1 VSOL 499/2014-A-13
KSBR 33 INS 7062/2014 1 VSOL 499/2014-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Otrokovice, Nám. 3.května 1340, PSČ 765 02, adresa pro doručování: Otrokovice, Komenského 254, PSČ 765 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.4.2014, č.j. KSBR 33 INS 7062/2014-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník má dluhy vzešlé z jeho podnikatelské činnosti vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení Zlín a Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a ve vztahu k těmto závazkům nepředložil souhlas věřitelů s tím, že závazky budou podrobeny režimu oddlužení. Dlužník proto není oprávněn podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 odst. 1, odst. 2 IZ) a jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Vzhledem k rozsahu majetku dlužníka (dlužník nevlastní žádný nemovitý majetek a vlastní toliko osobní automobil v hodnotě cca 30.000 Kč) soud prvního stupně dlužníku stanovil zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., která při řešení úpadku dlužníka konkursem činí 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Soud prvního stupně především nesprávně vyhodnotil jeho tvrzení, že věřitelé nemohou vyslovit souhlas s oddlužením, avšak byli seznámeni se skutečností, že závazky budou podrobeny režimu oddlužení a rovněž nesprávně vyhodnotil skutečnosti uvedené v podáních věřitelů VZP ČR a OSSZ. Věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR sdělil, že bez bližší znalosti celkové ekonomické situace nemůže vyslovit souhlas s řešením závazků oddlužením, neboť aktuálně nezná finanční situaci dlužníka, zejména výši veškerých jeho závazků, způsob jejich zajištění, majetek dlužníka, předpokládané příjmy v průběhu následujících pěti let a příjmy za poslední tři roky. Vyjádření věřitele, že nemůže vyslovit souhlas s oddlužením, se nerovná skutečnosti, že věřitel jednoznačně vyslovil nesouhlas. Nesouhlas věřitele není pro případné schválení (neschválení) oddlužení rozhodující, nýbrž pro soud je rozhodující až případný nesouhlas hlasujícího věřitele ve spojení s námitkami na schůzi věřitelů ve smyslu ust. § 403 odst. 2 IZ. Obdobná situace nastala i u dalšího věřitele podnikatelského závazku-Okresní správy sociálního zabezpečení. Z uvedeného vyplývá, že dlužník je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 17.3.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu popsal důvody svého úpadku a uvedl, že má 10 nezajištěných věřitelů se závazky v celkové výši 291.821 Kč, které není schopen okamžitě a v plné výši splatit, a proto zastavil plnění svých závazků. Splatnost nejméně 2 závazků nastala do října 2013. V současné době není podnikatelem, závazky vůči věřitelům Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a Okresní správa sociálního zabezpečení Zlín pochází z podnikatelské činnosti. K návrhu připojil seznam majetku, v němž uvedl toliko věci osobní potřeby, mobilní telefon v odhadované ceně 500 Kč a automobil Renault Laguna v odhadované ceně 10.000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18.3.2014, č.j. KSBR 33 INS 7062/2014-A-6, vyzval dlužníka, aby doplnil návrh na povolení oddlužení tak, že u závazků z podnikání uvede, zda věřitelé těchto závazků souhlasí s tím, že jejich závazek bude podroben režimu oddlužení, a aby předložil souhlas věřitelů podnikatelských závazků s oddlužením. Na tuto výzvu dlužník reagoval podáním doručeným soudu dne 7.4.2014, v němž uvedl, že oba věřitelé podnikatelských závazků byli seznámeni s režimem oddlužení a k podání připojil vyjádření věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR ze dne 1.4.2014, v němž tento věřitel uvedl, že bez bližší znalosti celkové ekonomické situace dlužníka nemůže vyslovit souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením a vyjádření věřitele Česká správa sociálního zabezpečení Praha ze dne 3.4.2014, z něhož se podává, že tento věřitel sdělil, že souhlas s řešením závazků vůči OSSZ Zlín formou oddlužení nemůže poskytnout. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a/ IZ). V posuzované věci žádný z věřitelů podnikatelských závazků souhlas s podrobením závazků režimu oddlužení dlužníkovu nedal. Věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR přípisem ze dne 1.4.2014 sdělil, že bez bližší znalosti celkové ekonomické situace dlužníka nemůže souhlas s oddlužením vyslovit a věřitel Česká správa sociálního zabezpečení Praha přípisem ze dne 3.4.2014 sdělil, že souhlas s řešením dlužníkova podnikatelského závazku formou oddlužení nemůže poskytnout.

Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud konstatuje, že na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, což je skutečnost odůvodňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 IZ a pro rozhodnutí o řešení jeho úpadku konkursem podle ust. § 396 IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Totéž platí při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu