1 VSOL 578/2013-A-9
KSOL 10 INS 9675/2013 1 VSOL 578/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Loučany 642, PSČ 783 44, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 23.5.2013, č.j. KSOL 10 INS 9675/2013-A-4, t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 8.4.2013. Dlužník podal insolvenční návrh již v minulosti, řízení bylo vedeno pod sp.zn. KSOL 10 INS 29704/2012. Oba insolvenční návrhy obsahují shodná tvrzení o mnohosti věřitelů a o mnohosti peněžitých závazků s tím rozdílem, že v novém insolvenčním návrhu dlužník uvedl o jednoho věřitele více a nižší očekávanou měsíční splátku pro účely oddlužení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění ze spisu sp.zn. KSOL 10 INS 29704/2012, že dlužník uzavřel dne 22.11.2012 s věřitelem SMART Capital, a.s. smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 20.000 Kč, který se dlužník zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.500 Kč, zaplatil však toliko první splátku při podpisu úvěrové smlouvy a další splátky již neplatil a dne 27.11.2012 podal v pořadí první insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Na základě těchto zjištění v předcházejícím řízení shledal dle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ nepoctivý záměr dlužníka v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení. Vzhledem k tomu, že se rozhodné skutečnosti nezměnily, vycházel v posuzované věci při hodnocení nepocitového záměru dlužníka ze shodných zjištění. Rovněž vyhodnotil jednání dlužníka jako jednání sledující nepoctivý záměr v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení. Svůj závěr odůvodnil tím, že dlužník podal první insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení bezprostředně po uzavření úvěrové smlouvy s argumentací, že není schopen splnit své závazky, a proto hodlá uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 30 % jejich pohledávek, tedy bezprostředně po převzetí úvěru využil institutu oddlužení, aby uspokojil věřitele SMART Capital, a.s., pouze částečně, čímž tohoto věřitele poškozuje a jedná v rozporu s jednáním rozumného spotřebitele. Nadto v jednání dlužníka shledal lehkomyslný přístup, neboť v původním návrhu neoznačil všechny své věřitele, přesto že předložil seznam závazků s prohlášením o jeho správnosti a úplnosti. Na tomto základě uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ a pro řešení jeho úpadku konkursem (ust. § 396 odst. 1 IZ). K zajištění finančních prostředků pro počáteční fázi konkursního řízení proto uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nedisponuje pohotovými finančními prostředky a u nemovitostí ve spoluvlastnictví dlužníka není známa jejich reálná zpeněžitelnost. Výši zálohy odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem dle vyhl. č. 313/2007 Sb., která činí 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval nepoctivý záměr, neboť v době podpisu úvěrové smlouvy se společností SMART Capital, a.s., o podání návrhu na povolení oddlužení neuvažoval a o takové možnosti ani nevěděl, protože nemá právnické vzdělání. O možnosti oddlužení se dozvěděl asi 2 dny po získání půjčky prostřednictvím internetu. Pomocí peněz z půjčky chtěl zabránit dražbě své nemovitosti. Uvedl, že třetího věřitele-společnost EasyFin, s.r.o., v původním insolvenčním návrhu opomněl omylem a argumentoval tím, že toto opomenutí bylo způsobeno tlakem, pod kterým podával původní návrh a poukázal na skutečnost, že v tomto řízení svou chybu napravil a věřitele v návrhu uvedl. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a aby mu povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a 212a o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 8.4.2013 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že má 3 věřitele, vůči nimž má 3 závazky v celkové výši 119.283 Kč, z čehož činí 48.000 Kč závazky nezajištěné. Platby závazků ukončil v první polovině roku 2012, pouze u závazku vůči věřiteli SMART Capital, a.s., provedl poslední úhradu v listopadu 2012. Jeden závazek je vykonatelný a splátky dalších dvou nevykonatelných závazků činí 3.500 Kč měsíčně, a proto závazky není schopen hradit, neboť pobírá mzdu toliko ve výši 7.120 Kč čistého měsíčně a má příjem z darovací smlouvy ve výši 1.400 Kč měsíčně, je ženatý a má jednu další vyživovací povinnost. V bodu 16 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) uvedl toliko obvyklé vybavení domácnosti a v bodu 17 návrhu (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) uvedl, že má ve spoluvlastnictví nemovitosti v katastrálním území Loučany na Hané. K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl závazky shodně s insolvenčním návrhem a seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl majetek shodně s insolvenčním návrhem.

Z insolvenčního rejstříku se podává, že dlužník podal již v minulosti insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který byl doručen soudu dne 27.11.2012. V návrhu uvedl 2 věřitele se 2 závazky v celkové výši 101.283 Kč (oproti současnému návrhu opomněl uvést věřitele EasyFin, s.r.o.) s tím, že tyto závazky není schopen platit s ohledem na výši své mzdy 6.567 Kč čistého měsíčně a dvě vyživovací povinnosti (k manželce a synovi). Dále uvedl, že pro účely oddlužení má zajištěn příjem z daru ve výši 1.600 Kč. Řízení o tomto návrhu bylo vedeno u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp.zn. KSOL 10 INS 29704/2012 a bylo pravomocně skončeno usnesením o zastavení řízení ze dne 13.3.2013, č.j. KSOS 10 INS 29704/2012-A-10, z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dlužník k návrhu připojil smlouvu o úvěru ze dne 22.11.2012, kterou uzavřel se společností SMART Capital, a.s., jako věřitelem, z níž se podává, že se mu věřitel zavázal poskytnout bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč za úplatu a za administrativní poplatek ve výši 600 Kč, který se dlužník zavázal splatit v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 2.319 Kč měsíčně tak, že první splátka je splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení 30. den od splatnosti předchozí splátky.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a jež dlužník není schopen plnit vzhledem k výši závazků a výši svého příjmu.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů) požadavek dlužníkova poctivého záměru.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku.

Odvolací soud přezkoumal z pohledu výše citovaného judikatury Nejvyššího soudu ČR závěr soudu prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení vycházející ze zjištění, že dlužník bezprostředně před podáním prvního návrhu na povolení oddlužení uzavřel s věřitelem SMART Capital, a.s., smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, na jehož úhradu zaplatil toliko první splátku a další splátky již neplatil a pět dnů po uzavření úvěrové smlouvy podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, aby dosáhl uspokojení věřitelů (včetně věřitele SMART Capital, a.s.) toliko v rozsahu 30 % jejich pohledávek a uzavírá, že nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení je na straně dlužníka dán.

Dlužník jednal při uzavření smlouvy o úvěru s věřitelem SMART Capital, a.s., dne 22.11.2012 účelově, neboť bezprostředně (5 dnů po převzetí částky úvěru ve výši 20.000 Kč) podává insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení z důvodu, že není schopen plnit své závazky a ve snaze dosáhnout oddlužení plněním splátkového kalendáře a ve snaze poskytnout nezajištěným věřitelům úhradu jejich pohledávek toliko v rozsahu 30 %. Z jednání dlužníka je zřejmé, že od počátku neměl v úmyslu svůj závazek z úvěrové smlouvy splnit, neboť uhradil toliko jedinou splátku při podpisu smlouvy a další splátky již nehradil, přičemž z jeho tvrzení v návrhu jednoznačně vyplývá, že ostatní své závazky v té době již půl roku neplnil a splacení dalšího závazku ani nebylo v jeho finančních možnostech. Skutečnost, že v posuzované věci byl insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podán až dne 8.4.2013, tedy poté, co původní insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zastaveno, nemůže nic změnit na hodnocení nepoctivosti jednání dlužníka v souvislosti s podáním jeho návrhu na povolení oddlužení. Nadto v případě oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře nelze očekávat ani nadprůměrné uspokojení věřitelů, neboť dlužník doložil výplatními páskami za tři měsíce průměrný čistý měsíční výdělek 8.149 Kč, z něhož při dvou vyživovacích povinnostech nelze pro účely oddlužení srážet ničeho, neboť nesrazitelná částka na dlužníka a na dvě vyživované osoby činí 9.098 Kč a pro účely oddlužení by bylo možné použít toliko dar ve výši 1.400 Kč, což by zajistilo uspokojení nezajištěných věřitelům v případě, že by správce byl plátcem DPH, po odpočtu odměny a hotových výdajů správce, toliko v rozsahu 38,88 % závazků nezajištěných věřitelů (§ 398 odst. 3 IZ). Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledává lehkomyslný přístup dlužníka ve skutečnosti, že v posuzované věci uvedl nově další závazek vůči věřiteli EasyFin, a.s., který v původním insolvenčním návrhu opomněl. V této skutečnosti by mohl být spatřován lehkomyslný přístup toliko ve vztahu k původnímu insolvenčnímu návrhu. Za tohoto stavu se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu