1 VSOL 440/2016-B-33
KSOS 14 INS 12836/2011 1 VSOL 440/2016-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Táni Šimečkové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , IČ: 66723655, se sídlem Slavkov, Mládežnická 407, PSČ 747 57, o zrušení schváleného oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.2.2016, č.j. KSOS 14 INS 12836/2011-B-20

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.2.2016, č.j. KSOS 14 INS 12836/2011-B-20 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), zrušil schválené oddlužení dlužnice Ivany anonymizovano (výrok I.), podle ustanovení § 314 odst.1 písm. a) IZ prohlásil na majetek dlužnice konkurs, který bude řešen jako nepatrný (výrok II.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok III.) a uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.). V odůvodnění uvedl, že dlužnice dlouhodobě neplní své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře, když má dluh na odměně insolvenčního správce ve výši 27.412 Kč a poslední splátku uhradila v září 2013, takže očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů byla v lednu 2016 toliko v rozsahu 4,2 % .

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém potvrdila, že poslední splátka na účet majetkové podstaty byla připsána v září 2013 a od té doby z důvodu ztráty zaměstnání nemůže ničeho hradit svým nezajištěným věřitelům ani na zálohy insolvenčnímu správci. Dále uvedla, že se po celou se dobu intenzivně snažila najít nové zaměstnání, které má až nyní, a předpokládá, že do listopadu 2017 bude schopna doplatit dluh na odměně insolvenčního správce i uhradit minimálně 30 % svých závazků vůči nezajištěným věřitelům. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se schválené oddlužení nezrušuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud projednal odvolání dlužnice v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti, neboť předvolání k jednání na den 11.5.2016 jí bylo doručeno podle ustanovení § 50 odst. 1 o.s.ř. vhozením do domovní schránky již dne 22.4.2016 a dlužnice se k jednání nedostavila a ani nepožádala o jeho odročení. Podání ze dne 11.5.2016, doručeným soudu téhož dne osobně, pouze omluvila svoji neúčast u nařízeného jednání vážnými rodinnými důvody a současně sdělila, že předkládá pracovní smlouvu, kterou ovšem ve skutečnosti nepředložila.

Podle ustanovení § 101 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon

č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 14.7.2011, doručeným soudu dne 21.7.2011, který byl doplněn podáním doručeným soudu dne 24.8.2011, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu mimo jiné uvedla, že má příjmem ze zaměstnání ve výši cca 21.000 Kč čistého měsíčně. Usnesením ze dne 26.7.2012, č.j. KSOS 14 INS 12836/2011-A-19 byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužnice a povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 16.11.2012, č.j. KSOS 14 INS 12836/2011-B-3 bylo schváleno oddlužení dlužnice formou plnění splátkového kalendáře, které mělo probíhat od prosince 2012 do listopadu 2017. Na podnět insolvenčního správce a na podnět Magistrátu města Opavy, který soudu sdělil, že dlužnice porušuje povinnosti dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. g) IZ, nařídil soud prvního stupně slyšení dlužnice, ke kterému se dlužnice bez omluvy nedostavila. Insolvenční správkyně u jednání uvedla, že poslední splátka byla uhrazena v září 2013 a dlužnice je buď nekontaktní, anebo opakovaně slibuje doplacení dlužných splátek, k čemuž nedošlo, takže dluh na odměně insolvenčního správce činí již 27.412 Kč a pro věřitele 393.102 Kč. Dlužnice následně v podáních doručených soudu prvního v průběhu ledna 2016 jednak sdělila, že již má trvalé zaměstnání, takže bude moci dluh splácet a že částka, která je po splatnosti, bude uhrazena darovací smlouvou v období dvou měsíců a dále brojila proti sdělení insolvenční správkyně, že je nekontaktní, což dokládala e-mail korespondencí. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud doplnil dokazování sdělením insolvenční správkyně Ing. Mgr. Evy Hepperové ze dne 5.5.2016, která soudu sdělila, že z celkové přihlášené částky pohledávek ve výši 2.367.087,12 Kč splatila dlužnice v rámci plnění splátkového kalendáře pouze 39.258,98 Kč, což činí 1,68 % dlužné částky, přičemž plnění probíhalo od měsíce prosince 2012 (první splátka) do září 2013 (10. splátka). Od té doby již nebylo na splátkový kalendář a ani na pohledávky za majetkovou podstatou ničeho uhrazeno, takže dluží na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně částku 32.848 Kč. V současné době činí předpokládaná míra uspokojení pohledávek věřitelů za pět let 2,4 % a k dosažení požadované hranice míry uspokojení pohledávek věřitelů za 5 let ve výši 30 %, včetně doplacení dluhu na pohledávce za majetkovou podstatou, by dlužnice musela zajistit dostatečný příjem, ze kterého lze vypočítat insolvenční srážku v minimální výši 39.700 Kč.

Podle ustanovení § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle ustanovení § 314 odst. 1 písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28.2.2013, sen. zn. 29 NS ČR 12/2013, které je publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 77/2013 formuloval a odůvodnil závěr, že lhůta stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Jestliže dlužník za trvání účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona, postup podle § 418 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona tím však není vyloučen. Dále v tomto rozhodnutí uvedl, že z dikce ustanovení § 418 odst. 1, písm. a) IZ plyne, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§ 418 odst. 1, písm. a) IZ), není omezujícím (rozhodným) kritériem (vylučujícím vydání takového rozhodnutí) to, zda dlužník zavinil , že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení § 412 insolvenčního zákona.

Promítnuto na poměry pojednávané věci odvolací soud konstatuje, že na základě rozhodnutí insolvenčního soudu mělo oddlužení splátkovým kalendářem probíhat od prosince 2012 do listopadu 2017, ovšem dlužnice od září 2013 splátkový kalendář neplní, takže na pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši celkem 2.367.087 dosud zaplatila pouze 39.258 Kč. Dlužnice nepředložila odvolacímu soudu darovací smlouvu ani pracovní smlouvu dokládající příjem ve výši potřebné pro doplacení dlužných splátek nezajištěným věřitelům a dluhu na odměně insolvenční správkyně, byť jejich existenci avizovala již před soudem prvního stupně, a to v případě pracovní smlouvy opakovaně.

Odvolací soud proto uzavírá, že se zřetelem ke všem okolnostem, lze důvodně předpokládat, že dlužnice není schopna ve zbývajících 18 měsících zaplatit 30 % pohledávek nezajištěným věřitelům, takže podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, což je důvodem pro zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že podstatou (smyslem) institutu oddlužení v českém úpadkovém právu se Nejvyšší soud podrobně zabýval v rozhodnutí ze dne 24.7.2014, č.j. NSČR 53/2012, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 10/2015, ve kterém shrnul veškerou dosavadní judikaturu, z níž toto rozhodnutí odvolacího soudu vychází.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 11. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu