1 VSOL 45/2012-A-14
KSBR 24 INS 15241/2011 1 VSOL 45/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radovana anonymizovano , anonymizovano , bytem Rusava 167, PSČ 768 61, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011, č. j. KSBR 24 INS 15241/2011-A-8

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2011, č. j. KSBR 24 INS 15241/2011-A-8 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě do pěti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že u dlužníka jsou dány oba důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ. Jednak lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr, který insolvenční soud spatřuje v tom, že dlužník prostřednictvím mu poskytnutého úvěru financoval podnikání třetí osoby, když půjčené prostředky použil ke koupi nemovitostí sloužících pro účely podnikání třetí osoby (Reginy Potykové) a žádnou pohledávku vůči ní z tohoto titulu v přílohách neuvedl. U dlužníka není ani předpoklad, že by nezajištění věřitelé obdrželi v průběhu oddlužení minimálně 30 % svých závazků, respektive dva věřitelé 20 % svých závazků, a proto jediným možným řešením úpadku dlužníka bude prohlášení konkursu na jeho majetek.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém především brojil proti závěru insolvenčního soudu, že návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr. V této souvislosti uvedl, že on sám a ani společně s dalšími dlužníky předmětného úvěru od České spořitelny, a.s., který byl poskytnut za účelem koupě nemovitosti, neměl a ani nechtěl podnikat. Pohledávku vůči Regině Potykové nemohl v insolvenčním návrhu uvést, neboť ji nelze vyčíslit, když není zřejmé, který z dlužníků a jakou částku již na úvěr zaplatil. Dále namítal, že pohledávka České spořitelny, a.s. je nyní již pouze ve výši 5.332.859,13 Kč plus náklady exekuce (nikoliv v původně uváděné výši 6.115.000,-Kč) a že dlužník stále jedná s tímto věřitelem o souhlasu s nižším plněním než 30 %.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 22.8.2011, doručeným soudu dne 26.8.2011, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že v současné době má dva nevykonatelné závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, a to u Marcely Štěpánové ve výši 400.000,-Kč a u Zbyňka Fialy ve výši 150.000,-Kč a dále vykonatelný závazek, ze kterého vyplývá právo na uspokojení ze zajištění (zajištěn zástavním právem třetí osoby), a to u České spořitelny, a.s. ve výši 3.374.338,70 Kč, jehož výši v doplňku návrhu upřesnil na částku 6.115.000,-Kč. Dlužník má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a doložený příjem ve výši 27.124,-Kč měsíčně. Vlastní movité věci (běžné vybavení domácnosti a motocykl) a nemovitosti, jejichž cenu doložil znaleckým posudkem. Dále doložil souhlas dvou věřitelů (Marcely Štěpánové a Zbyňka Fialy) s nižším plněním než 30 %. Z listin, které dlužník k návrhu připojil insolvenční soud zjistil, že na základě smlouvy o úvěru č. 0219976139 ze dne 7.6.2005 poskytl věřitel Česká spořitelna, a.s. dlužníkům (klientům) Regině Potykové, Radovanu Vaculíkovi (insolvenčnímu dlužníkovi) a Vladislavu Targoszovi hypoteční úvěr ve výši 3.510.000,-Kč za účelem koupě budovy občanské vybavenosti evidenční číslo 424 na pozemku parcelní číslo St. 113 o výměře 252 m -zastavěná plocha a nádvoří, včetně tohoto pozemku a dalšího pozemku parcelní číslo 2186/1 o výměře 500 m-ostatní plocha, vše v katastrálním území Rusava, na adrese Rusava č. e. 424, Rusava, 768 41. Dlužnici (klienti) se zavázali vrátit úvěr společně a nerozdílně. Z výpisu z katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov na LV č. 889, pro obec a katastrální území Rusava je zřejmé, že shora uvedené nemovitosti vlastní na základě kupní smlouvy ze dne 7.6.2005 Regina Potyková, která má na adrese koupené nemovitosti své místo podnikání. Na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 395 odst. 3 IZ na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních pěti letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestu v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nezastává názor, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr ve smyslu shora citovaného ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), odst. 3 IZ, neboť smlouvu o úvěru dlužník uzavíral

7.6.2005, zatímco návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře podal u soudu až dne 26.8.2011, tedy po více než šesti letech.

Ve shodě se soudem prvního stupně však odvolací soud konstatuje, že dlužník zřejmě nebude splňovat podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 398 odst. 3 IZ, neboť pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat pouze se mzdou dlužníka ve výši 27.124,-Kč, přičemž dlužník by za pět let zaplatil nezajištěným věřitelům, vůči kterým má závazky ve výši nejméně 6.538.826,-Kč, pouze 14,68 % (pokud by insolvenční správce nebyl plátcem DPH), případně 14,52 % (pokud by insolvenční správce byl plátcem DPH). Pro úplnost odvolací soud dodává, že rovněž solidární závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru u České spořitelny, a.s. je závazkem vůči nezajištěnému věřiteli (který dosud neudělil souhlas s nižším plněním než 30%, jak bylo dlužníkem avizováno v odvolání), neboť ve smyslu ust. § 2, písm. g) IZ zajištěným věřitelem se pro účely tohoto zákona rozumí věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, na LV č. 889, pro obec a katastrální území Rusava vyplývá, že tato pohledávka je zajištěna zástavním právem váznoucím na nemovitostech ve vlastnictví Reginy Potykové, tj. na nemovitostech, na jejichž koupi byl úvěr poskytnut.

Podle § 396 odst. 1 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem (dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) nejméně částku 45.000,-Kč a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou další hotové výdaje. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 31. 5. 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu