1 VSOL 561/2013-A-15
KSOS 38 INS 9072/2013 1 VSOL 561/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Ing. Jadvigy anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Lutyně, Rychvaldská 18, PSČ 735 53, IČ: 46605801, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2013, č.j. KSOS 38 INS 9072/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici, aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že u dlužnice nelze očekávat, že za pět let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatí nezajištěným věřitelům ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ 30 % jejich pohledávek, neboť z jejího příjmu, který je doložen toliko do září 2013, je schopna splácet po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce toliko částku ve výši 1.777 Kč, přičemž 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů činí 151.800 Kč. Na tomto základě uzavřel, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh dlužnice na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ zamítnut pro nedostatečné plnění dlužnice vůči nezajištěným věřitelům a současně soud rozhodne o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (396 odst. 1 IZ), a jelikož dlužnice nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, neboť vlastní pouze movitý majetek v aktuální ceně 55.000 Kč, byla dlužnici uložena záloha na náklady insolvenčního řízení nezbytná k zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení spojených se zjišťováním stavu majetku dlužnice a k zajištění odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Výši zálohy odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhl. č. 313/2007 Sb., která činí 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, které blíže neodůvodnila.

Odvolací soud vyzval dlužnici výzvou ze dne 6.9.2013, aby ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy sdělila, zda podniká a v kladném případě, aby uvedla v jakém oboru podniká a pod jakým identifikačním číslem a dále byla vyzvána, aby sdělila, zda je zaměstnána a v kladném případě u jakého zaměstnavatele a s jakým průměrným čistým měsíčním výdělkem, a aby toto doložila pracovní smlouvou. Výzva byla dlužnici doručena dne 9.9.2013, na tuto výzvu však dlužnice nereagovala.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 28.3.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém hrozícím úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Uvedla, že má 2 peněžité závazky, které vznikly v uplynulém roce. Jednak ručitelský závazek ve výši 538.578,91 Kč s příslušenstvím za dlužníka BSK Metal s.r.o. vůči Lukáši Babišovi, který byl přiznán rozhodčím nálezem ze dne 27.9.2012, č.j. 7202/2012, a který měla zaplatit ve splátkách s tím, že splátky řádně hradila do prosince 2012, kdy věřitele požádala o snížení splátek s ohledem na ztrátu zaměstnání, a ačkoliv věřitel původně snížení splátek přislíbil, následně podal návrh na exekuci, v níž požaduje zaplatit celkovou částku 480.000 Kč. Druhý závazek tvrdila z titulu osobní půjčky ze dne 15.11.2012 ve výši 26.000 Kč s tím, že byl hrazen do podání návrhu, nyní z důvodu výše uvedeného exekuční řízení není schopna své závazky plnit, neboť nemá prostředky na úhradu celé exekuce a proto není schopna plnit ani splátky dle smlouvy o půjčce. Dále uvedla, že od října 2012 je vedena u úřadu práce a pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši cca 14.000 Kč, která jí bude vyplácena do září

2013 s tím, že nejpozději od září 2013 si zajistí nové zaměstnání, příp. jiný zdroj příjmů jako OSVČ, jehož výše bude činit alespoň 15.000 Kč měsíčně tak, aby byla schopna zaplatit nezajištěným věřitelům za 5 let více jak 30 % jejich nezajištěných pohledávek. V bodu 12 návrhu uvedla majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, a to obvyklé vybavení domácnosti, mobilní telefon, 2 jízdní kola, stepper a traktor. K návrhu připojila seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedla movité věci shodně s insolvenčním návrhem v odhadované aktuální ceně 45.000 Kč a dále seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla závazky shodně s insolvenčním návrhem. U závazku z půjčky ve výši 26.000 Kč uvedla, že naposledy zaplatila splátku 14.3.2013 a splatnost poslední splátky nastala 15.3.2013, u závazku z ručitelského závazku ve výši 480.000 Kč uvedla, že splatnost nastala 1.2.2013, poslední splátku zaplatila 4.3.2013 a splatnost poslední splátky nastala 31.1.2013. Podáním doručeným soudu prvního stupně 9.4.2013 dlužnice doplnila seznam majetku s odůvodněním, že se do jejího bydliště dostavil exekutor a začal sepisovat vybavení domácnosti, které nebylo uvedeno v původním soupisu a z tohoto důvodu původní soupis majetku upřesňuje. V seznamu majetku uvedla obvyklé vybavení domácnosti, sportovní potřeby, rekreační potřeby a zahradní nábytek v hodnotě 54.500 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně ve věci napadeným usnesením. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30.4.2013 sdělil věřitel Lukáš Babiš, že s povolením oddlužení dlužnice nesouhlasí, neboť návrh dlužnice podala účelově proto, aby zmařila provádění exekuce.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nacházela ke dni podání insolvenčního návrhu v hrozícím úpadku, protože měla peněžité závazky vůči více věřitelům, které nebyla schopna vzhledem ke svým příjmům plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že dlužnice nedoložila, že má od září 2013 zajištěn příjem tak, aby byla schopna zaplatit nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek alespoň 30 %, a to přesto, že byla výzvou odvolacího soudu ze dne 6.9.2013 k doložení příjmu vyzvána.

Za této situace soud prvního stupně správně uvedl, že dlužnice není schopna splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužnice nenavrhla, přičemž způsob řešení jejího úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu