1 VSOL 579/2016-A-13
KSBR 45 INS 6179/2016 1 VSOL 579/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníka V.K. Market, s.r.o., se sídlem Kubšice 41, PSČ 671 76, IČ: 25348507, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.3.2016, č.j. KSBR 45 INS 6179/2016-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, je nesrozumitelný, neurčitý a neúplný, přičemž vady návrhu nelze odstranit postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. a jedná se o takové nedostatky, které brání pokračování v řízení. Z insolvenčního návrhu sice vyplývá, že dlužník má peněžité závazky vůči více věřitelům, není však zřejmé, zda a po jakou dobu jsou závazky po splatnosti a z jakého důvodu dlužník není schopen závazky hradit. Dlužník tedy neosvědčil druhý a třetí znak úpadku, neboť netvrdil existenci více splatných peněžitých závazků déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a svou neschopnost je plnit a ani netvrdil, že mu úpadek hrozí, neboť pouhé tvrzení, že již není schopen se s věřiteli vyrovnat, není dostatečným tvrzením k závěru, že v budoucnu nebude schopen plnit podstatnou část svých závazků, obzvlášť za situace, když má sám pohledávky za svými dlužníky.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že prokázal svůj úpadek, včetně neschopnosti své závazky plnit, což vyplývá ze skutečnosti, že je proti němu vedeno několik exekucí. Pokud by byl schopen své závazky platit, počet exekucí by nenarůstal a docházelo by k poklesu hodnoty jeho závazků. Jeho majetek tvoří pouze pohledávky, které jsou nedobytné. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované bylo zahájeno dne 17.12.2015 insolvenčním návrhem dlužníka, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. Dlužník v návrhu popsal důvody svého tvrzeného úpadku s tím, že nyní není schopen splácet své závazky a uvedl, že má závazky v celkové výši 2.708.335,36 Kč, z nichž uznává pouze závazky ve výši 382.963,27 Kč a má aktiva tvořená movitým majetkem, pohledávkami a kapitalizovaným základním jměním ve výši 556.520,14 Kč. Dlužník v návrhu označil 18 peněžitých závazků, u každého závazku uvedl jeho výši, zda se jedná o závazek zajištěný a vykonatelný, zda je závazek exekučně vymáhán a zda závazek popírá a v kladném případě proč. Věřitele označil obchodní firmou (jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm či místem podnikání) a identifikačním číslem. U žádného závazku neuvedl jeho splatnost. Dále tvrdil, že nemá bankovní účty ani nemovitý majetek, má hotovost ve výši 38.569 Kč, vlastní movité věci v hodnotě 4.500 Kč a má pohledávky za svými dlužníky ve výši 552.020,14 Kč. Seznamy závazků a majetku dlužník k návrhu nepřipojil. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje úplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud České republiky formuloval ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky pod č. 88/2010.

V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NSČR, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Odvolací soud uzavírá, že dlužník v insolvenčnímu návrhu sice vylíčil rozhodující skutečnosti, z nichž lze dovodit první znak úpadku ve formě platební neschopnosti, totiž že dlužník má více věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. a) IZ), z insolvenčního návrhu však nelze dovodit druhý a třetí znak úpadku ve formě platební neschopnosti, tj. skutečnost, že dlužník má peněžité závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl údaj o splatnosti žádného svého závazku ani jiný údaj, z něhož by bylo možné na skutečnost, že závazky jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, usuzovat. Tvrzení, že ohledně závazků je vedeno exekuční řízení bez bližší specifikace uvedením například data vydání vykonatelného rozhodnutí či data nařízení exekuce, samo o osobě pro závěr, že závazky jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, nepostačuje. V insolvenčním návrhu nejsou ani konkrétní tvrzení pro závěr, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, či že tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, ani tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Z insolvenčního návrhu nelze dovodit ani úpadek dlužníka ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ). Z návrhu sice vyplývá, že dlužník má více věřitelů, nelze však uzavřít, že jeho závazky převyšují hodnotu jeho majetku, neboť dlužník v návrhu tvrdí výši uznaných závazků v částce 382.963,27 Kč (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR) a hodnotu svého majetku v částce 556.520,14 Kč (plus hotovost 38.569 Kč). Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo že mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009, publikované v časopise Soudní judikatura č. 2/2012 na str. 141).

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužníka dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl proto, že neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nemůže být pokračováno v řízení o něm).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu