1 VSOL 563/2016-A-16
KSBR 44 INS 3845/2016 1 VSOL 563/2016-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Tavíkovice 131, PSČ 671 40, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.2016, č.j. KSBR 44 INS 3845/2016-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužnice ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu ze dne 24.2.2016, č.j. KSBR 44 INS 3845/2016- A-5 a nedoplnila návrh na povolení oddlužení o požadované přílohy-aktuální ocenění nemovitého majetku v jejím vlastnictví, aktuální výpis z rejstříku trestů, listiny o příjmech za rok 2013, listiny o výši vdovského důchodu od ledna 2016 a listiny o výši příjmů za roky 2013 až 2015 a za leden 2016, které pobírá jako pečovatelka v Rakousku a pracovní smlouvu či jinou listinu, na základě níž práci v Rakousku vykonává. Bez těchto příloh nelze v řízení o návrhu na povolení oddlužení pokračovat, neboť doložení aktuálních příjmů dlužnice a doložení hodnoty jejího isir.justi ce.cz majetku je rozhodující pro posouzení, zda dlužnice splňuje předpoklady pro povolení oddlužení. Návrh dlužnice na povolení oddlužení tedy soud odmítne a jediným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs. Proto je třeba zajistit prostředky k úhradě nákladů řízení ve formě zálohy, jejímž účelem je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Při určení výše zálohy soud prvního stupně přihlédl ke skutečnosti, že dle seznamu majetku dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, a že minimální odměna insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč bez hotových výdajů a bez DPH (vyhláška č. 313/2007 Sb.).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž uvedla, že na výzvu soudu prvního stupně k doplnění návrhu reaguje opožděně, neboť čekala na zpracování znaleckého posudku a na vyjádření Úřadu práce-Krajské pobočky v Brně ohledně výše příspěvku na péči, který pobírá její matka, o niž pečuje. Potvrzení o péči o matku však dosud neobdržela. Dlužnice v odvolání požádala o nižší než zákonem stanovené splátky z důvodu péče o nemocné rodiče s tím, že část prostředků z příspěvku na péči používá na úhradu nákladů s péčí spojených. Ke svým poměrům uvedla, že její vdovský důchod činí od roku 2016 7.373 Kč měsíčně, od 29.2.2016 nepracuje v Rakousku, neboť se stará o rodiče, za což pobírá částku 8.800 Kč měsíčně. Dále uvedla, že v původním seznamu závazků nedopatřením uvedla nesprávného věřitele, a proto předkládá nový seznam závazků a věřitelů.

K odvolání připojila: -výpis z evidence rejstříku trestů týkající se dlužnice ze dne 7.7.2016, -seznam závazků ze dne 12.10.2012 opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, -rozhodnutí Úřadu práce ČR-Krajské pobočky v Brně, ze dne 23.5.2016 a ze dne 29.9.2015, o výši přiznaných příspěvků na péči, -potvrzení prokazující dobu poskytování péče vystavené Úřadem práce ČR-Krajskou pobočkou v Brně, ze dne 7.3.2016, -oznámení České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15.12.2015 o výši vdovského důchodu dlužnice, -poštovní ústřižky o výši vyplaceného důchodu dlužnici za leden 2013 až únor 2013 a za duben 2013 až prosinec 2013, -znalecký posudek o ceně obvyklé vyhotovený Ing. Antonínem Faltýnkem dne 22.4.2016, č. 6520-059/2016.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 18.2.2016 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Dlužnice v návrhu uvedla, že pobírá vdovský důchod ve výši 7.333 Kč měsíčně a pracuje jako pečovatelka v Rakousku s měsíčním příjmem cca 300 EUR (tj. cca 8.000 Kč). V bodu 11 návrhu (údaje o všech dlužníkových příjmech za poslední tři roky) uvedla, že za poslední tři roky pobírá vdovský důchod od České správy sociálního zabezpečení Praha, od 6.7.2012 je střídavě zaměstnaná u zaměstnavatele v Rakousku s měsíční mzdou cca 8.000 Kč a v období od 2.9.2013 do 31.12.2013 a od 26.2.2014 a do 31.3.2014 byla evidovaná u Úřadu práce v Brně bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. K doložení svých příjmů k návrhu připojila oznámení o výši důchodu od České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.1.2015 a ze dne 1.1.2014, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18.5.2010 o výši vdovského důchodu, listinu ve formátu A4 v německém jazyce bez úředně ověřeného překladu, potvrzení Úřadu práce České republiky-Krajské pobočky v Brně, ze dne 22.5.2014, o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci za dobu od 26.2.2014 do 31.3.2014 a ze dne 4.2.2014 za dobu od 2.9.2013 do 31.12.2013. K návrhu připojila seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž označila 8 věřitelů, splatnost nejméně 4 závazků nastala do konce roku 2014 a seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla vlastnictví movitých věcí-obvyklého vybavení domácnosti-v odhadované ceně 29.600 Kč a vlastnictví bytové jednotky zatížené zástavními právy pro více věřitelů. Soud prvního stupně vyzval dlužnici usnesením ze dne 24.2.2016, č.j. KSBR 44 INS 3845/2016-A-5, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že k doložení tvrzené hodnoty svého nemovitého majetku předloží aktuální ocenění veškerého nemovitého majetku ve svém vlastnictví soudním znalcem, předloží výpis z rejstříku trestů své osoby, který nebude starší než tři měsíce, příslušnými listinami doloží své příjmy za rok 2013 a výši pobíraného vdovského důchodu od ledna 2016 a příslušnými listinami doloží čistou měsíční výši svých příjmů, které pobírá jako pečovatelka v Rakousku, a to za roky 2013 až 2015 a za leden 2016 a předloží pracovní smlouvu či jinou listinu, na základě které tuto práci v Rakousku vykonává a současně dlužnici poučil, že nebude-li návrh na povolení oddlužení ve stanovené lhůtě řádně doplněn a v řízení o něm nebude možno pro tento nedostatek pokračovat nebo nebudou-li k návrhu na povolení oddlužení přes výzvu soudu připojeny zákonem požadované přílohy anebo nebudou-li obsahovat tyto přílohy přes výzvu soudu stanovené náležitosti, soud návrh na povolení oddlužení odmítne (ustanovení

§ 393 odst. 3 IZ) a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (ustanovení § 396 odst. 1 IZ). Usnesení bylo dlužnici doručeno dne 29.2.2016. Na tuto výzvu soudu prvního stupně dlužnice do vydání napadeného usnesení nereagovala. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 392 (odstavec 1) IZ, k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Podle ustanovení § 393 IZ, neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odstavec 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odstavec 3).

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice přes výzvu soudu prvního stupně zrealizovanou usnesením ze dne 24.2.2016, č.j. KSBR 44 INS 3845/2016-A-5, k návrhu na povolení oddlužení nepřipojila zákonem požadované přílohy-listiny dokládající údaje o jejích příjmech za poslední 3 roky (§ 392 odst. 1, písm. b) IZ). Ustanovení § 392 odst. 1, písm. b) IZ stanoví, že dlužník musí k návrhu na povolení oddlužení připojit listiny dokládající údaje o jeho příjmech za poslední tři roky. Dlužnice v bodu 11 návrhu na povolení oddlužení (údaje o všech dlužníkových příjmech za poslední tři roky) uvedla, že od 6.7.2012 měla příjem od zaměstnavatele v Rakousku ve výši cca 8.000 Kč měsíčně, listiny dokládající tyto příjmy za poslední tři roky před podáním návrhu na povolení oddlužení, tj. za období od 18.2.2013 do 18.2.2016, však k návrhu nepřipojila a neučinila tak ani přes výše uvedenou výzvu soudu prvního stupně, a to ani v průběhu odvolacího řízení. Soud prvního stupně přitom dlužnici ve výzvě řádně, v souladu s ustanovením § 393 odst. 1, odst. 2 IZ, poučil o tom, jak je třeba návrh na povolení oddlužení doplnit, jakož i o následcích pro případ, že dlužnice výzvě soudu nevyhoví a návrh o požadované přílohy nedoplní.

Závěr soudu prvního stupně, že jsou splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, a že úpadek dlužnice, pokud na svém insolvenčním návrhu setrvá, je třeba řešit konkursem (§ 396 IZ), je tudíž správný. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že dlužnici je třeba uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť v její majetkové podstatě nejsou pohotové finanční prostředky.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu majetku dlužnice (§ 211 IZ), se soupisem majetkové podstaty a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužnice v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu. Dlužnice sice má ve vlastnictví movité věci a nemovitost, v této fázi řízení však nelze předjímat, zda, v jakém časovém horizontu a za jakou částku se je podaří zpeněžit a zda by výtěžek ze zpeněžení postačoval k úhradě nákladů řízení, obzvlášť za situace, kdy nemovitost je zatížena zástavními právy a z výtěžku jejího zpeněžení budou přednostně uspokojováni zajištění věřitelé.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí 9 % z částky od 0-1 mil. Kč (odstavec 2) a odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25% z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %). Skutečnost, že finanční situace dlužníku neumožňuje zálohu zaplatit, nelze dle ustanovení § 108 odst. 1 IZ zohlednit.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 29. září 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu