1 VSOL 480/2013-A-15
KSBR 37 INS 8859/2013 1 VSOL 480/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Palackého třída 30, PSČ 612 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.5.2013, č.j. KSBR 37 INS 8859/2013-A-10, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně č. 6015-5720621/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 3749885913, vedený u České národní banky, pobočky Brno nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že u dlužnice jsou splněny podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ z důvodu lehkomyslného přístupu dlužnice, která za účelem splnění podmínek pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ předložila darovací smlouvu ze dne 28.3.2013 na částku 4.200 Kč, aniž by si však ověřila schopnost dárce svůj závazek z darovací smlouvy plnit. Uzavřel, že k příjmu dlužnice z darovací smlouvy nelze přihlédnout, neboť vzhledem k výši příjmu dárce 15.195 Kč čistého měsíčně a s ohledem na exekuci vedenou na jeho majetek v částce 3.830 Kč měsíčně není osvědčeno, že by dárce byl schopen dlužnici každý měsíc poskytovat částku 4.200 Kč. Nad rámec shora uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice ani nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ, neboť bez příjmu z darovací smlouvy má k dispozici pouze rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč a příjem z dohody o provedení práce v průměrné měsíční výši 2.193 Kč a při zohlednění vyživovací povinnosti vůči nezletilému dítěti jí s ohledem na kritéria stanovená v § 398 odst. 3 IZ zůstane k dispozici pro nezajištěné věřitele měsíčně toliko částka 1.116 Kč, z čehož by nezajištěné věřitele, jejichž pohledávky činí 581.407 Kč, uspokojila pouze v rozsahu 12 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně konstatoval, že s ohledem na majetek dlužnice nelze předpokládat oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 405 odst. 2 IZ a pro prohlášení konkursu na majetek dlužnice dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, a proto dlužnici uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši odůvodnil minimální odměnou insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem ve výši 45.000 Kč bez DPH a hotových výdajů (ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž uvedla, že ve vztahu k dárci v žádném případě nejednala úmyslně lehkovážně s tím, že přikládá novou darovací smlouvu. Navrhla, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno.

Dlužnice k odvolání připojila darovací smlouvu ze dne 27.5.2013, uzavřenou mezi dlužnicí jako obdarovanou a Davidem Fendrychem, bytem Brno, Palackého 30, jako dárcem, z níž se podává, že dárce se zavázal poskytovat dlužnici pravidelné měsíční plnění ve výši 4.200 Kč po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců nebo po dobu trvání oddlužení s tím, že dar bude poskytován formou hotovostní platby k rukám dlužnice vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla smlouva uzavřena. Podpis dárce na darovací smlouvě je úředně ověřen. Dále připojila potvrzení o příjmu dárce vystavené společností Acer Czech Republic s. r. o., ze dne 24.5.2013, za období únor až duben 2013, z něhož se podává průměrný čistý měsíční příjem dárce 28.954 Kč

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (212, 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 29.3.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že má 10 věřitelů, vůči nimž má 11 peněžitých nezajištěných závazků v celkové výši 581.407 Kč, jejichž splatnost nastala do roku 2013, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč měsíčně, má příjem z dohody o provedení práce v průměrné čisté výši 2.000 Kč měsíčně a příjem z darovací smlouvy ve výši 4.200 Kč měsíčně. Tvrdila, že vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti a věci osobní potřeby a nemá žádný hodnotnější majetek. K návrhu připojila seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla, že nevlastní nemovitosti a pokud se týká movitých věcí, žije ve společné domácnosti u přítele a seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla 11 nezajištěných závazků vůči 10 věřitelům ve shodě s insolvenčním návrhem. K návrhu dále připojila darovací smlouvu ze dne 28.3.2013, uzavřenou mezi dlužnicí jako obdarovanou a Markem Fendrychem, bytem Brno, Palackého třída 30, jako dárcem, na základě níž se dárce zavázal obdarované poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 4.200 Kč. K výzvě soudu prvního stupně zrealizované usnesením ze dne 23.4.2013, č.j. KSBR 37 INS 8859/2013-A-6, dlužnice předložila dohodu o provedení práce uzavřenou mezi dlužnicí a zaměstnavatelem IMOS facility, a.s., se sídlem Brno, Gajdošova 7, z níž se podává, že dlužnice se zavázala pro zaměstnavatele provádět úklidové služby v období od 1.1.2013 do 31.12.2013 v pracovním úvazku maximálně 300 hodin za částku 140 Kč za hodinu a dohodu o provedení práce ze dne 1.11.2012, uzavřenou mezi týmiž smluvními stranami, na základě níž se dlužnice zavázala pro stejného zaměstnavatele provádět úklidové služby v období od 1.11.2012 do 31.12.2012 v rozsahu pracovního úvazku 300 hodin za částku 140 Kč za hodinu. Dále předložila výplatní lístky od výše uvedeného zaměstnavatele za období listopadu 2012 až březen 2013, z nichž se podává průměrný čistý měsíční výdělek dlužnice za toto období 2.100 Kč měsíčně a oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory Úřadu práce České republiky-Krajské pobočky v Brně, ze dne 17.1.2012 a přehled vyplacených dávek státní sociální podpory a pěstounské péče, ze dne 25.4.2013, z těchto listin se podává, že dlužnice pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.600 Kč měsíčně.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po splatnosti, a které dlužnice není schopna plnit a neplní je nejméně od začátku roku 2013 (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) IZ).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů. Ve smyslu ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ je další podmínkou oddlužení, že přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení není lehkomyslný nebo nedbalý.

Odvolací soud především uzavírá, že na rozdíl od soudu prvního stupně neshledává ve skutečnosti, že si dlužnice neověřila bonitu dárce, lehkomyslný přístup ve smyslu ustanovení § 395 odst. 2, písm. b) IZ. Ve zjevné nespolehlivosti dárce může být naopak spatřován důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Odvolací soud se proto dále zabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Při hodnocení schopnosti dlužnice splácet svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky alespoň 30 % jejich pohledávek odvolací soud vycházel shodně se soudem prvního stupně z příjmu dlužnice z rodičovského příspěvku ve výši 7.600 Kč měsíčně, z příjmu dlužnice na základě dohody o provedení práce ve výši 2.100 Kč měsíčně, z výše nezajištěných závazků dlužnice 581.407 Kč a ze skutečnosti, že dlužnice má jednu vyživovací povinnost. Na rozdíl od soudu prvního stupně zohlednil příjem dlužnice ve výši 4.200 Kč z darovací smlouvy ze dne 27.5.2013, uzavřené mezi dlužnicí a Davidem Fendrychem, kterou dlužnice předložila v odvolacím řízení včetně potvrzení o průměrném čistém měsíčním příjmu dárce 28.954 Kč.

Po odečtení nesrazitelné částky na dlužnici a na jednu vyživovanou osobou ve výši 7.581 Kč činí celkem příjem dlužnice, z něhož lze provádět srážky, 2.119 Kč a část příjmu dlužnice, ze kterého lze srazit 2/3, 2.118 Kč. Z uvedeného vyplývá, že pro účely oddlužení lze dlužnici celkem srážet částku 1.412 Kč. Po zohlednění příjmu dlužnice z darovací smlouvy činí celkem splátky pro účely oddlužení 5.612 Kč měsíčně, což činí za 5 let trvání oddlužení 336.720 Kč. Tato částka představuje 57,91 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále je třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč (s DPH o částku 1.089 Kč měsíčně), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li závazky dlužnice částku 581.407 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároků správce věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 282.720 Kč, což představuje 48,63 % jejich pohledávek a je-li správce plátcem DPH (což je obvyklé), částku 271.380 Kč, což představuje 46,68 % jejich pohledávek.

Je tudíž zřejmé, že dlužnice je schopna splatit za pět let svým nezajištěným věřitelům více jak 30 % jejich pohledávek. Předběžný závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, tudíž není správný.

Je třeba uvést, že i pro případ možného řešení úpadku oddlužením formou plnění splátkového kalendáře je třeba požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť v době od ustanovení správce do funkce do doby předpokládaného schválení oddlužení budou insolvenčnímu správci vznikat náklady, přičemž po správci nelze požadovat, aby si tyto náklady nesl ze svého. Proto je nutno, aby byly zajištěny finanční prostředky k jejich úhradě. Dlužnice-podle svého tvrzení-nemá k dispozici žádné hotové finanční prostředky, ať již ve formě hotovosti nebo na účtu u peněžního ústavu, proto je správná úvaha soudu prvního stupně, že na krytí těchto nákladů je zapotřebí složit zálohu. Prostředky k jejich úhradě totiž nelze zajistit jinak.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Při úvaze o výši zálohy je rozhodující především posouzení možné výše nákladů, které v tomto období insolvenčnímu správci vzniknou. Jeho výdaje za dobu po schválení oddlužení (ve výši 150,-Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře) jsou totiž hrazeny cestou pravidelných měsíčních splátek. Zbývá tedy poměrně krátké časové období, kdy správci zpravidla vynakládají výdaje na úhradu poštovného a cestovních výdajů, vzniklých jim v souvislostí s účastí na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů.

Vzhledem k uvedenému nelze než dospět k závěru, že požadovaná záloha ve výši 50.000,-Kč je s ohledem na charakter a výši předpokládaných hotových výdajů správce, jež mu vzniknou v době do schválení oddlužení, nepřiměřeně vysoká. Odvolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že výše zálohy by v těchto případech měla činit 5.000,-Kč. Od tohoto závěru se odvolací soud nemá důvod odchylovat a z okolností plynoucích z obsahu spisu se nepodává, že by v dané věci měly správci vzniknout náklady vyšší.

Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29. srpna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu