1 VSOL 545/2014-B-64
KSOS 14 INS 17227/2012 1 VSOL 545/2014-B-64

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Lucie anonymizovano , anonymizovano , bytem Šumperk, Čajkovského 1984/36, PSČ 787 01, o návrhu zajištěného věřitele Bolona a.s., sídlem Olomouc-Hodolany, Jiráskova 81/13, PSČ 779 00, IČ: 28568249, zastoupeného Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou se sídlem Brno, Královopolská 84,PSČ 616 00, na zrušení schváleného oddlužení, k odvolání tohoto věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.4.2014, č.j. KSOS 14 INS 17227/2012-B-56

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.4.2014, č.j. KSOS 14 INS 17227/2012-B-56 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh zajištěného věřitele Bolona a.s., aby soud zrušil schválené oddlužení dlužnice Lucie anonymizovano a v o odůvodnění uvedl, že návrh tohoto věřitele v důsledku nedostatku jeho aktivní legitimace zamítl, neboť zajištěný věřitel (jehož pohledávka již byla uspokojena v celém zjištěném rozsahu) není osobou oprávněnou hlasovat o způsobu oddlužení dle ustanovení § 402 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), není osobou oprávněnou podávat proti rozhodnutí o schválení oddlužení dle ustanovení § 406 odst. 4 IZ odvolání, a tudíž není ani osobou oprávněnou podávat návrh na zrušení oddlužení dle § 418 IZ. Dále uvedl, že nedostatek aktivní legitimace tohoto věřitele je dán také tím, že úplným vyplacením zjištěné pohledávky tato pohledávka již zanikla a společnost Bolona a.s. již není věřitelem v tomto insolvenčním řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal zajištěný věřitel Bolona a.s. odvolání, ve kterém brojil proti závěru soudu prvního stupně, že v dané věci není aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 IZ. V této souvislosti namítal, že vyplacením jeho zajištěné pohledávky nedošlo k zániku jeho účastenství v předmětném insolvenčním řízení, neboť o tom nebylo nikterak rozhodnuto. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. MSPH 88 INS 7526/2002, 2 VSPH 696/2010 ze dne 15.11.2010, jakož i na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 30 INS 4399/2011, 2 VSOL 229/2013 ze dne 29.4.2013. Nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že pokud není osobou oprávněnou hlasovat o způsobu oddlužení a ani osobou oprávněnou podávat proti rozhodnuti o schválení oddlužení odvolání, není tudíž ani osobou oprávněnou podávat předmětný návrh na zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 IZ. V této souvislosti namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem doručeným soudu dne 17.7.2012 domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 3.8.2012, č.j. KSOS 14 INS 17227/2012-A-6 bylo mimo jiné rozhodnuto o úpadku dlužnice, povoleno řešení úpadku oddlužením a nařízeno přezkumné jednání na den 10.10.2012 a současně na tentýž den svolána první schůze věřitelů. Vzhledem k tomu, že se na schůzi věřitelů nedostavil žádný z nezajištěných věřitelů, rozhodl o způsobu řešení úpadku soud, a to usnesením ze dne 20.11.2012, č.j. KSOS 14 INS 17227/2012-B-10, kterým schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že oddlužení bude probíhat od prosince 2012 do listopadu 2017, případně po kratší dobu do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. Současně bylo rozhodnuto, že zajištěný věřitel č. 6-Bolona a.s., bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku. Tento zajištěný věřitel podáním ze dne 27.8.2013, doručeným soudu 29.8.2013, navrhl zrušení schváleného oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. a), b) IZ. Soud prvního stupně k projednání tohoto návrhu původně nařídil jednání na den 4.12.2013, ovšem s ohledem na sdělení dlužnice a insolvenční správkyně, bylo nařízené jednání odvoláno a k návrhu zajištěného věřitele, resp. jeho podnětu, aby soud zrušil schválené oddlužení, nebylo soudem přihlédnuto. Následně soud udělil insolvenční správkyni souhlas k prodeji nemovitostí sloužících k zajištění pohledávky věřitele č. 6 Bolona a.s. mimo dražbu. Insolvenční správkyně podáním doručeným soudu 23.12.2013 navrhla vydání výtěžku zajištěnému věřiteli s tím, že zpeněžením předmětu zajištění bylo dosaženo výtěžku 1.050.000 Kč, a proto soud žádá o souhlas s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli Bolona a.s. ve výši 394.669,36 Kč. Současně podala konečnou zprávu, ve které uvedla, že dlužnice souhlasila s tím, aby mimořádný příjem, kterého bylo dosaženo zpeněžením zajištěné nemovitosti, byl použit jako mimořádného vkladu do splátkového kalendáře v lednu 2014, a že z tohoto mimořádného vkladu budou uhrazeny pohledávky ostatních věřitelů. Současně požádala o souhlas s vydáním zbytku výtěžku zpeněžení dlužnici. Usnesením ze dne 18.2.2014, sp. zn. KSOS 14 INS 17227/2012-B-45 soud udělil insolvenční správkyni souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 6-Bolona a.s. ve výši 394.669,36 Kč a v odůvodnění uvedl, že u přezkumného jednání dne 10.10.2012 byla přihláška věřitele č. 6 uznána ve výši 394.669,36 Kč, a to včetně práva na uspokojení ze zajištění a popřena ve výši 394.660,64 Kč. Usnesením ze dne 7.10.2013, č.j. KSOS 14 INS 17227/2012-P6-6 byla tomuto věřiteli ukončena účast v insolvenčním řízení ohledně popřené části pohledávky, neboť tento věřitel vzal svoji pohledávku v popřené části zpět. Věřitel č. 6 má tedy zjištěnou a zajištěnou pohledávku ve výši 394.669,36 Kč. Jelikož výtěžek zpeněžení je vyšší než zajištěná a zjištěná pohledávka, bude tento věřitel uspokojen v plné výši. Usnesením ze dne 25.2.2014, č.j. KSOS 14 INS 17227/2012-B-47 soud mimo jiné insolvenční správkyni uložil, aby dlužnici vyplatila zbylou částku 501.382,23 Kč. Podáním ze dne 14.4.2014, doručeným soudu dne 15.4.2014 podal zajištěný věřitel Bolona a.s. v pořadí druhý návrh na zrušení schváleného oddlužení dle § 418 IZ. O tomto návrhu bylo rozhodnuto odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a nebo d) to navrhne dlužník (odstavec 1) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odstavec 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1, písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odstavec 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4.

Ze shora citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že domáhat se zrušení schváleného oddlužení mohou dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitelé. Účastníky insolvenčního řízení jsou ve smyslu § 14 odst. 1 dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku. Podá-li návrh na zrušení schváleného oddlužení jiná osoba než dlužník, insolvenční správce, věřitelský výbor a věřitel, může insolvenční soud takové podání vyhodnotit jako podnět a využít ho v rámci své dohledací činnosti (§ 11 IZ), shledá-li uvedené výhrady či výtky za důvodné, může rozhodnout o zrušení schváleného oddlužení postupem podle ustanovení § 418 odst. 3, poslední věta IZ. Nezakládají-li tvrzení uvedená v podání neúčastníka důvod k rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení, není nutno o něm žádným způsobem rozhodovat. Pokud přes uvedené hodlá insolvenční soud o tomto návrhu rozhodnout, nezbývá než jej zamítnout, neboť jiné osoby, než vyjmenované v ustanovení § 418 odst. 3 IZ, nejsou k návrhu na zrušení schváleného oddlužení věcně legitimovány.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že návrh na postup dle ustanovení § 418 IZ může podat pouze nezajištěný věřitel, neboť pouze ten je oprávněn ovlivňovat způsob řešení úpadku. Obecně platí, že před vydáním rozhodnutí o návrhu nezajištěného věřitele musí insolvenční soud vyslechnout především dlužníka, a to k okolnostem uvedeným v návrhu nezajištěného věřitele nebo dlužníka samotného na zrušení schváleného oddlužení, nebo okolnostem, které zjistil soud při své činnosti nebo např. ze zprávy insolvenčního správce. Pouze osoby zúčastněné na výslechu u insolvenčního soudu se mohou proti rozhodnutí insolvenčního soudu odvolat. Navrhující nezajištěný věřitel pouze v případě, že jeho návrhu na zrušení schváleného oddlužení nebylo vyhověno, dlužník pak v případě, že schválené oddlužení bude zrušeno a převráceno v konkurs.

Pokud se odvolatel dovolával závěrů formulovaných v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 88 INS 7526/2002, 2 VSPH 696/2010 ze dne 15.11.2010, dlužno dodat, že zde byla řešena přípustnost odvolání nezajištěného věřitele, který dosud nebyl přihlášeným věřitelem. Rovněž v rozhodnutí vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.4.2013, sp. zn. KSBR 30 INS 4399/2011, 2 VSOL 229/2013-B-33 byla řešena přípustnosti odvolání zatím nepřihlášeného nezajištěného věřitele. Soudní praxe je jednotná v názoru, že zajištěný věřitel má v rámci oddlužení pouze právo na zaplacení jeho pohledávky z výtěžku zajištění, a je tedy oprávněn činit podání, která souvisí s uplatněním tohoto jeho práva.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 16.října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu