1 VSOL 568/2016-B-37
KSOS 14 INS 8960/2013 1 VSOL 568/2016-B-37

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Blanky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hasičská 912/24, 700 30 Ostrava, o zrušení schváleného oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.2.2016, č.j. KSOS 14 INS 8960/2013 -B-23,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že schválené oddlužení dlužnice Blanky anonymizovano se nezrušuje.

O d ů v o d n ě n í:

Soud prvního stupně zrušil schválené oddlužení dlužnice Blanky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hasičská 912/24, 730 00 Ostrava, podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ , odstavec I. výroku) na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ (odstavec II. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (odstavec III. výroku) s tím, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastávají účinky prohlášení nepatrného konkursu (odstavec IV. výroku).

Soud prvního stupně vycházel z toho, že -usnesením ze dne 19.8.2013 (A-10) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. isir.justi ce.cz

-Na schůzi věřitelů dne 16.4.2014 soud porovnával způsoby řešení úpadku dlužnice oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty či formou splátkového kalendáře. Zpeněžení majetkové podstaty by přineslo míru uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 67 %, při řešení úpadku formou splátkového kalendáře by bylo dosaženo stejného uspokojení věřitelů a to ze současného příjmu dlužnice z důchodu ve výši 11.985 Kč a poskytnutého daru dle darovací smlouvy ze dne 13.4.2014 v měsíční výši 6.700 Kč. U tohoto jednání se dlužnice zavázala, že pokud soud schválí oddlužení formou splátkového kalendáře, uspokojí věřitele ve výši 67 %. Insolvenční soud zároveň poučil dlužnici o tom, že pokud tento svůj závazek nesplní, bude na toto prohlášení pohlížet jako na nepocitový záměr. -Usnesením ze dne 2.10.2014 (B-17) bylo schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře. -Ze sdělení insolvenční správkyně ze dne 23.11.2015 (B-19) plyne, že dlužnice dlouhodobě ve prospěch majetkové podstaty nehradí ničeho. Z invalidního důchodu nelze od měsíce ledna 2015 provádět srážky a není naplněn dar ve stanovené výši. Poslední platba do majetkové podstaty byla provedena v měsíci březnu 2015 ve výši 27.000 Kč. Očekávaná míra hodnoty uspokojení pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů činí ke dni předložení sdělení 23,53 %. Je tedy zřejmé, že tato hodnota bude klesat při absenci jakéhokoliv příjmu a při současném přístupu dlužnice k plnění oddlužení. Při stávajícím běhu událostí nelze očekávat, že by dlužnice do konce oddlužení formou splátkového kalendáře uhradila požadovaných 67 % hodnoty uspokojení věřitelů. Zároveň poukázala na dlužnou odměnu správkyně ve výši 8.712 Kč. -U jednání dne 10.2.2016 dlužnice sdělila, že netuší, proč dcera přestala dar plnit. Od 4.1.2016 je dlužnice v zaměstnání za hodinovou mzdu 58,70 Kč a má uzavřenu dohodu o provedení práce v rozsahu 150 hodin.

Soud prvního stupně poté dospěl k závěru, že jednání dlužnice naplňuje znaky upravené v ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 3 IZ. Dlužnice za trvání plnění splátkového kalendáře uhradila věřitelům jen splátky v listopadu a prosinci 2014, pak poskytla v březnu 2015 jednorázovou platbu ve výši 27.000 Kč a v mezidobí až do dne vydání rozhodnutí neuhradila ničeho. Její příjem je tak nízký, že z něj nelze pro věřitele srážet ničeho. Na této situaci nemůže změnit nic ani uzavřená dohoda o provedení práce s nízkou hodinovou mzdou. Jiný další stabilní příjem v odpovídající výši dlužnice nedoložila. Za této situace podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Nepoctivý záměr dlužnice soud shledal v okolnosti, že aby nepřišla o svůj majetek, zavázala se na schůzi věřitelů k jejich uspokojení formou splátkového kalendáře ve výši 67 %, což bylo doloženo příjmy dlužnice z darovací smlouvy a z důchodu. Pokud by dlužnice neposkytla jako příjem do majetkové podstaty příjem z darovací smlouvy ve výši 6.700 Kč, soud by v žádném případě neschválil její oddlužení formou splátkového kalendáře, na což byla dlužnice soudem upozorněna. Následně byl uhrazen dar pouze v souhrnné výši 27.000 Kč, což pokrývá cca 4 měsíce oddlužení, poté již nebylo uhrazeno ničeho.

Rozhodnutí soudu prvního stupně napadla dlužnice odvoláním, v němž sdělila, že v období od listopadu 2014 je jí z důchodu srážena zabavitelná část a od ČSSZ obdržela pouze nezabavitelnou část, což doložila poštovními poukázkami o výplatě důchodu. Proto tvrzení insolvenční správkyně o neplnění povinnosti dlužnice není správné. Dosud sražená zabavitelná částka činí 58.440 Kč. Poskytovatelem daru byla její dcera, která se rovněž dostala do finančních problémů a je v insolvenčním řízení. Dlužnice se bude snažit sehnat nového dárce. Má novou práci, kde vydělává 4.000 Kč měsíčně. Se správkyní vždy komunikovala. V exekučním řízení, v němž je vymáhána její pohledávka proti povinnému Lajdolfovi pod sp. zn. 046 EX 1515/05, dne 5.4.2016 proběhla dražba domu, pohledávka dlužnice vůči p. Lajdolfovi činí cca 200.000 Kč. Za této situace má za to, že bude schopna splnit podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře, když zabavitelná část z jejího důchodu činí 3.896 Kč, zabavitelná část z výdělku 2.600 Kč a příjem z darovací smlouvy bude činit 2.300 Kč. Takto je schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 60 %. Oddlužení je pro dlužnici jedinou cestou jak se dostat z dluhů a nepřijít o střechu nad hlavou.

Insolvenční správkyně Mgr. Sylva Pahutová podala pro účely odvolacího řízení zprávu o dosavadním průběhu insolvenčního řízení, v níž uvedla, že ze zprávy o plnění oddlužení, jež bezprostředně předcházela prohlášení konkursu na majetek dlužnice je zjevné, že očekávaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dosahovala výše 4,71 %. S ohledem na skutečnost, že do úvahy přicházelo řešení úpadku oddlužením zpeněžením majetkové podstaty (dlužnice je vlastníkem družstevního bytu), bylo na dlužnici, aby v oddlužení uhradila 67 % pohledávek nezajištěných věřitelů namísto zákonem požadované hranice 30 %. Insolvenční správkyně se obrátila na ČSSZ s dotazem, z jakého důvodu nejsou zasílány srážky z invalidního důchodu ve prospěch majetkové podstaty dlužnice. Následně zjistila, že zřejmě nedopatřením jsou částky za období od ledna 2015 do dubna 2016 deponovány na účtu ČSSZ a budou neprodleně vyplaceny. Jedná se o částku cca 63.000 Kč. Dlužnice dlouhodobě ve prospěch majetkové podstaty nehradí ničeho, když poslední platba byla provedena v březnu 2015 ve výši 27.000 Kč. Dlužnice má uzavřenou dohodu o provedení práce s měsíčním příjmem 4.000 Kč, výše invalidního důchodu činí od ledna 2016 celkem 12.290 Kč, v současné době tak zabavitelná částka z příjmu dlužnice činí 7.022 Kč. Při celkové výši všech pohledávek nezajištěných věřitelů (623.520,77 Kč) by ve prospěch majetkové podstaty dlužnice musela měsíčně poukázat alespoň částku 9.600 Kč, aby dlužnice uspokojila požadovaných 67 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Při zohlednění dosavadního přístupu dlužnice k plnění jejich povinností v insolvenčním řízení má však správkyně významné pochybnosti o tom, že by dlužnice takovou povinnost řádně a včas plnila, resp. že by ji plnila vůbec. Z uvedeného důvodu navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po té, kdy u odvolacího jednání doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné, především proto, že v souvislosti s projednáním jejího odvolání byly zjištěny pro rozhodnutí v této věci další právně významné (nové) skutečnosti.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení § 392 odst. 3 IZ, věta druhá, dále stanoví, že jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle odst. 2 po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonává insolvenční správce dohled nad činností dlužníka. O výsledcích své činnosti pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor.

Podle § 414 odst. 1 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30% jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 se má za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce.

Podle odst. 3 insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Ke zjištění aktuálních příjmů dlužnice provedl odvolací soud důkaz oznámením ČSSZ o výši invalidního důchodu dlužnice, který od ledna 2016 činí 12.290 Kč měsíčně. Dále z dohody o provedení práce uzavřené dlužnicí s firmou GOING-AS s.r.o., dne 1.4.2016 na dobu určitou do 31.12.2016, zjistil měsíční mzdu dlužnice ve výši 4.000 Kč. Z darovací smlouvy ze dne 13.4.2016, na níž jsou podpisy úředně ověřeny, odvolací soud zjistil, že Pavla Gáboríková, jako dárkyně, uzavřela s dlužnicí Blankou anonymizovano , jako obdarovanou, darovací smlouvu na pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 2.300 Kč po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců v případě, že bude schváleno oddlužení dlužnice podle insolvenčního zákona. Soudní exekutor Mgr. Jiří Král sdělil, že ve věci oprávněné Blanky anonymizovano proti povinnému Radimíru Lajdolfovi, se do dražebního jednání nařízeného na den 13.5.2016 nepřihlásili žádní dražitelé. Předmětné nemovitosti proto nebyly dosud vydraženy. Jak již bylo uvedeno shora, insolvenční správkyně dodatečně, s ohledem na odvolací námitky dlužnice a na základě výzvy odvolacího soudu zjistila, že z invalidního důchodu dlužnice byly za období od ledna 2015 do dubna 2016 prováděny srážky a zřejmě nedopatřením zůstaly deponovány na účtu ČSSZ a budou neprodleně vyplaceny. Jedná se o částku cca 63.000 Kč.

Odvolací soud v prvé řadě konstatuje, že soud prvního stupně, ve shodě s nesprávným názorem insolvenční správkyně, postavil své rozhodnutí na nesprávném závěru, že dlužnice je při schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře povinna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 67 %, neboť této míry uspokojení by dosáhli věřitelé dlužnice při schváleném oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční zákon v ustanoveních § 395 odst. 1 písm. b) a § 415 IZ ovšem stanoví minimální výši uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při oddlužení 30 % a nestanovuje pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podmínku stejné míry uspokojení věřitelů jako při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Navíc úvaha insolvenční správkyně, že by zpeněžením členských práv a povinností dlužnice k jejímu družstevnímu bytu získala výtěžek ve výši 500.000 Kč, jímž by bylo dosaženo uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 67 %, je pouze hypotetická. Již proto je nesprávný, a jak bude uvedeno dále, i předčasný závěr soudu prvního stupně o nepoctivém záměru dlužnice a naplnění podmínek pro zrušení schváleného oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 3 IZ v případě nižšího uspokojení věřitelů dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Jak zdůraznil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. února 2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013 při výkladu § 418 odst. 1 IZ, který upravuje podmínky zrušení schváleného oddlužení, nelze ponechat stranou obsah § 415 IZ, které dovoluje insolvenčnímu soudu přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, bez zřetele k tomu, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je nižší než 30% jejich pohledávek, nebo že nedosahuje nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. K předpokladům, za nichž insolvenční soud dlužníka i tak osvobodí od placení zbytku jeho dluhů a které musí být splněny kumulativně, patří (dle dikce § 415 IZ): 1) návrh dlužníka, 2) prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, a 3) prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Jinak řečeno, je-li možné uvažovat o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů i u dlužníka, u nějž hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je nižší než 30% jejich pohledávek, nebo u nějž nedosahuje nejnižší hodnotu plnění, na které se věřitelé s dlužníkem dohodli, pak to současně znamená, že při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře bere insolvenční soud po uplynutí zákonem předepsaných 5 let (§ 398 odst. 3 IZ) na vědomí splnění oddlužení bez zřetele k tomu, zda dlužník uhradil věřitelům předepsanou nejnižší kvótu splátek (§ 413 IZ); jinak by postup dle § 415 IZ vůbec nepřicházel v úvahu. To samozřejmě platí jen tehdy, nepřijme-li insolvenční soud po uplynutí zákonem předepsané doby splácení namísto rozhodnutí dle § 415 IZ rozhodnutí dle § 418 IZ. I na základě této argumentace lze především uzavřít, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (§ 406 odst. 3 písm. a/ IZ) .

Oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil.

V dané věci soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a určil dlužnici termín první splátky ke dni 30.11.2014, takže poslední splátku měla dlužnice uhradit ke dni 31.10.2019 a do tohoto data, aby dlužnice splnila podmínky pro osvobození od placení pohledávek, byla povinna poskytnout na splátkový kalendář plnění do minimálně 30% výše pohledávek nezajištěných věřitelů, a nikoliv do výše 67 %. Pokud byl totiž úpadek dlužnice řešen schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře, výše předpokládaného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty již nehraje žádnou roli. Rozhodující je uspokojení v rozsahu upraveném v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, případně § 415 IZ.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jednání dlužnice naplňuje znaky upravené v ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ. K tomuto závěru dospěl na základě zpráv insolvenční správkyně o průběhu oddlužení, v nichž správkyně uvedla, že dlužnice za trvání plnění splátkového kalendáře uhradila jen splátky v listopadu a prosinci 2014 po 3.894 Kč, poté poskytla v březnu 2015 jednorázovou platbu ve výši 27.000 Kč; cekem 34.788 Kč, přičemž z této částky bylo věřitelům rozděleno 29.343,02 Kč, správkyni bylo uhrazeno na záloze na její odměnu a výdaje celkem 5.445 Kč. Z okolností vyšlých najevo v průběhu odvolacího řízení je však zřejmé, že tyto údaje uváděné insolvenční správkyní neodpovídají skutečnosti.

V usnesení o schváleném oddlužení (B-17) soud uložil ČSSZ, aby z příjmu dlužnice prováděla srážky, které bude zasílat přímo insolvenční správkyni. Dlužnice nevěděla, že ČSSZ provedené srážky insolvenční správkyni nezasílá. Insolvenční správkyně však při svých odborných znalostech a náležité pečlivosti mohla z vlastní iniciativy, a nikoliv až z podnětu odvolacího soudu, rozpoznat, že důchod dlužnice dosahuje výše, z níž lze provádět srážky v zabavitelné výši a že tyto jí v rozporu s rozhodnutím o schváleném oddlužení zasílány nejsou. Dlužnice tedy nezavinila, že ČSSZ nezasílala insolvenční správkyni deponované srážky z jejího důchodu, které dosáhly výše nejméně 63.000 Kč.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že plnění pravidelných splátek na pohledávky nezajištěných věřitelů je nutné považovat za nejvýznamnější povinnost, kterou dlužník má v průběhu oddlužení, které je plněno splátkovým kalendářem. V průběhu pětiletého období může nastat situace, kdy se dlužník dostane do svízelné finanční či osobní situace, která mu znemožní odvést nezajištěným věřitelům určené finanční prostředky, přičemž v takovém případě dlužník, který si je vědom svých povinností vyplývajících pro něho ze schváleného oddlužení, by měl o nastalé situaci neprodleně informovat insolvenční soud, insolvenčního správce a věřitelský orgán. Dlužnice, pokud nebyla schopna ve prospěch splátkového kalendáře poskytovat dar od své dcery, u níž rovněž probíhá insolvenční řízení (pozn. od 23.9.2015 pod sp. zn. KSOS 37 INS 23986/2015), byla proto povinna o této skutečnosti informovat minimálně insolvenční správkyni. Své pochybení ovšem dlužnice napravila v průběhu odvolacího řízení, do něhož zajistila poskytování daru od Pavly Gáboríkové v měsíční výši 2.300 Kč po dobu schváleného oddlužení a uzavřela dohodu o provedení práce do 31.12.2016, z níž bude ve prospěch oddlužení plnit další částku.

I když soudu prvního stupně nelze vytýkat, že na základě zpráv správkyně dospěl k závěru, že dlužnice není schopna podmínkám oddlužení plněním splátkového kalendáře dostát a že v takovém případě není důvod vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba ukončit proces oddlužení za podmínek vymezených v § 418 IZ zrušením schváleného oddlužení, nicméně vzhledem ke shora uvedeným dalším zjištěním odvolacího soudu a nesprávnému právnímu názoru soudu prvního stupně ve vztahu k povinnému rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů při schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře, však odvolací soud konstatuje, že ke zrušení schváleného oddlužení v daném případě nebyly splněny podmínky.

Jak bylo uvedeno shora, ve prospěch schváleného oddlužení dosud ČSSZ zadržela z důchodu dlužnice cca 63.000 Kč, k tomu dlužnice poskytla další plnění ve výši 27.000 Kč (z poskytnutého daru) a 7.788 Kč z důchodu. Na splátkový kalendář tak byla ze strany dlužnice plněna částka 97.788 Kč. Celková výše pohledávek nezajištěných věřitelů činí 623.520,77 Kč, odměna insolvenční správkyně za dobu trvání oddlužení dosáhne výše 65.340 Kč. Za dobu od listopadu 2014 do května 2016 činí dlužná částka na záloze na odměně a výdajích správkyně 15.246 Kč, když doposud mělo být uhrazeno 19 x 1.089 Kč, celkem 20.691 Kč, uhrazeno bylo 5.445 Kč a na uspokojení pohledávek věřitelů lze využít částku 77.097 Kč. Do konce plnění schváleného oddlužení zbývá 41 měsíců. Dle propočtu odvolacího soudu při příjmu dlužnice z důchodu 12.290 Kč, daru 2.300 Kč, po odpočtu nároku správkyně na zálohu na její odměnu a výdaje ve výši 1.089 Kč měsíčně, lze dlužnici z tohoto příjmů nadále pro věřitele srážet 5.285 Kč měsíčně; za zbývajících 41 měsíců oddlužení je tak schopna uhradit věřitelům dalších 216.685 Kč, spolu s částkou 77.097 Kč, se sjedná o uspokojení, tj. z počtu zjištěných pohledávek věřitelů ve výši 623.520,77 Kč, v rozsahu 47,12%. Pokud si ovšem dlužnice zajistila pro oddlužení další příjem na základě dohody o provedení práce ve výši 4.000 Kč měsíčně (což je čistého), pak by měla být schopna s důchodem 12.290 Kč po dobu následujících 41 měsíců uhradit na splátkový kalendář 7.022 Kč, spolu s darem 2.300 Kč celkem 9.322 Kč měsíčně, po odpočtu 1.089 Kč pro správkyni se jedná o částku 8.233 Kč, celkem 337.553 Kč, s částkou 77.097 Kč se jedná o celkovou částku 414.650 Kč, což představuje předpokládanou úhradu věřitelům za celou dobu splátkového kalendáře v rozsahu 66,50%.

Jen pro úplnost dlužno uvést, že pokud by správkyně zpeněžila byt dlužnice za částku, kterou přepokládala ve výši 500.000 Kč, pak po odpočtu odměny insolvenční správkyně ve výši 90.750 Kč (tj. 15% z výtěžku 500.000 Kč + 21 % DPH, viz § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 1.1.2014, čl. II vyhl. č. 488/2012 S., neboť o způsobu řešení úpadku dlužnice povolením oddlužení-viz § 4 odst. 2 písm c/ IZ, bylo rozhodnuto unesením ze dne 19.8.2013), by zůstala pro věřitele k rozdělení částka 409.250 Kč a takto by byli uspokojeni v rozsahu maximálně 65,63%, neboť hotové výdaje správkyně a náklady na zpeněžení, které by zcela nepochybně vznikly, nejsou známy.

Za této situace odvolací soud neshledal podmínky pro zrušení schváleného oddlužení dlužnice dle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ, natož dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ a z tohoto důvodu napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že se schválené oddlužení dlužnice Blanky anonymizovano se nezrušuje.

Na adresu dlužnice je však třeba pro další řízení uvést, že je především v jejím zájmu, aby sledovala výši měsíčného uspokojení věřitelů, zajistila příjmy z dohody o provedení práce i po datu 31.12.2016 a řádné plnění ze strany její dárkyně Pavly Gáborikové, přičemž odvolací soud nepřehlédl, že jmenovaná se zavázala rovněž k poskytování daru pro dlužnici Petru Katolickou (dceru dlužnice) v rámci jejího oddlužení, které bylo schváleno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.4.2016, č.j. KSOS 37 INS 23986/2015-B-6.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu