1 VSOL 511/2013-A-11
KSOL 16 INS 10449/2013 1 VSOL 511/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Tršice 14, PSČ 783 57, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22.5.2013, č.j. KSOL 16 INS 10449/2013-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a uvedl, že u dlužníka se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Konstatoval, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužník vlastní pouze movité věci (běžné vybavení domácnosti) a nepřichází v úvahu ani oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře, neboť dlužník má pouze příjem ze mzdy ve výši 12.888 Kč měsíčně, z něhož by po odečtení nákladů insolvenčního správce za dobu 60 měsíců trvání oddlužení zaplatil nezajištěným věřitelům 207.540 Kč, což představuje toliko 27,42 % jeho nezajištěných závazků (757.016,52 Kč). Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku je dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ konkurs, a proto je nutné dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť při řešení úpadku dlužníka konkursem činí minimální výše odměny insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že takto vysokou zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopen zaplatit, neboť má nezajištěné věřitele, nemá žádnou finanční rezervu a může šetřit pouze menší částky ze mzdy v rámci úspor rozpočtu domácnosti a nemá ani možnost si hotovost půjčit, neboť je předlužený a je v platební neschopnosti a nebyl by schopen půjčku či úvěr zaplatit. Uvedl, že má sezónní práci, a proto má přes zimu menší výplatu, nicméně na jaře se jeho finanční situace mění a plat narůstá. Dále uvedl, že o oddlužení žádal proto, že se dostal do tíživé finanční situace a nemá takový majetek, který by mohl prodat a uspokojit své věřitele a navíc nemá tak vysoký příjem, aby mohl uspokojit věřitele v plné výši, nicméně přesto chtěl v mezích svých možností návrhem na povolení oddlužení závazky vůči věřitelům vyrovnat. Tvrdil, že si zajistil vedlejší práci, aby dosáhl na zaplacení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů s tím, že před rozhodnutím o zaplacení zálohy nestihl soudu další podklady o svých příjmech předložit a uvedl, že je schopen oslovit známé a blízké se žádostí o poskytnutí nějaké formy pomoci formou pravidelného finančního daru po dobu oddlužení tak, aby na povolenou hranici pro oddlužení dosáhl. Navrhoval, aby mu byla uložena nižší zálohy ve výši 10.000 Kč, kterou by byl schopen pomocí svých blízkých zaplatil.

Podle § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení doručeného soudu prvního stupně 15.4.2013, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník tvrdil, že má dvacet pět peněžitých závazků, z nichž dva neuznává (vůči společnosti CETELEM ČR a.s. a Axa životní pojišťovna, a. s.) a popsal okolnosti svého úpadku. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl devatenáct peněžitých závazků vůči třinácti věřitelům, v bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl dva peněžité závazky vůči jednomu věřiteli a v bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl čtyři závazky vůči dvěma věřitelům. V insolvenčním návrhu dlužník neuvedl žádný majetek. K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem, s prohlášením, že je správný a úplný, v němž popsal dvacet pět peněžitých závazků v celkové výši 1.907.016,52 Kč (nejméně dva závazky jsou po splatnosti déle jak půl roku), v seznamu závazků uvedl mimo jiné i závazky vůči věřitelům Axa životní pojišťovna a.s. a CETELEM ČR, a.s., v celkové výši 104.637 Kč. K návrhu dlužník připojil seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl toliko movitý majetek-obvyklé vybavení domácnosti-v hodnotě 35.000 Kč a prohlásil, že nevlastní nemovitý majetek, nemá finanční hotovost ani jiné finanční zdroje. K návrhu dále připojil výplatní pásky mimo jiné za období duben 2012 až březen 2013 od zaměstnavatele HAVEL COMPOSITES CZ s.r.o., z nichž se podává průměrný čistý měsíční výdělek dlužníka za toto období 16.312 Kč. Z úředního záznamu soudu prvního stupně ze dne 13.5.2013 se podává, že dlužník není evidován jako vlastník či spoluvlastník nemovitosti. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 10.5.2013, LV č. 73, pro obec a katastrální území Tršice, ve spojení s úvěrovou smlouvou č. 550/510/06/1/01 ze dne 23.3.2006, uzavřenou mezi věřitelem Raiffeisenbank a.s. a dlužníky Alexandrou Souralovou, Petrem Bémem a Rostislavem Souralem, a ve spojení s úvěrovou smlouvou č. 551/032/10/1/01 ze dne 18.5.2010, uzavřenou mezi věřitelem Raiffeisenbank a.s. a dlužníkem Petrem Bémem, se podává, že závazky dlužníka z těchto úvěrových smluv jsou zajištěny zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví Alexandry Souralové.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení-přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníkovi nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Při hodnocení schopnosti dlužníka splácet svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek odvolací soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka ve výši 16.312 Kč vypočítaného za období duben 2012 až březen 2013, čímž zohlednil na rozdíl od soudu prvního stupně sezónní práci dlužníka. Ačkoliv dlužník v odvolání tvrdil, že si zajistil i vedlejší práci, doklady o dalších příjmech až do rozhodnutí odvolacího soudu nepředložil. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud vycházel z výše nezajištěných závazků dlužníka 1.802.379,52 Kč, neboť dle ustanovení § 2, písm. g) IZ nelze za zajištěný závazek považovat ten, který je zajištěn zástavním právem na majetku třetí osoby (tento majetek totiž není součástí majetkové podstaty-§ 205 IZ) a přitom zohlednil, že dlužník neuznává závazky vůči dvěma věřitelům v celkové výši 104.637 Kč, k nimž proto při výpočtu nepřihlížel. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud vycházel ze závěru, že dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost. Po odečtení nesrazitelné částky na dlužníka mzda, ze které lze celkem provádět srážky, činí 10.247 Kč a část mzdy, ze které lze srazit 2/3, činí částku 9.096 Kč. Z uvedeného vyplývá, že ze mzdy lze dlužníku pro účely oddlužení celkem srazit částku 7.215 Kč, což činí za pět let částku 432.900 Kč. Tato částka představuje 24,02 % pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů. Dále je třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč (s daní z přidané hodnoty o částku 1.089 Kč měsíčně), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 insolvenčního zákona. Z uvedeného vyplývá, že představují-li nezajištěné závazky dlužníka částku 1.802.379,52 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároků správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 378.900 Kč, což představuje 21,02 % jejich pohledávek, a je-li správce plátcem DPH, částku 367.560 Kč, což představuje 20,39 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužník není schopen splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Nižší, než zákonem určené splátky, dlužník nenavrhl, přičemž způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu. V tomto směru je závěr soudu prvního stupně správný.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu