1 VSOL 508/2012-A-13
KSBR 28 INS 1123/2012 1 VSOL 508/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Město na Moravě, Křenkova 732, PSČ 592 31, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 28 INS 1123/2012-A-8 ze dne 15.5.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 28 INS 1123/2012-A-8 ze dne 15.5.2012 se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ze seznamu závazků dlužnice vyplývá, že veškeré závazky dlužnice ve výši 570.622 Kč jsou nezajištěné. Dlužnice pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800 Kč, je vdaná, má vyživovací povinnost vůči třem dětem, nevlastní žádný nemovitý majetek, má toliko movitý majetek představující vybavení domácnosti. Z příjmu dlužnice ve výši 3.800 Kč měsíčně nelze na plnění oddlužení splátkovým kalendářem provádět žádné srážky a dlužnice nedisponuje majetkem, který by byl v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dostačující k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, pravděpodobným způsobem řešením úpadku dlužnice je tak konkurs. Soud proto uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona, neboť složená záloha na náklady insolvenčního řízení insolvenčnímu správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice. Bez pohotových finančních prostředků by insolvenční správce nemohl svoji funkci řádně vykonávat. Výši zálohy soud stanovil částkou 50.000 Kč s ohledem na odměnu insolvenčního správce při konkursu, která činí nejméně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že současně s ní podal insolvenční návrh i její manžel Petr anonymizovano , řízení o jeho návrhu je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 1122/2012. Namítla, že oba ve svých insolvenčních návrzích žádali soud o spojení insolvenčního řízení, když navíc mají společné dluhy, což vyplývá z listin přiložených k návrhu. Navrhuje proto, aby jejich insolvenční řízení byla spojena.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 18.1.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že je v úpadku, neboť má společně s manželem věřitele a peněžité závazky, které nejsou schopni splácet po dobu delší než 3 měsíce, veškeré jejich závazky jsou ve společném jmění manželů. V návrhu konkrétně označila 4 vykonatelné nezajištěné závazky vůči 4 věřitelům splatné ke dni 21.12.2007, 24.9.2010, 8.2.2011 a 25.11.2011, dále 8 nevykonatelných nezajištěných závazků vůči 8 věřitelům splatné ke dni 26.2.2008, 27.1.2011, 31.5.2011, 2.7.2011, 22.7.2011, 1.9.2011, 2.9.2011 a 25.11.2011. Dále uvedla, že její celkové závazky přibližně 570.622 Kč (součet závazků uvedených v návrhu činí 573.960 Kč), nemají žádný majetek kromě obvyklého vybavení domácnosti. Žádá, aby soud spojil její insolvenční návrh s insolvenčním návrhem jejího manžela Petra anonymizovano , který jej podává současně s ní. K návrhu dlužnice doložila mimo jiné seznam závazků, ve kterém uvedla shodně závazky jako v návrhu s tím, že veškeré závazky jsou ve společném jmění manželů. Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 1122/2012 odvolací soud zjistil, že dne 18.1.2012 podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh manžel dlužnice, Petr anonymizovano , anonymizovano , který se rovněž domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl shodné závazky jako dlužnice a současně požádal o spojení svého insolvenčního návrhu s insolvenčním návrhem dlužnice. Z jeho insolvenčního návrhu vyplývá, že má příjem z pracovního poměru ve výši 25.000 Kč měsíčně.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební insolvence, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) IZ).

Lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně v tom, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout nedostatek finančních prostředků a rovněž poskytnout mu záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty.

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (§ 143 odst. 1 občanského zákoníku), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve společném jmění manželů, který patří do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se co do vymezení postižitelných příjmů dlužníka (jeho manžela) a určení rozsahu, v jakém budou pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů použity, postupuje podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.

Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávají na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zajištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 IZ plné úhrady jejich pohledávek s příslušenstvím.

Podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak svědčí-li výsledky insolvenčního řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění manželů, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, tj. dle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich (společný) úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Má-li jít o oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma dlužníkům (manželům) jediný společný splátkový kalendář.

Z výše uvedeného plyne, že při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši.

V přezkoumávané věci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jak dlužnice, tak její manžel, přičemž z jejich insolvenčních návrhů vyplývá, že mají toliko společné závazky. Za této situace bylo proto odůvodněno spojení obou řízení a rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení je tak předčasné.

V případě, že insolvenční soud dospěje k závěru, že se věci insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela ke spojení nehodí, případně že ve spojeném řízení by z jejich příjmů nebylo možno uspokojit minimálně 30 % všech nezajištěných závazků, které jsou závazky společnými, rozhodne znovu o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v tomto rozhodnutí zdůvodní, proč případně nebylo možno dlužnici oddlužit ve společném řízení s jejím manželem.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnici se zaplacení zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16. srpna 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu