1 VSOL 505/2013-A-12
KSBR 32 INS 31456/2012 1 VSOL 505/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Black & Bush Projekt 3, s.r.o., se sídlem Brno, Mojmírovo náměstí 75/2, PSČ 612 00, IČ: 28880668, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.12.2012, č.j. KSBR 32 INS 31456/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z insolvenčního návrhu a z připojených listin vyplývá, že návrh dlužníka je důvodný, přičemž dlužník nesplňuje podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle 1 VSOL 505/2012-A-12

§ 144 IZ, u dlužníka nelze předpokládat pokračování v podnikatelské činnosti a je tudíž vyloučen z možnosti řešení úpadku reorganizací, navíc jako podnikatelský subjekt je též vyloučen z možnosti řešení úpadku oddlužením, nadto sám navrhuje svůj úpadek řešit konkursem. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dlužník vlastní dva pozemky, u nichž však neuvedl jejich hodnotu, má pohledávky vůči věřitelům ve výši 40.894.237,80 Kč, u nichž však není zřejmé, zda jsou dobytné či nikoliv, a má závazky v částce 157.197.985,52 Kč, a že nelze předjímat, zda se majetek dlužníka podaří zpeněžit a jaký výtěžek lze zpeněžením získat a zda bude majetek dlužníka dostačovat alespoň k úhradě nákladů řízení. Proto dlužníku uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Výši zálohy odůvodnil odkazem na minimální odměnu insolvenčního správce při řešení jeho úpadku konkursem dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., která činí 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně se nezabýval okolnostmi, za kterých nastal jeho úpadek a vydal nepřezkoumatelné rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Uvedl, že společnost dlužníka byla založena jako jednoúčelová společnost pro výstavbu a provozování fotovoltaické elektrárny, náklady na jejíž výstavbu měly být hrazeny tzv. dodavatelským úvěrem a dále úvěrem od třetí osoby. Dlužníku nebyly přes uzavřenou úvěrovou smlouvu poskytnuty peněžní prostředky, čímž se dostal do platební neschopnosti a z tohoto důvodu vůbec nezahájil podnikání v oboru provozování fotovoltaické elektrárny a dostal se do úpadku, neboť jiný předmět podnikání nevykonával. Namítal, že nemohl svoji situaci řešit odpovědněji již ve stádiu, kdy měl dostatek finančních prostředků alespoň na náklady insolvenčního řízení, neboť se v takové situaci nikdy nenacházel. Buď se nacházel ve stavu platební schopnosti a nebyl důvod k zahájení insolvenčního řízení nebo se nacházel ve stavu platební neschopnosti, kdy však již neměl peněžní prostředky na úhradu nákladů insolvenčního řízení. Poukazoval na skutečnost, že má majetek, u kterého lze očekávat zpeněžení, a to alespoň v takové výši, která umožní získat peněžní prostředky ve výši požadované zálohy na náklady insolvenčního řízení. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil zpeněžitelnost tohoto majetku, když bez rozumného důvodu a předčasně vyhodnotil tento majetek jako nedostačující. Nesouhlasil s výší uložené zálohy 50.000 Kč s tím, že záloha byla stanovena v maximální možné výši, aniž by soud prvního stupně přihlédl ke konkrétnímu majetku dlužníka a aniž by své závěry řádně odůvodnil. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, 1 VSOL 505/2012-A-12 které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno dle 13.12.2012 insolvenčním návrhem dlužníka, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. Tvrdil, že je v úpadku jednak ve formě platební neschopnosti a jednak ve formě předlužení, neboť má 10 věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit a navíc souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku a nelze očekávat, že by v provozu svého podniku a ve správě svého majetku pokračoval. V návrhu uvedl příkladmo 4 věřitele, vůči nimž má peněžité závazky, splatnost nejméně dvou závazků nastala již v roce 2010. V návrhu dále popsal předmět svého podnikání, jakož i důvody neúspěchu svého podnikatelského záměru a uvedl, že jeho majetek představují dva pozemky v k.ú. Mikulov, projekt fotovoltaické elektrárny, vynaložené investice na zhodnocení pozemku provedením stavebních úprav a souhrn závazkových vztahů souvisejících s výstavbou a očekávaným budoucím provozováním fotovoltaické elektrárny, s tím, že však hodnota jeho majetku nedosahuje součtu všech jeho závazků, které činí více než 150 mil. Kč. K návrhu dlužník připojil seznamy závazků a majetku opatřené podpisem, s prohlášením, že jsou správné a úplné. V seznamu majetku uvedl vlastnictví nemovitostí a práv k projektu výstavby fovoltaické elektrárny shodně s insolvenčním návrhem a dále pohledávky vůči 4 subjektům v celkové výši cca 40 mil. Kč, hotovost v pokladně v částce 4.133 Kč a zůstatek na bankovním účtu ve výši 577,19 Kč. K dobytnosti pohledávek se dlužník v seznamu majetku nevyjádřil.

Podle § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ) a navíc je předlužen, neboť souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku (§ 3 odst. 3 IZ).

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především zajistit insolvenčnímu správci již po rozhodnutí o úpadku nerušený výkon jeho činnosti a překlenout prvotní nedostatek disponibilních peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu (při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem). Záloha dále zajišťuje krytí nákladů insolvenčního řízení v případě, že majetek dlužníka zcela nebo zčásti nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. V seznamu majetku dlužník sice uvedl, že disponuje hotovostí v pokladně ve výši 4.133 Kč a peněžními prostředky na bankovním účtu ve výši 577,19 Kč, není však zřejmé, zda má tyto finančními 1 VSOL 505/2012-A-12 prostředky doposud k dispozici a zda by je bylo možné použití ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Dlužník dále uvedl v insolvenčním návrhu i v připojeném seznamu majetku vlastnictví nemovitostí (pozemků v kat. úz. Mikulov) a práv k projektu výstavby fotovoltaické elektrárny, u tohoto majetku však nelze v této fázi insolvenčního řízení předjímat, zda by výtěžek z jeho prodeje bylo možné použít již na úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval, neboť není zřejmé, zda je tento majetek likvidní či nikoliv. Dlužník je dle seznamu majetku dále vlastníkem pohledávek v hodnotě přesahující 40 mil. Kč, k jejichž dobytnosti se však nevyjádřil a nelze tudíž v této fázi insolvenčního řízení předjímat, zda a v jakém časovém horizontu jsou dobytné a zda by z nich bylo možné hradit již počáteční náklady insolvenčního řízení.

V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužníka nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužníkem tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužníku uložit zálohu v maximální výši 50.000,-Kč. Z obsahu insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník se domáhá způsobu řešení úpadku konkursem, přičemž z jeho tvrzení v návrhu ani jiný způsob řešení jeho úpadku jako možný nevyplývá, neboť dlužník sám uvedl, že obnovení ekonomické činnosti společnosti nelze předpokládat a nepřichází tedy v úvahu reorganizace (§ 316 odst. 1 IZ). Navíc dlužník je podnikatelem a nepřichází v úvahu ani řešení jeho úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ). Při řešení úpadku konkursem pak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000,-Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Odvolací námitky dlužníka nejsou důvodné. Pro uložení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení jsou nerozhodné okolnosti, za nichž nastal úpadek dlužníka. Rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud shledává 1 VSOL 505/2012-A-12 přezkoumatelným, neboť soud prvního stupně své závěry řádně a srozumitelně odůvodnil, a to včetně výše uložené zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu