1 VSOL 537/2016-B-46
KSBR 33 INS 19775/2014 1 VSOL 537/2016-B-46

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužníků a) Petra anonymizovano , anonymizovano , IČ: 62876015, b) Ing. Terezy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Rapotice, Hlavní 196, PSČ 675 73, o vynětí majetku z majetkové podstaty, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.1.2016, č.j. KSBR 33 INS 19775/2014- B-28 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.1.2016, č.j. KSBR 33 INS 19775/2014-B-28 se ve výroku II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 226 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) tak, že vyhověl návrhu dlužníka a) na vynětí majetku uvedeného v soupisu majetkové podstaty ze dne 22.10.2015 pod položkou č. 7 (soupis majetkové podstaty dlužníků je zveřejněn v insolvenčním rejstříku jako událost B-22) z majetkové podstaty dlužníků (výrok I.) a zamítl návrh dlužníka a) na vynětí majetku uvedeného v soupisu majetkové podstaty ze dne 22.10.2015 pod položkou č. 10, 11, 12 a 18 z majetkové podstaty dlužníků. V odůvodnění uvedl, že návrhu na vynětí majetku označeného pod položkou č. 10, 11, 12 a 18 soupisu isir.justi ce.cz majetkové podstaty nelze vyhovět z důvodu, že dlužník nijak nedoložil, proč označený majetek potřebuje k výkonu své podnikatelské činností, a také s přihlédnutím k tomu, že dlužník je od 16.10.2015 zaměstnán v pracovním poměru a nelze tedy předpokládat, že z podnikatelské činnosti dlužníka budou do majetkové podstaty plynout nějaké příjmy. Dále uvedl, že rovněž insolvenční správce ve svém vyjádření odkázal na ustanovení § 207 IZ, podle kterého věci sloužící k podnikání dlužníka z majetkové podstaty vyloučeny nejsou. Dlužník dále nedoložil ani potřebu označeného majetku k výkonu závislé činnosti. Insolvenční soud se proto ztotožnil se stanoviskem insolvenčního správce i zástupce věřitelů a návrhu na vyloučení položky č. 10, 11,12 a 18 nevyhověl.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci včas odvolání, ve kterém namítali, že nákup vozidla byl s insolvenčním správcem konzultován a dlužníci byli ujištěni, že automobil jim zabaven nebude, pokud budou schopni doložit jeho potřebu, přičemž s insolvenčním správcem dlužník a) komunikoval potřebu mít vlastní automobil pro účely podnikání a pro pracovní účely. V této souvislosti uváděl, že při přijetí do pracovního poměru bylo podmínkou vlastní auto, za které má i smluvně garantovaný příspěvek, k čemuž dokládal pracovní smlouvu uzavřenou dne 16.10.2015 se zaměstnavatelem SynMedico CZ-SK s.r.o., IČ: 04411048. Insolvenčnímu správci uváděl důvody, proč potřebuje další předmětné věci, ale insolvenční správce dlužníka a) ani jednou nevyzval, aby doložil potřebu vlastnit automobil či další předmětné věci, takže dlužník nemohl reagovat na případné otázky.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 14.1.2015, č.j. KSBR 33 INS 19775/2014-A-15, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 14.1.2015 v 8:29 hodin, byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníků, povoleno společné oddlužení, insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Miroslav Lahoda a na den 13.3.2015 nařízeno přezkumné jednání a první schůze věřitelů. Na této schůzi věřitelů soud potvrdil zvolení věřitele č. 13 Obec Rapotice zástupcem věřitelů. Usnesením ze dne 20.3.2015, č.j. KSBR 33 INS 19775/2014-B-6, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.5.2015, č.j. KSBR 33 INS 19775/2014, 1 VSOL 469/2015-B-12, a nabylo právní moci dne 13.5.2015, insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníků a na jejich majetek prohlásil konkurs. Insolvenční správce podáním ze dne 10.9.2015 (ve znění podání ze dne 30.10.2015) požádal soud o souhlas s prodejem majetku dlužníků mimo dražbu s tím, že se jedná o položku č. 4-20 aktualizovaného soupisu majetkové podstaty ze dne 20.10.2015, a současně předložil souhlas zástupce věřitelů s prodejem majetku dlužníků mimo dražbu. Usnesením ze dne 25.11.2015, č.j. KSBR 33 INS 19775/2014-B-35 vyslovil insolvenční soud podle ustanovení § 289 IZ souhlas s tím, aby insolvenční správce zpeněžil prodejem mimo dražbu majetek dlužníků uvedený v soupise majetkové podstaty ze dne 22.10.2015 pod položkou č.4 až 20. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.3.2016, když odvolání dlužníků bylo odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.3.2016, č.j. 1 VSOL 265/2016-B-35. Dlužník a) elektronickým podáním dne 27.10.2015 uplatnil vůči insolvenčnímu správci vynětí položek 7, 10, 11, 12 a 18 z majetkové podstaty. V odůvodnění uvedl, že osobní automobil potřebuje (položka č.11) jak k práci (časté cestování), tak k podnikatelské činnosti. Navíc pořízení automobilu bylo konzultováno v lednu/únoru paní Pelánovou. Kancelářský stůl (položka č.18), AirPort Express (položka č.12), LCD televize 26 LG, model 26LG 3000 (položka č.10) potřebuje ke své podnikatelské činnosti a ke své práci jako nezbytnou součást při výstavách a kongresech (cca 1 x za měsíc, viz foto z jedné akce) a kuchyňský stůj (jídelní souprava-stůl a 4ks židle (položka č. 7) považuje za věc osobní potřeby. Insolvenční správce vyzval zástupce věřitelů, aby se k tomuto návrhu vyjádřil, současně a mu doručil své vyjádření, ve kterém odůvodňoval nevyhovění návrhu na vynětí položky 10, 11, 12 a 18. Zástupce věřitelů -obec Rapotice se přiklonila k nesouhlasnému stanovisku insolvenčního správce, který uvedl, že dlužník ani na opakované výzvy insolvenčnímu správci nedoložil, proč předmětné věci nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti (ustanovení § 322 odst. 3 občanského soudního řádu), a to také s přihlédnutím ke skutečnosti, že dlužník je od 16.10.2015 zaměstnán v pracovním poměru na plný pracovní úvazek a insolvenčnímu správci nejsou ani známy skutečnosti odůvodňující předpoklad, že z podnikatelské činnosti dlužníka budou do majetkové podstaty v budoucnu plynout nějaké příjmy. Nadto insolvenční správce odkazuje na znění § 207 IZ, podle kterého věci sloužící k podnikání dlužníka nejsou vyloučeny z majetkové podstaty. Dlužníkova argumentace potřebou věci pro výkon závislé činnosti je pak dle názoru insolvenčního správce bezpředmětná a nepodložená. Dlužník je od 16.10.2015 zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti SynMedico CZ-SK s.r.o., IČ: 04411048, přitom povinností zaměstnavatele je vytvářet zaměstnanci podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů. Pokud je tedy zaměstnanec v rámci pracovního poměru vysílán na služební cesty (což dlužník nijak nedoložil), je povinností zaměstnavatele ho k tomu vybavit, stejně tak je dle názoru IS povinností zaměstnavatele zajistit pro zaměstnance kancelářské místo a další pracovní pomůcky (PC, mobilní telefon apod.), pokud je zaměstnanec k výkonu zaměstnání potřebuje. Dlužník navíc potřebu výše uvedených věcí pro výkon jeho práce v pracovním poměru ani nijak dále nespecifikoval ani nedoložil. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 207 IZ nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou (odstavec 1). Je-li podle ustanovení o výkonu rozhodnutí nebo exekuci posouzení otázky, který majetek nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí, závislé na rozhodnutí soudu, pro účely insolvenčního řízení vydá takové rozhodnutí insolvenční soud (odstavec 3).

Podle ustanovení § 226 IZ dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí podání označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíž vynětí ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že tento majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o něm, vyzve insolvenční správce dlužníka, aby jej opravil nebo doplnil. K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí, jak je nutné opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněž, že návrh, který nebude přes výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud odmítne (odstavec 2). Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost dlužníkova návrhu nebo má-li za to, že návrh je opožděný, předloží insolvenční správce návrh se zprávou o tom insolvenčnímu soudu. Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné, může usnesením výzvu k odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou (odstavec 3). Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k těmto důvodům vyjádřit (odstavec 4). O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně (odstavec 5).

Shora citované ustanovení § 226 IZ stanoví postup, jímž dlužník může uplatnit námitku vůči sepsání jeho majetku do majetkové podstaty. Uplatňovat vynětí majetku však může jen v případech explicitně uvedených v odstavci 1, tedy pouze v případě majetku, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Jde o případy, kdy dlužník uplatňuje svá práva na základě domněnky, že insolvenční správce porušil postup při provedení soupisu majetkové podstaty dle § 208 a 209 IZ. V prvním případě dlužník hájí svá práva vůči majetku, který by mu měl být zachován i v průběhu insolvenčního řízení. V druhém případě pak dlužník informuje insolvenčního správce, že část majetkové podstaty vyžaduje zvláštní charakter nakládání a insolvenční správce je povinen to respektovat. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí nejsou z majetkové podstaty nikdy vyloučeny věci sloužící k podnikání dlužníka. Na druhé straně jsou z majetkové podstaty vyloučeny věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny, nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Výkladem ustanovení § 207 odst. 1 IZ se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27.6.2013, sp.zn . MSPH 96 INS 714/2009, 29 NSČR 50/2011, dostupném na webových stránkách www.nsoud.cz, a zde mimo jiné uvedl, že v insolvenčních souvislostech je třeba mít na zřeteli, že insolvenční zákon může v duchu popsaného (v režimu § 7 odst. 1 insolvenčního zákona) vztahu exekučních norem k normám insolvenční m obsahovat (a jak bude dále doloženo, též obsahuje) ustanovení, jež dovolují postih majetku v insolvenci i tam, kde je exekuční postih téhož majetku vyloučen. Tak již úprava obsažená v ustanovení § 207 odst. 1 části věty za středníkem bez dalšího (bez potřeby další interpretace prostřednictvím normy práva exekučního) dovoluje postih věcí sloužících k podnikání dlužníka (srov. oproti tomu § 322 odst. 3 o. s. ř.) a obdobně pak ustanovení § 207 odst. 2 insolvenčního zákona bez dalšího modifikuje úpravu obsaženou v § 279 o. s. ř. Jinak řečeno, odkaz na exekuční úpravu vylučující postih určitého majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, obsažený v § 207 odst. 1 části věty před středníkem insolvenčního zákona, se jako důvod pro vyloučení (vynětí) takového majetku z majetkové podstaty dlužníka neuplatní, jestliže insolvenční zákon má zvláštní úpravu, která zpeněžení takového majetku připouští (insolvenční zákon jako lex specialis má v takovém případě přednost).

Z obsahu pracovní smlouvy, kterou dlužník a) uzavřel dne 16.10.2015 se zaměstnavatelem SynMedico CZ-SK s.r.o. pouze vyplývá, že místem výkonu práce je Brno a zaměstnanec souhlasí, aby ho zaměstnavatel vyslal na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu. Zaměstnanec bude vykonávat práci na pozici obchodní manažer . Měsíční mzda se skládá z pevné a pohyblivé složky. Pevná složka mzdy obsahuje: a) základní mzdu ve výši 15.000 Kč hrubého měsíčně, b) mzdový příplatek ve výši 2.500 Kč, ve kterém jsou již započteny příplatky za eventuální práci přes čas v rámci limitu 150 přesčasových hodin ročně. Zaměstnanci tak nepřísluší za práci přesčas v rámci limitu do 150 přesčasových hodin ročně žádné další příplatky, c) mzdový příplatek ve výši 2.500 Kč za to, že zaměstnanec využívá vlastní automobil a notebook. Pohyblivá složka mzdy obsahuje: a) provize ve výši 10 % ze zisku z realizovaných zakázek, b) mimořádné odměny za mimořádnou práci.

Z této pracovní smlouvy nelze dovodit, že dlužník a) nezbytně potřebuje k plnění svých pracovních úkolů kancelářský stůl (položka č.18), AirPort Express (položka č.12), LCD televizi 26 LG, model 26LG 3000 (položka č.10) a ani osobní automobil (položka č.11), byť za jeho používání pobírá 2.500 Kč měsíčně.

Nutno souhlasit s názorem insolvenčním správcem, jakož i zástupcem věřitelů, že je povinností každého zaměstnavatele vybavit zaměstnance nezbytnými pracovními pomůckami a vytvořit mu podmínky pro výkon práce sjednané v pracovní smlouvě.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. podle ustanovení § 219a o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18.října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu