1 VSOL 491/2014-B-16
KSOS 34 INS 1786/2014 1 VSOL 491/2014-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Plesná, Hrabek 204/10, PSČ 725 27, o zproštění insolvenčního správce funkce, o odvolání Mgr. Petra Fišera, se sídlem Zlín, Benešovo nábřeží 3954, PSČ 760 01, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2014, č.j. KSOS 34 INS 1786/2014-B-3, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2014, č.j. KSOS 34 INS 1786/2014-B-3, se ve výroku I. m ě n í tak, že dosavadní insolvenční správce Mgr. Petr Fišer se sídlem Zlín, Benešovo nábřeží 3954, PSČ 760 01, se nezprošťuje funkce.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 36 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s poukazem na ust. § 5a a § 13 odst. 2, písm. b) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen též ZIS ) a § 3 odst. 1, § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně (dále jen též vyhlášky č. 355/2013 Sb. ), zprostil dosavadního insolvenčního správce Mgr. Petra Fišera jeho funkce (výrok I.), insolvenčním správcem nově ustanovil Mgr. Romana Peška, se sídlem Olomouc, Šantova 719/2, PSČ 779 00 (výrok II.) a uložil nově ustanovenému správci, aby ve stanovené lhůtě sdělil soudu, kolik provozoven ve smyslu ust. § 5a odst. 4 ZIS zřídil, kdy a ve kterých dnech a hodinách vykonává svou činnost ve svém sídle a v každé své provozovně (výrok III.) a uložil odvolanému insolvenčnímu správci, aby ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výrok IV.).

V důvodech usnesení uvedl, že z insolvenčního rejstříku (ze sdělení ze dne 11.3.2014-č.d. B-1) zjistil, že insolvenční správce (dále jen též správce ) Mgr. Petr Fišer zřídil 12 provozoven. Přitom soudem citovaná ustanovení insolvenčního zákona, zákona o ZIS i vyhlášky 355/2013 Sb. vychází z principu, že jak sídlo správce, tak jeho provozovna jsou místy, kde správce vykonává svou činnost skutečně. Skutečným výkonem funkce nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě, v daných kancelářských prostorách, pravidelně zdržuje, s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů (jednání u soudu, správa a zpeněžování majetku apod.), případně z osobních důvodů, mimo své pracoviště. Je obvyklé, že chod sídla i provozovny zajišťují i další osoby (zaměstnanci správce), vždy však platí, že ty jednají a konají podle pokynů a pod dohledem správce, což je právě zajištěno (a zákonem vyžadováno) faktickou přítomností správce v daném místě. Naopak, skutečným výkonem funkce správce není situace, kdy by v daném místě trvale působil samostatně a izolovaně toliko zaměstnanec správce (či dokonce více správců), neboť by se jednalo o přenášení výkonu funkce správce na osobu, která nesplňuje zákonem stanovené kvalifikační předpoklady (zejména složení zkoušky správce). Stejně tak není skutečným výkonem funkce zřízení provozovny-podatelny, tedy místa, které jen přijímá podání a přeposílá je do sídla správce. Tomuto závěru přisvědčuje i ust. § 4 odst. 2 vyhlášky č. 355/2013 Sb., které předpokládá, že v provozovně jsou uloženy přihlášky a jejich přílohy a též další podklady insolvenčního řízení, tedy že přezkum přihlášek probíhá v dané provozovně, což je nemyslitelné bez průběžné přítomnosti správce. Soud proto dospěl k závěru, že připouští-li ust. § 5a odst. 5 ZIS to, že insolvenční správce může svou činnost vykonávat ve více provozovnách, neznamená to, že těchto provozoven může zřídit neomezený počet. Naopak, ze zásady požadavku na skutečný faktický výkon funkce v sídle i provozovně vyplývá, že provozoven lze zřídit jen tolik, aby správce byl opravdu schopen v dané provozovně fakticky působit. Musí-li pracovní doba provozovny činit nejméně jeden den v týdnu, je zřejmé, že maximálně možný počet zřízených provozoven činí 4, když pátý pracovní den a zbývající části ostatních pracovních dnů působí správce ve svém sídle, kde svou činnost má vykonávat nejen skutečně, ale též převážně. Dále je třeba vzít do úvahy, že každá činnost a jednání insolvenčního správce je a musí být prostoupena výchozí premisou činnosti správce, tj. požadavkem na výkon funkce s odbornou péčí. Tento požadavek limituje každého správce i při zřizování provozoven potud, že správce je oprávněn zřídit jen takový počet provozoven, u nichž bude vskutku schopen zajistit fungování ve stanoveném rozsahu a s odbornou péčí. Dle názoru soudu je dobře představitelná situace, kdy správce zřídí provozovnu jednu či dvě. Využije-li však správce formálně maximálního možného počtu a zřídí provozovny 4, tedy zvolí způsob práce, kdy každý den v týdnu bude působit na jiném pracovišti, vystavuje se riziku, že požadavku na odbornou kvalitu výkonu funkce nedostojí, což může vést k ukládání sankcí dle insolvenčního zákona a v konečném důsledku i ke zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce (§ 13 odst. 2 písm. b/ ZIS). V dané věci soud dospěl k závěru, že zřízením více než 4 provozoven porušil insolvenční správce Mgr. Petr Fišer povinnost vykonávat svou činnost v sídle i provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí, neboť upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce. Proto jej soud dle ust. § 32 odst. 1 IZ zprostil funkce a ustanovil správce nového.

Proti tomuto usnesení podal zproštěný správce včasné odvolání. Namítal, že ihned po zahájení insolvenčního řízení sdělil soudu na základě standardního pokynu pro oddlužení zveřejněného na internetových stránkách Krajského soudu v Ostravě počet svých provozoven, dále sdělil, kdy vykonává svou činnost ve svém sídle a kdy vykonává svou činnost v každé provozovně, osvětlil způsob provozu a systém práce v provozovnách včetně toho, se kterými insolvenčními správci a dalšími kvalifikovanými osobami spolupracuje, čímž chtěl osvětlit soudu, že při výkonu své funkce i v provozovnách postupuje s odbornou péčí, svědomitě a že odborná kvalita výkonu jeho funkce bude zachována. Přesto soud prvního stupně rozhodl o jeho zproštění funkce s obecným odkazem na počet provozoven, aniž by však porušil při výkonu své funkce jakoukoliv konkrétní povinnost. Pro účely výkonu insolvenční činnosti se na základě smluvních vztahů spojil s kolegy insolvenčními správci Mgr. Romanem Peškem, Mgr. Radimem Janouškem, JUDr. Tamarou Kropáčovou, Mgr. Markem Konečným a Mgr. Petrou Jadrníčkovou a na základě těchto vztahů předmětné provozovny provozují společně a společně se podílí na všech činnostech odborných, technických i administrativních. Provozovny jsou nově vybaveny veškerou potřebnou technikou a výkon činnosti je v sídle insolvenčních správců, případně v provozovnách v rámci úředních hodin zajišťován buď osobně insolvenčním správcem nebo prostřednictvím zmocněných osob. Nemůže tedy obstát argumentace soudu, že by v provozovně zproštěného správce působila izolovaně osoba, která by nesplňovala zákonem stanovené kvalifikační předpoklady pro výkon funkce. Všechny prostory (provozovny) jsou určeny zásadně a pouze pro insolvenční činnost a rovněž zaměstnanci byli vybráni s ohledem na jejich odbornost, zkušenost a praxi a jsou neustále průběžně zproštěným správcem i jeho kolegy školeni a vzděláváni. Sídlo a všechny provozovny jsou spojeny do jednotné, samostatné a chráněné počítačové sítě, veškeré dokumenty a soubory jsou šifrovány a jsou kdykoliv a z kteréhokoliv místa dostupné a také zproštěný správce se svými kolegy zavedl a užívá jednotný informační systém a dohodl se a dodržuje jednotnou úpravu veškerých dokumentů a počítačových výstupů, aby insolvenční soudy nebyly zatěžovány nutností studia těchto listin v nezvyklých formátech či s netypicky řazenými obsahy. Aby vyhověl všem zákonným podmínkám kladeným na činnost insolvenčního správce mimo své sídlo, vynaložil značné osobní, finanční a časové náklady a dlužníkům je v provozovnách poskytována stejná pozornost, jak je obvyklé v sídle insolvenčního správce. Zřízení provozoven vyvolala nutnost udržet si do budoucna příjmy z podnikání, kdy bylo zřejmé, že většina kolegů-insolvenčních správců si bude zřizovat provozovny i v jiných okresech, a proto bylo jedinou možností k udržení příjmů zřízení více provozoven, což zákonodárce umožnil. Je absurdní, aby správci, kteří se přizpůsobili změně právní úpravy, byli sankcionováni za to, že se v souladu s právem snaží přizpůsobit novému systému ustanovování správců. Soudem byl paradoxně ustanoven jiný insolvenční správce, jež však je kolegou zproštěného správce a má stejný počet provozoven jako zproštěný správce. Ze žádného ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích ani z prováděcích vyhlášek přitom nevyplývá, že by správce musel být na každé provozovně přítomen vždy po celou úřední dobu. Tento postup není ani prakticky možný, neboť správce musí opustit své sídlo za účelem účasti u jednání soudu, či na jiných místech-při jednání s věřiteli, realitními kancelářemi, dražebníky, dále navštěvuje dlužníka v místech jeho bydliště či sídla, koná místní šetření, apod. Takto tedy může vykonávat insolvenční činnost pouze ve spolupráci s dalšími osobami. Soud prvního stupně překročil meze zákona, neboť v zákoně nikde není uvedeno, kolik provozoven může zřídit insolvenční správce. Z důvodové zprávy k prováděcí vyhlášce vyplývá, že k zajištění výkonu činnosti v provozovně je nezbytná přítomnost insolvenčního správce, jeho zaměstnance nebo zmocněné osoby, kterou může být například jiný insolvenční správce. Nadto je nepřípustné, aby bylo tolerováno nerovné postavení insolvenčního správce se sídlem v obvodu Krajského soudu v Brně, který si zřídí pobočku v obvodu Krajského soudu v Ostravě, proti insolvenčním správcům z jiných obvodů, kteří si zřídí pobočku v obvodu Krajského soudu v Brně. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s Listinnou základních práv a svobod, neboť soud nerespektuje čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 26 Listiny. Rozhodnutí je rovněž v rozporu s insolvenčním zákonem, neboť insolvenční zákon v ustanovení § 25 předpokládá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven, pouze určuje, že jen jedna provozovna v obvodu krajského soudu může být provozovnou konkursní, počet provozoven pro oddlužení zákon nijak neomezuje. Ustanovení § 190 odst. 2 IZ ve spojení s ustanovením § 410 odst. 1 IZ pak předpokládá, že insolvenční správce vykonává některé činnosti prostřednictvím zmocněných osob. Rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu i s ustanovením § 5a odst. 5 ZIS, které stanoví, že insolvenční správce může vykonávat činnost ve více provozovnách. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání odvolatele je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 24.1.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7.3.2014, č.j. KSOS 34 INS 1786/2014-A-5, zjistil úpadek dlužníka Oldřicha anonymizovano (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Fišera, se sídlem Zlín, Benešovo nábřeží 3954, který v projednávané věci vykonává svou činnost v provozovně Ostrava, Hasičská 551/52, PSČ 700 30 (výrok II.), dlužníku povolil řešení úpadku oddlužením (výrok III.), uložil povinnosti dlužníkovi, věřitelům, nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil povinnosti osobám, které mají u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty (výroky IV. až X.), vyslovil, že účinky usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XI.) a uvedl, že insolvenční správce je povinen postupovat dle standardního pokynu pro oddlužení zveřejněného na stránkách Krajského soudu v Ostravě v rámci serveru www.justice.cz (výrok XII.). Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 11.3.2014 zproštěný insolvenční správce sdělil soudu, že zřídil v souladu s ustanovením § 5a odst. 4 ZIS 12 provozoven s tím, že sídlo má v okrese Olomouc. V obvodu Krajského soudu v Ostravě zřídil 9 provozoven v okresech Ostrava, Vsetín, Přerov, Bruntál, Havířov, Opava, Frýdek-Místek, Nový Jičín a Olomouc a v obvodu Krajského soudu v Brně zřídil 3 provozovny v okresech Vyškov, Kroměříž a Uherské Hradiště. Dále uvedl úřední hodiny v jednotlivých provozovnách a ve svém sídle. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě opatřením o určení osoby správce ze dne 17.4.2014 v souladu s ustanovením § 25 IZ a § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb. pro dané insolvenční řízení určila insolvenčním správcem Mgr. Romana Peška, se sídlem Olomouc, Šantova 719/2. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ust. § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Podle ust. § 32 IZ, insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka, anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odstavec 2).

Podle ust. § 25 IZ, insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3. Ustanovení § 29 tím není dotčeno (odstavec 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není-li dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v době určení podán návrh na povolení oddlužení (odstavec 2).

Podle ust. § 5a ZIS, sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává činnosti (odstavec 1). Provozovnou insolvenčního správce je místo, ve kterém ve vymezených dnech a hodinách (dále jen úředních hodinách ) insolvenční správce skutečně vykonává činnost (odstavec 4). Činnost insolvenčního správce může být vykonávána ve více provozovnách, pokud k nim insolvenční správce má vlastnické nebo užívací právo. V obvodu jednoho okresního soudu však může mít pouze jednu provozovnu. V obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Má-li insolvenční správce v obvodu jednoho krajského soudu více provozoven, zapíše se do příslušné části seznamu vedené podle obvodů krajských soudů pouze ta provozovna, u které připojil prohlášení o odborném zaměření na řešení úpadku dlužníka konkursem jako první v pořadí (odstavec 5). Sídlo a provozovna musí být označena jménem, popřípadě jmény, příjmením a identifikačním číslem insolvenčního správce, který je fyzickou osobou a obchodní firmou a identifikačním číslem s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení ohlášeného společníka insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností (odstavec 7).

Podle ust. § 3 vyhlášky č. 355/2013 Sb., provozovna musí být pro veřejnost otevřena v pracovních dnech v časovém rozmezí od 7 do 18 hodin alespoň 6 hodin denně, a to pravidelně alespoň jeden den v týdnu (odstavec 1). Podle § 4 odstavce 1 téže vyhlášky insolvenční správce je povinen v každé své provozovně v úředních hodinách zajišťovat činnosti stanovené insolvenčním zákonem, a to zejména a) přijímání písemností, b) poskytování součinnosti insolvenčního správce, c) umožnění proplácení částek určených pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení.

Důvodem ke zproštění insolvenčního správce je zejména skutečnost, že insolvenční správce neplní řádně povinnosti vyplývající z ust. § 36 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí, je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze na něm požadovat a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními, jakož i před zájmy jiných osob. Ve smyslu ust. 36 IZ musí jít vždy buď o závažné porušení konkrétní povinnosti správce v konkrétním řízení, například správce nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, postupuje ve věci liknavě, způsobuje průtahy řízení, neprovede řádný soupis majetkové podstaty, nesplní pokyn insolvenčního soudu apod., případně může jít o nepodstatná, avšak opakovaná porušení povinností insolvenčním správcem.

V přezkoumávané věci insolvenční soud zprostil insolvenčního správce Mgr. Petra Fišera jeho funkce bezprostředně poté, co byl do této funkce ustanoven a sdělil na výzvu insolvenčního soudu požadované informace ohledně svých provozoven a svého sídla, aniž by měl příležitost své povinnosti skutečně plnit. Se závěrem soudu prvního stupně, že zřízením více než čtyř provozoven porušil tento správce povinnost vykonávat svou činnost v sídle i v provozovnách skutečně, nepočínal si svědomitě a s odbornou péčí a upřednostnil vlastní zájem na maximalizaci odměn za výkon funkce správce před společným zájmem věřitelů na řádném a osobním výkonu funkce správce, se odvolací soud neztotožňuje.

S účinností od 1.1.2014 došlo v insolvenčním zákoně, a to konkrétně v ust. § 25 IZ ke změnám, které zakotvují rotační princip určování insolvenčních správců spočívající v kombinaci několika kritérií. Prvním kritériem je pravidlo pořadí, které je určeno datem zápisu sídla nebo provozovny do příslušné části seznamu insolvenčních správců. Tímto pravidlem je vyjádřen rotační princip určování správců z příslušných seznamů. Druhým kritériem je umístění sídla nebo provozovny insolvenčního správce v kombinaci s bydlištěm nebo sídlem dlužníka.

Z ustanovení § 5a ZIS vyplývá, že sídlem insolvenčního správce je místo, ve kterém skutečně a převážně vykonává insolvenční správce činnost a provozovnou je pak místo, ve kterém v úředních hodinách skutečně vykonává insolvenční správce činnost. Pokud jde o počet provozoven, z ust. § 25 IZ vyplývá, že insolvenční správce může zřídit více provozoven s tím, že se pouze určuje, že jedna provozovna v obvodu může být provozovnou konkursní. Možnost zřízení více provozoven pak také vyplývá z ust. § 5a odst. 5 ZIS; jejich počet je ovšem limitován jen tak, že v obvodu jednoho okresního soudu může mít insolvenční správce pouze jednu provozovnu a v obvodu jednoho krajského soudu může mít insolvenční správce více provozoven. Podle závěru soudu prvního stupně pojem, který je použit při definici jak sídla, tak také provozovny insolvenčního správce v zákoně o insolvenčních správcích, tedy, že se jedná o místo, kde správce vykonává činnost skutečně , je třeba vyložit tak, že tím nutno rozumět stav, kdy správce se v daném místě v daných kancelářských prostorách pravidelně zdržuje s výjimkou situací, kdy je z pracovních důvodů mimo pracoviště (např. jednání u soudu). Soud prvního stupně ztotožnil pojem skutečný výkon činnosti s osobním výkonem činnosti insolvenčního správce a tedy i jeho osobní přítomností v sídle a v provozovnách s výjimkou oněch případů, kdy například insolvenční správce z pracovních důvodů je mimo pracoviště. Odvolací soud se s takovým výkladem neztotožňuje.

Z žádného ustanovení insolvenčního zákona, zákona o insolvenčních správcích, a ani z prováděcí vyhlášky nevyplývá, že by insolvenční správce musel být na každé provozovně nebo v sídle přítomen vždy osobně a po celou dobu úředních hodin. Nutno proto souhlasit s námitkou, že skutečným výkonem činnosti insolvenčního správce je třeba rozumět faktický výkon činnosti insolvenčního správce, a to buď přímo samotným insolvenčním správcem, popřípadě osobami, které insolvenční správce zmocnil k výkonu své činnosti. To, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost prostřednictvím jiných osob (jiných insolvenčních správců a jiných zmocněných osob), vyplývá z insolvenčního zákona. Například se může insolvenční správce dát zastoupit na přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu insolvenčních správců (§ 190 odst. 2 IZ) nebo v případně přezkoumání přihlášek pohledávek u oddlužení pouze jinou osobou (§ 410 odst. 1 IZ -pokud ovšem insolvenční soud netrvá na osobní účasti správce), insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních (§ 40 odst. 3 IZ), písemnosti určené správci mohou přijímat jeho zaměstnanci, jakož i jiné správcem zmocněné osoby (§ 77 odst. 2 IZ), dále na své nebezpečí a náklady (§ 39 odst. IZ) se může insolvenční správce dát zastoupit na schůzi věřitelů, pokud ovšem insolvenční soud netrvá na jeho osobní účasti (§ 399 odst. 2 IZ).

Přitom platí, že odpovědnost za škodu či jinou újmu způsobenou osobami, které insolvenční správce použil k plnění svých úkolů, pak vždy nese insolvenční správce (§ 37 odst. 2 IZ). Připouští-li insolvenční zákon, že insolvenční správce může vykonávat svou činnost i prostřednictvím jiných insolvenčních správců, popřípadě jiných zmocněných osob, pak také nutno dovodit, že prostřednictvím jiných osob může insolvenční správce zajistit výkon činnosti v provozovně s tím, že za výkon činnosti zmocněných osob, jakož i za kvalitu poskytovaných služeb bude vždy osobně odpovídat insolvenční správce. Pokud tedy v přezkoumávané věci insolvenční správce zřídil více provozoven, respektive vedle svého sídla zřídil více jak čtyři provozovny, neporušil tím žádnou povinnost vyplývající z insolvenčního zákona či zákona o insolvenčních správcích. Proto nelze uzavřít, že by odvolatel (doposud) při výkonu své funkce nepostupoval s odbornou péčí či řádně si neplnil své povinnosti, takže důvod k jeho zproštění v této věci nebyl dán.

Ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a výrok I. napadeného rozhodnutí, kterým byl odvolatel zproštěn funkce, změnil tak, že dosavadní insolvenční správce Mgr. Petr Fišer se nezprošťuje funkce. Odvolatel dle obsahu odvolání brojil proti výroku I. (kterým byl zproštěn) a dále proti II., kterým byl místo něj ustanoven nový insolvenční správce Mgr. Roman Pešek. Výroky III. a IV. byly insolvenčním soudem uloženy pokyny vůči nově ustanovenému správci i odvolanému správci (v rámci dohledací činnosti). Výroky II.-IV. jsou v dané věci závislými výroky na výroku I. a vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal důvodným odvolání proti výroku I., došlo tak k odklizení (zrušení) i všech dalších výroků napadeného usnesení.

Jen pro úplnost odvolací soud v závěru dodává, že dohled nad insolvenčními správci přísluší vykonávat Ministerstvu spravedlnosti ČR, zejména z hlediska splnění kvalifikačních podmínek pro výkon činnosti insolvenčního správce (§ 36 odst. 2 písm. a/ ZIS). Dále je oprávněno zjišťovat, zda sídlo zapsané v seznamu je místem, ve kterém insolvenční správce skutečně a převážně vykonává činnost a zda provozovna zapsaná v seznamu je místem, ve kterém skutečně ve vymezených úředních hodinách vykonává činnost (§ 36 odst. 2 písm. b/ ZIS). Zjistí-li Ministerstvo spravedlnosti, že insolvenční správce ve vymezených hodinách nevykonává činnost v provozovně zapsané v seznamu insolvenčních správců, může za tento správní delikt uložit insolvenčnímu správci napomenutí nebo pokutu, tak jak to vyplývá z ust. § 36b a § 36c ZIS.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním správcům, věřitelskému orgánu (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které případně vstoupilo do insolvenčního řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 14.srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu