1 VSOL 568/2012-B-35
KSOS 36 INS 4171/2009 1 VSOL 568/2012-B-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Ganka Tomova anonymizovano , anonymizovano , bytem Vinohradská 887/46, Hlučín, PSČ 748 01, adresa pro doručování: Mirové náměstí 25/29, Hlučín, PSČ 748 01, o odvolání věřitele č. 7 Město Hlučín, Mírové náměstí 24/23, Hlučín, PSČ 748 01, IČ: 00300063, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 4171/2009-B-29 ze dne 13.6.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 4171/2009-B-29 ze dne 13.6.2012 se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyslovil souhlas s vyplacením zajištěných věřitelů z výtěžku prodeje nemovitostí zapsaných na LV č. 467 vedeného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava (specifikovaných ve výroku), a to zajištěnému věřiteli č. 4-Hypoteční banka, a.s. částku ve výši 1.249.228,43 Kč a zajištěnému věřiteli č. 2-1. faktorská s.r.o. částku ve výši 278.705,49 Kč, celkem částku ve výši 1.527.933,92 Kč (výrok I.), insolvenčnímu správci uložil informovat o provedení výplaty insolvenční soud (výrok II.) a povolil insolvenční správkyni Mgr. Ing. Evě Hepperové vyplatit zálohu na odměnu ve výši 36.817,68 Kč (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že k návrhu insolvenčního správce ze dne 22.5.2007 (doručenému soudu dne 25.5.2012) ve znění jeho doplnění ze dne 1.6.2012 se soud zabýval vyplacením zajištěného věřitele. Současně povolil insolvenční správkyni čerpat zálohu na odměnu ve výši 36.817,68 Kč.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 7 Město Hlučín. Uvedl, že věřitel 1. faktorská s.r.o. přihlásil do insolvenčního řízení dne 14.7.2009 pohledávku celkem ve výši 1.551.074 Kč, následně proběhlo přezkumné jednání dne 27.8.2009 a v seznamu přihlášených pohledávek bylo konstatováno, že pohledávka tohoto věřitele se zkoumá. Dne 21.10.2009 tento věřitel doplnil-opravil stávající přihlášku, ve které uvedl už jen pohledávku ve výši 633.419,19 Kč, kterou insolvenční správce popřel v celé její výši a věřitel podal žalobu na určení popřené pohledávky. Následně vzal věřitel částečně tuto svou pohledávku co do výše 317.288,39 Kč zpět dne 7.9.2011, o čemž insolvenční soud rozhodl usnesením ze dne 19.9.2011 tak, že nadále zůstává u tohoto věřitele přihlášena pohledávka ve výši 316.131 Kč. Podle jeho názoru však ani tato výše pohledávky nebyla insolvenčním soudem zjištěna, jestliže byla zjištěna, nebylo takové zjištění řádně zveřejněno. Pohledávka tohoto věřitele nesplňuje zákonný požadavek, aby po přezkoumání přihlášená pohledávka byla zjištěna tak, že věřitel má právo na uspokojení ze zajištění přihlášené pohledávky v rozsahu větším než 50 % hodnoty zajištění uvedené v přihlášce, aby tato pohledávka mohla být považována v rámci insolvenčního řízení za zajištěnou, protože hodnota původně přihlášené pohledávky byla 1.551.074 Kč, oproti určenému právu na uspokojení ze zajištěné pohledávky v napadeném usnesení představuje podíl přibližně 18 %. Domnívá se, že co do částky 278.705,28 by mělo dojít k rozdělení této částky mezi všechny nezajištěné věřitele, v případě zjištění pohledávky věřitele č. 7 i tento věřitel. Poukázal na to, že nevyslovil písemný souhlas nezajištěného věřitele s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky dle ustanovení § 392 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, kdy oddlužení bylo povoleno s tím, že budou uspokojeni nezajištění věřitelé alespoň ve výši 30 % svých pohledávek, což však napadené rozhodnutí nesplňuje. Naopak insolvenční správce konstatoval při sepsání nemovitého majetku dlužníka, že všichni věřitelé by mohli být uspokojeni do výše 70-100 %. Navrhuje proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu právního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání věřitele č. 7 se vyjádřil věřitel č. 2 tak, že odvolatel podal odvolání na základě nedostatečných informací, když nezjistil z insolvenčního spisu, že dne 7.9.2011 rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením o schválení smíru č.j. 36 Cm 12/2010-34, kterým rozhodl ve výroku tak, že schvaluje soudní smír s tím, že pohledávky věřitele č. 2 v celkové výši 316.131 Kč jako pohledávky v plném rozsahu zajištěné v souladu s přihláškou pohledávky na nemovitostech (uvedených v usnesení) jsou pro účely insolvenčního řízení pohledávkami zjištěnými, přičemž celková výše pohledávky se skládá z jistiny ve výši 223.7330 Kč, úroků ve výši 81.968 Kč a úroků z prodlení ve výši 10.434 Kč a ve zbytku strany pokládají uplatněný nárok za neuplatněný s tím, že nebude v insolvenčním řízení uspokojován. Poukázal na to, že následně v souladu s ustanovením § 185 insolvenčního zákona vzal svoji přihlášku pohledávky ve výši 314.288,39 Kč částečně zpět, což vzal insolvenční soud na vědomí usnesením ze dne 19.9.2011. Domnívá se proto, že napadené rozhodnutí je věcně správné.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 298 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli. Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu.

Podle § 178 věty prvé IZ, bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 192 odst. 4 věty prvé IZ, věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky.

Podle § 201 odst. 1 písm. d) IZ, pohledávka je zjištěna rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí.

Z obsahu spisu odvolací soud zejména zjistil, že usnesením č.j. KSOS 36 INS 4171/2009-A-4 ze dne 13.7.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Ing. Eva Hepperová, Zeyerova 20, Opava a soud povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením, toto rozhodnutí nabylo právní moci ve vztahu ke zjištění úpadku a povolení oddlužení dne 13.7.2009 a ve vztahu k ustanovení insolvenční správkyně dne 12.8.2009. Usnesením č.j. KSOS 36 INS 4171/2009-B-19 ze dne 4.3.2010 insolvenční soud schválil oddlužení prodejem majetkové podstaty a současně specifikoval majetek (nemovitosti), které do majetkové podstaty náleží. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4.3.2010. Dne 3.8.2009 přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku věřitel č. 4. (Hypoteční banka, a.s.), a to pohledávku ve výši 1.249.228,43 Kč jako nevykonatelnou pohledávku zajištěnou nemovitostmi patřícími do majetkové podstaty dlužníka, současně uplatnil právo na uspokojení ze zajištění. Pohledávka tohoto věřitele byla u přezkumného jednání dne 27.8.2009 zcela zjištěna, včetně práva na uspokojení ze zajištění. Dne 16.7.2009 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku věřitel č. 2 (1. faktorská s.r.o.), a to pohledávku č. 1 v celkové výši 985.344 Kč sestávající se z jistiny ve výši 922.800 Kč a příslušenství (nákladů rozhodčího řízení) ve výši 62.544 Kč jako pohledávku nevykonatelnou a zajištěnou majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, dále pohledávku č. 2 v celkové výši 450.000 Kč sestávající se ze smluvní pokuty ze smlouvy o půjčce ve výši 50.000 Kč, pojištění ve výši 200.000 Kč a vinkulace ve výši 200.000 Kč ze zástavní smlouvy jako pohledávky nevykonatelné a zajištěné majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka, pohledávku č. 3 v celkové výši 115.730 Kč představující smluvní pokutu za prodlení ze smlouvy o půjčce jako pohledávku nevykonatelnou a zajištěnou majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka. Podáním ze dne 21.10.2009 (doručeným soudu téhož dne) věřitel č. 2 opravil svoji přihlášku pohledávky podanou dne 16.7.2009 tak, že pohledávka č. 1 je v celkové výši 325.419,39 Kč a představuje jistinu ve výši 270.000 Kč a příslušenství ve výši 55.419,39 Kč (úroky z úvěru, úroky z prodlení), pohledávka č. 2 je v celkové výši 200.000 Kč a představuje smluvní pokutu ze zástavní smlouvy a pohledávka č. 3 je v celkové výši 108.000 Kč a představuje smluvní pokutu za prodlení ze smlouvy o půjčce, všechny tyto pohledávky opětovně přihlásil jako pohledávky nevykonatelné a zajištěné majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. U přezkumného jednání dne 25.2.2010 byly všechny pohledávky věřitele č. 2 insolvenční správkyní popřeny co do pravosti, včetně jejich pořadí. Usnesením č.j. 36 Cm 12/2010-34 ze dne 7.9.2011 (pravomocným dne 22.9.2011) Krajský soud v Ostravě ve věci žalobce 1. faktorská s.r.o. proti žalované Mgr. Ing. Evě Hepperové, insolvenční správkyni dlužníka Ganka Tomova Dimitrovova, rozhodl ve sporu o určení pravosti pohledávky tak, že schválil soudní smír s tím, že pohledávky v celkové výši 316.131 Kč jako pohledávky v plném rozsahu zajištěné v souladu s přihláškou pohledávky, a to na nemovitostech zapsaných na LV č. 467 pro k.ú. Hlučín (specifikovaných ve výroku) jsou pro účely insolvenčního řízení pohledávkami zajištěnými. Celková výše pohledávky se přitom skládá z jistiny v celkové výši 223.730 Kč, úroků ve výši 81.967 Kč a úroků z prodlení ve výši 10.434 Kč, ve zbytku strany pokládají uplatněný nárok za neuplatněný s tím, že nebude v insolvenčním řízení uspokojován. V odůvodnění Krajský soud v Ostravě uvedl, že žalobce podal dne 30.3.2010 žalobu, kterou se domáhal, aby soud určil pravost jeho zajištěné pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení dlužníka, dne 7.8.2011 u ústního jednání účastníci shodně navrhli smír, který soud schválil. Podáním ze dne 7.9.2011 věřitel č. 2 vzal svoji přihlášku pohledávky podanou v celkové výši 633.419,39 Kč s ohledem na smír ze dne 7.9.2011 částečně zpět co do částky 317.288,39 Kč, včetně zajištění. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 36 INS 4171/2009-P2-5 ze dne 19.9.2011 (pravomocným dne 5.10.2011) insolvenční soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele č. 2 č. přihlášky P2 1. faktorská s.r.o. ve výši 317.288,39 Kč s tím, že tomuto věřiteli nadále zůstává pohledávka ve výši 316.131 Kč. Podáním ze dne 22.5.2012 upřesněným podáním ze dne 1.6.2012 insolvenční správkyně požádala insolvenční soud o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zjištěnému věřiteli tak, že čistý výtěžek zpeněžení (po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a částky připadající na její odměnu, které vyčíslila) činí částku 1.527.933, 92 Kč, zajištěnému věřiteli č. 4 bude vyplacen ve výši 1.249.228,43Kč a zajištěnému věřiteli č. 2 bude vyplacen ve výši 278.705,49 Kč.

Z výše uvedeného je zřejmé, že věřitel č. 2 přihlásil přihláškou podanou dne 3.8.2012 do insolvenčního řízení jednou přihláškou ve skutečnosti 3 samostatné nároky (pohledávky), jejichž výši v souladu s ustanovením § 192 odst. 4 věty prvé IZ změnil (podáním ze dne 21.10.2009) změnil, a to pohledávku č. 1 ve výši 325.419,39 Kč (jako jistinu a příslušenství), pohledávku č. 2 ve výši 200.000 Kč (jako jistinu) a pohledávku č. 3 ve výši 108.000 Kč (jako jistinu), přičemž pohledávky č. 2 a 3 představují právo na zaplacení smluvní pokuty, což je samostatným majetkovým nárokem (právním titulem) s vlastním samostatným skutkovým základem (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 Cmo 744/1996 ze dne 30.1.1997, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 5/1998, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 23 Cdo 5280/2009 ze dne 22.6.2010, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Takto přihlášené nároky byly i samostatně jako pohledávky č. 1 až č. 3 (v této výši) zařazeny do seznamu přihlášených pohledávek, přičemž všechny tři pohledávky byly insolvenční správkyní při přezkumném jednání popřeny, avšak v rámci žaloby na základě pravomocně schváleného soudního smíru byla pohledávka č. 1 zjištěna v celkové výši 316.131 Kč (sestávající se z jistiny ve výši 223.730 Kč, úroku ve výši 81.967 Kč a úroku z prodlení ve výši 10.434 Kč), přičemž zbývající část pohledávky č. 1 a další pohledávky č. 2 a č. 3 vzal věřitel č. 2 poté částečně zpět, což usnesením insolvenční soud vzal na vědomí (§ 184 IZ).

Ustálená judikatura, s níž se odvolací soud rovněž zcela ztotožňuje, již dříve přitakala názoru, že ustanovení § 178, 185, 198 odst. 1 IZ se aplikují jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku, nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, které lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na jejich závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle insolvenčního zákona k některé z přihlášených pohledávek nebo jejich části nepřihlíželo, mělo by to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 IZ. Byla-li v přezkoumávané věci zjištěna přihlášená pohledávka č. 1 přihlášená ve výši 325.419,39 Kč zjištěna co do výše 316.131 Kč, důvody pro postup podle ustanovení § 178 věty prvé IZ splněny nejsou. Ve vztahu k dalším dvěma pohledávkám vzal věřitel č. 2 svoji přihlášku zpět, a pravomocným usnesením, kterým vzal insolvenční soud zpětvzetí přihlášené pohledávky na vědomí, účast věřitele č. 2 ve vztahu k těmto pohledávkám v insolvenčním řízení končí, a proto k nim ve smyslu ustanovení § 178 IZ (zjištění pohledávky) nelze přihlížet. Odvolací námitka věřitele, že pohledávka věřitele č. 2 nebyla v insolvenčním řízení ani do výše 316.131 Kč zjištěna, jakož i námitka, že mělo být postupováno podle ustanovení § 178 IZ, proto důvodné nejsou.

Pokud věřitel v odvolání namítal, že nevyslovil písemný souhlas nezajištěného věřitele s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky dle ustanovení § 392 odst. 1 písm. c) IZ, a za situace, že bylo povoleno a schváleno oddlužení prodejem majetkové podstaty, tuto odvolací soud neshledává důvodnou. Z ustanovení § 298 insolvenčního zákona vyplývá, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna, a to ve výši výtěžku zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, přičemž náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení a náklady spojené se správou nejvýše ve výši 4 % výtěžku zpeněžení, nesouhlasí-li zajištěný věřitel s odečtením nákladů i ve větším rozsahu. Z uvedeného vyplývá, že z výtěžku zpeněžení se uspokojují nejprve zajištění věřitelé, teprve ze zbývající části výtěžku zpeněžení mohou být uspokojeni věřitelé nezajištění, jiný postup podle insolvenčního zákona možný není. Nebude-li zbývající část výtěžku zpeněžení postačovat k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, má tato skutečnost pouze za důsledek, že dlužník případně nebude osvobozen od placení pohledávek (§ 414 a násl. IZ).

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 14. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu