1 VSOL 525/2013-B-26
KSBR 30 INS 25416/2012 1 VSOL 525/2013-B-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Plumlov, Vícov 139, PSČ 798 03, zastoupené Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem Praha 1, Řeznická 3, PSČ 110 00, o neschválení oddlužení dlužnice a o způsobu řešení jejího úpadku, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.5.2013, č.j. KSBR 30 INS 25416/2012-B-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neschválil oddlužení dlužnice Renaty anonymizovano (výrok I.), na její majetek prohlásil konkurs (výrok II.), rozhodl, že konkurs na majetek dlužnice bude veden jako nepatrný konkurs (výrok III.), vyslovil, že prohlášením konkursu přecházejí na insolvenční správkyni JUDr. Anitu Nejedlou oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužnici, pokud souvisí s majetkovou podstatou (výrok IV.) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok V.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice a její bratr Jan Pluskal, kteří byli podílovými spoluvlastníky každý k ideální 1/2 nemovitostí-rodinného domu č.p. 139 na pozemku parcela č. 188, tohoto pozemku (zastavěné plochy a nádvoří), pozemku parcela č. 191 (zahrady) a pozemku parcela č. 703/2 (ostatní plochy), v katastrálním území a obci Vícov, tyto nemovitosti prodali kupní smlouvou ze dne 12.9.2011 kupujícímu Tomáši Sirotkovi za kupní cenu 3.100.000 Kč, a proto u jednání dne 2.4.2013 uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů sdělila, jakým konkrétním způsobem naložila s kupní cenou z výše uvedené kupní smlouvy, aby označila věřitele a jejich pohledávky, které byly z kupní ceny uhrazeny a aby uvedla, jakým způsobem došlo k úhradě. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužnice povinnosti uloženou jí tímto usnesením řádně nesplnila, neboť doložila toliko naložení s kupní cenou ve výši 886.134,90 Kč, která byla určena na úhradu zajištěné pohledávky Hypoteční banky, a.s. Uvedl, že pokud dlužnice předložila čestná prohlášení Zuzany Dohnalové a Martina Kubáčka ohledně částek 350.000 Kč a 1.240.000 Kč, nebylo specifikováno, o jakou konkrétní pohledávku se jednalo a zda šlo o závazek dlužnice, či o závazek jejího bratra Jana Pluskala, popřípadě o jejich společný závazek. Soud prvního stupně dále uvedl, že dlužnice sice doložila doklady o tom, že Jan Pluskal uhradil v období od října 2011 do dubna 2012 různým subjektům celkem částku 128.940 Kč, aniž by však bylo zřejmé, zda se vůbec jednalo o závazky dlužnice, nadto dlužnice vůbec nedoložila, jakým způsobem naložila s další částkou cca 500.000 Kč. Soud prvního stupně vyslovil názor, že nelze připustit, aby se dlužnice následným návrhem podaným v říjnu 2012 s úspěchem domohla řešení úpadku oddlužením za situace, kdy neprokázala, že alikvotní část kupní ceny ve výši 1.550.000 Kč připadající na její spoluvlastnický podíl, získanou z prodeje nemovitostí v říjnu 2011, využila k uspokojení pohledávek věřitelů, například již existující pohledávky přihlášené pod číslem 1). Nadto z výtěžku prodeje neuhradila pohledávku přihlášenou pod číslem 4) představující daň z převodu předmětných nemovitostí, ačkoliv k jejímu zaplacení měla dostatek finančních prostředků a navíc následně v roce 2012 převzala další závazky, které byly přihlášeny pod č. 2,3,5 a 6 v celkové výši 255.929,23 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť chce na úkor svých věřitelů docílit možnosti uspokojení jejich pohledávek toliko částečně (minimálně v rozsahu 30%), ačkoliv ze získaných prostředků mohla tyto závazky uspokojit zcela, respektive jí tyto závazky nemusely vůbec vzniknout. Z těchto důvodů oddlužení dlužnice neschválil a rozhodl dle ustanovení § 405 odst. 2 IZ o řešení jejího úpadku konkursem. Dle ustanovení § 314 odst. 1, písm. a), § 315 odst. 1 IZ rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný, neboť dlužnice je nepodnikající fyzickou osobou. Výroky pod bodem IV. a V. odůvodnil ustanovením § 246 odst. 1 a § 245 odst. 1 IZ.

Proti výroku I. a II. tohoto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že nereagovala na výzvu soudu ohledně naložení s kupní cenou dle kupní smlouvy ze dne 12.9.2011. Uvedla, že soudu zaslala vyjádření zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 11.4.2013, kterým výzvě soudu zcela vyhověla, navíc namítala, že výzva soudu prvního stupně byla vágní a neurčitá a protokol z jednání ze dne 2.4.2013 obsahující tuto výzvu nebyl řádně dle ustanovení § 421 odst. 1 IZ zveřejněn v insolvenčním rejstříku, aby se mohla dodatečně s obsahem předmětné výzvy seznámit. Dlužnice se bránila tím, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr. Uvedla, že v minulosti sjednala několik závazků, které použila na rekonstrukci a vybavení bydliště na adrese Vícov 139. Rekonstrukce probíhala v součinnosti s jejím bratrem Janem Pluskalem, který v domě také bydlel, a který obstarával veškeré záležitosti týkající se rekonstrukce. Bratr se postupně začal dostávat v souvislosti s financováním rekonstrukce nemovitosti do problémů, navíc v roce 2011 výrazně poklesly příjmy dlužnice o 50.000 Kč ročně, což bylo důvodem prodeje předmětných nemovitostí. Dlužnice uvedla, že z kupní ceny byla zaplacena provize realitní kanceláři Perla za zprostředkování prodeje ve výši 100.000 Kč, částka 1.240.000 Kč byla použita k uspokojení pohledávky věřitele Martina Kubáčka, částka 350.000 Kč byla použita k uspokojení pohledávky Zuzany Dohnalové, částka 886.134,90 Kč byla vyplacena na účet Hypoteční banky a.s. na úhradu její pohledávky zajištěné zástavním právem k převáděným nemovitostem a částka 523.865,10 Kč byla vyplacena na účet bratra dlužnice a byla z ní uhrazena zbývající část společných závazků, například vůči věřiteli Provident Financial s.r.o., PROFI CREDIT Czech, a.s., COFIDIS, s.r.o., Ferratum Czech s.r.o., Smart Capital, a.s. Dlužnic uvedla, že v současné době nemá žádné doklady o naložení s těmito částkami, neboť bratr se koncem roku 2011 stěhoval a doklady ztratil. Dlužnice dále uvedla, že část z těchto peněžních prostředků byla použita na hrazení pravidelných životních nákladů a potřeb rodiny, do podzimu roku 2012 byly postupně veškeré zbývající finanční prostředky spotřebovány a dlužnice i její bratr se dostali do absolutní platební neschopnosti, kterou se rozhodli řešit podáním insolvenčních návrhů spojených s návrhy na povolení oddlužení. Dlužnice zdůraznila, že ona i její bratr jsou slušní, poctiví a pracovití lidé, mají čisté výpisy z trestního rejstříku, nemají závazky pocházející z podnikatelské činnosti, jsou dlouhodobě stabilně zaměstnáni, jsou si vědomi své chyby v souvislosti se vznikem závazků, neměli v úmyslu poškodit své věřitele a naopak se snaží poctivě pracovat, aby mohli svým závazkům dostát. Bohužel výše jejich výdajů v porovnání s příjmy způsobila, že se začali dostávat do platební neschopnosti, neboť v roce 2011 dosahoval průměrný čistý měsíční příjem dlužnice pouze částky 6.515 Kč, u bratra částky 17.519 Kč, navíc mu však v roce 2011 přibyla vyživovací povinnost ve výši 3.500 Kč měsíčně. Daň z převodu předmětných nemovitostí nezaplatila, neboť se domnívala, že tato daň bude zaplacena kupujícími. Dlužnice zdůraznila, že je schopna zaplatit při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře 76,6 % pohledávek každého přihlášeného nezajištěného věřitele s tím, že se jí podařilo dále zajistit mimořádný příjem prostřednictvím smlouvy o důchodu ve výši 2.300 Kč měsíčně a dále zdůraznila, že žádný z přihlášených věřitelů se řešení jejího úpadku konkursem nedomáhal a že rovněž insolvenční správkyně ve své zprávě o dosavadní činnosti ze dne 1.2.2013 doporučila řešit její úpadek oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře, když navíc vzhledem k jejím majetkovým poměrům povede řešení jejího úpadku oddlužením formou plnění splátkového kalendáře k mnohem výraznějšímu uspokojení věřitelů, než-li v případě konkursu. Navrhovala tedy, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se jí schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 17.10.2012 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jako způsobu jeho řešení oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18.12.2012, č.j. KSBR 30 INS 25416/2012-A-12, rozhodl o úpadku dlužnice s tím, že úpadek dlužnice bude řešen oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Anitu Nejedlou. Usnesení nabylo právní moci dne 15.1.2013. Dne 4.2.2013 byla doručena soudu prvního stupně zpráva insolvenční správkyně, v níž uvedla, že se do insolvenčního řízení dlužnice přihlásilo celkem 6 věřitelů se čtyřmi vykonatelnými a zajištěnými pohledávky ve výši 263.013 Kč a se dvěma nezajištěnými pohledávky ve výši 255.929,23 Kč s tím, že za dobu pěti let trvání oddlužení by dlužnice uhradila 76,6% pohledávek každého přihlášeného nezajištěného věřitele. Insolvenční správkyně proto navrhovala řešení úpadku dlužnice oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře s tím, že majetkové poměry dlužnice neumožňují oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Dne 2.4.2013 proběhlo u soudu prvního stupně přezkumné jednání a první schůze věřitelů, u něhož insolvenční správkyně doplnila zprávu o své činnosti tak, že upozornila na kupní smlouvu uzavřenou dlužnicí a jejím bratrem jako prodávajícími dne 12.9.2011 s tím, že dlužnice nedoložila, jakým způsobem naložila s kupní cenou ve výši 3.100.000 Kč. Soud prvního stupně uložil dlužnici, aby do sedmi dnů od jednání sdělila, jakým způsobem naložila s kupní cenou zaplacenou dle kupní smlouvy ze dne 12.9.2011 a aby přesně označila své věřitele a jejich pohledávky, které byly z kupní ceny uhrazeny a aby uvedla, jakým způsobem k úhradě došlo a aby tyto tvrzené skutečnosti doložila. Následně soud prvního stupně konstatoval, že se schůze věřitelů nezúčastnil žádný z věřitelů a rozhodl usnesením, že se určuje jako způsob oddlužení dlužnice plnění splátkového kalendáře. Dne 9.4.2013 dlužnice zaslala soudu doklady-čestné prohlášení Zuzany Dohnalové ze dne 5.4.2013, čestné prohlášení Martina Kubáčka ze dne 5.4.2013, rukou psané potvrzení o převzatých částkách, doklady o vkladu hotovosti Komerční banky a.s., Československé obchodní banky a.s., GE Money Bank a.s. a příjmový pokladní doklad společnosti Smart Capital, a.s. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Odvolací soud provedl dokazování následujícími listinami:

-smlouvou o převodu vlastnictví k nemovitostem ze dne 12.9.2011, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi Janem Pluskalem a dlužnicí Renatou anonymizovano jako prodávajícími a Tomášem Sirotkem jako kupujícím. Jejím předmětem byl prodej výše specifikovaných nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví prodávajících nacházejících se v obci a v katastrálním území Vícov kupujícímu za kupní cenu 3.100.000 Kč. Kupující se zavával zaplatit kupní cenu následovně: částku 100.000 Kč na účet určený prodávajícími č. 1393059023/0800, částku 1.240.000 Kč na svěřenecký účet č. 5883301001/5500, částku 350.000 Kč na účet určený prodávajícími č. 2106508282/2700, částku 523.865,10 Kč na účet určený prodávajícími č. 86-7340730247/0100, částku 886.134,90 Kč na účet Hypoteční banky, a.s., na úhradu její pohledávky zajištěné zástavním právem k převáděným nemovitostem. Podle článku VII. smlouvy platí daň z převodu nemovitostí prodávající. Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí dne 17.10.2011 s právními účinky vkladu ke dni 5.10.2011, -výpisem z katastru nemovitostí ze dne 1.1.2011, z něhož zjistil, že dlužnice a Jan Pluskal byli podílovými spoluvlastníky každý 1/2 výše oznaených nemovitostí, č tyto nemovitosti byly zatíženy zástavním právem smluvním ve prospěch společnosti Bolona a.s. k zajištění pohledávky ve výši 150.000 Kč s příslušenstvím a ve prospěch společnosti Hypoteční banka, a.s., k zajištění pohledávky ve výši 725.000 Kč s příslušenstvím, -prohlášením dlužnice ze dne 20.3.2013, z něhož zjistil, že dlužnice dne 20.3.2013 čestně prohlásila, že částku 240.000 Kč použila k úhradě závazků a další částky použila pro osobní potřebu a k zajištění chodu domácnosti, -čestným prohlášením Zuzany Dohnalové ze dne 5.4.2013, z něhož zjistil, že Zuzana Dohnalová prohlásila, že jí Jan Pluskal a dlužnice vyplatili částku 350.000 Kč z prodeje výše uvedených nemovitostí jako úhradu pohledávky, kterou u nich jako u dlužníků evidovala, -čestným prohlášením Martina Kubáčka ze dne 5.4.2013, z něhož zjistil, že Martin Kubáček prohlásil, že mu Jan Pluskal a dlužnice vyplatili částku 1.240.000 Kč z prodeje výše uvedených nemovitostí jako úhradu pohledávky, kterou u nich jako u dlužníků evidoval, a která byla poskytnuta na opravy výše uvedených nemovitostí, -ručně psanými záznamy o převzatých částkách (č. dokumentu B-5/4), z nichž zjistil, že bratr dlužnice na úhradu společných půjček zaplatil třetí osobě v období leden 2011 až květen 2012 celkem částku 30.000 Kč,

-doklady o vkladech hotovosti Komerční banky, a.s. ze dnů 12.12.2011, 13.4.2012, 25.4.2012, 18.4.2012, 23.12.2011, 10.10.2011, 30.12.2011, 17.7.2012, 12.1.2012, 14.5.2012, 14.2.2012, 21.12.2011, doklady o vkladu ČSOB, a.s. ze dnů 28.3.2012 a 10.10.2011, vkladovým dokladem GE Money Bank, a.s. ze dne 11.10.2011 a příjmovým pokladním dokladem ze dne 12.10.2011, z nichž zjistil, že bratr dlužnice zaplatil v období říjen 2011 až červenec 2012 na úhradu závazků věřitelům (včetně bankovních poplatků) celkem částku 128.544 Kč, -přihláškami pohledávek P1 až P6, z nichž zjistil, že všechny přihlášené pohledávky byly splatné v roce 2012, přičemž pod číslem přihlášky P4 přihlásil pohledávku Finanční úřad pro Olomoucký kraj z titulu nezaplacené daně z převodu nemovitostí ve výši 46.500 Kč na základě platebního výměru ze dne 5.4.2012.

Podle ustanovení § 404 IZ, o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud způsob oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Odvolací soud se po doplnění dokazování neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr a že by tudíž byl dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a pro neschválení oddlužení.

Nelze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že dlužnice nereagovala na výzvu soudu učiněnou u jednání soudu prvního stupně dne 2.4.2013 a nesdělila, jakým způsobem naložila s kupní cenou zaplacenou dle kupní smlouvy ze dne 12.9.2011. Již u jednání dne 2.4.2013 dlužnice konkrétně uvedla, že z kupní ceny byla zaplacena provize realitní kanceláři ve výši 100.000 Kč a částka 886.134,90 Kč Hypoteční bance, a.s., k úhradě její pohledávky zajištěné zástavním právem k prodávaným nemovitostem, což se ostatně podává přímo z kupní smlouvy. K částkám 523.865,10 Kč a 1.240.000 Kč pak dlužnice již u tohoto jednání obecně uvedla, že byly použity na úhradu společných závazků jejích a jejího bratra. Následně podáním doručeným soudu prvního stupně dne 9.4.2013 dlužnice předložila soudu prvního stupně čestná prohlášení Zuzany Dohnalové a Martina Kubáčka ze dne 5.4.2013, jimiž doložila, že z kupní ceny byly uhrazeny těmto věřitelům společné závazky její a jejího bratra v částkách 350.000 Kč a 1.240.000 Kč. Ručně psanými záznamy o převzetí částek pak dlužnice doložila, že bratr na úhradu společných závazků vzniklých v souvislosti s rekonstrukcí předmětných nemovitostí použil další částku 30.000 Kč. Z dokladů o vkladech hotovosti Komerční banky a.s., Československé obchodní banky a.s., GE Money Bank, a.s. a z příjmového pokladního dokladu společnosti Smart Capital, a.s., dále vyplývá, že k úhradě společných závazků dlužnice a jejího bratra v souvislosti s rekonstrukcí výše uvedených nemovitostí byla po jejich prodeji použita i další částka 128.544 Kč. Dlužnice tedy z celkové kupní ceny 3.100.000 Kč dokladovala naložení s částkou cca 2.750.000 Kč. Nedoložená zůstala toliko částka cca 350.000 Kč. K této částce dlužnice vysvětlila, že již nemá k dispozici doklady o úhradě svých závazků z této částky, neboť její bratr tyto doklady ztratil v souvislosti se stěhováním s tím, že část těchto prostředků spotřebovala na úhradu životních nákladů a na zajištění chodu domácnosti.

Z výše uvedeného vyplývá, že dlužnice i její bratr měli snahu uhradit z prodeje předmětných nemovitostí společné závazky, které jim vznikly v souvislosti s rekonstrukcí nemovitosti, a nebyli vedeni záměrem poškodit své věřitele. Odvolací soud vzal v úvahu rovněž skutečnost, že pohledávky všech přihlášených věřitelů se staly splatnými až v průběhu roku 2012, tedy více jak čtvrt roku po prodeji nemovitostí a rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žádný z přihlášených věřitelů řešení úpadku dlužnice konkursem nenavrhoval. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu prvního stupně neshledává, že by dlužnice sledovala podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, naopak má za prokázané, že dlužnice se snaží tímto návrhem řešit svou nepříznivou finanční situaci, do které se dostala v souvislosti s neuváženou rekonstrukcí později prodaných nemovitostí a v souvislosti s výrazným poklesem jejích příjmů.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst., písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s ustanovením § 405 odst. 1 IZ, pokud u jednání dne 2.4.2013 dle ustanovení § 402 odst. 5 IZ určil jako způsob oddlužení dlužnice plnění splátkového kalendáře, ačkoliv zvažoval podmínky pro neschválení oddlužení a následně v rozporu s tímto usnesením rozhodl napadeným usnesením o neschválení oddlužení dlužnice, což však měl učinit na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení (§ 405 odst. 1, část věty za středníkem IZ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu