1 VSOL 555/2013-A-10
KSBR 47 INS 15530/2013 1 VSOL 555/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Za sedmero, s.r.o., se sídlem Brno, Adamovská 24, PSČ 644 00, IČ: 27754120, zastoupeného Mgr. Pavlem Waldhansem, advokátem se sídlem Brno, Slovinská 52, PSČ 612 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.6.2013, č.j. KSBR 47 INS 15530/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník je v úpadku, který bude řešen konkursem neboť je již ekonomicky nečinný a nemá-s výjimkou jediné pohledávky-žádný majetek ani finanční prostředky, a proto je tedy třeba uložit zálohu na úhradu nákladů spojených s pořízením soupisu majetkové podstaty a přezkoumáním přihlášených pohledávek. Výši zálohy soud prvního stupně odůvodnil výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem, která činí 45.000 Kč bez DPH. Soud prvního stupně konstatoval, že v posuzované věci nepřichází v úvahu zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 odst. 1 IZ, neboť nejsou splněny pro takový postup kumulativní podmínky dle citovaného zákonného ustanovení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že soudem uložená záloha je nepřiměřená okolnostem, zejména skutečnosti, že dlužník nemá žádný majetek, ani žádné pohledávky k vymáhání a činnost insolvenčního správce bude zcela minimální. Dále namítal, že nemá prostředky na zaplacení zálohy. Uvedl, že je právem a nikoliv povinností insolvenčního soudu požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení s tím, že v posuzované věci je na místě zálohu na náhradu nákladů insolvenčního řízení nepožadovat nebo z jejího nezaplacení nevyvozovat důsledky. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že uloží zálohu v nižší výši.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 31.5.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužníka, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. V návrhu uvedl, že ukončil veškeré podnikání, neboť nemá žádný kapitál, nevlastní movitý ani nemovitý majetek a nemá hotovost ani finanční prostředky na účtech u bankovních ústavů, vlastní toliko jednu pohledávku vůči České televizi ve výši 123.246 Kč včetně DPH, kterou tento věřitel popírá, nemá žádné zaměstnance a má 16 věřitelů vůči kterým má závazky ve výši 1.704.933,14 Kč bez příslušenství s tím, že všechny jsou déle jak tři měsíce po splatnosti a dlužník není schopen je uspokojit ani částečně, navíc je předlužen.

Podle § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky více jak 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1, 2 IZ), navíc je předlužen, neboť jeho majetek nedosahuje výše jeho závazků a má více věřitelů (§ 3 odst. 3 IZ).

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především zajistit insolvenčnímu správci již po rozhodnutí o úpadku nerušený výkon jeho činnosti a překlenout prvotní nedostatek disponibilních peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu (při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem). Záloha dále zajišťuje krytí nákladů insolvenčního řízení v případě, že majetek dlužníka zcela nebo zčásti nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Z insolvenčního návrhu i ze seznamu majetku k němu připojenému vyplývá, že dlužník nedisponuje hotovými finančními prostředky v pokladně ani na peněžních bankovních účtech. Dlužník sice uvedl, že má pohledávku vůči České televizi ve výši 123.246 Kč, sám však připustil, že tato pohledávka je sporná a není tedy zřejmé, zda a v jakém časovém horizontu je dobytná a zda by z ní bylo možno hradit počáteční náklady insolvenčního řízení.

V případě, že by pohledávka dlužníka nebyla dobytná a v případě, že by se nedohledal ani žádný jiný majetek dlužníka nebo by případný výtěžek získaný zpeněžením majetku dlužníka nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) by dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužníkem tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužníku uložit zálohu v maximální výši 50.000,-Kč. Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník se domáhá způsobu řešení úpadku konkursem, přičemž z jeho tvrzení v návrhu ani jiný způsob řešení jeho úpadku jako možný nevyplývá, neboť dlužník sám uvedl, že ukončil podnikatelskou a nepřichází tedy v úvahu reorganizace (§ 316 odst. 1 IZ). Navíc dlužník je podnikatelem a nepřichází v úvahu ani řešení jeho úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Při řešení úpadku konkursem pak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhláška ), činí nejméně 45.000,-Kč. Odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ustanovení § 5 vyhlášky, aniž by se použití § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve

Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 64/2011). V posuzované věci sice dlužník tvrdí, že nemá žádný majetek, nelze ovšem vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutu neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odstavce 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenční správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky, nebo ji bude dokonce převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo odměnu právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že u dlužníka nepřichází v úvahu zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 IZ, neboť dlužník není obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu (§ 144 odst. 1, písm. a) IZ).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu