1 VSOL 564/2015-B-17
KSOL 10 INS 30100/2014 1 VSOL 564/2015-B-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníků: a) Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem Velký Újezd, Za Školou 411, PSČ 783 55, IČ: 65166779, b) Beáty anonymizovano , anonymizovano , bytem Velký Újezd, Za Školou 411, PSČ 783 55, IČ: 73886050, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníků a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7.4.2015, č.j. KSOL 10 INS 30100/2014-B-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II., V., VIII. a XII. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 406 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), schválil oddlužení dlužníků a) a b) plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil dlužníkům, aby po dobou pěti let platili nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 insolvenčního zákona z příjmů, které získají po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek uvedeného v rozhodnutí (výrok II.), uvedl, že příjem, z něhož je dlužník a) povinen uhradit první splátku je příjem od společnosti BRANO a.s., se sídlem Hradec nad Moravicí, Opavská 1000, PSČ 747 41, IČ: 45193363 (výrok III.) s tím,

že první splátku je dlužník a) povinen zaplatit do 31.5.2015 (výrok IV.), přikázal plátci příjmu dlužníka a) společnosti BRANO a.s. a všem případným budoucím zaměstnavatelům dlužníka a), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděli ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka a) srážky ve stejném rozsahu, jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a sražené částky nevypláceli dlužníkovi, ale zasílali je insolvenčnímu správci Ing. Mgr. Kamilu Gernovi, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci a současně s prováděním srážek zasílali každý měsíc insolvenčnímu správci doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách, případně doplněný o údaj o výši čisté mzdy (výrok V.), uvedl, že příjem, z něhož je dlužnice b) povinna uhradit první splátku je příjem od společnosti Penny Market s.r.o., se sídlem Radonice, Počernická 257, PSČ 250 73, IČ: 64945880 (výrok VI.) s tím, že první splátku je dlužnice b) povinna zaplatit do 31.5.2015 (výrok VII.), přikázal plátci příjmu dlužnice b) společnosti Penny Market s.r.o. a všem případným budoucím zaměstnavatelům dlužnice b), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděli ze mzdy nebo jiného příjmu dlužnice b) srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí pro uspokojení přednostní pohledávky a sražené částky nevypláceli dlužnici b), ale zasílali je insolvenčnímu správci Ing. Mgr. Kamilu Gernovi, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci a současně s prováděním srážek zasílal každý měsíc insolvenčnímu správci doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy a o provedených srážkách, případně doplněný o údaj o výši čisté mzdy (výrok VIII.), uložil povinnosti insolvenčnímu správci (výrok IX.), vyslovil, že zajištěný věřitel č. 4, pokud se týká dílčí pohledávky č. 1, bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění (výrok X.), uvedl, že účinky usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XI.) a zamítl návrh dlužníků na povolení nižších než zákonem stanovených splátek (výrok XII.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že povolení nižších než zákonem určených splátek je institut, na který dlužník nemá právní nárok a lze jej použít pouze v případech zvláštního zřetele hodných. Cílem insolvenčního řízení je totiž co nejvyšší a zásadně poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů, a proto případné snížení výše měsíčních splátek a ponechání dlužníkovi větší části jeho příjmu by mělo sloužit zejména k zajištění výdělku dlužníka. Skutečnost, že dlužníkům se zvyšují kvůli narůstajícím cenám náklady na živobytí a chtěli by si zajistit vyšší životní úroveň, nemůže být důvodem, pro který by se mělo věřitelům dostat menšího uspokojení. Pokud si dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, museli si být vědomi, že po dobu pěti let budou v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvádět svým věřitelům ze svého příjmu zákonem stanovenou srážku a své životní náklady tomu budou muset přizpůsobit. Dlužníci nepředložili souhlasy věřitelů s nižšími než zákonem stanovenými splátkami a hodnota plnění, kterou by nezajištění věřitelé obdrželi při měsíční splátce navrhované dlužníky ve výši 13.546 Kč, by byla nižší než 50 % jejich pohledávek. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že na straně dlužníků nejsou žádné zásadní důvody pro snížení zákonem stanovených měsíčních splátek, a proto jejich návrhu nevyhověl.

Proti výrokům II., V., VIII. a XII. výše uvedeného usnesení (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) dlužníci podali odvolání, v němž namítali, že u nich jsou dány důvody pro stanovení nižších než zákonem stanovených splátek. Uvedli, že sice bydlí v rodinném domě, nejedná se však o komfort na úkor nezajištěných věřitelů, neboť přestěhováním do nájemního bytu by se jejich náklady na bydlení nesnížily, naopak by jim vznikly další náklady spojené se stěhováním. Důvodem pro povolení nižších splátek je špatný zdravotní stav dlužnice b), která má zhoršenou možnost uplatnění na pracovním trhu a s tím spojené zvýšené náklady, nadto špatný zdravotní stav dlužnice b) byl důvodem k ukončení jejího pracovního poměru u společnosti Penny Market s.r.o. Dlužník a) má zvýšené výdaje v souvislosti s dojížděním do zaměstnání ve výši cca 1.000 Kč a po uhrazení splátek věřitelům dlužníkům nezbude dostatečná částka na uhrazení základních životních potřeb. Nadto dlužník a) vážně onemocněl zhoubnou rakovinou, čímž se zvýší jeho náklady na léky. Dlužníci argumentovali dále tím, že při zákonem určené výši splátek by uspokojili nezajištěné věřitele v rozsahu 68 %, zatímco v řadě oddlužení jsou věřitelé uspokojeni v rozsahu minimálně přesahujícím hranici 30 %. Dlužníci navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby ve věci rozhodl tak, že se jim povolují nižší než zákonem určené splátky.

Dlužníci k odvolání připojili: -potvrzení psychiatrické ambulance se sídlem Olomouc, Žilinská 26A, ze dne 18.5.2015, z něhož se podává, že dlužnice b) je v dlouhodobé péči této ambulance a vzhledem k zdravotnímu stavu se jí nedoporučuje práce ve směnném provozu, -potvrzení Fakultní nemocnice Olomouc ze dne 19.5.2015, z něhož se podává, že dlužník a) má diagnostikován karcinom spinocelulární metastatický, -zrušení pracovního poměru ve zkušební době společností Penny Market s.r.o. ze dne 5.5.2015, z něhož se podává, že zaměstnavatel-společnost Penny Market s.r.o.-zrušil dlužnici b) pracovní poměr ve zkušební době ke dni převzetí tohoto zrušení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, to je ve výrocích II., V., VIII. a XII., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 6.11.2014 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužníci uvedli, že mají závazky v celkové výši 3.982.819 Kč, které nejsou schopni řádně a včas plnit po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Závazky vznikly z různých půjček, které přebíraly v souvislosti s řešením své bytové situace. V roce 2011 začali se stavbou rodinného domu, aby vytvořili sobě a dětem lepší domácí prostředí. Pořízení pozemku a stavbu domu financovali z hypotéky a z dalších úvěrů a po přestěhování do domu v roce 2013 jim přibyly výdaje na elektřinu, plyn a vodu, navíc dlužnice b) přišla o zaměstnání a nemohla najít novou práci, a proto se opakovaně zadlužili, nové úvěry však již nebyli schopni splácet z důvodu rostoucích výdajů v souvislosti se studiem dětí na střední škole. Proto podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dlužníci v návrhu označili 11 závazků, většina závazků vznikla ze smluv o úvěru, o kreditní kartě a o půjčce. Každý z dlužníků má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, dlužník a) je od 3.9.2007 zaměstnán u společnosti BRANO a.s. s průměrným měsíčním výdělkem 31.229 Kč měsíčně a dlužnice b) je od 16.7.2011 vedena jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce a usilovně si hledá práci. V bodu 14 návrhu dlužníci požádali o stanovení nižších než zákonem určených splátek s odůvodněním, že chtějí získat alespoň nepatrné zvýšení životní úrovně, neboť neustále dochází ke zvyšování cen a dlužníkům by nezbývaly prostředky na úhradu základních životních potřeb. Navrhovali výši splátky (včetně částky na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce) 13.546 Kč měsíčně. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5.1.2015, č.j. KSOL 10 INS 30100/2014-A-5, rozhodl o úpadku dlužníků a) a b), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Mgr. Kamila Gerna, se sídlem Olomouc, Horní lán 1310/10A, PSČ 779 00 a dlužníkům povolil řešení úpadku oddlužením. Dne 20.3.2015 byla soudu doručena zpráva o činnosti insolvenčního správce, který sdělil, že dlužník a) je ženatý, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, pracuje u společnosti BRANO a.s. s pracovním poměrem na dobu neurčitou a s průměrným čistým měsíčním výdělkem 31.663 Kč. Dlužnice b) je vdaná, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, pracuje na základě pracovní smlouvy ze dne 1.3.2015 jako pokladní u společnosti Penny Market s.r.o. s pracovním poměrem na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 9.546 Kč. Do insolvenčního řízení dlužníků přihlásilo pohledávky 8 věřitelů v celkové výši 3.874.490,87 Kč, z toho nezajištěné pohledávky činí 1.468.946,70 Kč. Dlužníci jsou schopni uspokojit nezajištěné věřitele ze svých příjmů v rozsahu 67,58 % a při navrhované měsíční splátce 13.546 Kč toliko v rozsahu 49.80 %. Dne 1.4.2015 se konalo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů, u něhož byly všechny přihlášené pohledávky zjištěny a poté soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle ustanovení § 406 odst. 3 IZ, v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku, c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen plátce mzdy dlužníka ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.

Podle ustanovení § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Předně je třeba uvést, že institut oddlužení je v českém insolvenčním právu koncipován pro osobu, jež o tento způsob řešení svého úpadku požádá a současně splňuje podmínky stanovené insolvenčním zákonem pro tento způsob řešení úpadku a ve svém konečném důsledku (při zdárném průběhu celého oddlužení) může tento způsob řešení úpadku vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (§ 414, § 415 IZ), čímž se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněné pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Oddlužení je tedy sanačním způsobem řešení dlužníkova úpadku, který může dlužník prosadit i proti vůli věřitelů. Nevyjdou-li po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení najevo skutečnosti, které by bránily povolení oddlužení (§ 395 IZ), mají věřitelé již jen na výběr mezi způsoby (formami) povoleného oddlužení, tj. mezi schválením oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nebo schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře (srovnej ust. § 397 odst. 1 a § 400 odst. 1 IZ). Tento rozměr oddlužení je dán též sociálními ohledy, s výraznějšími ochrannými prvky na straně dlužníka a tím i silnější rolí insolvenčního soudu. Je-li tedy dlužník osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, a nejsou-li zde skutečnosti, jež by ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 a odst. 2 IZ bránily povolení oddlužení nebo jeho schválení, jsou věřitelé dlužníka povinni přistoupit na řešení jeho úpadku oddlužením bez zřetele k tomu, že to při zdárném průběhu oddlužení ve výsledku povede k tomu, že dlužník bude osvobozen od placení zbytku svých dluhů (§ 414 IZ). Při zákonem předepsané 30% kvótě uspokojení věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) se osvobození od placení zbytku dluhů může týkat až 70 % dlužníkových dluhů bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí, a bez zřetele k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném nebo dokonce horším sociálním nebo majetkovém postavení než sám dlužník. Tomu, že dlužník může svým věřitelů při splnění zákonem stanovených předpokladů vnutit způsob řešení svého úpadku oddlužením (srovnej důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2011, sp.zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aniž by jim současně musel nabídnout za účelem uspokojení jejich pohledávek veškerý svůj majetek (při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty mu zůstávají budoucí příjmy a při oddlužení plněním splátkového kalendáře mu zůstává vše až na budoucí příjmy za dobu pěti let), současně odpovídá právo věřitelů obdržet na úhradu svých pohledávek vše, na co mají právo podle zvoleného (schváleného) způsobu (formy) oddlužení. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se ve vztahu k nezajištěným věřitelům dlužníka prosazuje základní pravidlo formulované v ustanovení § 398 odst. 3, věty první IZ. Maximální výše částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, je omezena jen výší jejich zjištěných pohledávek (srovnej též ustanovení § 412 IZ). Ustanovení § 398 odst. 4 IZ o možnosti dlužníka žádat o nižší než zákonem stanovené splátky bylo vtěleno do insolvenčního zákona novelou provedenou zákonem č. 217/2009 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že umožňuje zmírnit sociální dopady úpadku na dlužníka, případně na další sociální skupiny, ovšem pouze tehdy, pokud dlužník nabízí podstatně vyšší míru celkového uspokojení svých nezajištěných věřitelů (50 % a více) než při základní variantě (30 % a více) s tím, že soud při posuzování žádosti dlužníka dle ustanovení § 398 odst. 4 IZ musí přihlédnout zejména k tomu, zda nezajištění věřitelé budou uspokojeni nejméně v rozsahu 50 % jejich pohledávek, k příčinám úpadku dlužníka, k celkové majetkové situaci dlužníka a k opatřením, které dlužník činí ke zlepšení své majetkové situace, k celkové výši dlužníkových závazků a k doporučení věřitelů. Jedná se přitom o výjimku z ustanovení § 398 odst. 3, věta první IZ, kterou je třeba vykládat restriktivně.

Ustanovení § 398 odst. 4 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2014, sp.zn. 29 NSČR 53/2012, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR).

Odvolací soud se po zhodnocení všech kritérií stanovených v ust. § 398 odst. 4 IZ ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žádost dlužníků o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek není důvodná. Jak bylo vysvětleno výše, oddlužení je sanačním způsobem řešení úpadku dlužníků a nese aspekty sociální bez ohledu na zájmy věřitelů, a proto musí znamenat určitý citelný zásah do příjmové a majetkové situace dlužníků, neboť za situace, že oddlužení proběhne úspěšně, znamená to pro dlužníky benefit ve formě odpuštění až 70 % jejich závazků.

V posuzované věci soud prvního stupně správně uzavřel, že dlužníkům nelze povolit jimi navrhovanou splátku ve výši 13.546 Kč, neboť by při splátce v této výši nezajištění věřitelé nebyli uspokojeni ani v rozsahu 50 % jejich pohledávek (§ 398 odst. 4 IZ). Odvolací soud však neshledal důvod ani pro stanovení nižší než zákonem stanovené splátky, byť ve vyšší než dlužníky navrhované částce. Odvolací soud k tíži dlužníků zohlednil zejména skutečnost, že dlužníci se ocitli v úpadku vlastním přičiněním, neboť většina jejich závazků pochází z úvěrů a půjček, z čehož vyplývá, že dlužníci neodhadli dopady úvěrové zátěže na své majetkové poměry a převzali úvěry a půjčky, které nebyli schopni sami splácet. Nadto u dlužníků nelze očekávat zvýšení jejich příjmů vzhledem k jejich špatnému zdravotnímu stavu, což je dalším rozhodným kritériem pro povolení nižší splátek. Dlužnice b) je v současné době bez pracovního poměru a sama v odvolání potvrdila, že s ohledem na svůj zdravotní stav si zaměstnání těžko shání. Dlužník a) má sice stabilní příjem, nicméně i on je v současné době vážně nemocný a nelze vyloučit, že v důsledku vážného onemocnění bude byť dočasně práce neschopen a i jeho předpokládané příjmy se sníží. Lze přisvědčit i závěru sodu prvního stupně, že souhlasy věřitelů s nižšími splátkami si dlužníci neobstarali a je třeba zohlednit i skutečnost, že nezajištěné závazky dlužníků jsou poměrně vysoké, neboť představují částku téměř 1.500.000 Kč. Skutečnost, že dlužník a) má zvýšené náklady na dojíždění do zaměstnání, nelze zohlednit, neboť tyto náklady patří mezi běžné výdaje a jsou již zohledněny v zákonem stanovené výši nezabavitelných částek. Zvýšené výdaje dlužníků na léky jako jediný důvod pro povolení nižších splátek nad ostatními výše uvedenými důvody svědčící proti povolení nižších splátek upřednostnit nelze.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud žádosti dlužníků o stanovení nižších než zákonem stanovených splátek nevyhověl a uložil dlužníkům platit nezajištěných věřitelům splátky ve výši dle ustanovení § 398 odst. 3 IZ a současně uložil plátcům mzdy dlužníků provádět srážky ze mzdy dlužníků v tomto rozsahu (§ 406 odst. 3 IZ).

Ze všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II., V., VIII. a XII. dle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci a plátcům mzdy dlužníků se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 24.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu