1 VSOL 559/2013-A-11
KSBR 44 INS 12838/2013 1 VSOL 559/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Andrey Zadražilové, nar. 22.12.1972, bytem Jihlava, Březinova 3651/23, PSČ 586 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 28.5.2013, č.j. KSBR 44 INS 12838/2013-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.5.2013, č.j. KSBR 44 INS 12838/2013-A-6 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice sice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť je ze svého příjmu schopna za pět let zaplatit nezajištěným věřitelům pouze 20,15% jejich pohledávek, splňuje však podmínky pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť je vlastníkem nemovitého majetku, který má dle předloženého znaleckého posudku hodnotu 600.000 Kč, takže při tomto způsobu zpeněžení by bylo uhrazeno nezajištěným věřitelům 65,39% jejich pohledávek. Právě pro účely zpeněžení majetkové podstaty, když dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky, je třeba zajistit formou zálohy finanční prostředky na krytí počátečních nákladů a odměny insolvenčního správce, neboť nelze čekat až na případný výtěžek zpeněžení a požadovat po správci, aby náklady řízení, které vzniknou v souvislosti se zpeněžováním, hradil ze svého.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém zopakovala, že nedisponuje pohotovými finančními prostředky a ze svého příjmu není schopna tak vysokou zálohu zaplatit. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení pouze ve výši 5.000 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se svým návrhem ze dne 10.4.2013, doručeným soudu dne 7.6.2013, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonkách 06, 18 a 20 uvedla závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši celkem 751.028 Kč, příjem ve výši 13.000 Kč měsíčně, vyživovací povinnost k jednomu dítěti a v kolonce 17 (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv uvedla nemovitost, jejíž obvyklá cena je dle předloženého znaleckého posudku ze dne 24.8.2012 ve výši 600.000 Kč), vzhledem k tomu, že v kolonce 19 a 21 neuvedla žádné závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění, lze usuzovat, že kolonka 17 je nesprávně vyplněna, a že by tento majetek mohl být použit na úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů, tedy povolit oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů

částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto způsobu zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužnice sice nesplňuje stanovené podmínky pro povolení společného oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť lze počítat se mzdou dlužnice ve výši 13.000Kč měsíčně, takže je schopna za pět let zaplatit nezajištěným věřitelům vůči kterým mají závazky ve výši celkem 751.028Kč pohledávky pouze ve výši 21,67% (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 20,16 % (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH), ovšem splňuje podmínky pro povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, neboť má nemovitosti v obvyklé ceně 600.000Kč, takže nezajištění věřitelé by byli uspokojeni z výtěžku zpeněžení ve výši cca 65% pohledávek. A právě pro účely zpeněžení majetkové podstaty, se kterým vzniknou insolvenčnímu správci ihned na počátku náklady (např. na pořízení aktuálního znaleckého posudku), je nezbytné zajistit prostředky ke krytí těchto nákladů ze složené zálohy a nikoliv čekat až na výtěžek zpeněžení (298 odst. 2 IZ). Lze proto uzavřít, že 15.000 Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na očekávané náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senáu