1 VSOL 536/2013-A-9
KSOS 8 INS 8944/2013 1 VSOL 536/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Kláry anonymizovano , anonymizovano , bytem Bystřice nad Olší 334, PSČ 739 95, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.5.2013, č.j. KSOS 8 INS 8944/2013-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice v návrhu nevylíčila rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek, neboť v návrhu uvedla pouze obecnou definici úpadku, aniž by svoje tvrzení jakkoliv blíže konkretizovala a v návrhu tak zcela absentují údaje o splatnosti závazků dlužnice. Konstatoval, že tyto skutečnosti nelze zjišťovat z listin, které dlužnice připojila k návrhu, neboť povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice nebo jeho hrozící úpadek není splněna tím, že insolvenční navrhovatel odkáže ohledně těchto skutečností na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako jeho přílohu. V tomto směru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 13 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16. Z těchto důvodu proto insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že naplňuje obecnou definici úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, neboť ke dni podání insolvenčního návrhu měla a dosud má 12 peněžitých závazků, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které není schopna od ledna 2013 plnit, a proto zastavila platby podstatné části svých závazků a tyto jsou po dobu delší 3 měsíců po splatnosti. Dlužnice popsala svou nepříznivou finanční situaci, jakož i důvod, proč se dostala do platební neschopnosti a popsala jednotlivé své závazky označením věřitele, datem a obecným důvodu jejich vzniku, výší a splatností závazků. Uvedla, že má nyní stálou práci na dobu neurčitou s hrubým měsíčním příjmem 17.786 Kč, z něhož je schopna zaplatit svým věřitelům za dobu pěti let trvání splátkového kalendáře více jak 30 % jejich závazků a poukazovala na to, že v rámci odvolání doplnila insolvenční návrh tak, aby byl určitý a srozumitelný. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že bude rozhodnuto o jejím úpadku a o povolení řešení jejího úpadku oddlužením.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 28.3.2013 se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V bodu 06 návrhu uvedla, že má 10 peněžitých závazků po splatnosti, které není schopna plnit po dobu delší tří měsíců s tím, že většina z nich je vykonatelná, z čehož vyplývá, že je v úpadku. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) popsala 8 závazků vůči 8 věřitelům, věřitele označila obchodní firmou (bez sídla a identifikačního čísla), závazky označila výší a obecným důvodem vzniku, u žádného závazku neuvedla splatnost. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) popsala 4 závazky vůči 4 věřitelům, věřitele označila obchodní firmou (bez sídla a identifikačního čísla), u každého závazku uvedla výši, důvod vzniku a označila rozhodnutí spisovou značkou exekučního řízení, aniž by uvedla splatnost kteréhokoliv závazku, či datum označeného rozhodnutí, orgán, který rozhodnutí vydal a o jaké rozhodnutí se jednalo. Povinné přílohy-seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců dlužnice k návrhu nepřipojila.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, a které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nutno souhlasit se soudem prvního stupně v závěru o tom, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje vylíčení rozhodující skutečností osvědčujících její úpadek (§ 103 odst. 1, odst. 2, § 3 odst. 1, odst. 2 IZ). Z insolvenčního návrhu sice vyplývá, že dlužnice má více věřitelů (ani věřitele však dlužnice neoznačila řádně v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ sídlem a identifikačním číslem) a má více peněžitých závazků, v návrhu dlužnice však zcela absentují údaje, z nichž by bylo možné uzavřít, že závazky vůči označeným věřitelům dlužnice jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti. V insolvenčním návrhu údaj o splatnosti kteréhokoliv z tvrzených závazků (popř. jiný údaj, z něhož lze na to, že pohledávky věřitelů dlužnice jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, alespoň usuzovat) absentuje. Je sice pravdou, že u vykonatelných závazků dlužnice uvedla spisové značky rozhodnutí, ani z těchto údajů však nelze dovodit, že závazky dlužnice jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť nebylo uvedeno, jakým orgánem a kdy byla tato rozhodnutí vydána a jakým způsobem bylo rozhodnuto. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že v insolvenčním návrhu chybí jakákoliv tvrzení o tom, že se dlužnice nachází v platební neschopnosti, tj. tvrzení o tom, že není schopna své peněžité závazky hradit (§ 3 odst. 1, písm. c), odst. 2 IZ).

Soudní praxe se přitom již ustálila na závěru, že vady insolvenčního návrhu lze odstranit pouze do doby, než soud prvního stupně rozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu. S ohledem na shora uvedené proto již nelze přihlížet k rozhodujícím skutečnostem, které dlužnice uvedla v rámci podaného odvolání (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008-A, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 11 v roce 2009).

Soud prvního stupně proto nijak nepochybil, jestliže insolvenční návrh dlužníka odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu