1 VSOL 585/2015-A-34
KSBR 47 INS 32653/2014 1 VSOL 585/2015-A-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka PSK-ASM s.r.o., se sídlem Zlín, Zarámí 4077, PSČ 760 01, IČ: 292 28 018, o insolvenčním návrhu navrhovatelů: a) VIKOLSPOL, s. r. o., se sídlem Brno, Ponava, Kabátníkova 575/9, PSČ 602 00, IČ: 292 47 489, zastoupeného Mgr. Tomášem Hrdinou, advokátem se sídlem Brno, Slovinská 52, PSČ 612 00, b) RAMIRENT s. r. o., se sídlem Praha 2, Nové Město, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, IČ: 273 92 431, zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, c) JURÁŇ s.r.o,, se sídlem Ústí 200, PSČ 755 01, IČ: 278 16 788, zastoupeného Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem Vsetín, Stará cesta 676, PSČ 755 01, d) PSK-ASM s.r.o., se sídlem Zlín, Zarámí 4077, PSČ 760 01, IČ 292 28 018, o odvolání navrhovatele c) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 32653/2014-A-23,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se ve vztahu k navrhovateli c) m ě n í tak, že navrhovateli c) se povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho

řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil navrhovatelům, aby zaplatili zálohu na náhrady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelé se domáhají rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem, a proto je třeba stanovit zálohu ke krytí předpokládaných nákladů insolvenčního řízení, neboť jen odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč bez DPH a bez hotových výdajů a prostředky ke krytí předpokládaných nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel c) odvolání, v němž namítal, že závěr soudu prvního stupně o tom, že prostředky ke krytí nákladů insolvenčního nelze zajistit jinak, je nesprávný, neboť dlužník disponuje majetkem nikoliv nepatrné hodnoty a z výtěžku jeho zpeněžení by bylo možné náklady insolvenčního řízení uhradit. Nadto dlužník k insolvenčnímu návrhu přistoupil a předložil přehled svého majetku a svých pohledávek, a proto insolvenční správce nebude mít náklady se zjišťováním majetku či pohledávek dlužníka a není důvod uložit zálohu v nejvyšší přípustné částce. Navíc rozhodnutí soudu prvního stupně je nedostatečně odůvodněné (viz. závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11.1.2013, sp.zn. 1 VSPH 41/2013-A-13). Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že mu záloha ke krytí nákladů insolvenčního řízení neukládá.

Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve vztahu k navrhovateli c), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele c) je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 2.12.2014 insolvenčním návrhem navrhovatele a). Dne 22.12.2014 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele b) a dne 16.1.2015 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh navrhovatele c). Dlužník podáním doručeným soudu dne 2.3.2015 předložil seznam svých závazků, seznam svého majetku a seznam svých zaměstnanců a dne 5.3.2015 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení reorganizace. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením a usnesením ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 32653/2014-A-26, rozhodl o úpadku dlužníka. Rozhodnutí o úpadku nabylo právní moci dne 15.4.2015.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z výše citovaného ustanovení § 108 odst. 1 věty první IZ vyplývá, že insolvenční soud může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze do rozhodnutí o insolvenčním návrhu. V posuzované věci soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu usnesením ze dne 15.4.2015, č.j. KSBR 47 INS 32653/2014-A-26, jímž rozhodl o úpadku dlužníka (§ 136 IZ) a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15.4.2015, tj. dříve, než se napadené usnesení o uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení stalo vůči navrhovateli c) pravomocným. V této fázi řízení již tedy navrhovateli c) zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit nelze.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že se navrhovateli c) povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu