1 VSOL 529/2015-A-67
KSBR 31 INS 26953/2013 1 VSOL 529/2015-A-67

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Firmitas s.r.o., IČ: 28277252, se sídlem Brno, Havlíčkova 166/68, PSČ 602 00, zastoupeného Mgr. Tomášem Šetinou, advokátem se sídlem Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s, Praha 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, pobočka Brno, Orlí 36, PSČ 616 00, o insolvenčním návrhu věřitele EUROIZOL Jirásek, s.r.o., IČ: 28276094, se sídlem Brno, Rooseveltova 584/9, PSČ 602 00, zastoupeného JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, Lidická 26, PSČ 602 00, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.2.2015, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013-A-51

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.2.2015, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013-A-51 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 136 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), rozhodl o úpadku dlužníka Firmitas s.r.o., IČ: 28277252 (výrok I.), dle ust. § 148 odst. 1 IZ na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Vladimíra Neznala, IČ: 65306066, se sídlem Brno, Valašská 7, PSČ

625 00 (výrok III.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a aby neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok IV., V I.), nařídil na den 24.4.2015 přezkumné jednání a svolal první schůzi věřitelů (výrok VII., VIII.) a vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XI.). V odůvodnění uvedl, že insolvenční navrhovatel listinami osvědčil, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 305.000 Kč z titulu neuhrazené ceny za dílo, která byla vyúčtována fakturou č. 120100058 ze dne 25.5.2015 na částku 712.765 Kč a splatnou dne 27.7.2012. Dlužník postupnými platbami zaplatil pouze 407.765 Kč a ve zbytku závazek k její úhradě dne 9.8.2012 písemně uznal a jednatel dlužníka Pavel Petrů zajistil splnění tohoto závazku ručením. K obraně dlužníka, že podání insolvenčního návrhu je důsledkem reklamace, kterou dlužník z titulu vad na předmětném díle u insolvenčního navrhovatele uplatnil, a že předmětnou pohledávku insolvenčnímu navrhovateli neuhradil nikoliv z důvodu platební neschopnosti, ale neochoty platit, a že povinnost platit přešla na jednatel dlužníka Pavel Petrů, soud prvního stupně uvedl, že Pavel Petrů nepřevzal dluh za dlužníka, nýbrž závazek dlužníka zajistil ručením, a že dlužník netvrdí a ani neprokazuje neexistenci pohledávky insolvenčního navrhovatele, kterou uznal, případně její zánik, nýbrž se pouze dovolává existence vzájemné pohledávky z titulu uplatněné reklamace. Insolvenční navrhovatel v návrhu označil dalšího věřitele MPL TRADING, spol. s r.o., IČ: 47909358, který rovněž přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení dlužníka. K datu projednání insolvenčního návrhu bylo přihlášeno dalších 19 věřitelů s pohledávkami ve výši celkem 2.442.540 Kč. Soud prvního stupně má za osvědčené, že dlužník má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a), b) IZ) a má za osvědčenou též jeho platební neschopnost, neboť na výzvu soudu nepředložil řádné seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, čímž byla založena zákonná domněnka dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/, odst. písm. d/ IZ), kterou ani v rovině vlastního tvrzení nevyvrátil.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včas odvolání, ve kterém opakovaně namítal, že podání insolvenčního návrhu je v přímé časové souvislosti s reklamací, kterou dlužník vůči insolvenčnímu navrhovateli uplatnil z titulu vad díla, jehož nezaplacením vznikl dlužníkovi dluh vůči insolvenčnímu navrhovateli. V této souvislosti uvedl, že v roce 2012 došlo ze strany dlužníka ve vztahu k insolvenčnímu navrhovateli k prohlášení o uznání závazku a k dohodě o jeho úhradě, která byla až do srpna 2013 řádně plněna, a že k jejímu následnému neplnění došlo v důsledku vad díla, k jejichž odstranění byl věřitel dlužníkem řádně vyzván. Nově v odvolání dále namítal, že předmětná pohledávka insolvenčního navrhovatele nebyla k okamžiku podání insolvenčního návrhu splatná, neboť smluvní závazkový vztah, který mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem existoval, byl od počátku modifikován ve prospěch dlužníka dohodami o odkladu splatnosti dlužné částky, kdy nejprve došlo k uzavření dohody o uznání závazku dne 9.8.2012, ve které bylo dohodnuto, že dlužná částka bude uhrazena ve třech splátkách, z nichž poslední měla být uhrazena dne 17.10.2012. Tato dohoda pak byla modifikována další ústní dohodou, jež spočívala v konsenzu, že dlužná částka bude uhrazena nejpozději do 1.11.2013, kdy dlužník očekával úhradu významné zakázky od svého smluvního partnera IMOS Brno, a.s.. Tyto prostředky měly být použity k úplné úhradě zbytku dluhu, přičemž do tohoto termínu se dlužník zavázal hradit dlužné částky dle svých možnosti . Tato dohoda byla realizována bez jakýchkoliv výhrad ze strany věřitele, takže dlužník v předmětném období hradil věřiteli na své závazky částky dle svých možností . Pohledávka, jejíž splatnost byla takto dohodou odložena, nemohla být dne 27.9.2013, kdy došlo k podání insolvenčního návrhu, vůbec splatnou, když splatnou se stala až 1.11.2013. Vzhledem ke sjednané době splatnosti ceny díla dle uzavřené smlouvy o dílo mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem, nebyl v daný okamžik povinen dlužník vůbec uhradit celou cenu díla, když svůj závazek, hradit do termínu splatnosti dle svých možností řádně plnil. Předžalobní výzva a následné podání insolvenčního návrhu jsou dle názoru dlužníka jednoznačným porušením předmětné dohody a režimu, který byl touto dohodou mezi stranami nastolen a dodržován. K přihláškám dalších věřitelů namítal, že tito se přihlásili pouze z procesní opatrnosti, neboť se převážně jedná o dlouhodobé obchodní partnery, přičemž řada z nich dlužníkovi poskytla písemné prohlášení o skutečnosti, že nemají pochybnosti o uhrazení dlužných částek, a to právě s ohledem na dlouhodobé obchodní vztahy s dlužníkem. V odvolání pak dlužník opakoval námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Aleně Knapilové z důvodu celé série procesních pochybení, které spatřoval nejen v samotném rozhodnutí o úpadku, ale též v prodlení s vypracování úplného znění rozhodnutí o úpadku. Do protokolu o jednání před odvolacím soudem dlužníka uvedl, že existenci pohledávky, kterou dne 9.8.2012 uznal, nezpochybňuje, ovšem mohla by v budoucnu zaniknout započtením pohledávky dlužníka z titulu reklamace, a že tuto pohledávku dlužník hodlal zaplatit ke dni 1.11.2013 z prostředků, které očekával ovšem k přílivu finančních prostředků nedošlo. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Insolvenční navrhovatel se k podanému odvolání dlužníka nevyjádřil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu spisu se podává, že věřitel EUROIZOL Jirásek, s.r.o. (dále jen insolvenční navrhovatel ) se insolvenčním návrhem ze dne 27.9.2013, doručeným soudu téhož dne, domáhal zjištění úpadku dlužníka Firmitas s.r.o. a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku na základě smlouvy o dílo č. 2904/2012 ze dne 29.4.2012, jejíž existence se dovolával na základě listinných důkazů, které k návrhu připojil. Dále v návrhu označil další dva věřitele, vůči nimž má dlužník peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť zastavil podstatné části svých peněžitých závazků a neplní je po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a to společnost MPL TRADING, spol. s r.o., se sídlem Zlín, Příluky 228, IČ: 47909358 s pohledávkou ve výši cca 200.000 Kč a společnost S-SUPPORT s.r.o., se sídlem Brno, Kohoutova 30, IČ: 26928868 s pohledávkou ve výši cca 300.000 Kč. Usnesením ze dne 9.10.2013, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013-A-5 byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a aby předložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, a dále aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Tato výzva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 14.10.2013 a dlužníkovi doručena fikcí do datové schránky dne 24.10.2013. Dne 11.10.2013 byl doručen soudu prvního stupně návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření dle ustanovení § 82 odst. 2, písm. c) IZ, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku rovněž dne 14.10.2013. Dlužník navrhl vydání předběžného opatření k zajištění škody vzniklé podáním insolvenčního návrhu ve výši 677.729 Kč. Uvedl, že navrhující věřitel svým jednáním zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka v souvislosti s probíhajícím reklamačním řízením na akci Rapotice, nová budova pro odsouzené dle smlouvy o dílo č. 2904/2012 s tím, že navrhující věřitel podal návrh obratem poté, co byl dlužníkem uvědomen, že odstraněním reklamačních závad dle citované smlouvy o dílo jej povinen plnit vzniklé reklamační nároky dlužníka, a to i v možném velkém finančním rozsahu. Je tedy nepochybné, že zahájením insolvenčního řízení si navrhující věřitel snaží vytvořit podmínky pro znehodnocení dosavadní podnikatelské činnosti dlužníka, stejně tak jeho pověsti, a že důsledky neodůvodněného návrhu na zahájení insolvenčního řízení v době pokračující stavební recese mají pro dlužníka dehonestující účinky. Je rovněž nepochybné, že případnou likvidací dlužníka se lze zbavit jeho reklamačních práv. Proto navrhl, aby byla navrhujícímu věřiteli uložena povinnost složit jistotu k zajištění možného reklamačního nároku dlužníka v hodnotě 300.000 Kč. Dlužník dále uvedl, že v důsledku nedůvodně podaného insolvenčního návrhu dlužníku hrozí vznik škody nejméně v částce 253.843 Kč, kterou dlužník žaluje u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 254 EC 299/2011 s tím, že tato částka byla vznesena vzájemným návrhem z titulu bezdůvodného obohacení. V den zahájení insolvenčního řízení dne 3.10.2013 ve věci proběhlo jednání, při němž protistrana zpochybnila oprávněnost zažalovaného nároku zahájeným insolvenčním řízením. Proto dlužník požadoval, aby k zajištění náhrady škody ve výši 253.843 Kč byla uložena navrhujícímu věřiteli povinnost složit jistotu v této výši. Dlužník dále uvedl, že mu hrozí v důsledku zahájení insolvenčního řízení škoda ve výši 123.886 Kč na základě trestního příkazu ze dne 27.9.2013, sp.zn. 12 T 156/2013, a proto se domáhal uložení jistoty k zajištění náhrady škody v další částce 123.886 Kč. K návrhu na nařízení předběžného opatření dlužník připojil přípis společnosti UNISTAV a.s. dlužníku ze dne 16.7.2013, z něhož se podává, že společnost UNISTAV a.s. reklamuje na základě smlouvy o dílo 102080 týkající se akce Rapotín-nová budova pro odsouzené zatékání do suterénu. Dále připojil přípis adresovaný dlužníkem navrhujícímu věřiteli ze dne 13.8.2013, jímž mu sděluje termín obhlídky budovy Rapotice v souvislosti s reklamačním řízením a přípis adresovaný dlužníkem navrhujícímu věřiteli ze dne 23.9.2013, v němž dlužník navrhujícího věřitele informoval, že nezbytné opravy v souvislosti s reklamací na akci Rapotice-nová budova pro odsouzené významně převýší finanční částku odhadovanou na schůzce dne 15.8.2013. Dále připojil trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 27.9.2013, č.j. 12 T 156/2013-158, z něhož se podává, že dlužníku jako poškozenému byl přiznán nárok na náhradu škody vůči obviněnému ve výši 123.886 Kč a protokol o jednání Městského soudu v Brně ze dne 3.10.2013 ve věci žalobce Jana Dvořáka proti žalovanému Firmitas s.r.o., v rámci něhož žalovaný-dlužník-uplatnil vzájemným návrhem nárok na bezdůvodné obohacení. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15.10.2013 dlužník doplnil návrh na vydání předběžného opatření tak, že jediným důvodem pro podání insolvenčního návrhu byla snaha navrhujícího navrhovatele zabránit dlužníku naplnit jeho reklamační právo a zbavit se reklamačních povinností s tím, že dlužník není ve věci pasivně legitimován, neboť jeho závazek k úhradě tzv. dluhu převzal osobním závazkem bývalý společník dlužníka Pavel Petrů. Uvedl, že hradil splátky dle svých možností, což insolvenční navrhovatel přijímal a od okamžiku, kdy ve splátkách nepokračoval dle uznání závazku, nastoupila odpovědnost z osobního závazku Pavla Petrů. K důkazu připojil uznání závazku ze dne 9.8.2012, z něhož se podává, že dlužník se zavázal zaplatit navrhujícímu věřiteli částku 833.167 Kč ve 3 splátkách splatných 17.8.2012, 17.9.2012 a 17.10.2012 s tím, že neuhrazením byť jen jedné splátky se stává splatný celý zbytek dluhu. Jednostranné uznání závazku je datováno dne 9.8..2012 a je opatřeno podpisem obou jednatelů dlužníka. Pod textem uznání závazku je obsaženo prohlášení Pavla Petrů, bytem Kuřim, Metelkova 1535 ze dne 9.8.2012, jímž Pavel Petrů prohlásil, že dle ust. § 546 občanského zákoníku uhradí výše uvedené závazky věřiteli jako ručitel v případě, že je neuhradí dlužník ve lhůtě splatnosti výše uvedené. V návrhu na nařízení předběžného opatření se k insolvenčnímu návrhu blíže nevyjádřil, pouze obecně konstatoval, že insolvenční návrh byl podán neodůvodněně, neboť v den zahájení insolvenčního řízení bylo jednání 3.10.2013, při kterém protistrana zpochybnila oprávněnost zažalovaného nároku zahájeným insolvenčním řízením. V následném podání ze dne 14.10.2013, doručeném soudu 15.10.2013, dlužník doplnil, že dlužník není ve věci insolvenčního návrhu pasivně legitimován, protože jeho závazek k úhradě takzvaného dluhu převzal bývalý společník dlužníka pan Pavel Petrů a že jediným důvodem pro podání návrhu je to, aby bylo dlužníkovi zabráněno naplnit jeho reklamační právo. Požadované povinné přílohy ke dni vydání odvoláním napadeného rozhodnutí (16.10.2013), které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 17.10.2013, předloženy nebyly, ovšem lhůta stanovená ve výzvě soudu ze dne 9.10.2013, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013-A-5, kterou byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a aby předložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců a aby sdělil, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, zatím neuplynula, neboť tato výzva sice byla dlužníkovi dodána do datové schránky dne 14.10.2013, ale doručena fikcí byla až dne 24.10.2013. Z obsahu spisu je zřejmé, že seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužník dosud nepředložil. Návrh na předběžné opatření byl zamítnut usnesením ze dne 16.10.2013, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013-A-9, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.4.2014, č.j. 1 VSOL 1103/2013-A-28. Dovolání proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2014, sp.zn. 29 NSČR 28/2014. K projednání insolvenčního návrhu bylo nařízeno jednání na den 30.1.2015, přičemž dlužník podáním ze dne 20.1.2015, doručeným soudu dne 22.1.2015, požádal o jeho odročení z důvodu, že proti shora citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Brně, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu ČR v Brně byla podána ústavní stížnost, a to mimo jiné též z důvodu, že dosud nebylo zákonem presumovaným způsobem rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Aleny Knapilové uplatněné v podání dlužníka ze dne 23.10.2013. Dlužník do protokolu o jednání zopakoval, že insolvenční návrh je šikanózní, neboť byl podán bezprostředně poté, co byl insolvenčního navrhovatel upozorněn na vady díla, které u něj dlužník reklamoval, a že dlužník přestal splácet cenu díla, neboť je evidentní, že škoda, která mu vznikla, přesáhne částku uplatňovanou navrhovatelem. Dlužník má stavební firmu, která prosperuje a je schopna své závazky platit, a proto navrhuje zamítnutí návrhu. Soud prvního stupně aniž rozhodnutí o úpadku při tomto jednání vyhlásil (§ 89 odst. 2, poslední věta IZ), pouze konstatoval, že o úpadku rozhodne neprodleně. Dne 3.2.2015 v insolvenčním rejstříku zveřejnil zkrácené znění nevyhlášeného rozhodnutí o úpadku ze dne 3.2.2015, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013-A-46 a následně dne 31.3.2015 úplné znění č.j. KSBR 31 INS 26953/2013, které je předmětem tohoto odvolacího řízení.

Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že ústavní stížnost dlužníka podaná proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16.10.2013, č.j. KSBR 31

INS 26953/2013-A-9, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.4.2014, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013, 1 VSOL 1103/2013-A-28 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 29.9.2014, sp.zn. 29 NSČR 28/2014 byla usnesením Ústavního soudu ze dne 5.5.2015, sp.zn. 2 ÚS 3894/14 odmítnuta, neboť Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Jako nedůvodnou shledal též námitku porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny a nepřisvědčil stěžovateli, že se soudy nezabývaly námitkou podjatosti soudkyně Mgr. Aleny Knapilové a že o ní nebylo rozhodnuto. V této souvislosti odkázal na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.4.2014, č.j. KSBR 31 INS 26953/2013, 1 VSOL 1103/2013-A-28.

Pokud odvolatel v podaném odvolání uvedl, že podjatost soudkyně JUDr. Aleny Knapilové spatřuje ve skutečnosti, že nedošlo k vyhotovení úplného znění rozhodnutí o úpadku ve lhůtě do 30 dnů, když zkrácené znění bylo uveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 3.2.2015, zatímco úplné znění až 31.3.2015, jakož i v tom, že vůbec vydala rozhodnutí o úpadku dlužníka, odkazuje odvolací soud na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 30.4.2014, č.j. 1 VSOL 1103/2013-A-28, v jehož odůvodnění se námitkou podjatosti vůči této soudkyni již zabýval a s odkazem na ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. konstatuje, že postup soudce v řízení o projednávané věci není důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci.

Odvolací soud doplnil dokazování čtením podstatného obsahu listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění: -z uznání závazku ze dne 9.8.2012 zjistil, že dlužník Firmitas s.r.o. jednostranně uznává tímto svůj dluh vůči společnosti EUROIZOL Jirásek, s.r.o., IČ: 28276094 ve výši 833.167 Kč a tuto částku se zavazuje uhradit věřiteli v dohodnutých splátkách: 1.splátka 15.8.2012 ve výši 270.000 Kč, 2.splátka 17.9.2012 ve výši 270.000 Kč a 3.splátka 17.10.2012 ve výši 293.167 Kč s tím, že neuhrazením byť jen jediné splátky se stává splatný celý zůstatek dluhu. Toto jednostranné prohlášení o uznání dluhu podepsal za dlužníka jednatel Karel Jakub Hoplíček a dále jednatel Pavel Petrů, který současně prohlásil v souladu s ust. § 546 občanského zákoníku, že výše uvedené závazky uhradí firmě EUROIZOL Jirásek, s.r.o. jako ručitel v případě, že společnost Firmitas s.r.o. neuhradí tyto závazky ve lhůtě splatnosti uvedené výše; -z insolvenčního rejstříku oddíl P-přihlášky zjistil, že ke dni rozhodování o úpadku dlužníka (3.2.2015) bylo do insolvenčního řízení přihlášeno celkem 20 věřitelů a ke dni rozhodování odvolacího soudu se jejich počet zvýšil na 50. -ze zprávy insolvenčního správce o aktuální hospodářské situaci dlužníka ze dne 25.6.2015 zjistil, že na přezkumném jednání byly přezkoumány pohledávky věřitelů v celkové výši 7.680.240,87Kč, z nich insolvenční správce uznal pohledávky ve výši 6.277.975,54Kč.Majetek dlužníka

představují movité věci v celkové hodnotě cca 90.000Kč a pohledávky ve výši 2.667.631,89Kč( z toho obtížně vymahatelných 1.899.414Kč). Společnost dlužníka nemá žádné zaměstnance a nepodniká.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 131 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužník v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku již může namítat pouze to, že se objektivně ve stavu úpadku nenachází. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení tedy na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, dostupné na www.nsoud.cz).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník existenci závazku vůči insolvenčnímu navrhovateli-popsaného v uznání závazku ze dne 9.8.2012-v řízení před soudem prvního stupně, a ani v odvolacím nezpochybňoval, resp. založenou domněnku existence závazku nevyvracel. Pouze se dovolával vzájemné pohledávky z titulu odpovědnosti za vady, ovšem zánik svého závazku vůči věřiteli např. z titulu započtení nebo jiným relevantním způsobem ani netvrdil, natož prokazoval.

K nově uplatněné námitce, že pohledávka insolvenčního navrhovatele nebyla ke dni podání návrhu splatná, odvolací soud konstatuje, že i kdyby soud v odvolacím dospěl k závěru, že pohledávka insolvenčního navrhovatele není osvědčena, či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízením byl, a to zjištěním v přihlášek pohledávek, jakož i ze zprávy insolvenčního správce (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010, sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, dostupné na www.nsoud.cz).

Skutkový stav k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně byl tedy takový, že dlužník na výzvu soudu nepředložil řádné seznamy (§ 104 odst. 1 IZ), a tím byla založena domněnka dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ). Existence více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti byla osvědčena mimo jiné též přihláškami pohledávek dalších 19 věřitelů, z nichž většina byla dlužníkem i správcem uznána.

Ze shora uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že dlužník je v úpadku, když má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a/, b/ IZ) a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ) a navíc ani nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu insolvenční soud uložil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že Nejvyšší soud ČR sjednotil rozhodovací praxi soudů v insolvenčních věcech co do posuzování otázky, zda je dlužník ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, např. v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod č. 96/2010 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, dostupné na www.nsoud.cz, a zde vysvětlil, že znak (ne) schopnosti dlužníka plnit peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ), může být již v rovině rozhodných skutečností obsažených v insolvenčním návrhu uplatněn tvrzením, z něhož lze usuzovat na některou z vyvratitelných domněnek obsažených v § 3 odst. 2 IZ. K tomu dodal, že nebyly-li takové domněnky v průběhu insolvenčního řízení dlužníkem vyvráceny, pak osvědčují dlužníkovu neschopnost platit své splatné závazky (znak uvedený v § 3 odst. 1, písm. c/ IZ). V rozhodnutí ze dne 1.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A-62, uveřejněném pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Pro insolvenční řízení je plně uplatnitelná i teze (kterou Nejvyšší soud zformuloval pro konkursní poměry podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, sp.zn. 29 Cdo 4462/2011), že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. V rozhodnutí ze dne 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2011, formuloval a odůvodnil závěr, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. V usneseních ze dne 27.10.2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009 a ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/11, dostupných na www.nsoud.cz. Odkázal na R 80/2011 a dále zdůraznil, že zmíněná teze má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být využit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů. Tento závěr, který Nejvyšší soud zformuloval již v konkursních souvislostech při výkladu § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (srov. usnesení ze dne 24.9.2003, sp.zn. 29 Odo 564/2001, uveřejněné pod č. 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se plně prosadí i při zkoumání dlužníkovy platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněném pod č. 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z vyvratitelných domněnek dlužníkovy platební neschopnosti plynoucí z ust. § 3 odst. 2, písm. b) a d) IZ, je tím ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) IZ osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky. Případný poukaz dlužníka na soupis majetkové podstaty domněnku jeho platební neschopnosti založenou prostřednictvím ust. § 3 odst. 2, písm. c) a d) IZ nevyvrací.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužník domněnku své platební neschopnosti § 3 odst. 2, písm. d) IZ (založenou nepředložením seznamů) nevyvrátil, a to ani v rovině vlastního tvrzení, neboť tvrdil, natož osvědčil či prokázal, že je schopen uhradit všechny splatné závazky přihlášených věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Naopak ze zprávy insolvenčního správce je zřejmé, že dlužník nemá finanční prostředky, majetek a pohledávky dostačující k úhradě všech splatných závazků přihlášených věřitelů.

Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dále uvádí, že do insolvenčního řízení je v současné době přihlášeno 50 věřitelů, mezi kterými nejsou jen obchodní partneři, jak tvrdí dlužník, ale též například Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Vojenská zdravotní pojišťovna ČR, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR atd. Odvolací soud je si vědom ust. § 141 odst. 1 IZ, a proto se o této skutečnosti, dokreslující finanční situaci dlužníka, zmiňuje pouze takto nad rámec.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 1.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu