1 VSOL 51/2014-A-24
KSOL 16 INS 19371/2013 1 VSOL 51/2014-A-24

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , dříve podnikající pod identifikačním číslem: 495 56 967, bytem Troubelice 352, PSČ 783 83, vedeném u Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 19371/2013, o insolvenčním návrhu věřitele Ing. Pavla Holoubka, bytem Uničov, Tyršova 9890, PSČ 783 91, zastoupeného JUDr. Janem Bacílkem, advokátem, se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, o návrhu na nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání věřitele KV PLUS, s.r.o., identifikační číslo: 289 17 448, se sídlem Praha 3-Žižkov, Husinecká 903/10, PSČ 783 83, ze dne 23. prosince 2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 13.12.2013, č.j. KSOL 16 INS 19371/2013-A-17,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 13.12.2013, č.j. KSOL 16 INS 19371/2013-A-17, se m ě n í takto: Návrh věřitele KV PLUS, s.r.o. ze dne 4.12.2013 na nařízení předběžného opatření se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í: Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci zamítl návrh věřitele KV PLUS, s.r.o. na nařízení předběžného opatření.

V důvodech uvedl, že věřitel se tímto návrhem, podaným v průběhu insolvenčního řízení dlužníka dne 4.12.2013 domáhal, aby insolvenční soud uložil zákaz nakládání s nemovitostmi a to objektem bydlení č.p. 26, stojící na st. p. č. 10, parcelou st. č. 10-zastavená plocha a nádvoří, parcelou č. 11-zahrada, včetně vedlejších staveb, trvalých porostů, venkovních úprav, nacházející se v kat. území Dědinka, obec Troubelice, jak jsou zapsány na LV č. 38 vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc. V návrhu navrhovatel uvedl, že dne 5.10.2012 uzavřel dlužník s Alenou Janíčkovou, bývalou manželkou, dohodu o vypořádání zaniklého SJM , dle níž do výlučného vlastnictví připadly uvedené nemovitosti paní Janíčkové, naproti tomu dlužník převzal vesměs pouze závazky v celkové výši 3.000.000 Kč. Z uvedeného dle navrhovatele vyplývá, že podíly dlužníka a jeho bývalé manželky jsou nerovnoměrné, vypořádání bylo účelové ve snaze zkrátit věřitele. Proto podal věřitel k Okresnímu soudu v Olomouci žalobu na určení neúčinnosti této dohody (sp. zn. 28 C 48/2013). S ohledem na probíhající insolvenční řízení však toto řízení nemůže dále probíhat. Dále tvrdil, že dlužník se měl dopustit jednání, pro které je prověřován ve věci podezření z přečinu poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když měl podepsat za svou bývalou manželku Alenu Janíčkovou, bez jejího vědomí a souhlasu, smlouvu o zřízení zástavního práva k těmto nemovitostem, která byla uzavřena právě s věřitelem KV PLUS s.r.o. k zajištění jeho pohledávky za dlužníkem. Insolvenční soud ze soupisu majetkové podstaty dlužníka zjistil, že dlužník je vlastníkem pouze osobního automobilu Škoda Fabia, pořízeného v roce 2010 za částku 125.000 Kč s tím, že odhad ceny činí 40.000 Kč. Dlužník prohlásil, že nemá žádný další movitý ani nemovitý majetek a učinil prohlášení, že seznam majetku je správný a úplný. Na základě těchto zjištění insolvenční soud návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, když z ust. § 113 IZ jednoznačně vyplývá, že je možné ukládat omezení tam uvedená pouze dlužníkovi a nikoli jiným osobám, a to proto, aby v době do vydání rozhodnutí o úpadku bylo zabráněno změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Z návrhu na nařízení předběžného opatření však jednoznačně vyplynulo, že shora popsané nemovitosti byly z majetkové podstaty vyvedeny již 5.10.2012, tedy před zahájením insolvenčního řízení. Vlastníkem těchto nemovitostí je bývalá manželka dlužníka. Je proto zřejmé, že předběžným opatřením nelze zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, protože k těmto změnám došlo již před zahájením insolvenčního řízení. Jestliže bývalá manželka dlužníka má v úmyslu převést tyto nemovitosti na dlužníkova otce, jak se tvrdí v návrhu na nařízení předběžného opatření, jde o nemovitosti, které nejsou v majetkové podstatě dlužníka, což vyplývá i ze seznamu dlužníkova majetku, který je připojen k insolvenčnímu návrhu, a nastalou situací se zajisté bude zabývat, pro případ bude-li zjištěn dlužníkův úpadek, ustanovený insolvenční správce. Ten se také bude zabývat otázkou, zda nedošlo ke krácení věřitelů a pokud ano, bude podnikat příslušné kroky podle insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal věřitel KV PLUS, s.r.o. včasné odvolání. Namítal, že se zamítnutím jeho návrhu z důvodu, že předmětné nemovitosti byly již z majetku dlužníka vyvedeny dnem 5.10.2012, tedy před zahájením insolvenčního řízení a že vlastníkem nemovitostí je bývalá manželka dlužníka a tudíž není v této fázi řízení důvodu pro postižení tohoto majetku, nesouhlasí. Dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění manželů byla uzavřena v rozporu s ust. § 150 odst. 2 obč. zák. a jako taková je dle ust. § 39 obč. zák. neplatná. Cílem dlužníka a Aleny Janíčkové bylo zkrátit známé věřitele, když dlužník vědomě převzal jen dluhy a Alena Janíčková veškerý hmotný majetek, i když jí byla existence dluhů a jejich výše známa, byly v dohodě výslovně uvedeny. Protože jde o úkon neplatný, spadají předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka. To i přesto, že bezúčinnost této dohody dle ust. § 150 odst. 2 obč. zák. dosud nebyla určena pravomocným rozhodnutím soudu. Proto bylo nutné zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a ve smyslu ust. § 113 insolvenčního zákona nařídil předběžné opatření, kterým uloží zákaz nakládaní s nemovitostmi specifikovanými v návrhu na nařízení předběžného opatření .

Především odvolací soud konstatuje, že po vydání napadeného usnesení byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů novelizován zákonem č. 294/2013 Sb. s účinností od 1.1.2014. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Již na tomto místě odvolací soud uzavírá, že novela insolvenčního zákona, účinná od 1.1.2014, neměla na rozhodnutí odvolacího soudu v přezkoumávané věci žádný vliv, neboť ustanovení, týkající se možnosti nařízení předběžných opatření v insolvenčním řízení, nebyla shora uvedenou novelou dotčena.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné, nicméně přesto nebylo možno napadené usnesení potvrdit a to z dále uvedených důvodů.

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen též IZ ) neobsahuje, vyjma ustanovení § 82, § 100, § 112 a § 113, vlastní úpravu o možnosti a podmínkách nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení. Z těchto důvodů je proto nutno i v insolvenčním řízení vycházet, a to přiměřeně, z příslušných ustanovení občanského soudního řádu (§ 7 IZ).

Ustanovení § 82 odst. 1 IZ stanoví, že předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle ustanovení § 102 odst. 1 o.s.ř. platí, že je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

Podmínky nařízení předběžného opatření po zahájení řízení jsou v zásadě totožné s podmínkami, jež zákon č. 99/1963 Sb. ve znění novel stanoví pro nařízení předběžného opatření před zahájením řízení, jež upravuje občanský soudní řád v ustanovení § 74 a násl.

Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. předběžné opatření je možno nařídit, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Ustanovení § 75 odst. 2 o.s.ř. věta první před středníkem stanoví, že návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá.

Způsob jakým může být nařízeným předběžným opatřením zasaženo do práv účastníků řízení, demonstrativně vypočítává ustanovení § 76 odst. 1 o.s.ř. Dále ustanovení § 76 odst. 2 tohoto zákona stanoví, že předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. Způsoby zániku a zrušení předběžného opatření upravuje občanský soudní řád v ustanovení § 77.

Dále je nutno zdůraznit, že dle ustanovení § 75a odst. 1 o.s.ř. návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.

V přezkoumávané věci věřitel KV PLUS, s.r.o. podal v průběhu insolvenčního řízení ve věci dlužníka Josefa anonymizovano návrh na nařízení předběžného opatření, v němž výslovně označil jako účastníky tohoto řízení (o předběžném opatření) sebe, co by navrhovatele a dále dlužníka Josefa anonymizovano . V tomto návrhu dále uvedl, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, kterou do tohoto řízení přihlásil a kterou v tomto návrhu specifikoval s tím, že tato pohledávka byla na základě zástavní smlouvy, uzavřené dne 27.4.2012 mezi věřitelem na straně jedné a dlužníkem a jeho tehdejší manželkou Alenou Janíčkovou na straně druhé, zajištěna zástavním právem k nemovitostem, které v danou dobu spadaly do společného jmění dlužníka a jeho manželky, přičemž tyto nemovitosti v návrhu specifikoval. Dále uvedl, že následně dne 5.10.2012 uzavřel dlužník s Alenou Janíčkovou (bývalou manželkou) dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, dle které do výlučného vlastnictví paní Janíčkové připadly mimo jiné sporné nemovitosti a to objekt bydlení č.p. 26, stojící na st. p. č. 10, parcela st. č. 10-zastavená plocha a nádvoří, parcela č. 11-zahrada, včetně vedlejších staveb, trvalých porostů, venkovních úprav, nacházející se v kat. území Dědinka, obec Troubelice, jak jsou zapsány na LV č. 38 vedeném u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, dále hodnotné movité věci s tím, že paní Janíčková se zavázala uhradit nedoplatek na úvěru vůči Československé obchodní bance, a.s. Naproti tomu dlužník převzal vesměs pouze závazky v celkové výši 3.000.000 Kč. Tato dohoda je dle navrhovatele nerovnoměrná a účelová a zkracuje uspokojení jeho pohledávek vůči dlužníku. Kromě toho na základě žaloby Aleny Janíčkové, podané 9.11.2012, vydal Okresní soud v Olomouci pod č.j. 22 C 346/2012-97 rozsudek, jenž nabyl právní moci dne 4.9.2013, kterým určil, že sporné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, neboť dokazováním bylo zjištěno, že dlužník na zástavní smlouvě, uzavřené s věřitelem, falšoval podpis Aleny Janíčkové. Věřitel sice podal dne 5.2.2013 žalobu na určení neúčinnosti dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (ze dne 5.10.2012), toto řízení však není skončeno. Dne 23.9.2013 podala Alena Janíčková návrh na vklad vlastnického práva, na základě kterého má dojít k převodu vlastnického práva z její osoby na otce dlužníka. Jelikož věřitel považuje dohodu o vypořádání zaniklého jmění manželů ze dne 5.10.2012 za neúčinnou, proto se výslovně a to s odkazem na ustanovení § 113 IZ domáhal nařízení předběžného opatření, kterým soud uloží zákaz nenakládaní s uvedenými nemovitostmi . Ke svému návrhu doložil navrhovatel listiny (rozhodčí nález, smlouvu o zřízení zástavního práva, rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 18.7.2012, č.j. 22 C 346/2012-97, dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů ze dne 5.10.2012, znalecký posudek a veřejně dostupné informace ke stavbě č.p. 26, nacházející se v Dědince, obec Troubelice na p.č.st. 10, zapsané na LV č. 38, včetně informace o stavu řízení u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc pod č. V-9541/2013), jichž se ve svém návrhu dovolával.

Odvolací soud po posouzení takto podaného návrhu na nařízení předběžného opatření dospěl k závěru, že jde o návrh vadný. Především proto, že navrhovatel v něm výslovně neuvedl, vůči komu má být jím požadované předběžné opatření nařízeno. Pokud mělo směřovat vůči bývalé manželce Aleně Janíčkové (jako třetí osobě), pak navrhovatel ji jako účastníci tohoto řízení (o předběžném opatření) výslovně neoznačil, ani neuvedl její bydliště (§ 75 odst. 2 o.s.ř.) a nadto se v navrhovaném petitu výslovně dovolával ustanovení § 113 IZ, dle kterého lze předběžné opatření nařídit jen vůči dlužníkovi, nikoliv vůči třetím osobám, jak již poukázal soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení. Jelikož takto podaný návrh byl neurčitý (vyvolával pochybnosti, vůči komu vlastně směřuje) a protože v řízení o nařízení předběžného opatření zákon zapovídá soudu postup dle ustanovení § 43 o.s.ř. a vyzývat navrhovatel k odstraňování vad, pak měl již soud prvního stupně postupovat dle ust. § 75a odst. 1 o.s.ř. a návrh navrhovatele odmítnout.

Proto odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je to uvedeno ve výroku tohoto usnesení odvolacího soudu.

Jen pro úplnost a nad rámec svých shora uvedených závěrů odvolací soud dodává, že pokud by z návrhu navrhovatele výslovně vyplývalo, že návrh, požadující zákaz nakládat se spornými nemovitostmi směřuje vůči dlužníku, pak za situace, kdy je jako vlastník na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů vedena již bývalá manželka dlužníka, pak nemohl být navrhovatel s tímto svým návrhem úspěšný a to z důvodů, jak je uvedl již soud prvního stupně v napadeném usnesení. Naproti tomu pokud by tento návrh výslovně směřoval vůči bývalé manželce dlužníka, pak je nutno uzavřít, že i v tomto případě by se jednalo opět o návrh nedůvodný, neboť dle navrhovatelem doložených listin, především z veřejně dostupné informace o stavu řízení před Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, vedeným pod č. V-9541/2013 vyplývá, že sice byl dne 23.9.2013 podán návrh, avšak řízení o tomto návrhu bylo uvedeným úřadem přerušeno a Alena Janíčková je stále jako vlastník sporných nemovitostí zapsána.

V obou případech tak navrhovatel neosvědčil, že by byla potřebná zatímní úprava poměrů a to ať již ve směru k dlužníkovi či ve směru k Aleně Janíčkové. Přitom pro rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodující stav v době rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 o.s.ř.).

Nelze rovněž přehlédnout, že pokud bude v tomto insolvenčním řízení vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka, pak ustanovený insolvenční správce se bude zcela nepochybně otázkou platnosti, případně i otázkou neúčinnosti sporné dohody o vypořádání zaniklého společného jmění dlužníka a jeho manželky zabývat. Bude-li tato dohoda shledána neplatnou, správce nemovitosti sepíše do majetkové podstaty. V případě neúčinného právního úkonu bude správce postupovat dle ust. § 235 a násl. IZ.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 30. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu