1 VSOL 437/2016-A-23
KSOS 34 INS 27390/2015 1 VSOL 437/2016-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , Nový Hrozenkov 173, 756 04 Nový Hrozenkov, identifikační číslo osoby: 73334456, o insolvenčním návrhu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.2.2016, č.j. KSOS 34 INS 27390/2015-A-15,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.2.2016, č.j. KSOS 34 INS 27390/2015-A-15, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 108, § 396 odst. 1 a § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále též IZ ), uložil dlužníkovi, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že v insolvenčním řízení zahájeném návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře uvedl dlužník, že má pět peněžitých závazků u pěti věřitelů, které jsou více než 30 dní po splatnosti, vlastní pouze běžné vybavení domácnosti a osobní věci. Dne 4.12.2015 bylo soudu doručeno podání věřitele Vladimíra Šimka, ve kterém věřitel soudu sděluje, že dlužník v insolvenčním návrhu v seznamu závazků neuvedl jeho vykonatelnou pohledávku, která dosahuje výše 280.000 Kč. Je tedy nepochybné, že isir.justi ce.cz si je dlužník tohoto závazku vědom a dal podnět ke zvážení, zda se nejedná o nepoctivý záměr dlužníka. Tento věřitel, u kterého má dlužník závazek z podnikání, vyjádřil námitky proti povolení oddlužení, přičemž se nejedná o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém byl zrušen konkurs na majetek dlužníka a nejedná se o pohledávku zajištěného věřitele. Jelikož se dlužník na výzvu soudu opakovaně k pohledávce nevyjádřil, nařídil soud jednání k projednání insolvenčního návrhu, k němuž se dlužník bez omluvy nedostavil. Odkazem na ustanovení § 390 odst. 3 IZ a § 396 odst. 1 IZ lze předpokládat, že v případě pokračování v insolvenčním řízení bude návrh na povolení oddlužení odmítnut a současně bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Proto v souladu s ustanovením § 108 IZ soud prvního stupně uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, neboť z obsahu návrhu zjistil, že je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení, protože dlužník vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Uvedené rozhodnutí napadl dlužník odvoláním, v němž namítal, že pokud se jedná o pohledávky z dřívějšího podnikání, pak již v samotném insolvenčním návrhu požádal o přijetí způsobu oddlužení dle § 403 odst. 2 IZ. Požádal Finanční úřad ve Zlíně a VZP ČR o souhlas s oddlužením, ale bylo mu sděleno, že tento souhlas nevydávají a přihlásí se do insolvenčního řízení sami. Podnikání ho dostalo do situace, v níž se nyní nachází, proto ho ukončil a není schopen své závazky plnit jinak než formou oddlužení. Nesouhlasí s výší zálohy, neboť je vzhledem k jeho situaci nepřiměřeně vysoká. Musel by si takovou částku půjčit a opět by navýšil svůj dluh. Protože chce své dluhy řešit, podal návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení. Kdyby měl dostatek financí, nepodával by zmíněný návrh na povolení oddlužení a dluhy by řádně hradil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu doručenému soud prvního stupně dne 2.11.2015, který spojil s návrhem na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, uvedl -v kolonce 017 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění -nevykonatelné) dluh vůči Jalovec s.r.o. ve výši 11.868 Kč splatný dne 30.7.2015 pocházející z podnikání, dluh vůči Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj ve výši 120.211 Kč pocházející z podnikání splatný dne 24.9.2015. -V kolonce 19 (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění -vykonatelné) závazek vůči VZP ČR, se sídlem Praha 3 ve výši 16.900 Kč, pocházející z podnikání, splatný 15.7.2015, vymáhaný na základě exekučního příkazu č.j. 007 EX 1137/15-15, závazek vůči Home Credit, a.s. ve výši 9.092 Kč, nepocházející z podnikání, splatný 28.9.2015, vymáhaný pod č.j. 97 EX 3904/15-15 a závazek vůči CEMEX Czech Republic, s.r.o., ve výši 315.666,81 Kč, splatný 28.12.2014, přiznaný rozsudkem č.j. 20 ECm 163/2013-69. -V kolonce 15 (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) vybavení domácnosti-lednici, pračku, televizi, obývací pokoj, ložnici, kuchyni, dětský pokoj, notebook, mobil, přívěsný vozík-v pořizovací ceně celkem 121.500 Kč. -Celkovou výši všech závazků dlužník tvrdil ve výši 493.737,81 Kč, má vyživovací povinnost k dceři. Od roku 2015 do současné doby je v evidenci úřadu práce, bez podpory v nezaměstnanosti. Příjem pro účely oddlužení doložil darovací smlouvou, na základě níž se Michaela anonymizovano , anonymizovano zavázala dlužníkovi jako obdarovanému platit po dobu 60 kalendářních měsíců pravidelné měsíční plnění ve výši 4.000 Kč. Podpisy dárkyně i obdarovaného jsou na darovací smlouvě úředně ověřeny. Na základě této smlouvy dlužník obdrží plnění ve výši 240.000 Kč, z něhož je schopen uspokojit všechny věřitele v rozsahu více jak 30 % výše závazků, která činí 148.121, 34 Kč. -K návrhu připojil rozsudek pro uznání Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2014, č.j. 29 ECm 163/2013-69, vydaný ve věci žalobce CEMEX Czech Republic, s.r.o., v němž je dlužník jako žalovaný označen jako podnikatel bytem a místem podnikání a identifikačním číslem osoby. Důvodem vzniku uplatněného nároku byl nedoplatek kupní ceny za dodaný beton v době, kdy dle živnostenského rejstříku měl dlužník mimo jiné oprávnění pro přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti. Proto i tento závazek pochází z podnikání. -Dne 4.12.2015 věřitel Vladimír Šimek soudu prvního stupně sdělil, že má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku, která je více než sedm měsíců vymáhána v exekučním řízení, jejíž celková výše včetně příslušenství převyšuje částku 280.000 Kč. Dlužník tento svůj vykonatelný závazek v insolvenčním návrhu nezmiňuje. Pohledávka je dluhem z podnikání, stejně jako závazek dlužníka vůči společnosti CEMEX Czech Republic, s.r.o. Poukázal na nepravdivé tvrzení dlužníka, že nemá jiný zdroj příjmů, když současně soudu doložil dohodu o provedení práce, kterou dlužník jako zaměstnanec uzavřel dne 1.4.2015 a na základě které měl vykonávat v období od 1.4.2015 do 31.12.2015 závislou práci za odměnu. K přípisu věřitel přiložil vyrozumění o zahájení exekuce soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem, Exekutorský úřad Praha 10, č.j. 167 EX 5634/15-8 ze dne 27.4.2015, kterou je vymáháno peněžité plnění věřitele Vladimíra Šimka, ve výši ke dni zahájení exekuce k 27.4.2015 na jistině 139.180,20 Kč, na úrocích 55.566,96 Kč, na příslušenství 9.306,18 Kč, nákladech oprávněného 8.833 Kč, nákladech nalézacího řízení 62.822 Kč, odměně exekutora 40.040 Kč, náhradě hotových výdajů 3.500 Kč, DPH 9.143,40 Kč, celkem 328.390,74 Kč.

-Podáním došlým soudu prvního stupně téhož dne 4.12.2015 dlužník doručil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2014, č.j. 4 ECm 41/2013-59 ve věci žalobce Vladimíra Šimka, označeného jako podnikatel identifikačním číslem osoby: 12992631, místem podnikání Lešná 5, proti žalovanému Marku Masnicovi, označenému rovněž jako podnikatel místem podnikání Nový Hrozenkov 173, PSČ 756 04, identifikační číslo osoby: 73334456, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 139.180,20 Kč spolu s úrokem z prodlení z titulu nedoplatku kupní ceny za dodanou motorovou naftu a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 62.822 Kč. -Usnesením ze dne 10.12.2015 (A-11), které bylo dlužníkovi doručeno postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 18.12.2015 soud vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil ke skutečnostem uváděným Vladimírem Šimkem . -Usnesením ze dne 19.1.2016 (A-12), které dlužník osobně převzal dne 25.1.2016, soud opětovně vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil ke skutečnostem uváděným Vladimírem Šimkem. -Poté, co dlužník na výzvy nereagoval, nařídil soud jednání na den 16.2.2016. Předvolání k jednání převzal dlužník osobně dne 25.1.2016. K nařízenému jednání se nedostavil. -Poté soud vydal napadené rozhodnutí. -Dne 22.2.2016 bylo soudu prvního stupně doručeno podání dlužníka, které podal dne 15.2.2016 u Okresního soudu v Ostravě, v němž se vyjádřil ke sdělení Vladimíra Šimka tak, že zaslal dodatečně rozsudek, v němž mu bylo uloženo zaplatit panu Šimkovi částku 139.180,20 Kč; protože se bohužel několikrát stěhoval a tento dokument, o kterém věděl, nemohl najít, když insolvenční návrh vyřizoval. Současně se omluvil, že se plánovaného soudního jednání z důvodu stanovené rodinné terapie nemůže účastnit.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle odst. 2 dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Předně odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku.

Z výše citovaných ustanovení IZ vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele (všech věřitelů), o jehož (jejichž) pohledávku (pohledávky) jde. Je nezbytné, aby dlužník již v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má potřebné souhlasy všech věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání, a že tudíž je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, což dlužník v posuzované věci netvrdil. V insolvenčním návrhu dlužník označil dluhy z podnikání, kterými jsou dluh vůči VZP ČR, vůči Finančnímu úřadu pro Zlínský kraj a dluh vůči Jalovec s.r.o. Jak již odvolací soud shora konstatoval, i pohledávka věřitele CEMEX Czech Republic, s.r.o. přiznaná rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2014, č.j. 29 ECm 163/2013-69, je závazkem dlužníka z podnikání, stejně jako pohledávka Vladimíra Šimka přiznaná rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2014, č.j. 4 ECm 41/2013-59, kterou dlužník neuvedl ani v insolvenčním návrhu, ani v seznamu závazků připojenému k insolvenčnímu návrhu, ačkoliv prohlásil, že jiné závazky, než uvedené v návrhu nemá.

Soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda dlužník splňuje podmínky pro oddlužení za situace, že má dluhy z podnikání, přičemž poukázal na ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) a § 389 odst. 2 písm. a) IZ, že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde. Pokud dlužník v návrhu potřebné souhlasy netvrdí, v odvolání přiznává, že souhlasy s řešením svého úpadku nebo hrozícího úpadku, oddlužením nemá, je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1, písm. b/, odst. 2, písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a současně prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle § 396 IZ. V případě řešení dlužníkova úpadku konkursem dochází ke zpeněžení veškerého majetku a dluhy zanikají jen v případě, že budou zcela uhrazeny. Nepostačuje tedy zaplacení 30 % dluhů a odměny a nákladů insolvenčního správce. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že pro absenci souhlasu dlužník není osoba oprávněná podat návrh na povolení oddlužení.

Dále se odvolací soud zabýval otázkou, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení i z pohledu naplnění dalších zákonných podmínek.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle odst. 2 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Jak již Nejvyšší soud zdůraznil ve svém rozhodnutí 29 NSČR 45/2010 ze dne 30.4.2013, z ustanovení § 5 písm. a) IZ se podává, že k zásadám, na nichž zejména spočívá insolvenční řízení, patří i zásada, podle které insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Již z dikce ustanovení § 395 odst. 1 a odst. 2 IZ je zřejmé, že ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů) je zásada poctivosti dlužníka (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ) a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Proto je otázka poctivosti dlužníkových záměrů a otázka, zda dlužník v insolvenčním řízení nekoná lehkomyslně či nedbale, zkoumána nejen při povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. a/, odst. 2 IZ), nýbrž i při posouzení, zda má být oddlužení schváleno (§ 405 odst. 1 IZ), ale dokonce i po skončení insolvenčního řízení coby důvod pro odejmutí přiznaného osvobození od placení zbytku dluhu dle § 417 odst. 1 IZ. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 a) IZ poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení, i po schválení oddlužení. Po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a z úřední povinnosti reagovat na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo.

Podle § 104 odst. 3 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

K dlužníkově výhradě, že rozsudek, který se týkal pohledávky Vladimíra Šimka na částku 139.180 Kč, posílal dodatečně proto, že se několikrát stěhoval a tento dokument, o kterém věděl, nemohl najít, když vyřizoval insolvenční návrh, proto ho zaslal opožděně, odvolací soud poukazuje na shora citované ustanovení § 104 odst. 3 IZ. To určuje, že v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. V tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel věřitele Vladimíra Šimka, o němž věděl, že má vůči němu závazek z podnikání, tohoto věřitele nepožádal o souhlas s řešením svého úpadku oddlužením, ačkoliv již byla tato pohledávka exekučně vymáhána, lze spatřovat nepoctivý záměr dlužníka.

Jako nedbalý přístup k danému insolvenčnímu řízení hodnotí odvolací soud i následnou nečinnost dlužníka, který byl opakovaně soudem prvního stupně vyzýván k vysvětlení pohledávky Vladimíra Šimka, k čemuž nařídil soud prvního stupně jednání k projednání insolvenčního návrhu, z něhož se dlužník omluvil. Dlužník se k pohledávce písemně vyjádřil až podáním, které doručil den před nařízeným jednáním věcně nepříslušnému Okresnímu soudu v Ostravě namísto Krajskému soudu v Ostravě.

Za této situace je v posuzované věci mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení ani z pohledu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) a odst. 2 IZ, neboť neúplný seznam závazků dlužníka, v němž zamlčel vykonatelnou pohledávku z podnikání dlužníka vůči Vladimíru Šimkovi přiznanou rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.2014, č.j. 4 ECm 41/2013-59, svědčí o nepoctivém záměru dlužníka při podání insolvenčního návrhu, což je důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a rozhodnutí o způsobu řešení úpadku konkursem podle § 396 IZ.

Ze všech shora uvedených důvodů se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka, pokud na svém insolvenčním návrhu setrvá, bude nutno řešit konkursem, a že pro další řízení je záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná, přičemž účel a smysl této zálohy, včetně její výše, dlužníkovi dostatečným způsobem vyložil již soud prvního stupně.

Proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. května 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu