1 VSOL 49/2014-B-46
KSBR 39 INS 8305/2012 1 VSOL 49/2014-B-46

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Štěpánky anonymizovano , anonymizovano , bytem Želešice, Družstevní 241, PSČ 664 43, o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení nepatrného konkurzu, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2013, č.j. KSBR 39 INS 8305/2012-B-36,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), zrušil schválené oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře pro neplnění podstatných povinností podle schváleného způsobu oddlužení (výrok I.) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs (výrok II.), dle ust. § 314 odst. 1 IZ rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III.) a dle ust. § 315 odst. 2 IZ stanovil pro průběh nepatrného konkursu odchylky od insolvenčního zákona (výrok VI.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 3.7.2012, č.j. KSBR 39 INS 8305/2012-A-12, povolil dlužnici oddlužení a usnesením ze dne 26.2.2013, č.j. KSBR 39 INS 8305/2012-B-22, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Ze zpráv insolvenčního správce vyplynulo,

že dlužnice není schopna splnit podmínku oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť její příjmy postačují k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů pouze v rozsahu cca 9,8 % jejich zjištěné výše (měsíční splátka dlužnice činí 2.386 Kč). Pro dosažení 30 % míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by dlužnice musela realizovat měsíční splátky minimálně ve výši 8.566,40 Kč, což jí však aktuální majetkové poměry neumožňují. Konstatoval, že dlužnice nevyužila možnosti objasnit situaci u jednání dne 4.11.2013. Z tohoto důvodu oddlužení dlužnice zrušil a rozhodl o řešení jejího úpadku nepatrným konkursem z důvodu, že dlužnice je nepodnikající fyzickou osobou.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v něm namítala, že ji měl insolvenční správce informovat o tom, že její bratr Jaroslav Polcar neplatí řádně částky daru, k nimž se zavázal, neboť by tuto situaci vyřešila tím, že by si zajistila jiného dárce. Nadto její bratr Jaroslav Polcar dne 3.10.2013 zemřel. Uvedla, že je imobilní, a proto se nemohla k jednání soudu dostavit a žádala o nové projednání věci s tím, že došlo k nedopatření.

Podle přechodného ustanovení v čl. II zákona č. 294/2013 Sb. zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. d) IZ) a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je třeba zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 5.4.2012 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3.7.2012, č.j. KSBR 39 INS 8305/2012-A-12, zjistil úpadek dlužnice Štěpánky anonymizovano , rozhodl, že úpadek dlužnice bude řešen oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D., se sídlem Brno, Kobližná 19. Usnesením ze dne 26.2.2013, č.j. KSBR 39 INS 8305/2012-B-22, soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Dne 6.9.2013 insolvenční správce sdělil, že dárce Jaroslav Polcar, který se darovací smlouvou ze dne 21.11.2012 zavázal poskytovat dlužnici dar ve výši 6.500 Kč měsíčně, uvedenou částku na účet správce za měsíce červen, červenec a srpen 2013 nezaslal a nereagoval ani na výzvy správce s tím, že dlužné splátky činí 19.500 Kč. Na základě tohoto sdělení soud prvního stupně usnesením ze dne 10.9.2013, č.j. KSBR 39 INS 8305/2012-B-27, svolal schůzi věřitelů na den 4.11.2013 v 9.50 hodin s tím, že schůze věřitelů bude mít následující program: 1) rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, pohledávka je vázána na podmínku nebo nebyla zjištěna, 2) zpráva insolvenčního správce o plnění schváleného oddlužení dlužníka, 3) projednání a hlasování o zrušení povoleného oddlužení (§ 418 odst. 1, písm. b/ IZ). Podáním doručeným soudu dne 22.10.2013 se dlužnice omluvila z účasti na schůzi věřitelů nařízené na den 4.11.2013 s odůvodněním, že je imobilní. K omluvě připojila zprávu o ambulantním vyšetření Fakultní nemocnice Brno, Neurologické kliniky, ze dne 15.10.2013, z níž se podává, že dlužnice není aktuálně schopna vycházet mimo domov pro zhoršení zdravotního stavu. Dne 25.10.2013 byla doručena soudu zpráva insolvenčního správce o plnění oddlužení dlužnice, v níž insolvenční správce zopakoval, že dárce neplatí splátky daru a dlužné splátky dárce činí 32.500 Kč. Dne 4.11.2013 se konala u soudu prvního stupně schůze věřitelů, k níž se dlužnice ani žádný z věřitelů nedostavil. Na schůzi přítomný správce zopakoval, že majetková situace dlužnice nedává možnost splnit podmínku 30 % uspokojení pro nezajištěné věřitele. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a nebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 418 odst. 3 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odstavec 3).

Ze shora citovaného ustanovení § 418 odst. 3 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, vyplývá, že o zrušení schváleného oddlužení může insolvenční soud rozhodnout poté, co ve věci nařídí jednání a zajistí možnost, aby se všechny dotčené subjekty k důvodům, pro které je o zrušení schváleného oddlužení uvažováno, vyjádří.

V přezkoumávané věci však soud prvního stupně rozhodl o zrušení schváleného oddlužení bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Soud prvního stupně sice před rozhodnutím o zrušení schváleného oddlužení svolal schůzi věřitelů, k níž předvolal i dlužnici. Schůzi věřitelů však za jednání dle ust. § 85 odst. 1 IZ považovat nelze. Schůze věřitelů je věřitelským orgánem (§ 46 odst. 1 IZ), její funkce jsou vymezeny v ust. § 46 odst. 2 IZ, a jíž má právo se dlužník zúčastnit (§ 47 odst. 2 IZ). Schůze věřitelů však není jednáním soudu, které je soud povinen v insolvenčním řízení nařídit tehdy, stanoví-li tak zákon, nebo považuje-li to za nutné (§ 85 odst. 1 IZ). Skutečnost, že insolvenční zákon rozlišuje mezi jednáním a schůzí věřitelů, rovněž vyplývá z ust. § 85 odst. 2 IZ. V daném případě zákon v ust. § 418 odst. 3 IZ, ve znění účinném do 31.12.2013, výslovně zakotvoval povinnost nařídit k projednání zrušení schváleného oddlužení jednání a nikoliv toliko schůzi věřitelů a povinnost soudu nařídit v takovém případě jednání zůstala zachována i v ust. § 418 odst. 4 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014. Skutečnost, že schůzi věřitelů nelze zaměňovat s jednáním dle ust. § 85 odst. 1 IZ, rovněž vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. 29 NSČR 63/2011, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR. Soud prvního stupně tudíž pochybil, pokud k projednání zrušení schváleného oddlužení jednání nenařídil.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

Pro úplnost odvolací soud dává soudu prvního stupně na zvážení případný postup dle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. za situace, že dlužnici bude zdravotní stav nikoliv po přechodnou dobu bránit účastnit se řízení. V tomto směru odvolací soud poukazuje na obsah odvolání dlužnice, v němž dlužnice uvádí, že je imobilní a proto se nemohla zúčastnit schůze věřitelů.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 18. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu