1 VSOL 543/2014-B-11
KSOL 10 INS 35540/2013 1 VSOL 543/2014-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužnice Moniky Václavíkové, nar. 15.1.1974, bytem Hlubočky 214, PSČ 783 61, o zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání JUDr. Lukáše Kučery, se sídlem Brno, Bašty 413/2, PSČ 602 00, IČ: 71448179, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15.4.2014, č.j. KSOL 10 INS 35540/2013-B-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15.4.2014, č.j. KSOL 10 INS 35540/2013-B-4, se ve výroku I. m ě n í tak, že dosavadní insolvenční správce JUDr. Lukáš Kučera, se sídlem Brno, Bašty 413/2, PSČ 602 00, IČ: 71448179, se nezprošťuje funkce.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, s poukazem na ust. § 32, § 36 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ust. § 5a zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen též ZIS ) a § 3 odst. 1, § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně (dále jen též vyhlášky č. 355/2013 Sb. ), zprostil dosavadního insolvenční správce JUDr. Lukáše Kučeru, který v projednávané věci vykonává svou

činnost v provozovně v Olomouci, Ztracená 15, PSČ 779 00, jeho funkce (výrok I.), insolvenčním správcem nově ustanovil JUDr. Janu Kudrnovou Ph.D., identifikační číslo: 66248230, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 3/119 (výrok II.) a uložil nově ustanovené správkyni, aby ve stanovené lhůtě sdělila soudu, kolik provozoven ve smyslu ust. § 5a odst. 4 ZIS zřídila, kdy a ve kterých dnech a hodinách vykonává svou činnost ve svém sídle a v každé své provozovně (výrok III.) a v neposlední řadě uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok IV.).

V důvodech uvedl, že ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR zjistil, že insolvenční správce (dále jen též správce ) JUDr. Lukáš Kučera zřídil celkem 17 provozoven ve smyslu ust. § 5a odst. 4 IZ (pozn.-správně ZIS ). Přitom soudem citovaná ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích i vyhlášky 355/2013 Sb. vychází z principu, že jak sídlo správce, tak jeho provozovna jsou místy, kde správce vykonává svou činnost skutečně. Skutečným výkonem funkce nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě, v daných kancelářských prostorách, pravidelně zdržuje, s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů (jednání u soudu, správa a zpeněžování majetku apod.), případně z osobních důvodů, mimo své pracoviště. Je obvyklé, že chod sídla i provozovny zajišťují i další osoby (zaměstnanci správce), vždy však platí, že ty jednají a konají podle pokynů a pod dohledem správce, což je právě zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Naopak, skutečným výkonem funkce správce není situace, kdy by v daném místě trvale působil samostatně a izolovaně toliko zaměstnanec správce (či dokonce více správců), neboť by se jednalo o přenášení výkonu funkce správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady (zejména složení zkoušky správce). Stejně tak není skutečným výkonem funkce zřízení provozovny-podatelny, tedy místa, které jen přijímá podání a posílá je následně do sídla správce. Tomuto závěru přisvědčuje i ust. § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., které předpokládá, že v provozovně jsou uloženy přihlášky a jejich přílohy a též další podklady insolvenčního řízení, tedy že přezkum přihlášek probíhá v dané provozovně, což je nemyslitelné bez průběžné přítomnosti správce. Soud proto dospěl k závěru, že připouští-li ust. § 5a odst. 5 ZIS to, že insolvenční správce může svou činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. Naopak, ze zásady požadavku na skutečný faktický výkon funkce v sídle i provozovně vyplývá, že provozoven lze zřídit jen tolik, aby správce byl opravdu schopen v dané provozovně fakticky působit. Musí-li pracovní doba provozovny činit nejméně jeden den v týdnu, je zřejmé, že maximálně možný počet zřízených provozoven činí 4, když pátý pracovní den a zbývající části ostatních pracovních dnů působí správce ve svém sídle, kde svou činnost má vykonávat nejen skutečně, ale též převážně. Dále je třeba vzít do úvahy, že každá činnost a jednání insolvenčního správce je a musí být prostoupena výchozí premisou činnosti správce, tj. požadavkem na výkon funkce s odbornou péčí. Tento požadavek limituje každého správce i při zřizování provozoven potud, že správce je oprávněn zřídit jen takový počet provozoven, u nichž bude vskutku schopen zajistit fungování ve stanoveném rozsahu a s odbornou péčí. Dle názoru soudu je dobře představitelná situace, kdy správce zřídí provozovnu jednu či dvě. Využije-li však správce formálně maximálního možného počtu a zřídí provozovny 4, tedy zvolí způsob práce, kdy každý den v týdnu bude působit na jiném pracovišti, vystavuje se riziku, že požadavku na odbornou kvalitu výkonu funkce nedostojí, což může vést k ukládání sankcí dle insolvenčního zákona a v konečném důsledku i k zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 13 odst. 2 písm. b/ ZIS). Soud proto dospěl k závěru, že zřízením více než 4 provozoven porušil insolvenční správce JUDr. Lukáš Kučera povinnost vykonávat svou činnost v sídle i provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí, neboť upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce. Navíc soudce při osobní návštěvě adresy v Olomouci, Ztracená 15, PSČ 779 00, na níž je evidována provozovna insolvenčního správce JUDr. Lukáše Kučery, zjistil, že žádná provozovna se zde ve skutečnosti nenachází, objekt není jako provozovna tohoto insolvenčního správce označen, a není zde ani poštovní schránka. Z úřední činnosti je soudu známo, že na uvedené adrese má evidovanou provozovnu několik dalších insolvenčních správců. Je tak zřejmé, že v daném případě se jedná o fiktivní provozovnu, na níž žádná faktická činnost správcem není vykonávána, dlužník nemá možnost zde správce navštívit, a rovněž ani věřitelé zde nemohou správce kontaktovat. Ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR bylo zjištěno, že správce má úřední hodiny na této provozovně v pondělí od 9:00 do 15:00 hodin, přičemž ve stejnou dobu má úřední hodiny na dalších 13 provozovnách po celé České republice. Ze všech uvedených důvodů proto soud prvního stupně postupoval dle ust. § 32 odst. 1 IZ uvedeného správce zprostil funkce a ustanovil správce nového.

Proti tomuto usnesení podal zproštěný správce odvolání, v němž namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Uvedl, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro jeho zproštění funkce dle ust. § 32 odst. 1 IZ, neboť zřízení většího počtu provozoven než 4 nemůže být samo o sobě porušením povinností insolvenčního správce počínat si svědomitě a s odbornou péčí nebo upřednostněním zájmu insolvenčního správce před společným zájmem věřitelů. V takovém případě by zákonodárce výslovně omezil počet možných provozoven u jednoho insolvenčního správce na 4. Ke zproštění insolvenčního správce funkce by mělo docházet zpravidla po slyšení správce, což však soud prvního stupně neučinil, a proto soud prvního stupně při svém rozhodování nevycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, jeho rozhodnutí je překvapivé a nepředvídatelné. V usnesení absentuje popis konkrétních důvodů, pro které byl správce zproštěn funkce. Soud prvního stupně vycházel z úředního záznamu ze dne 15.4.2014, v němž je uvedeno, že dne 25.3.2014 proběhla osobní návštěva soudců na adrese Olomouc, Ztracená 15, na níž bylo zjištěno, že se zde nenachází provozovna insolvenčního správce, a že objekt není jako provozovna označen a není zde ani poštovní schránka. V daném případě se však v žádném případě nejednalo o fiktivní provozovnu. Důvodem, proč se dne 25.3.2014 na adrese Olomouc, Ztracená 15, nenacházelo označení provozovny insolvenčního správce, byla skutečnost, že původní vlastník objektu byl nucen tento objekt prodat a prostory určené k provozování společné kanceláře insolvenčních správců vyklidit do 19.3.2014. Zproštěný insolvenční správce si proto ihned po té, co se o této skutečnosti dozvěděl, začal vyhledávat jiné vhodné prostory pro umístění své provozovny a po získání souhlasu s užíváním nového místa byla dne 8.4.2014 zaslána Ministerstvu spravedlnosti ČR žádost o provedení změny adresy provozovny insolvenčního správce. Nyní má zproštěný správce zapsánu novou provozovnu na adrese Olomouc, Veleslavínova 133/7. Dočasná nemožnost výkonu činností předvídaných vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR č. 355/2013 Sb. nemůže být okamžitým důvodem pro zproštění insolvenčního správce funkce, neboť i uvedená vyhláška počítá v ust. § 3 odst. 2 s možností dočasného uzavření provozovny z vážných důvodů, a to zejména zdravotních nebo provozních. Důvodem ke zproštění nemůže být ani premise nemožnosti osobního výkonu této funkce z důvodu totožných úředních hodin v jiných provozovnách, neboť tato skutečnost nevylučuje, aby zproštěný správce v konkrétním řízení vykonával svou funkci řádně a svědomitě. Insolvenční správce totiž není povinen vykonávat veškeré úkony při výkonu své funkce insolvenčního správce osobně, naopak insolvenční zákon s účinností od 1.1.2014 umožňuje, aby se insolvenční správce mohl na své nebezpečí a na své náklady dát zastoupit na schůzi věřitelů a při přezkumném jednání jinou osobou, jestliže insolvenční soud nepožaduje, aby se insolvenční správce přezkumného jednání zúčastnil osobně. Taktéž ust. § 40 odst. 3 IZ počítá s tím, že insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a v jiných řízeních. Není proto důvod požadovat osobní účast insolvenčního správce při jiných činnostech zajišťovaných insolvenčním správcem v jeho provozovnách. Právní předpisy počet provozoven, které je insolvenční správce oprávněn zřídit, neomezují. Usnesení soudu prvního stupně je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení a porušuje nově zavedený rotační systém ustanovování insolvenčních správců. Usnesení tedy porušuje právo účastníků insolvenčního řízení na spravedlivý proces, neboť porušuje princip předvídatelnosti určování insolvenčních správců. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se JUDr. Lukáš Kučera nezprošťuje funkce a insolvenčním správcem se neustanovuje JUDr. Jana Kudrnová, Ph.D.

K odvolání připojil: -potvrzení společnosti HORIZONT TRAVEL, s.r.o., se sídlem Brno, Masarykova 34, PSČ 602 00, IČ: 255 89 288, ze dne 23.4.2014, z něhož se podává, že uvedená společnost byla nucena v březnu roku 2014 prodat nemovitost na adrese Olomouc, Ztracená 314/15, v níž byla zřízena provozovna zproštěného správce. Provozovna musela být zrušena k datu 19.3.2014, kdy byla uvedená společnost povinna předmětné nemovitostí vyklidit a zároveň musela být odstraněna cedule označující provozovnu,

-souhlas s užíváním místa ze dne 1.4.2014 Otomara Zatloukala a Heleny Zatloukalové, z něhož se podává, že jmenovaní udělují souhlas s užíváním místa společné provozovny Sdružení insolvenčních správců na adrese Olomouc, Veleslavínova 133/7, PSČ 779 00, a to mimo jiné JUDr. Tomáši Kučerovi, IČ: 756 06 089, -výpis ze seznamu insolvenčních správců ke dni 2.5.2014, z něhož se podává, že zproštěný správce má k datu 2.5.2014 zapsánu adresu provozovny Olomouc, Veleslavínova 133/7, PSČ 779 00.

Podle ust. § 7 IZ, ve znění pozdějších změn a doplnění, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 10.12.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 24.3.2014, č.j. KSOL 10 INS 35540/2013-A-8, zjistil úpadek dlužnice Moniky Václavíkové (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Lukáše Kučeru, se sídlem Brno, Bašty 413/2, PSČ 602 00 a s provozovnou na adrese Olomouc, Ztracená 15, PSČ 779 00 (výrok II.), dlužnici povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.), uložil povinnosti věřitelům, insolvenčnímu správci a dlužnici, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů a vyslovil, že účinky usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výroky IV. až X.). Podáním doručeným soudu dne 1.4.2014 zproštěný správce sdělil soudu, že jako insolvenční správce vykonává svoji činnost v sídle na adrese Brno, Bašty 413/2, PSČ 602 00, a že seznam jeho provozoven a úřední hodiny jsou zveřejněny v insolvenčním rejstříku na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Soudce učinil do spisu úřední záznam datovaný dne 15.4.2014 (č.d. B-2), z něhož se podává, že za účasti soudců Mgr. Bronislava Šlahaře a Mgr. Martina Šuláka bylo dne 25.3.2014 provedeno ohledání místa na adrese Olomouc, Ztracená 15, přičemž bylo zjištěno, že se zde žádná provozovna nenachází, není zde označení provozovny, ani poštovní schránka s označením správce. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě opatřením o určení osoby správce ze dne 1.4.2014 v souladu s ust. § 25 IZ a § 4 vyhl. č. 311/2007 Sb. pro dané insolvenční řízení určila insolvenčním správcem JUDr. Janu Kudrnovou, Ph.D., se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 3/119, IČ: 662 48 230. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ust. § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle ust. § 32 IZ insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka, anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 2).

Podle ust. § 25 IZ insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ust. § 5a ZIS sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnosti (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle ust. § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň 6 hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1). Podle § 4 odstavce 1 téže vyhlášky insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Důvodem ke zproštění insolvenčního správce je zejména skutečnost, že insolvenční správce neplní řádně povinnosti vyplývající z ust. § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob. Ve smyslu ust. 36 IZ musí jít vždy buď o závažné porušení konkrétní povinnosti správce v konkrétním řízení, například správce nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, postupuje ve věci liknavě, způsobuje průtahy řízení, neprovede řádný soupis majetkové podstaty, nesplní pokyn insolvenčního soudu apod., případně může jít o nepodstatná, avšak opakovaná porušení povinností insolvenčním správcem.

V přezkoumávané věci insolvenční soud zprostil insolvenčního správce JUDr. Lukáše Kučeru jeho funkce bezprostředně poté, co byl do této funkce ustanoven, aniž by měl příležitost své povinnosti skutečně plnit. Se závěrem soudu prvního stupně, že zřízením více než čtyř provozoven porušil tento správce povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce, se odvolací soud neztotožňuje.

S účinností od 1.1.2014 došlo v insolvenčním zákoně, a to konkrétně v ust. § 25 IZ ke změnám, které zakotvují rotační princip určování insolvenčních správců spočívající v kombinaci několika kritérií. Prvním kritériem je pravidlo pořadí, které je určeno datem zápisu sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců. Tímto pravidlem je vyjádřen rotační princip určování správců z příslušných seznamů. Druhým kritériem je umístění sídla nebo provozovny insolvenčního správce v kombinaci s bydlištěm nebo sídlem dlužníka.

Z ustanovení § 5a ZIS vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost a provozovnou je pak místo, ve kterém v úředních hodinách skutečně vykonává insolvenční správce činnost. Pokud jde o počet provozoven, z ust. § 25 IZ vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven s tím, že se pouze určuje,

že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní. Možnost zřízení více provozoven pak také vyplývá z ust. § 5a odst. 5 ZIS; jejich počet je ovšem limitován jen tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu a v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Podle závěru soudu prvního stupně pojem, který je použit při definici jak sídla, tak také provozovny insolvenčního správce v zákoně o insolvenčních správcích, tedy, že se jedná o místo, kde správce vykonává činnost skutečně , je třeba vyložit tak, že tím nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště (např. jednání u soudu). Soud prvního stupně ztotožnil pojem skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách s výjimkou oněch případů, kdy například insolvenční správce z pracovních důvodů je mimo pracoviště. Odvolací soud se s takovým výkladem neztotožňuje.

Ze žádného ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích, a ani z prováděcí vyhlášky totiž nevyplývá, že by insolvenční správce musel být na každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin. Nutno proto souhlasit s námitkou, že skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce je třeba rozumět faktický výkon činnosti insolvenčního správce, a to buď přímo samotným insolvenčním správcem, popřípadě osobami, které insolvenční správce zmocnil k výkonu své činnosti. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců a jiných zmocněných osob), vyplývá z insolvenčního zákona. Například se může insolvenční správce dát zastoupit na přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 190 odst. 2 IZ) nebo v případně přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení pouze jinou osobou (§ 410 odst. 1 IZ -pokud ovšem insolvenční soud netrvá na osobní účasti správce), insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních (§ 40 odst. 3 IZ), písemnosti určené správci mohou přijímat jeho zaměstnanci, jakož i jiné správcem zmocněné osoby (§ 77 odst. 2 IZ), dále na své nebezpečí a náklady (§ 39 odst. IZ) se může insolvenční správce dát zastoupit na schůzi věřitelů, pokud ovšem insolvenční soud netrvá na jeho osobní účasti (§ 399 odst. 2 IZ).

Přitom platí, že odpovědnost za škodu či jinou újmu způsobenou osobami, které insolvenční správce použil k plnění svých úkolů, pak vždy nese insolvenční správce (§ 37 odst. 2 IZ). Připouští-li insolvenční zákon, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost i prostřednictvím jiných insolvenčních správců, popřípadě jiných zmocněných osob, pak také nutno dovodit, že prostřednictvím jiných osob může insolvenční správce zajistit výkon činnosti na provozovně s tím, že za výkon činnosti zmocněných osob, jakož i za kvalitu poskytovaných služeb, bude vždy osobně odpovídat insolvenční správce. Pokud tedy v přezkoumávané věci insolvenční správce zřídil více provozoven, respektive vedle svého sídla zřídil více jak čtyři provozovny, neporušil tím žádnou povinnost vyplývající z insolvenčního zákona či zákona o insolvenčních správcích. Proto nelze uzavřít, že by odvolatel (doposud) při výkonu své funkce nepostupoval s odbornou péčí či řádně si neplnil své povinnosti a důvod k jeho zproštění z tohoto důvodu v dané věci proto nebyl dán.

Pokud odvolatel porušil po určitou dobu své povinnosti z hlediska zákona o insolvenčních správcích (§ 5a odst. 4) a vyhlášky č. 355/2013 Sb. (§ 2-4), pak to samo o sobě rovněž důvodem k jeho zproštění nebylo. Jednak proto, že ze spisu soudu prvního stupně nevyplývá, že by toto pochybení mělo jakýkoliv vliv na řádný průběh předmětného insolvenčního řízení a také proto, že danou situaci odvolaný správce nezavinil (jak vyplývá z potvrzení shora jmenované společnosti) a krátce na to vše napravil (jak bylo rovněž doloženo).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a výrok I. napadeného rozhodnutí, kterým byl odvolatel zproštěn funkce, změnil tak, že dosavadní insolvenční správce JUDr. Lukáš Kučera se nezprošťuje funkce. I když odvolatel ve svém odvolání výslovně uvedl, že usnesení soudu prvního stupně napadá v celém jeho rozsahu, dle jeho obsahu však brojil toliko proti výroku I. (kterým byl zproštěn) a dále proti výroku II. (kterým byla místo něj ustanovena nová insolvenční správkyně). Výroky III. a IV. byly soudem uloženy pokyny vůči nově ustanovené správkyni i odvolanému správci v rámci dohledací činnosti insolvenčního soudu (proti nimž není odvolání přípustné). Nicméně výroky II.-IV. jsou v dané věci závislými výroky na výroku I. a vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal důvodným odvolání proti výroku I., došlo tak k odklizení (zrušení) i všech dalších výroků napadeného usnesení, tedy i výroků II.-IV.

Jen pro úplnost odvolací soud v závěru dodává, že dohled nad insolvenčními správci přísluší vykonávat, jak opět důvodně namítal odvolatel, Ministerstvu spravedlnosti ČR, zejména z hlediska splnění kvalifikačních podmínek pro výkon činnosti insolvenčního správce (§ 36 odst. 2 písm. a/ ZIS). Dále je oprávněno zjišťovat, zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost a též zda je řádně označena (§ 36 a násl. ZIS). Zjistí-li Ministerstvo spravedlnosti, že insolvenční správce ve vymezených hodinách nevykonává činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců, může za tento správní delikt uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu, tak jak to vyplývá z ust. § 36b a § 36c ZIS.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného

nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním správcům, věřitelskému orgánu (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25.září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu