1 VSOL 516/2013-A-10
KSBR 45 INS 32409/2012 1 VSOL 516/2013-A-10

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužníků-manželů a) Ivo anonymizovano , anonymizovano , bytem Rousínov, V Sídlišti 336/4, PSČ 683 01, b) Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Rousínov, V Sídlišti 336/4, PSČ 683 01, o insolvenčních návrzích dlužníků, spojených s návrhy na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníků ze dne 30.5.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.5.2013, č.j. KSBR 45 INS 32409/2012-A-5 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.5.2013, č.j. KSBR 45 INS 32409/2012-A-5, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkům, aby ve stanovené lhůtě zaplatili na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

V důvodech uvedl, že insolvenčními návrhy doručenými 21.12.2012, spojenými s návrhem na povolení oddlužení, se dlužníci domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení navrhují oddlužení formou splátkového kalendáře. Insolvenční řízení byla zahájena téhož dne zveřejněním vyhlášky v insolvenčním rejstříku, tímto dnem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčních řízení. Vzhledem k tomu, že dlužníci žádali o spojení insolvenčních řízení a všechny jejich závazky spadají do společného jmění manželů, usnesením ze dne 21.5.2013 (A-4), došlo ke spojení obou řízení, neboť soud dospěl k závěru, že jde o návrhy důvodné, když s ohledem na uvedenou a řádně doloženou výši průměrných čistých měsíčních příjmů a celkový rozsah nezajištěných závazků, jsou u dlužníků splněny podmínky pro povolení oddlužení. Nicméně s ohledem na okolnosti projednávaného případu, když dlužníci navrhují jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře, avšak ve svém návrhu uvedli i zajištěného věřitele, jeví se nezbytné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení. O způsobu oddlužení rozhoduje nikoliv dlužník, ale řádně svolaná schůze věřitelů (§ 402 odst. 3 IZ) a způsobem oddlužení je nejen plnění splátkového kalendáře, ale i zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. V posuzovaném případě dlužníci uvedli celkovou výši nezajištěných závazků 491 329 Kč, zajištěných závazků 692 099 Kč a předmětem zajištění je nemovitost oceněná na částku 1 324 600 Kč. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činností insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, inzerce, znalecké posudky, náklady spojené se zpeněžením nemovitosti apod. Bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Pokud se totiž (zajištěný) věřitel přihlásí se svou pohledávkou a uplatní právo ze zajištění, bude uspokojen pouze z výtěžku zpeněžení zajištění a to bez ohledu na to, zda bude schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty. Správce by tak zůstal v době od rozhodnutí o schválení oddlužení zcela bez finančních prostředků do doby, než by byly získány zpeněžením majetkové podstaty. Proto soud rozhodl, že v daném případě je potřebná záloha ve výši 15.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včasné odvolání. Namítali, že s ohledem na jejich finanční možnosti, nejsou schopni požadovanou zálohu zaplatit nejednou, mohli by ji uhradit ve 3 splátkách. Dlužník ad b) je v invalidním důchodu, je držitelem ZTP a pracuje na poloviční úvazek, nesmí pracovat více jak 24 hodin týdně. Mají tři nezletilé děti ve věku 6 + 6 +13 let. Jejich měsíční příjmy činí cca 28.000 Kč a výdaje na bydlení, dopravu, školku, léky a živobytí činí měsíčně cca 14.900 Kč, dále je jím z účtu strhávána hypotéka ve výši 9.000 Kč. Zbývá jim částka cca 4.100 Kč.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že insolvenční návrhy dlužníků, spojené s návrhem na povolení oddlužení, kdy navrhují oddlužení formou splátkového kalendáře, jsou projednatelné, závazky dlužníků spadají do společného jmění manželů. Dlužníci mají celkem 10 věřitelů, vůči nimž mají 14 závazků v celkové výši 1.183.428 Kč, z toho nezajištěné závazky vůči 9 věřitelům jsou ve výši 491.329 Kč, jeden závazek je zajištěný a činí 692.099 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem dlužnice je 10.469 Kč a manžela (dlužníka ad b) 21.904 Kč. Mají tři nezletilé děti, nejmladší-dvojčata, ve věku 6 let. Ve společném jmění manželů mají movité věci-běžné vybavení domácnosti a auto v zůstatkové hodnotě cca 15.000 Kč (zakoupené v roce 2006, rok výroby 1999). Dlužnice ad a) má ve výlučném majetku byt, dle znaleckého posudku hodnota bytu, včetně spoluvlastnických podílů (na domě a pozemku) činí 1.324.604 Kč. Dle předběžných propočtů dlužníci splňují podmínky pro společné oddlužení a lze očekávat, že v rámci splátkového kalendáře by svým nezajištěným věřitelů uhradili cca 69% jejich pohledávek (přitom dlužnice není schopna ze svého příjmu pro oddlužení hradit ničeno, dlužník je schopen po odpočtu nezabavitelných částek a odměny správce-včetně DPH, poskytovat měsíčně 5.653 Kč, za 5 let 339.180 Kč). Nelze dále ovšem přehlédnout, že s ohledem na hodnotu bytu dle doloženého znaleckého posudku, která činí 1.324.604 Kč a celkovou výši udávaných závazků 1.183.428 Kč, včetně zajištěného závazku vůči Raiffeisenbank a.s., dlužníci splňují rovněž podmínky pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Jak správně poukázal soud prvního stupně, není zcela rozhodující, jakou formu oddlužení navrhují dlužníci, ale jako formu zvolí věřitelé a tudíž nelze vyloučit, že dlužníci budou muset podstoupit oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, což by bylo pro i pro nezajištěné věřitele rychlejší a výhodnější, pokud ovšem bude byt zpeněžen v potřebném rozsahu. I za situace, pokud by nezajištění věřitelé zvolili (§ 402 IZ) oddlužení formou splátkového kalendáře, nelze vyloučit, že přihlásí-li se do řízení po rozhodnutí o úpadku i zajištěný věřitel, který uplatní své zajištění, že nedá pokyn správci zajištěný byt zpeněžit, aby mohla být z jeho výtěžku jeho pohledávka uspokojena (§ 409 odst. 3 IZ). A právě pro tuto, a však i další činnost insolvenčního správce je potřebné zajistit pohotové finanční prostředky zálohou na náklady insolvenčního řízení, jak správně dovodil soud prvního stupně. Nelze přitom přehlédnout, že insolvenční soud může uložit povinnost zaplatit zálohu pouze do rozhodnutí o insolvenčním návrhu, to je do rozhodnutí o úpadku (§ 108 IZ), kdy není ještě zřejmé, v jaké formě bude případné oddlužení dlužníků probíhat.

Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že záloha na náklady insolvenčního řízení je v daném případě, a v soudem prvního stupně stanovené výši 15.000 Kč, potřebná. Především pro počáteční činnost insolvenčního správce, kterou správce vykonává bezprostředně po rozhodnutí o úpadku (soupis majetku, prověření aktuálních příjmů dlužníků, příprava a přezkum přihlášených pohledávek věřitelů, účast na přezkumném jednání, cestovné apod.) a to do doby než mu bude, ať již v rámci splátkového kalendáře či v souvislosti se zpeněžením majetku vyplacena příslušná odměna a uhrazeny jeho náklady. Nebude-li záloha takto v celém rozsahu spotřebována (což musí správce doložit), bude dlužníkům zbývající část vrácena.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost k odvolací argumentaci odvolatelů ohledně jejich životních nákladů a zejména ke strhávání 9.000 Kč měsíčně z jejich účtu, kterou zřejmě provádí (ať již dle úvěrové smlouvy či se souhlasem dlužníků) shora jmenovaná banka, která má zajištěnou pohledávku, je třeba uvést následující.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ nelze od okamžiku zahájení insolvenčního řízení, tj. od doručení insolvenčního návrhu soudu a zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení, až do jeho skončení, provádět soudní výkon rozhodnutí či exekuce. Tím spíše by se nemělo disponovat s majetkem dlužníka ani mimo exekuci či vykonávací řízení. Podle § 229 odst. 2 písm. a) IZ je osobou oprávněnou disponovat s majetkem dlužníka vždy sám dlužník, který je ovšem ve svých právech omezen po zahájení insolvenčního řízení ve smyslu ust. § 111 IZ nebo po schválení oddlužení podle § 409 IZ, kdy odpovídá za správné nakládání se svým majetkem pouze on. To tedy znamená, že po zahájení insolvenčního řízení by dlužník sám mimo rozhodnutí soudu v rámci insolvenčního řízení, neměl uspokojovat pohledávky žádného věřitele, včetně zajištěných a o tom, že u něj bylo zahájeno a probíhá insolvenční řízení by měl své věřitele, ke kterým se tato informace dosud nedostala, upozornit.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. června 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu