1 VSOL 584/2014-A-13
KSOS 39 INS 8673/2014 1 VSOL 584/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Romany Brücknerové, nar. 21.7.1968, bytem Olomouc-Holice, Přerovská 600/37b, PSČ 779 00, IČ: 88898687, o ustanovení insolvenčního správce, k odvolání věřitele Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, IČ: 29414873, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.5.2014, č.j. KSOS 39 INS 8673/2014-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.5.2014, č.j. KSOS 39 INS 8673/2014-A-5 se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), tak, že zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Petru Hamplovou Ph.D, Zábřeh, Zahradní 13, PSČ 789 01, IČ 74238001(výrok II.), povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.) a podle ustanovení § 136 odst. 2 IZ vyslovil další související výroky IV. až IX. Toto usnesení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti výroku II., o ustanovení Mgr. Ing. Petry Hamplové, Ph.D. insolvenční správkyní, podal věřitel Administrace insolvencí

CITY TOWER, v.o.s. odvolání, ve kterém namítal, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení, neboť byl ustanoven do funkce v rozporu s § 25 IZ, respektive z důvodu, který je zcela zřejmě nepravdivý. Je to právě on, kdo měl být v daném řízení v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, ustanoven insolvenčním správcem, jak vyplývá z opatření předsedy Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.4.2014. Dále uvedl, že mu v důsledku tohoto postupu Krajského soudu v Ostravě vznikla za dlužníkem pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, kterou řádně uplatnil přihláškou pohledávky a je tedy účastníkem insolvenčního řízení. Poukázal na to, že soud prvního stupně je při ustanovování osoby správce vázán opatřením předsedkyně soudu, ale že je taktéž a především vázán zákonem, a proto dle názoru odvolatele je oprávněn přezkoumat způsob jakým se dospělo k ustanovení insolvenčního správce. Dále zevrubně poukázal na to, že novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 s účinností od 1.1.2014 podle důvodové zprávy došlo k novému systému určování insolvenčních správců, a to proto, aby bylo zabráněno insolvenčním soudům aktivně vstupovat do procesu výběru správců. Tato nová právní úprava byla záměrem zákonodárce, aby čelil nežádoucímu jevu projevujícímu se v libovolném a netransparentním nakládání s veřejnou mocí. Napadené usnesení dle odvolatele odporuje článku 1 až 3 a článku 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a stejně tak i článku 2 odst. 3 Ústavy. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě těmto ústavním a zákonným omezením při nakládání s veřejnou mocí nedostála a všechna je porušila. Proto se také soud prvního stupně jako orgán nezávislé moci nemohl řídit tímto nezákonným a protiústavním správním úkonem-opatřením předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, která je orgánem státní správy soudů, tj. moci výkonné. Byl totiž vázán v prvé řadě zákonem (článek 95 odst. 1 Ústavy České republiky). Odvolatel soudu vytýkal, že opatření o určení správce mimo pořadí fakticky neobsahuje odůvodnění, přestože toto je v § 25 IZ výslovně vyžadováno. Jedinou větu, kterou opatření obsahuje nelze považovat za odůvodnění, neboť tato je paušálně opakována v desítkách jiných případů. Proto také opatření je zcela nekonkrétní a nepřezkoumatelné. Přitom jak opakovaně rozhodl Ústavní soud, je nutno trvat na přezkoumatelnosti a přesvědčivosti rozhodnutí orgánů veřejné moci (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/99 a sp. zn. I. ÚS 60/01). Odvolatel dále poukázal na to, že pokud by důvodem ustavení správce měl být počet aktivních insolvenčních řízení, pak takový důvod je zjevně nepravdivý, když ustavená správkyně Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph.D. v době vydání opatření byla ustavena insolvenční správkyní celkem ve 249 řízeních, přičemž v odvolání jmenoval jiné insolvenční správce, kteří byli jmenováni v daleko menších počtech řízení. V této souvislosti, a to zřejmě chybou při kopírování z používaného vzoru, uvedl, že Insolvenční správce LIQUIDATORS v.o.s, IČ: 24817465, který byl ze shora uvedeného důvodu opominut, byl přitom ke stejnému dni ustanoven toliko ve 205 řízeních . Dále odvolatel poukázal na to, že z insolvenčního rejstříku vyplývá, že předsedkyně soudu postupuje paušálně i v jiných insolvenčních řízeních bez ohledu na skutečný stav věci. K tomu zevrubně rozebral, v kterých insolvenčních řízeních k takovému postupu došlo. Uzavřel, že takový způsob rozhodování soudu prvního stupně musí vést v očích veřejnosti k podezření, že skutečné (skryté) důvody pro ustanovování insolvenčních správců spočívají-slovy důvodové zprávy k novele -ve vybudovaných nevhodných vztazích s insolvenčními soudci nebo s jinými osobami, které mohou mít vliv na určení jejich osoby insolvenčním správcem pro konkrétní insolvenční řízení . Navrhl, aby odvolací soud v napadeném výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že ho ustanoví insolvenčním správcem dlužnice.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (věřitelem, který uplatňuje pohledávku za dlužníkem-§ 14 odst. 1 IZ) přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 25 odst. 1 IZ insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno.

Podle ustanovení § 25 odst. 2 IZ nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 25 odst. 5 IZ nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní

činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy odůvodní.

Z obsahu insolvenčního spisu ve vztahu k určení osoby insolvenčního správce vyplývá, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Iva Hrdinová opatřením o určení osoby správce ze dne 28.4.2014 (č. dokumentu A-4) určila insolvenčním správcem dlužnice Mgr. Ing. Petru Hamplovou, Ph.D. V odůvodnění uvedla, že správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., identifikační číslo 29414873 a další v opatření vyjmenovaní insolvenční správci nebyli určeni z důvodu zajištění rovnoměrného zatížení insolvenčních správců, a proto byli zařazeni na konec pořadí.

Z insolvenčního spisu dále vyplývá, že odvolatel přihlásil do tohoto insolvenčního řízení dne 2.6.2014 pohledávku za dlužnicí ve výši 2.178 Kč, jako pohledávku nezajištěnou, podmíněnou a splatnou s tím, že se jedná o pohledávku, která vyplývá z toho, že jako věřitel měl být v daném řízení v případě, že by bylo postupováno v souladu se zákonem, ustanoven insolvenčním správcem. V důsledku této skutečnosti mu vznikla za dlužníkem pohledávka na zaplacení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce za měsíc květen a červen 2014. Důvodem vzniku pohledávky je ustanovení § 136 odst. 4 IZ ve spojení s ustanovením § 3, písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. a výrokem IX. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.5.2014 č. j. KSOS 39 INS 8673/2014-A-5.

Podle ustanovení § 26 IZ proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

S ohledem na shora citovaná ustanovení § 25 a § 26 IZ odvolací soud uzavírá, že odvolatel jako přihlášený věřitel a tedy účastník insolvenčního řízení je osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce, ovšem dlužno zdůraznit, že odvolání je přípustné pouze ze zákonem stanovených důvodů, přičemž žádný z těchto přípustných odvolacích důvodů není v přezkoumávané věci dán.

Skutečnost, že by ustavená insolvenční správkyně nebyla nepodjatá, odvolatel netvrdí, a žádná taková skutečnost, která by mohla vzbuzovat pochybnost o její nepodjatosti, z obsahu spisu nevyplývá.

Odvolatel tedy pouze tvrdí, že ustanovená insolvenční správkyně nesplňuje podmínky pro ustanovení, což spatřuje v tom, že pro vydání opatření předsedkyně soudu prvního stupně podle § 25 odst. 5 IZ nebyly splněny zákonné podmínky a že toto opatření není přezkoumatelným způsobem odůvodněno, a proto dle něho neměl soud prvního stupně insolvenčního správce ustanovit.

Především je nutno uvést, že z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční správkyni předsedkyně Krajského soudu v Ostravě určila opatřením, ve kterém zdůvodnila, proč právě tuto osobu insolvenční správkyní určila. Opatření předsedkyně soudu je opatřením orgánu státní správy soudů (§119 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích) vydaným na základě zákonného zmocnění v § 25 IZ. Toto opatření není soudním rozhodnutím, nelze je napadnout odvoláním či jiným opravným prostředkem (k tomuto závěru viz i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 8406/2009, 3 VSPH 193/2010-B-12, které je zveřejněno v insolvenčním rejstříku).

Soud prvního stupně ustanovil insolvenčním správcem osobu, kterou předsedkyně soudu určila. Postupoval tak v souladu s ustanovením § 25 odst. 2 IZ, z něhož vyplývá, že soud je opatřením předsedy soudu vázán a nemá možnost toto opatření přezkoumávat ani ustanovit insolvenčním správcem jinou osobu. Ani odvolací soud není oprávněn přezkoumávat opatření předsedy soudu, jímž určil insolvenčního správce, když jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění, jedná se o opatření vydané orgánem státní správy soudů a to odvolacímu přezkumu nepodléhá.

Je proto nutno uzavřít, že skutečnosti tvrzené odvolatelem nedokládají, že by v přezkoumávané věci ustanovená insolvenční správkyně nesplňovala podmínky pro ustanovení. Naopak z insolvenčního spisu bylo zjištěno, že při ustanovení insolvenční správkyně postupoval soud prvního stupně v souladu se shora citovanými ustanoveními insolvenčního zákona.

Odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení ve výroku II. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci

a odvolateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 18.září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu