schopen dosáhnout, aniž by tomu odpovídal jeho majetek, kdy v posuzované věci dlužníci mají majetek toliko v hodnotě 130.000 Kč, a proto závazky dlužníků musely z velké části vzniknout z podnikání.

Proti výrokům III. až VI. tohoto usnesení podali dlužníci a) a b) odvolání, v němž namítali, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dlužníci poukázali na skutečnost, že insolvenční soud může zamítnout návrh na povolení oddlužení pouze z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 395 odst. 1, písm. a), písm. b) IZ s tím, že žádný z těchto důvodů nenaplňují. Argument soudu prvního stupně, že jde o velmi zvláštní případ s ohledem na velký objem závazků, vysoký počet věřitelů a výši závazků, nemá právní relevanci, neboť insolvenční zákon přípustnost oddlužení podle počtu věřitelů nebo podle výše a množství závazků dlužníka nestanoví a nesprávný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že oddlužení je možné pouze u dlužníka-spotřebitele. Dlužníci zdůraznili, že na základě živnostenských oprávnění nikdy nepodnikali, a proto jim nemohly vzniknout závazky z podnikatelské činnosti a poukázali na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.2.2011, sp. zn. 29 NSČR 9/2009, podle nichž výklad vylučující z účasti na oddlužení dlužníky, kteří sice již nepodnikají, ale stále mají závazky vzešlé z jejich podnikatelské činnosti, se nevztahuje na osoby, jež podnikateli nebyly a nejsou a které svým majetkem pouze zajistily dluhy vzešlé z podnikání jiných subjektů bez zřetele k tomu, zda šlo o zajištění z titulu obecného ručení ve smyslu ustanovení § 303 a násl. obchodního zákoníku, nebo o zajištění pohledávky zástavním právem, nebo (jako v této věci) o zajištění pohledávky zajišťovací směnkou (lhostejno, zda jde o osobu v pozici směnečného dlužníka nebo směnečného avala). Rovněž Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 30.6.2011, č.j. 3 VSOL 367/2011-A-9, vyslovil názor, že výše uvedené dopadá také na případy, kdy se jedná o přípustnost oddlužení dlužníka (fyzické osoby), který sám nepodnikal, ale byl jediným jednatelem a společníkem společnosti s ručením omezeným, a kterému vznikl závazek z titulu ručení za splnění závazků této společnosti vůči bance. Nadto v případě, pokud by dlužníci byli z důvodu závazků z podnikání osobami neoprávněnými k podání návrhu na povolení oddlužení, bylo by třeba jejich návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 390 odst. 3 IZ odmítnout a nikoliv zamítnout. Dlužníci se omluvili, že v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků uvedli pohledávku věřitele ČSOB Factoring, a.s., v nezajištěných a nevykonatelných závazcích s tím, že se tak stalo z důvodu pochybení administrativně-technického charakteru a vyjádřili názor, že pouze z tohoto dílčího pochybení není možné dovodit, že by návrhem na povolení oddlužení sledovali nepoctivý záměr, ani závěr, že výsledky dosavadního řízení dokládají jejich lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení a poukázali na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.4.2013, sp. zn. 29 NSČR 45/2010. Nesprávný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že závazky vůči věřitelům popírají účelově a nesprávně. Dlužníci namítali, že zamítnutím návrhu na povolení oddlužení a prohlášením konkursu na jejich majetek soud prvního stupně porušil jejich ústavně garantované právo na spravedlivý proces, neboť přípustnost oddlužení bude závislá na tom, zda dlužníci budou úspěšní v popěrných úkonech vůči pohledávkám jejich věřitelů, které neuznávají, a jelikož soud prvního stupně vzal dlužníkům prohlášením konkursu právo popírat pohledávky, vzal jim i možnost domáhat se schválení oddlužení. Insolvenční soud měl postupovat v souladu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení v ustanovení § 5 IZ a měl vést insolvenční řízení tak, aby žádný z jeho účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, což ve spojení se zněním ustanovení § 397 odst. 1 IZ znamená, že insolvenční soud povolí oddlužení, i když má pochybnost o oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení a sporné otázky přezkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Vzhledem k ustanovení § 405 odst. 1 IZ totiž může insolvenční soud i následně neschválit oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyjdou najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích III. až VI. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, to je ve výrocích III. až VI., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 10.4.2015 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem manželů-dlužníků a) a b)-na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužníci uvedli, že mají 52 nezajištěných peněžitých závazků u 32 věřitelů v celkové výši cca 24.247.625,81 Kč, přičemž závazky ve výši 9.899.592,30 Kč popírají. Dlužníci mají vzájemnou vyživovací povinnost a vlastní majetek v aktuální hodnotě cca 130.000 Kč. Dlužník a) pobírá starobní důchod ve výši 15.415 Kč měsíčně, má příjem z dohody o provedení práce od zaměstnavatele J.V. FERRA, s.r.o., ve výši 11.205 Kč čistého měsíčně a příjem z dohody o provedení práce od zaměstnavatele MELATI, s.r.o., ve výši 11.865 Kč čistého měsíčně. Dlužnice b) má příjem od zaměstnavatelů J.V. FERRA, s.r.o., v průměrné výši 24.115 Kč čistého měsíčně, od zaměstnavatele HESCO, s.r.o., ve výši 16.136 Kč čistého měsíčně a příjem z dohody o provedení práce od zaměstnavatele MELATI, s.r.o., ve výši 16.865 Kč čistého měsíčně. Dlužníci k návrhu připojili seznam majetku a seznam závazků, seznamy podepsali a prohlásili, že jsou správné a úplné. V seznamu závazků uvedli majetek a závazky shodně s insolvenčním návrhem, závazek vůči věřiteli ČSOB Factoring, a.s., ve výši 740.593,30 Kč z titulu směnky vlastní vystavené dne 30.4.2013 označili jako nezajištěný a nevykonatelný. K návrhu dále připojili:1) dohodu o provedení práce ze dne 1.12.2014 uzavřenou mezi zaměstnavatelem J.V. FERRA s.r.o., se sídlem Brno, Majdalenky 3, PSČ 638 00, IČ: 29197082 a zaměstnancem-dlužníkem a), z níž se podává, že zaměstnanec se zavázal vykonávat v období od 1.1.2015 do 31.12.2015 práci pro obchodní úsek v rozsahu maximálně 300 hodin za rok za odměnu 15.000 Kč měsíčně, 2) dohodu o provedení práce ze dne 1.12.2014 uzavřenou mezi zaměstnavatelem MELATI s.r.o., se sídlem Brno, Táborské nábřeží 3, IČ: 02774224 a zaměstnancem-dlužníkem a), z níž se podává, že zaměstnanec se zavázal vykonávat v období od 1.1.2015 od 31.12.2015 práci pro obchodní úsek v rozsahu maximálně 300 hodin za rok za odměnu 15.000 Kč měsíčně, 3) pracovní smlouvu ze dne 11.2.2014 uzavřenou mezi zaměstnavatelem J.V. FERRA s.r.o., se sídlem Brno, Majdalenky 3, PSČ 638 00, IČ: 29197082 a zaměstnancem-dlužnicí b), z níž se podává, že se zaměstnanec zavázal vykonávat druh práce v pozici obchodní ředitel od 11.2.2014 v pracovním poměru na dobu neurčitou se mzdou dle mzdového výměru, 4) pracovní smlouvu ze dne 14.5.2014 uzavřenou mezi zaměstnavatelem HESCO, s.r.o., se sídlem Otrokovice, tř. Tomáše Bati 1616, PSČ 765 02, IČ: 15530639 a zaměstnancem-dlužnicí b), z níž se podává, že se zaměstnanec zavázal vykonávat práci pro zaměstnavatele, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2014, 5) dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 11.12.2014 uzavřenou mezi zaměstnavatelem HESCO, s.r.o., se sídlem Otrokovice, tř. Tomáše Bati 1616, PSČ 765 02, IČ: 15530639 a zaměstnancem-dlužnicí b), z níž se podává, že se smluvní strany dohodly na změně pracovní smlouvy tak, že pracovní poměr se sjednává na dobu určitou do 30.6.2015, 6) dohodu o provedení práce ze dne 1.12.2014 uzavřenou mezi zaměstnavatelem MELATI s.r.o., se sídlem Brno, Táborské nábřeží 3, IČ: 02774224 a dlužnicí b) jako zaměstnancem, z níž se podává, že zaměstnanec se zavázal vykonávat v období od 1.1.2015 do 31.12.2015 práci pro obchodní úsek v rozsahu maximálně 300 hodin za rok za odměnu 21.320 Kč měsíčně. Dne 14.4.2015 bylo doručeno soudu prvního stupně podání věřitele Česká spořitelna, a.s., označené návrh na zahájení řízení s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka , v němž věřitel uvedl, že má vůči dlužníku a) pohledávku z titulu směnky vlastní vystavené dne 3.8.2010 výstavcem FERROTON, spol. s r.o., ve výši 5.193.438 Kč, kterou dlužník avaloval a pohledávku z titulu směnky vlastní vystavené dne 26.7.2013 výstavcem FERROTON, spol. s r.o., ve výši 1.041.886 Kč, kterou dlužník a) avaloval a podáním doručeným soudu dne 23.4.2015 doplnil, že shodné závazky z titulu avalování výše uvedených směnek má i vůči dlužnici b). Dne 20.4.2015 byl soudu prvního stupně doručen návrh ČSOB Factoring, a.s., se sídlem Praha 10, Benešovská 2538/40, IČ: 45794278, na zamítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení s odůvodněním, že dlužníci mají dluhy z podnikání a navrhovatel jakožto nezajištěný věřitel nedal souhlas s řešením jejich úpadku oddlužením. Navrhovatel uvedl, že dlužník a) jako jednatel společnosti FERROTON, spol. s r.o., uzavřel dne 30.4.2012 s navrhovatelem smlouvu o faktoringové spolupráci, na základě níž byla ve prospěch navrhovatele vystavena vlastní směnka na částku 681.107,43 Kč, kterou dlužník a) podepsal jako jednatel společnosti FERROTON, spol. s r.o. a současně směnku avaloval on i dlužnice b), přičemž směnka nebyla dosud uhrazena. V době, kdy společnost FERROTON, spol. s r.o., vystavila směnku, byli dlužníci jejími jedinými jednateli, a proto je třeba vycházet ze závěru, že se jedná o jejich závazek plynoucí z podnikatelské činnosti a oddlužení jim nepovolit. Navrhovatel dále namítal, že dlužníci v návrhu na povolení oddlužení uvedli nepravdivé informace, neboť závazek vůči věřiteli uvedli mezi nezajištěnými a nevykonatelnými závazky, ačkoliv dne 30.6.2014 Městský soud v Praze vydal pod č.j. 31 Cm 134/2014-21 směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 23.8.2014 a dlužníci byli účastníky tohoto řízení. Dlužníci směnku podepsali dne 30.4.2012, a nikoliv dne 30.4.2013, jak uvedli v návrhu a pohledávka navrhovatele je ve výši 681.107,43 Kč s 6% úrokem od 24.2.2014 do zaplacení, s odměnou ve výši 2.270 Kč a s náklady řízení ve výši 68.714,50 Kč, a nikoliv ve výši 740.593,30 Kč uvedené dlužníky v návrhu a v seznamu závazků. Dne 19.5.2015 bylo soudu doručeno vyjádření věřitele Československá obchodní banka, a.s., v němž věřitel uvedl, že má za dlužníky pohledávku z titulu směnky ve výši 1.563.338 Kč výstavce FERROTON, spol. s r.o., kterou dlužníci avalovali. Dlužník a) směnku podepsal jednak jako jednatel výstavce a oba dlužníci směnku podepsali jako fyzické osoby v pozici avalisty. V podání doručeném soudu dne 3.6.2015 dlužníci uvedli, že nárok ČSOB Factoring, a.s., neuznávají, neboť pohledávky tohoto věřitele byly zaplaceny třetími osobami. Při sestavování seznamu závazků vycházeli ze směnky vlastní vystavené dne 30.4.2012 a ze dvou výzev věřitele k úhradě dlužné částky, v nichž bylo uvedeno datum směnky 30.4.2013. Výši závazku 740.593,30 Kč dlužníci uvedli po kapitalizaci zákonného úroku z prodlení k datu sestavení seznamu. Skutečnosti, že je závazek vykonatelný, si při sestavování seznamu závazků vědomi nebyli. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Odvolací soud dlužníky vyzval přípisem ze dne 8.6.2013, aby ve lhůtě 10 dnů odvolacímu soudu sdělili výši aktuálních čistých měsíčních příjmů včetně čistých měsíčních příjmů od 1.1.2016 doposud a toto své tvrzení doložil. Výzva byla dlužníkům doručena dne 9.6.2016. Na výzvu dlužníci reagovali žádostí o prodloužení lhůty do 31.7.2016. Příjmy však dlužníci dosud nedoložili.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o: a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže: a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud posuzoval danou právní věc z pohledu níže uvedené judikatury Nejvyššího soudu České republiky.

Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 23.2.2011, sen. zn. 29 NSČR 9/2009-A-29, KSUL 70 INS 3970/2008, uzavřel, že podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, je pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala k tomu oprávněná osoba (ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1, § 390 odst. 3 insolvenčního zákona), splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze zajistil jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání. Nejvyšší soud ČR k tomu vysvětlil, že výklad vylučující z účasti na oddlužení dlužníky, kteří sice již nepodnikají, ale stále mají závazky vzešlé z jejich podnikání, se nevztahuje na osoby, jež podnikateli nebyly a nejsou a které svým majetkem pouze zajistily dluhy vzešlé z podnikání jiných subjektů, bez zřetele k tomu, zda šlo o zajištění z titulu obecného ručení ve smyslu § 303 a násl. obchodního zákoníku nebo o zajištění pohledávky zástavním právem anebo o zajištění pohledávky zajišťovací směnkou (lhostejno, zda jde o osobu v pozici směnečného dlužníka nebo směnečného avala). Dále uvedl, že v intencích závěrů obsažených v R 79/2009 je z možnosti podat úspěšně návrh na povolení oddlužení (jako k tomu oprávněná osoba) vyloučen dlužník, který svým jednáním projevuje vůli osobně se účastnit na podnikání (v příkladu popsaném odvolacím soudem například tím, že koupí podnik), a nikoliv dlužník, jež svým úkonem toliko poskytl majetkovou garanci (záruku) za uspokojení pohledávek věřitele vůči jinému dlužníku-podnikateli.

Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod č. 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného, okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo. Vyjde-li po schválení oddlužení najevo, že dlužník navrženým oddlužením sledoval nepoctivý záměr, je to důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ. Ve svém rozhodnutí ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010-B, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil závěr, že dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b), odst. 3 IZ povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil část svého majetku, tak s přihlédnutím k rozhodnutí publikovaném pod R 14/2012 Nejvyšší soud České republiky spatřuje vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr.

Dále Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že institut oddlužení v českém úpadkovém právu je-prostřednictvím příslušných ustanovení insolvenčního zákona-koncipován pro osobu, jež o tento způsob řešení svého úpadku může žádat a již insolvenční zákon (zjednodušeně) označuje (v § 389 insolvenčního zákona) jako dlužníka, který není podnikatelem . Jde o způsob řešení úpadku, který může v konečném důsledku (při zdárném průběhu celého oddlužení) vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (§ 414 insolvenčního zákona), čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky formuloval závěr, že insolvenční zákon zásadně nevylučuje, aby insolvenční soud rozhodl o tom, zda schvaluje oddlužení před zjištěním přihlášených pohledávek, přestože úkol insolvenčního soudu při schválení oddlužení může být ztížen tím, že některé z těchto pohledávek budou popřeny dlužníkem či insolvenčním správcem. K uvedenému dodal, že u přihlášených pohledávek, jež v době, kdy soud rozhoduje o schválení oddlužení, ještě nejsou přezkoumány, je základním východiskem pro závěr, zda k nim v dané fázi řízení má být přihlédnuto a zda předpoklady pro schválení oddlužení mají být v dotčeném ohledu dále šetřeny, postoj, který dlužník k těmto pohledávkám zaujal v seznamu svých závazků (zda je dlužník popírá a proč).

V rozhodnutí ze dne 31.7.2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil závěr, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situace vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, je to důvodem k postupu podle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ. Jinými slovy řečeno, není-li možné vyloučit úspěch uplatněného popření, insolvenční soud oddlužení schválí. Eventuální nesprávný úsudek o důvodnosti popření přihlášené pohledávky při tomto předběžném posouzení je zhojitelný v dalším průběhu insolvenčního řízení (v návaznosti na výsledky incidenčního sporu vyvolaného popěrným úkonem) přeměnou schváleného oddlužení v konkurs dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ.

Odvolací soud přisvědčuje odvolací námitce dlužníků, že shledal-li soud prvního stupně, že dlužníci jsou osobami neoprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, neboť jsou podnikateli, měl jejich návrh na povolení oddlužení odmítnout, a nikoliv zamítnout (§ 389, § 390 odst. 3 IZ). Odvolací soud se nicméně se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníci jsou ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1, písm. b), odst. 2 IZ osobami neoprávněnými k podání návrhu na povolení oddlužení, neztotožňuje. Žádný z věřitelů v řízení netvrdil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by závazky dlužníků vznikly v souvislosti s jejich vlastní podnikatelskou činností. Skutečnost, že dlužník a) jako jednatel společnosti FERROTON, spol. s r.o., zavazoval tuto společnost, dlužníka a) jako fyzickou osobu bez dalšího zavázaným z těchto závazkových vztahů právnické osoby vůči věřitelům nečiní a toto jednání postavení dlužníka jako podnikatele ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ nezakládá. Podnikatelskou povahu závazků dlužníků vůči věřitelům ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ nezakládá ani skutečnost, že dlužníci a) a b) zajišťovali závazky společnosti FERROTON, spol. s r.o., tak, že avalovali směnky vystavené společností FERROTON, spol. s r.o., k zajištění jejích závazků. Z výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.2.2011, sen. zn. 29 NSČR 9/2009-A-29, KSUL 70 INS 3970/2008, jednoznačně vyplývá závěr, že za dlužníka, jež nemá ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ dluhy z podnikání, se považuje i osoba, která svým majetkem zajistila jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby (v posuzovaném případě společnosti FERROTON, spol. s r.o.) z jejího podnikání. Skutečnost, že směnku podepsal dlužník a) současně jako směnečný rukojmí a jako jednatel společnosti FERROTON, spol. s r.o., je irelevantní. Irelevantní jsou rovněž spekulace soudu prvního stupně, že dlužníci a) a b) musí mít závazky z podnikatelské činnosti s ohledem na velký objem a výši závazků a vzhledem k velkému počtu věřitelů, neboť tyto závěry soudu prvního stupně nemají podklad v obsahu spisu, z něhož skutečnost, že dlužníci mají závazky z vlastní podnikatelské činnosti, nevyplývá.

Důvod pro zamítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení odvolací soud neshledává bez dalšího ani ve skutečnosti, že dlužníci v seznamu závazků chybně označili závazek vůči věřiteli ČSOB Factoring, a.s., jako nevykonatelný, ačkoliv Městský soud v Praze vydal dne 30.6.2014 pod č.j. 31 Cm 134/2014-21 směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 23.8.2014, ani ve skutečnosti, že dlužníci uvedli mylné datum vystavení směnky a uvedli nepřesně výši závazku vůči tomuto věřiteli. Odvolací soud vzal v úvahu zejména fakt, že dlužníci v návrhu i v seznamu závazků označili 52 peněžitých závazků vůči 32 věřitelům v celkové výši přesahující 24.000.000 Kč a výše uvedené pochybení je s ohledem na celkovou výši a počet závazků marginální, bez vlivu na posouzení důvodnosti návrhu dlužníků na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Jinými slovy řečeno, nejedná se o pochybení takové intenzity, aby ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a/, odst. 2 IZ zakládalo nepoctivý záměr dlužníků v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení nebo lehkomyslný přístup dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení (srov. výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009 a ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010-B).

Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, a to s negativním závěrem. Lze sice přisvědčit argumentaci dlužníků, že insolvenční zákon nevylučuje vydání rozhodnutí insolvenčního soudu o povolení a schválení oddlužení před zjištěním pohledávek, přičemž u pohledávek, jež v době, kdy soud rozhoduje o povolení (o schválení) oddlužení, ještě nejsou přezkoumány, je základním východiskem pro závěr, zda k nim v dané fázi řízení má být přihlédnuto a zda předpoklady pro schválení oddlužení mají být v dotčeném ohledu dále šetřeny, postoj, který dlužník k těmto pohledávkám zaujal v seznamu svých závazků (viz výše citované usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008 a ze dne 31.7.2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012).

V posuzované věci je posouzení důvodnosti popření pohledávek dlužníky nadbytečné, neboť i při zohlednění všech dlužníky popřených pohledávek v částce 9.899.592,30 Kč dlužníci nejsou schopni z doložených příjmů uspokojit nezajištěné věřitele alespoň v rozsahu 30%, přičemž vzhledem k výši majetku dlužníků uvedeného v seznamu majetku nepřichází v úvahu ani oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ).

Pro účely splnění podmínek oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ odvolací soud vycházel z kritérií stanovených v ustanovení § 398 odst. 3 IZ, tj. ze skutečnosti, že dlužníci jsou povinni po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Dále vzal v úvahu, že dlužníci mají vzájemnou vyživovací povinnost, dlužník a) má příjem ze starobního důchodu ve výši 15.455 Kč měsíčně (15.415 Kč důchod v roce 2015 plus 40 Kč zvýšení v roce 2016) a dlužnice b) má příjem ze mzdy od zaměstnavatele J.V. FERRA s.r.o. ve výši 24.115 Kč měsíčně. Z tvrzeným příjmů dlužníků a) a b) z dohod o provedení práce a z tvrzeného příjmu dlužnice b) od společnosti HESCO, s.r.o., odvolací soud nevycházel, neboť dohody o provedení práce byly uzavřeny na dobu do 31.12.2015, pracovní smlouva mezi dlužnicí b) a společnosti HESCO, s.r.o., byla uzavřena na dobu do 31.6.2015 a nové uzavření dohod či prodloužení pracovní smlouvy na další období dlužníci přes výzvu odvolacího soudu nedoložili.

Z výše uvedených příjmů při zohlednění dlužné částky 14.348.033,51 Kč (dlužníky tvrzená výše nezajištěných závazků 24.247.625,81 Kč minus dlužníky popíraná výše nezajištěných závazků 9.899.592,30 Kč Kč) lze po odečtení nesrazitelných částek 7.724 Kč u každého z nich srážet měsíčně z příjmu dlužníka a) 5.154 Kč a z příjmu dlužnice b) 13.302 Kč. Celkové splátky z příjmů obou dlužníků činí 18.456 Kč měsíčně. Za pět let by takto dlužníci zaplatili nezajištěným věřitelům 1.107.360 Kč, což činí 7,72 % jejich nezajištěných pohledávek. Dále je třeba odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, neboť se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou, což znamená, že po odečtení nároků správce, který by nebyl plátcem DPH, by dlužníci zaplatili nezajištěným věřitelům 1.026.360 Kč, což činí 7,15 % pohledávek nezajištěných věřitelů a po odečtení nároků správce, který by byl plátcem DPH, což je obvyklé, by dlužníci zaplatili nezajištěným věřitelům 1.009.350 Kč, což představuje 7,03 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Z uvedeného vyplývá, že i při zohlednění všech dlužníky popíraných nezajištěných závazků by dlužníci nebyli schopni uspokojit nezajištěné věřitele za dobu pěti let trvání oddlužení v rozsahu alespoň 30 % jejich pohledávek. Podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ jsou tudíž v posuzované věci splněny a soud prvního stupně postupoval správně, pokud návrh dlužníka a) a návrh dlužnice b) na povolení oddlužení zamítl a současně na majetek dlužníka a) a na majetek dlužnice b) prohlásil konkurs (§ 396 IZ).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích III. až VI. dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a) a b), navrhovateli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 17. října 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu