1 VSOL 508/2014-P3-23
KSBR 47 INS 28518/2012 1 VSOL 508/2014-P3-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Chvalovice 80, PSČ 669 02, o přihlášce pohledávky evidované pod číslem P3 věřitele č. 3 Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Znojmo, Jugoslávská 8, PSČ 669 02, zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 14, PSČ 602 00, o odvolání Ing. Evy Procházkové, insolvenční správkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.3.2014, č.j. KSBR 47 INS 28518/2012-P3-17,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. z r u š u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 104 odst. 1, § 159a odst. 4 o.s.ř. zastavil řízení o návrhu insolvenční správkyně Ing. Evy Procházkové ze dne 10.2.2014 na vydání rozhodnutí o nepřihlížení k přihlášce pohledávky č. P3 věřitele č. 3 Pavla anonymizovano (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 5.8.2013, čj. KSBR 47 INS 28518/2012-P3-5 zamítl jako nedůvodný návrh insolvenční správkyně na odmítnutí přihlášky pohledávky č. 3 z důvodu vad. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.11.2013, č.j. 1 VSOL 879/2013-P3-14. Soud prvního stupně proto nařídil na den 4.2.2014 zvláštní přezkumné jednání, jehož předmětem měla být také přihláška pohledávky věřitele č. 3. Insolvenční správkyně však pravomocné rozhodnutí o přezkoumatelnosti přihlášky č. 3 nerespektovala a vyzvala věřitele 3 opakovaně k odstranění vad přihlášky pohledávky a nepředložila soudu přezkumný list s poukazem na tvrzení, že věřiteli č. 3 dosud neuplynula lhůta k odstranění vad přihlášky. Dne 10.2.2014 insolvenční správkyně podala opakovaně návrh na nepřihlížení k přihlášce pohledávky č. 3 s odůvodněním, že dne 18.1.2014 vyzvala zmocněnce věřitele k odstranění vad přihlášky pohledávky č. 3, vady přihlášky však v zákonné 15ti denní lhůtě odstraněny nebyly. Soud prvního stupně konstatoval, že návrh insolvenční správkyně ze dne 10.2.2014 je shodný s návrhem ze dne 27.7.2013, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto. Jedná se o překážku věci pravomocně rozhodnuté, a proto o téže věci nemůže být rozhodováno znovu, neboť je dána totožnost věci stejným předmětem řízení i stejnými účastníky. Jelikož nedostatek podmínek řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté nelze odstranit, soud prvního stupně řízení o návrhu insolvenční správkyně ze dne 10.2.2014 zastavil. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 1, písm. b) o.s.ř., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.

Proti tomuto usnesení podala insolvenční správkyně odvolání, v němž namítala, že závěr soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci je dán nedostatek podmínek řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté, je nesprávný, neboť soud rozhodl o jiné výzvě k odstranění jiných vad přihlášky, nikoliv o výzvě ze dne 18.1.2014. Soud prvního stupně se snaží odvolatelku donutit, aby vadnou přihlášku pohledávek přezkoumala, avšak vadnou přihlášku pohledávek přezkoumat nelze. Na podporu svého závěru odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.2.2013, č.j. 13 Cmo 100/2011-209. Soudu prvního stupně vytýkala, že nepostupoval dle ust. § 188 odst. 2 IZ. Vyslovila domněnku, že věřitel ani nemůže vady přihlášky odstranit, neboť by tím poskytl důkazy o svém podvodném jednání. Tvrdila, že nemá důvod nevěřit dlužníkovi, který vzhledem ke svému minimálnímu právnímu vědomí a s nemístnou důvěrou zaplatil prostřednictvím věřitele č. 3 věřitelce č. 4 částku 100.000 Kč na svůj dluh vůči věřitelce č. 4, avšak na místo toho, aby požadoval kvitanci o zaplacení částky 100.000 Kč, podepsal věřiteli č. 3 několik směnek ve prospěch věřitelky č. 4 a věřitele č. 3, aniž by jim cokoliv dlužil. Věřitelka č. 4 stejně jako věřitel č. 3 tyto směnky uplatnili směnečnou žalobou u Krajského soudu v Brně a domohli se vydání směnečných platebních rozkazů a takto vzniklé pohledávky přihlásili do oddlužení dlužníka. Dlužník byl věřitelem č. 3 uveden v omyl, když se domníval, že mu podepsal doklad o zaplacení částky 100.000 Kč věřitelce č. 4. Zdůrazňovala, že jakožto insolvenční správkyně má povinnost hájit zájmy věřitelů, ovšem skutečných věřitelů, kteří své nároky řádně a nepochybně doloží vylíčením všech rozhodujících skutečností a nikoliv věřitelů fiktivních, jejichž přihlášené pohledávky má naopak povinnost eliminovat, a to dvěma způsoby-primárně výzvou k odstranění vad přihlášky a v případě neodstranění vad návrhem na vydání rozhodnutí o nepřihlížení k takovým pohledávkám nebo sekundárně, pokud přihlášený věřitel vady přihlášky odstraní a správkyně má nadále pochybnost o pořadí, pravosti či výši přihlášených pohledávek, jejich popřením na přezkumném jednání. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se k přihlášce pohledávky č. P 3 věřitele č. 3 dle ust. § 188 odst. 2 IZ nepřihlíží.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání insolvenční správkyně není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 16.11.2012 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7.6.2013, č.j. KSBR

47 INS 28518/2012-A-13, rozhodl o úpadku dlužníka, povolil oddlužení, insolvenční správkyní ustanovil Ing. Evu Procházkovou a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Věřitel č. 3 Pavel Meduna podal u insolvenčního soudu dne 19.6.2013 přihlášku pohledávky, jíž přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Oldřicha anonymizovano pohledávku ve výši 301.000 Kč z titulu směnky ze dne 28.4.2012 a uvedl, že dne 18.12.2012 podal u Krajského soudu v Brně žalobu o zaplacení této částky a dne 28.5.2013 byl vydán pod č.j. 42 Cm 534/2012-12 směnečný platební rozkaz. Dále přihlásil příslušenství ve výši 26.035 Kč představující směnečný úrok ve výši 6% p. a. z částky 301.000 Kč od 30.10.2012 do 7.6.2013 a soudní poplatek ze žaloby ve výši 15.100 Kč. Insolvenční správkyně věřitele vyzvala výzvou ze dne 7.7.2013, která byla věřiteli doručena dne 9.7.2013, k odstranění vad přihlášky č. P-3 do 15 dnů od obdržení výzvy s poučením, že nebude-li přihláška v určené lhůtě opravena, nebude se k ní přihlížet. Insolvenční správkyně ve výzvě konstatovala, že přihlášku pohledávky nelze přezkoumat pro její vady, neboť neobsahuje doklady o tom, jaký je právní důvod směnky, že věřitel poskytl dlužníkovi částku 301.000 Kč a o tom, že věřitel měl dne 28.4.2012 částku 301.000 Kč v hotovosti k dispozici. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 28.7.2013 insolvenční správkyně předložila soudu přihlášku pohledávky věřitele č. 3 evidovanou pod č. P3 k odmítnutí s odůvodněním, že se k této přihlášce pohledávky dle ustanovení § 188 odst. 2 nepřihlíží, neboť věřitel přes její výzvu neodstranil v zákonné 15denní lhůtě vady přihlášky. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5.8.2013, č.j. KSBR 47 INS 28518/2012-P3-5 návrh insolvenční správkyně ze dne 27.7.2013 na odmítnutí přihlášky pohledávky č. P3 zamítl, toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.11.2013, č.j. 1 VSOL 879/2013-P3-14. Dne 10.2.2014 byl doručen soudu prvního stupně opakovaný návrh insolvenční správkyně na vydání rozhodnutí o nepřihlížení k přihlášce pohledávky č. P3 , v němž insolvenční správkyně navrhla, aby soud vydal usnesení dle ustanovení § 188 odst. 2 IZ, kterým rozhodne o nepřihlížení k přihlášce pohledávky č. P3 s odůvodněním, že výzvou ze dne 18.1.2014 vyzvala věřitele k odstranění vad přihlášky č. P3. Výzva byla zmocněnci věřitele doručena dne 22.1.2014, vady přihlášky však v zákonné 15 denní lhůtě od doručení výzvy nebyly odstraněny. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 103 o.s.ř., kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle ustanovení § 104 odst. 1, věta první o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Podle ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky, popřípadě jiné osoby, věc projednána znovu.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána. Vyplývá z materiální právní moci rozhodnutí, jejíž obecnou vlastností je, aby právní věc byla pravomocným rozhodnutím autoritativně vyřešena zásadně definitivním a nezaměnitelným způsobem. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě, má-li být v novém řízení projednána stejná věc. O stejnou věc se jedná, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto a týká-li se stejného předmětu řízení a týž osob.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci je dán nedostatek podmínek řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5.8.2013, č.j. KSBR 47 INS 28518/2012-P3-5, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.11.2013, č.j. 1 VSOL 879/2013-P3-14, bylo pravomocně posouzeno, že přihláška pohledávky evidovaná pod č. P3 věřitele č. 3 nevykazuje žádné vady nebo neúplnosti, které by bránily v jejím přezkumu. Tímto závazným právním závěrem soudu o náležitostech přihlášky evidované pod č. P3 jsou tedy ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř. vázáni účastníci insolvenčního řízení včetně insolvenční správkyně. Insolvenční správkyně tudíž postupovala nesprávně, pokud opakovaně, přes tento právně závazný závěr soudu, vyzvala věřitele č. 3 k odstranění vad přihlášky evidované pod č. P3, ačkoliv dle pravomocného závěru soudu tato přihláška pohledávky žádné vady nevykazuje.

Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud řízení o návrhu insolvenční správkyně ze dne 10.2.2014 na vydání rozhodnutí o nepřihlížení k přihlášce pohledávky č. P3 věřitele č. 3 pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Jelikož se rozhodnutím soudu v této věci řízení nekončí, nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Z těchto důvodů proto odvolací soud dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni a věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 23. července 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu