1 VSOL 575/2013-A-14
KSOS 38 INS 4819/2013 1 VSOL 575/2013-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Studénka-Butovice, Budovatelská 549, PSČ 742 13, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.4.2013, č.j. KSOS 38 INS 4819/2013-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.4.2013, č.j. KSOS 38 INS 4819/2013-A-5 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že v insolvenčním návrhu chybí vylíčení rozhodujících skutečností, jež by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek, tedy neosvědčil že má nejméně dva věřitele s pohledávkami, které jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť v návrhu schází údaj o splatnosti závazků popsaných v kolonkách 18 až 21 formuláře.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že očekával, že bude soudem vyzván k doplnění insolvenčního návrhu, což se nestalo. Současně s odvoláním dodatečně předložil seznam závazků a seznam majetku. Navrhoval, aby odvoláním napadené usnesení bylo změněno tak, že mu bude povoleno navrhované oddlužení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 14.12.2012, doručeným soudu dne 21.2.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Návrh podal na předepsaném formuláři a v kolonce 06 uvedl, že má několik věřitelů, vůči kterým má pohledávky ve výši celkem 454.200 Kč, které jsou déle než tři měsíce po splatnosti a nějaké více než jeden rok po splatnosti. V kolonce 18 (nevykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění) uvedl čtyři věřitele a výši závazku vůči jednotlivým věřitelům s tím, že splatnost bude upřesněna. V kolonce 20 (vykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění), uvedl jednoho věřitele se závazkem ve výši 121.900 Kč s tím, že se jedná o úvěr a označil spisovou značku exekučního řízení. V kolonce 25 uvedl, že předkládá též povinné přílohy, tj. seznam majetku, seznam závazků a další, ovšem tyto povinné přílohy součástí insolvenčního návrhu nebyly. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSCR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ, neboť v něm schází tvrzení o splatnosti jednotlivých závazků, takže není osvědčena existence peněžitých závazků po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010 sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141). Povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na jakýkoliv listinný důkaz, který připojil k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým č. 91/2009). Odkaz na listinný důkaz lze výjimečně připustit pouze u insolvenčního návrhu dlužníka, je-li odkazováno na seznam závazků jako povinnou přílohu dlužnického návrhu dle ust. § 104 odst.1 IZ., ovšem dlužník tyto povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Předložil je až spolu s odvoláním proti odmítnutí insolvenčního řízení.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že k obsahu povinných příloh předložených až společně s podaným odvoláním již nelze přihlížet. Rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst.1 IZ, a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPH 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2009). Dále odvolací soud zdůrazňuje, že podle ust. § 128 odst. 1, poslední věta IZ se nepoužije ust. § 43 o.s.ř, takže nelze spravedlivě očekávat, že insolvenční soud bude vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné v ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu