1 VSOL 555/2015-A-13
KSBR 52 INS 9451/2015 1 VSOL 555/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Topolná 273, PSČ 687 11, zastoupeného JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Kolín IV., Politických vězňů 27, PSČ 280 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.4.2015, č. j. KSBR 52 INS 9451/2015-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť dlužník není schopen ze svých příjmů a s ohledem na své osobní poměry zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, a proto bude rozhodnuto o řešení jeho úpadku konkursem (§ 396 IZ). Dlužníku je tedy třeba uložit zálohu ke krytí prvotních nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných než namítaných důvodů. Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 10.4.2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Návrh byl soudu doručen do datové schránky z datové schránky advokáta dlužníka. Obálka datové zprávy, připojený insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a plná moc udělená dlužníkem jeho advokátu, byly opatřeny uznávaným elektronickým podpisem advokáta dlužníka. Připojená plná moc však nebyla opatřena úředně ověřeným podpisem dlužníka ani jeho uznávaným elektronickým podpisem. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 97 odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí být v listinné podobě opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží.

Podle ustanovení § 97 odst. 3 IZ, je-li insolvenční návrh podepsán způsobem uvedeným v odstavci 2 pouze zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné moci, je podmínka uvedená v odstavci 2 splněna jen tehdy, je-li úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele opatřena k insolvenčnímu návrhu připojená procesní plná moc. To platí obdobně, jedná-li za insolvenčního navrhovatele, jímž je právnická osoba, jeho zaměstnanec (člen), který tím byl pověřen statutárním orgánem.

Podle ustanovení § 97 odst. 4 IZ, o tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, vyrozumí insolvenční soud insolvenčního navrhovatele usnesením, proti němuž nejsou opravné prostředky přípustné a které mu doručí zvlášť; ustanovení tohoto zákona o doručení vyhláškou se nepoužije.

Novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. byl do ustanovení § 97 IZ doplněn text ustanovení § 97 odst. 2 IZ, který navazuje na text zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Změna zdůrazňuje pravidlo obsažené v ustanovení § 18 odst. 2 citovaného zákona, podle kterého má dokument zaslaný prostřednictvím datové schránky osoby, která daný úkon činí, stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, a to zejména s ohledem na skutečnost, že systém datových schránek je vytvořen jako autonomní, zabezpečený a státem garantovaný systém, který umožňuje pouze vnitřní komunikaci mezi jednotlivými datovými schránkami navzájem a umožňuje indentifikovat jednotlivé odesílatele. Změna rovněž reagovala na aplikační problémy, které vznikaly v souvislosti s tím, že v listinné podobě návrh vyžaduje úředně ověřený podpis, o kterém se zákon o elektronických úkonech v ustanovení § 18 odst. 2 výslovně nezmiňuje. Nové znění ustanovení § 97 odst. 3 IZ vychází z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 51/2011, uveřejněné pod č. 33/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a ze závěru, že je třeba v zájmu právní jistoty osob podávajících insolvenční návrh pojmenovat požadavky na podpis insolvenčního návrhu a zmocnění k jeho podání v textu insolvenčního zákona výslovně. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uzavřel, že je-li insolvenční návrh, v němž je ohlášeno zastoupení advokátem a k němuž je připojena řádná procesní plná moc pro tohoto advokáta, podepsán pouze tímto zástupcem, je podmínka formulovaná v ustanovení § 97 odst. 2 IZ splněna jen tehdy, je-li úředně ověřen podpis advokáta na insolvenčním návrhu a současně i podpis zmocnitele (insolvenčního navrhovatele) na procesní plné moci. Jen proto, že insolvenční soud s insolvenčním návrhem, jenž nebyl opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem, zacházel jako s řádně podepsaným podáním, nemohly pominout účinky uvedené v ustanovení § 97 odst. 2 IZ spočívající v tom, že se k takovému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží. To platí bez zřetele k tomu, zda insolvenční soud případně nesprávně vydal i vyhlášku, kterou oznámil zahájení insolvenčního řízení. Insolvenčním návrhem, k němuž se pro absenci předepsaného podpisu nepřihlíží, nemůže být účinně zahájeno insolvenční řízení a takový návrh nemůže vytvořit překážku věci zahájení pro později podaný a řádně podepsaný insolvenční návrh .

V posuzované věci byl insolvenční návrh soudu doručen z datové schránky advokáta dlužníka a byl opatřen uznávaným elektronickým podpisem advokáta dlužníka, nicméně plná moc pro advokáta dlužníka připojená k návrhu obsahovala toliko uznávaný elektronický podpis advokáta dlužníka, a nikoliv dlužníka, tj. zmocnitele. Podmínka zakotvená v ustanovení § 97 odst. 3 IZ tudíž nebyla splněna. Soud prvního stupně měl proto správně postupovat dle ustanovení § 97 odst. 4 IZ a vyrozumět insolvenčního navrhovatele, že se k jeho insolvenčnímu návrhu nepřihlíží. Pokud soud prvního stupně tuto skutečnost přehlédl a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení, postupoval nesprávně.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24.listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu