1 VSOL 546/2013-B-18
KSBR 38 INS 23084/2011 1 VSOL 546/2013-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Agro Havlát s.r.o., se sídlem Křižanov, Dlouhá 448, PSČ 594 51, IČ: 27697053, zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 4, PSČ 604 12, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.5.2013, č.j. KSBR 38 INS 23084/2011-B-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka Agro Havlát s.r.o. konkurs (výrok I.) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník je podnikatelem, a proto jeho úpadek nelze řešit oddlužením /§ 389 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a reorganizace by u dlužníka přicházela v úvahu pouze při splnění podmínek dle § 316 odst. 4 a odst. 5 IZ, což však nelze posoudit, neboť dlužník insolvenčnímu správci nepředložil žádné seznamy majetku ani závazků a nenechal insolvenčního správce nahlédnout do účetních ani jiných dokladů. Nadto dlužník ani nepředložil reorganizační plán. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs.

Proti výroku I. tohoto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně rozhodl o prohlášení konkursu na jeho majetek na základě nesprávného právního závěru, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o jeho úpadku, ačkoliv takové podmínky splněny byly, a proto nemohlo být rozhodnuto ani o prohlášení konkursu na jeho majetek. Dále namítal, že pochybil rovněž odvolací soud, pokud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka na základě nesprávného závěru, že dlužník nepopíral pohledávky vůči insolvenčním navrhovatelům co do základu, nýbrž pouze co do výše. Pokud by se následně zjistilo, že pohledávky insolvenčních navrhovatelů jsou neoprávněné, nejen že by insolvenční návrh podaly osoby bez oprávněné pohledávky, ale u dlužníka by došlo ke zvýšení majetkové podstaty o pohledávku vůči navrhovatelům z titulu náhrady škody za vadně dodané zboží. Dlužník uvedl, že insolvenční návrh navrhujících věřitelů měl vady, pro které měl být odmítnut, neboť v něm absentovala tvrzení o neschopnosti dlužníka plnit peněžité závazky a rovněž se bránil tím, že soud měl rozhodnout o nepřípustnosti insolvenčního návrhu, respektive probíhající řízení zastavit, neboť nebyly plněny podmínky pro postup dle insolvenčního zákona, nýbrž insolvenční navrhovatelé měli postupovat v řízení nalézacím a případně v řízení vykonávacím. V tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.1.2012, sp.zn. 29 Cdo 4462/2011. Navrhoval zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí ve výroku I. o prohlášení konkursu.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu věřitelů Zemědělské družstvo Dolní Újezd a Agro MONET, a.s., doručeného soudu prvního stupně dne 12.12.2011. Soud prvního stupně usnesením ze dne 1.2.2013, č.j. KSBR 38 INS 23084/2011-A-25, rozhodl o úpadku dlužníka, ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Vladimíra Turoně a vyslovil související výroky s rozhodnutím o úpadku. Toto usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o zjištění úpadku dlužníka a o ustanovení insolvenčního správce bylo k odvolání dlužníka potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.5.2013, č.j. KSBR 38 INS 23084/2011, 1 VSOL 239/2013-A-42, které nabylo právní moci dne 30.5.2013. Dne 2.5.2013 proběhlo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů, k němuž se dlužník nedostavil. U tohoto jednání byly všechny přezkoumávané pohledávky zjištěny tak, jak byly přihlášeny a u tohoto jednání insolvenční správce přednesl zprávu o své dosavadní činnosti, o hospodářské situaci dlužníka a vyjádření k vhodnosti způsobu řešení úpadku, ze dne 26.4.2013, v níž uvedl, že dlužník přes opakovanou urgenci nepředložil seznamy majetku ani závazků, neumožnil insolvenčnímu správci nahlédnout do žádných účetních ani jiných dokladů, ani neumožnil prohlídku míst, kde má uložen majetek, dlužník nikterak nespolupracuje a neposkytuje žádnou součinnost a navrhl úpadek dlužníka řešit konkursem. Reorganizační plán dlužník ani žádný z věřitelů nepodali.

Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Podle ustanovení § 149 IZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve, než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odst. 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč (odst. 3).

Podle ustanovení § 150 IZ, má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 IZ, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle ustanovení § 152 IZ, přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle ustanovení § 316 IZ platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odst. 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odst. 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odst. 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100,000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odst. 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odst. 5).

Podle ustanovení § 318 odst. 1 IZ, dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do deseti dnů před schůzí věřitelů, která se má konat o rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 389 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

Odvolací soud uzavírá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadeném výroku o způsobu řešení úpadku dlužníka věcně správné. Dlužník je podnikatelem, a proto u něj nepřichází v úvahu způsob řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Nadto takový návrh dlužníkem ani nebyl podán (§ 389 odst. 2 IZ). Rovněž v dané právní věci nepřichází v úvahu způsob řešení úpadku reorganizací, neboť ani takový návrh nebyl v zákonem stanovených lhůtách podán (§ 316 odst. 5, § 318 odst. 1 IZ). Jediný v úvahu přicházející způsob řešení dlužníkova úpadku je tedy konkurs.

Odvolací námitky dlužníka považuje odvolací soud za nedůvodné. V této fázi řízení, kdy rozhodnutí o úpadku dlužníka je pravomocné a kdy je předmětem řízení již toliko způsob řešení dlužníkova úpadku, jsou zcela irelevantní námitky dlužníka, jimiž zpochybňuje samotné zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku. Takové námitky mohl dlužník směřovat pouze proti usnesení o úpadku, což ostatně v rámci odvolání podaného proti rozhodnutí o úpadku učinil. Zcela bez právního významu je rovněž námitka dlužníka, že jsou nedůvodné pohledávky navrhujících věřitelů. Tyto pohledávky mohl dlužník popírat nejpozději u přezkumného jednání dne 3.5.2013, k němuž se však nedostavil a pohledávky navrhujících věřitelů tak byly zjištěny.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním napadeném výroku I. dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu