1 VSOL 516/2015-B-31
KSOL 16 INS 23069/2013 1 VSOL 516/2015-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , IČ: 74080199, s místem podnikání Brodek u Přerova, Přemyslova 114, PSČ 751 03, bytem Brodek u Přerova, Masarykovo náměstí 13, PSČ 751 03, zastoupeného Ing. René Skýpalou, LL.M., obecným zmocněncem, bytem Přerov, Jaselská 1971/1, PSČ 750 02, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17.2.2015, č.j. KSOL 16 INS 23069/2013-B-16

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17.2.2015, č.j. KSOL 16 INS 23069/2013-B-16 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 405 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) o neschválení oddlužení dlužníka Stanislava anonymizovano (výrok I.) a podle ust. § 405 odst. 2 IZ prohlásil na majetek dlužníka konkurs, který bude podle ust. § 314 odst. 1, písm. a) IZ veden jako nepatrný (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že dlužník má závazek z podnikání vůči věřiteli ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, který brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, neboť tento věřitel podáním ze dne 14.11.2014 a následně též v podáních ze dne 13.1.2015 a 10.2.2015 vyslovil nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením. V průběhu insolvenčního řízení tak vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 IZ, neboť dlužník není ve smyslu ust. § 389 odst. 1, písm. b), odst. 2, písm. a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení byl přítomen na schůzi věřitelů konané dne 16.9.2014, přičemž svůj nesouhlas s oddlužením dlužníka nejpozději do skončení této schůze věřitelů, jak stanoví zákon v § 403 odst. 2 IZ, nenamítl. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužník se návrhem ze dne 19.8.2013, doručeným soudu dne 20.8.2013, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. V kolonce 06 mimo jiné uvedl, že sice má živnostenský list, ale hodlá živnostenské podnikání ukončit. Kolonku 18 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) a kolonku 20 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) nevyplnil, pouze v nich uvedl, že bude doplněno k insolvenčnímu návrhu dodatečně . V seznamu závazků, který dlužník na výzvu soudu dodatečně předložil, mimo jiné uvedl dluh vůči věřiteli Českomoravské záruční a rozvojové bance, a.s., IČ: 44848943 ve výši 450.000 Kč z titulu půjčky pro podnikání, dluh z podnikání vůči věřiteli Pivovar ZUBR, IČ: 47676906 ve výši 160.000 Kč, dluh vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně ve výši 8.000 Kč z titulu nedoplatku na zdravotním pojištění, dluh vůči věřiteli Denis Čičiš ve výši 10.000 Kč z titulu vyúčtování za zboží do podnikání. Souhlas těchto věřitelů s řešením dlužníkova úpadku oddlužením netvrdil. Na tomto základě soud prvního stupně usnesením ze dne 2.12.2013, č.j. KSOL 16 INS 23069/2013-A-8 uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to s odůvodněním, že má závazky z podnikání, které brání řešení jeho úpadku oddlužením. K odvolání dlužníka bylo toto rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2014, č.j. 1 VSOL 10/2014-A-14. Odvolací soud v té době těsně po novelizaci insolvenčního zákona účinné od 1.1.2014 zastával názor, že otázku, zda dluh z podnikání brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, je podle ust. 403 odst. 2 IZ třeba řešit až na schůzi věřitelů. S ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR, které bylo prezentováno na celostátním školení pro insolvenční soudce v Kroměříži v květnu 2014, se rozhodovací praxe odvolacího soudu změnila tak, že dlužník sice nemusí souhlas věřitele, vůči němuž má dluh z podnikání, s řešením jeho úpadku oddlužením předkládat, ale je nezbytné, aby existenci tohoto souhlasu v návrhu alespoň tvrdil. Na základě vysloveného názoru odvolacího soudu (nutno zdůraznit, že chybného názoru) soud prvního stupně usnesením ze dne 18.6.2014, č.j. KSOL 16 INS 23069/2013-A-21 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. insolvenční správce ve své zprávě ze dne 8.9.2014, mimo jiné uvedl, že dlužník má závazky ve výši celkem 2.174.478,66 Kč a z toho dluhy z podnikání činí 884.316,02 Kč. U přezkumného jednání dne 16.9.2014 bylo přezkoumáno celkem 19 přihlášek, a to včetně přihlášky č. P13 věřitele č. 13 České správy sociálního zabezpečení ve výši 176.746 Kč, kterou nepopřel insolvenční správce ani dlužník, takže byla v přihlášené výši 176.746 Kč uznána. Tento věřitel, který byl přítomen první schůze věřitelů, byl soudem potvrzen jako zástupce věřitelů a poté, co bylo přistoupeno k projednání a hlasování o způsobu oddlužení, uvedl, že pro případ, že dlužník nedá do pořádku své záležitosti u tohoto věřitele do dvou měsíců, namítne věřitel nesouhlas s oddlužením dlužníka (§ 389 odst. 2, písm. a/ IZ). Dlužník s touto lhůtou souhlasil. Soud poučil věřitele dle ust. § 402 IZ a vyhlásil usnesení, že o schválení či neschválení oddlužení bude rozhodnuto samostatným usnesením. Věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení v podání ze dne 14.11.2014 insolvenčnímu soudu sdělila, že dlužník nesplnil povinnosti, ke kterým se zavázal, a proto věřitel v souladu s ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ vydává nesouhlas s řešením úpadku formou oddlužení dlužníka. V dalším podání ze dne 13.1.2015 tento věřitel sdělil, že dlužník své povinnosti dosud nesplnil a totéž zopakoval v podání ze dne 10.2.2015, ve kterém sdělil, že trvá na stanovisku ze dne 14.11.2014, kdy vyjádřil svůj nesouhlas s řešením úpadku formou oddlužení dlužníka podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) IZ. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda lze k nesouhlasu ČR-Česká správa sociálního zabezpečení vyslovenému až po schůzi věřitelů v podání ze dne 14.11.2014 přihlédnout a zda nenastala zákonná fikce dle ust. § 403 odst. 2, poslední věta IZ, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 403 odst. 2 IZ věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Z ustanovení § 403, odst. 2, věta druhá vyplývá, že námitky mohou věřitelé uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení. V posuzované věci proběhla dne 16.9.2014 první schůze věřitelů a bylo též přistoupeno k projednání a hlasování o způsobu oddlužení, ovšem hlasováno na této schůzi nebylo, a tato schůze o způsobu oddlužení nerozhodla, respektive tato schůze v tento den ani neskončila, neboť byla fakticky odročena na neurčito za účelem rozhodnutí o schválení či neschválení oddlužení.

Za situace, že věřitel ČR-Česká správa sociálního zabezpečení vyjádřil svůj nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením již v podání ze dne 14.11.2011, které bylo doručeno soudu téhož dne, jedná se o námitky uplatněné včas a fikce, že tento věřitel s oddlužením dlužníka souhlasí, nenastala.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1, ve znění účinném od 1.1.2014, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a) IZ). V posuzované věci věřitel ČR-ČSSZ, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, vyslovil v podání ze dne 14.11. 2014 a následně v podání ze dne 20.2.2015 nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením.

Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud konstatuje, že na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, což je skutečnost, která by jinak odůvodňovala odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 IZ. Za situace, že tato skutečnost vyšla najevo po povolení oddlužení, bylo důvodné rozhodnout o neschválení oddlužení podle § 405 odst. 1 IZ a podle ust. § 405 odst. 2 IZ o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu