1 VSOL 572/2016-B-69
KSBR 32 INS 28569/2012 1 VSOL 572/2016-B-69

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Milíčova 2642/11, PSČ 796 01, IČ: 45438218, o návrhu dlužnice na zproštění JUDr. Ivana Janíčka funkce insolvenčního správce, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.2.2016, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012- B-47 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.2.2016, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-B-47 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh dlužnice na zproštění JUDr. Ivana Janíčka funkce insolvenčního správce. V odůvodnění uvedl, že neshledal důvody pro zproštění ve smyslu ustanovení § 32 zákona č. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), neboť výtky dlužnice, že insolvenční správce je nekontaktní, přičemž sdělil tři různá čísla účtů, takže dlužnice neví, na který má plnit, nevykonává řádně činnost, neboť má 14 provozoven po celé ČR, které jsou fiktivní, nezpeněžuje majetek, který je součástí majetkové podstaty, bezdůvodně nařizuje prohlídky nemovitosti a při prohlídkách nepostupuje v souladu se zákonem, dbá pokynů jedné isir.justi ce.cz právnické osoby, která ani není věřitelem dlužnice, jsou nedůvodné. Pokud by dlužnice poskytovala zákonem předpokládanou součinnost, potom by zcela určitě nebyl dán důvod proto, aby insolvenční správce žádal nařízení prohlídky nemovitostí dlužnice a aby je insolvenční soud musel nařizoval. Společnost QI investiční společnost, a.s. Praha je věřitelem dlužnice, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky od původního věřitele MIDESTA, s.r.o. Brno. K námitce, že insolvenční správce je nekontaktní, neboť má řadu fiktivních provozoven, ve kterých nevykonává činnost, odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 9.2.2016, sp.zn. Pl.ÚS 17/15, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že počet provozoven není důvodem pro zproštění insolvenčního správce funkce a uložení pořádkové pokuty. K nezpeněžování majetku uvedl, že dlužnici bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, takže ke zpeněžení může dojít až poté, kdy o to zajištěný věřitel požádal, což se v tomto případě děje.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém namítala, že insolvenční správce se při výkonu funkce dopustil celé řady ať již zásadních či dílčích pochybení, pro které měl být zproštěn funkce v rámci dohlédací činnosti soudu. K vytýkané nekomunikaci s insolvenčním správcem uvedla, že se opakovaně pokoušela o kontakt se správcem nebo jakýmkoliv jiným jeho zaměstnancem, ovšem s ohledem na množství provozoven, které si insolvenční správce zřídil, se ve své provozovně na adrese Prostějov, Plumlovská 51a, PSČ 796 04 v úředních hodinách nikdo nevyskytuje. V doplňku odvolání pak popisovala, že společnost GERENTEA v.o.s., jejímž se společníkem se správce stal a činnost správce vykonává jako ohlášený společník, má několik virtuálních provozoven, ve kterých nelze vykonávat jakoukoliv činnost insolvenčního správce, když například na adrese Litomyšl, Na lánech 30 lze vstoupit pouze do dvou obchodů (prodej textilu, popř. fotostudio a sklad textilního materiálu) a na adrese Lipová-lázně, Lipová 25 je umístěn hotel Helios a jakékoliv označení provozovny zde chybí. Insolvenčnímu správci vytýkala, že byť od 19.6.2014 vykonává činnosti insolvenčního správce jako ohlášený společník GERENTEA v.o.s., souběžně vykonával činnost insolvenčního správce jako fyzická osoba až do 19.7.2014. K nařízeným prohlídkám nemovitosti uvedla, že nebyly důvodné a nebyl dodržen postup dle ustanovení § 212 odst. 2 IZ. Opakovaně tvrdila, že společnost QI investiční společnost, a.s. není řádně přihlášeným věřitelem, a tudíž nemohla udělit pokyn ke zpeněžení majetkové podstaty, a to s ohledem na to, že k přihlášce nebyla připojena řádná smlouva o postoupení pohledávek a údajné nabytí právní moci smlouvy bylo doplněno za více než dva roky od podání přihlášky. V této souvislosti zpochybňovala též pokyn zajištěného věřitele ke zpeněžení ze dne 1.8.2014, když správce takovýto pokyn ve svých podáních insolvenčnímu soudu nesdělil ani nenaznačil. V průběhu odvolacího řízení doručila soudu na vědomí (k incidenčnímu sporu sp. zn. 32 ICm 2928/2016) dopis ze dne 3.10.2016 adresovaný novému majiteli zpeněžených nemovitostí, ve kterém mu mimo jiné sdělovala, že kupní smlouvu ze považuje za neplatnou (č.d.B-67).

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. (dále jen IZ ). Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 14.5.2014, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-A-48 byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužnice, povoleno oddlužení a insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Ivan anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Zlín, Vodní 1972, PSČ 760 01, provozovna Prostějov, Plumlovská 51a, PSČ 796 01, IČ: 12298921. Usnesením ze dne 25.8.2014, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-B-7 bylo schváleno oddlužení plněním splátkové kalendáře a stanoven první termín splátky do 25.9.2014. Přihláškou číslo P1 ze dne 14.11.2012, doručenou soudu dne 16.11.2012, přihlásil věřitel č. 1 UniCredit bank Czech Republic, a.s., IČ 64948242 pohledávku ve výši 2.968.319,39 Kč ze smlouvy o poskytnutí úvěru na financování nemovitosti 0515899-019 ze dne 24.9.2007, ve znění dodatku č. 1 ze dne 26.8.2010, která je zajištěna majetkem dlužnice na základě zástavní smlouvy ze dne 24.9.2007. Usnesením ze dne 12.8.2013, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-P1-4, které nabylo právní moci 19.9.2013, soud připustil, aby do řízení na místo dosavadního věřitele přihlášky pohledávky č. 1 UniCredit bank Czech Republic, a.s., IČ 64948242 vstoupil nový věřitel Artissia s.r.o, IČ 24132730. Usnesením ze dne 13.8.2013, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-P1-5, které nabylo právní moci 19.9.2013 soud připustil, aby do řízení na místo dosavadního věřitele přihlášky pohledávky č. 1 Artissia s.r.o., IČ 24132730 vstoupil nový věřitel MEDISTA, s.r.o., IČ 27685098. Usnesením ze dne 2.10.2013, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-P1-7, které nabylo právní moci 9.10.2013 soud připustil, aby do řízení na místo dosavadního věřitele přihlášky pohledávky č. 1 MEDISTA, s.r.o, IČ 27685098 vstoupil nový věřitel

QI investiční společnost, a.s., IČ 27911497. Tento věřitel podáním ze dne 28.5.2014, doručeným soudu dne 3.6.2014 (ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku ze dne 14.5.2014) rozšířil přihlášku pohledávky na částku 4.134.414,81Kč. Tato pohledávka byla u přezkumného jednání dne 30.7.2014 insolvenčním správcem co do pravosti, výše i pořadí uznána a dlužnicí popřena, ale vzhledem k tomu, že se jedná o pohledávku zajištěného věřitele, nemá popření dlužnicí tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem (§ 410 odst. 2 IZ), a proto je tato pohledávka zjištěna (§ 201 odst.1 písm.a) IZ). Tento zajištěný věřitel udělil dne 1.8.2015 pokyn k zpeněžení nemovitostí sloužících k zajištění jeho pohledávky prodejem mimo dražbu a insolvenční soud tento pokyn schválil usnesením ze dne 28.12.2015, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-B-44, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 6.1.2016 v 13:20hod. Neshody dlužnice s insolvenčním správcem se datují nejméně od 14.10.2014, kdy žádal o nařízení prohlídky nemovitosti dlužnice, a to z důvodu, že dlužnice neposkytuje dodatečnou součinnost, čemuž insolvenční soud vyhověl usnesením ze dne 21.11.2014 a následně ještě usnesením ze dne 17.4.2015. Dlužnice soudu sdělila, že návrh insolvenčního správce na nařízení prohlídky nemovitosti považuje za nedůvodný a že je to ba naopak insolvenční správce, který je nekomunikativní a nekontaktní. Z důvodu neplnění povinností v rámci schváleného oddlužení nařídil insolvenční soud jednání na den 29.4.2015, při kterém dlužnice uvedla, že hodlá splnit svoje závazky ze schváleného oddlužení a že se zpřístupněním nemovitosti není problém. Následně dlužnice podáním ze dne 19.10.2015, které doplnila podáním ze dne 3.12.2015 podala návrh na zproštění JUDr. Ivana Janíčka insolvenčním správcem. Insolvenční správce ve vyjádření k návrhu na jeho zproštění uvedl, že komunikace s dlužnicí je poměrně obtížná, neboť dlužnice neustále hledá důvody jak zabránit realizaci prodeje majetku sloužícího k zajištění, takže dlužnice bránila provedení prohlídky nemovitosti například též z důvodu, že nebyla přizvána osoba zastupující orgán obce. Pokud dlužnice insolvenčnímu správci vytýká, že nezpeněžuje majetek, který zapsal do majetkové podstaty, k tomu insolvenční správce upozornil, že dlužnice má schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, a proto správce může zpeněžovat jen majetek sloužící k zajištění, a to až na pokyn zajištěného věřitele. K namítaným nejasnostem ohledně účtu uvedl, že účet, na který má dlužnice plnit jí byl sdělen a dlužnice svoje závazky ze schváleného oddlužení zatím plní. K námitce ohledně provozoven uvedl, že funkci insolvenčního správce nadále vykonává nově prostřednictvím veřejné obchodní společnosti, takže nemá pobočky ve stejných provozovnách jako v době, kdy funkci vykonával pouze jako fyzická osoba. Soud zjistil, že insolvenční správce vykonává funkci jako ohlášený společník GERENTEA v.o.s. Zlín. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Poté, co soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím, byly nemovitosti dlužnice sloužící k zajištění pohledávky věřitele. č.1 QI investiční společnost, a.s., IČ 27911497 zpeněženy kupní smlouvou ze dne 26.7.2016, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 1.9.2016 v 11:20 hod. Dlužnice podala dne 15.8.2016 u insolvenčního soudu žalobu na neplatnost této kupní smlouvy a věc je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 ICm 2928/2016.

Podle ustanovení 5 IZ insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Podle ustanovení § 11 IZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odstavec 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odstavec 2).

Podle ustanovení § 32 odst. 1 IZ insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26.8.2015, sp. zn. 29 NSČR 2/2014, dostupném na webových stránkách www.nsoud.cz, uvedl, že ustanovení § 32 odst. 1 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dále zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení § 32 odst. 1 IZ sjednotil tím, že pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014. V tomto usnesení označený odvolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 IZ je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 IZ, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Zdůraznil, že insolvenční zákon výslovně neupravuje informační povinnost insolvenčního správce vůči dlužníku, jehož úpadek je řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře, ohledně postupu směřujícího k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (§ 398 odst. 3 věta poslední a § 409 odst. 3 IZ ve spojení s § 286 a násl. IZ). Nicméně ze zásady obsažené v ustanovení § 5 písm. a) IZ (podle níž musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů), jež se nepochybně vztahuje i na dlužníka (§ 14 odst. 1 IZ), lze dovodit, že projeví-li dlužník (vážný a shora zmíněné zásadě insolvenčního řízení odpovídající) zájem o to, jakým způsobem hodlá insolvenční správce postupovat při uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, mělo by se mu dostat (od insolvenčního správce, popřípadě od insolvenčního soudu) takových informací, aby měl možnost se k postupu insolvenčního správce vyjádřit. Na druhé straně ovšem nelze přehlédnout, že základním informačním zdrojem o průběhu insolvenčního řízení je insolvenční rejstřík, v němž insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení: a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li insolvenční zákon jinak a c) další informace, o kterých tak stanoví insolvenční zákon (§ 419 a násl. IZ). Dále jsou práva dlužníka v insolvenčním řízení chráněna tím, že dlužníku jsou písemnosti v insolvenčním řízení doručovány, nestanoví-li insolvenční zákon jinak, zvlášť (§ 75 odst. 2 IZ), přičemž dlužník (jako účastník insolvenčního řízení) má rovněž právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy (§ 44 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 7 a § 126 odst. 1 insolvenčního zákona). Konečně, má-li dlužník oprávněné pochybnosti o správnosti postupu insolvenčního správce v souvislosti s uspokojením pohledávky zajištěného věřitele, může požádat insolvenční soud, aby v rámci dohlédací činnosti (§ 10 a § 11 IZ) zjednal nápravu. Samotná nespokojenost dlužníka s tím, jak ho informuje insolvenční správce o svém postupu, jde-li o úkony směřující ke zpeněžení zástavy a k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení, včetně (ne)účelnosti či (ne)hospodárnosti těchto úkonů, není (nemůže být) důvodem ke zproštění funkce insolvenčního správce (§ 32 IZ).

Podle ustanovení § 36 odst. 1 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle ustanovení § 230 IZ správou majetkové podstaty se rozumí zejména činnost, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů (odstavec 1). Jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele, směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odstavec 2).

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 409 IZ od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění (odstavec 2). Majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že nejsou dány důvody pro zproštění JUDr. Ivana Janíčka funkce insolvenčního správce, kterou nyní vykonává jako ohlášený společník společnosti GERENTEA v.o.s. Zlín.

Podle ustálené judikatury obou vrchních soudů platí, že skutečnost, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) zák. č. 312/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZIS ), není sama o sobě důvodem pro jeho odvolání z funkce podle ustanovení § 31 IZ a ani pro zproštění funkce podle ustanovení § 32 IZ, neboť žádné ustanovení takovému správci nebrání, aby v této funkci dané řízení dokončil (viz usnesení ze dne 1.6.2011, sp. zn. 3 VSPH 237/2011 a ze dne 28.11.2014, sp. zn. 1 VSOL 457/2014 ). Naopak odvolání či zproštění insolvenčního správce jen z důvodu, že se stal ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárností insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 5 písm. a) IZ. Jinak řečeno, výtka dlužnice, že insolvenční správce vykonával po určitou dobu funkci insolvenční správce jako fyzická osoba (v této věci vykonává doposud) a současně jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti, je bezvýznamná.

K námitce, že insolvenční správce je nekontaktní, neboť má řadu fiktivních provozoven, ve kterých nevykonává činnost, odkázal soud prvního stupně zcela správně na nález Ústavního soudu ze dne 9.2.2016, sp.zn. Pl.ÚS 17/15, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že počet provozoven není důvodem pro zproštění insolvenčního správce funkce a uložení pořádkové pokuty. Odvolací soud k tomu dále poznamenává, že ani porušení povinností stanovených v zákoně o insolvenčních správcích a vyhlášce č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně, nemusí mít vliv na konkrétní insolvenční řízení a je postihováno jako správní delikt dle ustanovení § 36b odst. 1, písm. d) ZIS (sankcí je pokuta v částce až 200.000 Kč). V této souvislosti nutno reflektovat, že k výkonu dohledu nad podmínkami pro výkon činnosti insolvenčních správců a plněním jejich zákonných povinností je povoláno Ministerstvo spravedlnosti (§ 36 až § 37 ZIS).

K námitce, že informace insolvenčního správce jsou matoucí, když sdělil čísla tří různých účtů, takže dlužnice nevěděla, na který má plnit, odvolací soud odkazuje na správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice mohla plnit na kterýkoliv z těchto tří účtů.

K námitce, že insolvenční správce bezdůvodně nařizuje prohlídky nemovitosti a při prohlídkách nepostupuje v souladu se zákonem, odvolací soud zdůrazňuje, že prohlídky nařídil insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti.

K námitce, že insolvenční správce dbá pokynů jedné právnické osoby, která ani není věřitelem dlužnice, odvolací soud zdůrazňuje, že pohledávka věřitele QI investiční společnost, a.s., IČ 27911497 přihlášená ve výši 4.134.414,81Kč, která je zajištěna majetkem dlužnice, byla u přezkumného jednání dne 30.7.2014 insolvenčním správcem co do pravosti, výše i pořadí uznána a dlužnicí sice popřena, ale vzhledem k tomu, že se jedná o pohledávku zajištěného věřitele (§ 2 g IZ), nemá popření dlužnicí tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem (§ 410 odst. 2 IZ), a proto je tato pohledávka zjištěna (§ 201 odst. 1 písm. a) IZ). Tento zajištěný věřitel, který je současně zástupcem věřitelů, udělil insolvenčnímu správci dne 1.8.2015 pokyn k zpeněžení nemovitostí sloužících k zajištění jeho pohledávky prodejem mimo dražbu a insolvenční soud tento pokyn schválil usnesením ze dne 28.12.2015, č.j. KSBR 32 INS 28569/2012-B-44, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 6.1.2016 v 13:20 hod.

K námitce, že insolvenční správce nezpeněžuje majetek, odvolací soud odkazuje na průběh insolvenčního řízení, z něhož je zřejmé, že dlužnice se snažila oddálit zpeněžení nemovitostí, když musel v rámci dohlédací činnosti zasahovat insolvenční soud, který opakovaně nařizoval prohlídky nemovitosti a dokonce k projednání neplnění povinností dlužnice musel nařídit v dubnu 2015 jednání. V současné době jsou nemovitosti dlužnice sloužící k zajištění pohledávky věřitele č.1 QI investiční společnost, a.s., IČ 27911497 zpeněženy kupní smlouvou ze dne 26.7.2016, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 1.9.2016 v 11:20 hod. Dlužnice podala dne 15.8.2016 u insolvenčního soudu žalobu na neplatnost této kupní smlouvy a věc je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 ICm 2928/2016.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21.října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu