1 VSOL 434/2013-A-94
KSOS 31 INS 30720/2012 1 VSOL 434/2013-A-94

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka UNIFLEX Moravia s.r.o. se sídlem Bruntál, Zahradní 1440/36, PSČ 792 01, identifikační číslo: 258 53 414, o insolvenčním návrhu navrhovatelů-věřitelů: a) RUMPOLD-P s.r.o. se sídlem Plzeň, Úslavská 27, okres Plzeň-město, PSČ 301 44, identifikační číslo: 617 78 516, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem Praha 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, b) Nehlsen Třinec, s.r.o., se sídlem Třinec-Staré Město, Jablunkovská 392, PSČ 739 61, identifikační číslo: 253 55 996, zastoupeného JUDr. Ivanou Mikulovou, advokátkou, se sídlem Třinec-Staré Město, Dvořákova 259, PSČ 739 61, c) RUMPOLD s.r.o., se sídlem Praha 1, Klimentská 1746/52, PSČ 110 00, identifikační číslo: 614 59 364, zastoupeného JUDr. Irenou Vikovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Svatovítská 361/4, PSČ 160 00, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 3.5.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.4.2013, č.j. 31 INS 30720/2012-A-71,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.4.2013, č.j. 31 INS 30720/2012-A-71, se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

II. Odvolání dlužníka proti výrokům III. až IX. usnesení soudu prvního stupně se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1, odst. 2, § 104 odst. 1 a § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zjistil úpadek dlužníka UNIFLEX Moravia s.r.o. (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Renátu Jančovou (výrok II.), konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.), učinil výzvy vůči věřitelům a třetím osobám ve smyslu insolvenčního zákona (výrok IV.-VI.), nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 3.7.2013 a určil jejich program (výrok VII-VIII.) a uložil navrhovatelům a), b) a c), aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč v kolcích nebo na označený účet soudu (výrok IX.).

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že:

-navrhovatel a) se insolvenčním návrhem doručeným soudu 5.12.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka s tvrzením, že má za dlužníkem splatné a nesporné pohledávky ve výši 3.177.322 Kč z kupní smlouvy o dodávkách odpadů ze dne 14.11.2011, na jejímž základě dlužníkovi dodal plastovou fólii, pohledávky jsou tvořeny nezaplacenou kupní cenou jednotlivých dodávek, kterou dlužníkovi vyúčtoval fakturou č. 44312033 ve výši 271.380 Kč splatnou 13.9.2012, č. 444120054 ve výši 819.447 Kč splatnou 13.9.2012 (nezaplacena zůstala částka 157 318 Kč), č. 264120023 ve výši 144.160 Kč splatnou dne 3.10.2012, č. 444120065 ve výši 1.159.868 Kč splatnou 6.10.2012, č. 345150047 ve výši 258.190 Kč splatnou 7.11.2012, č. 443120054 ve výši 222.020 Kč splatnou 9.11.2012 a č. 444120072 ve výši 964.386 Kč splatnou dne 10.11.2012. Dále uvedl, že má za dlužníkem z uvedené kupní smlouvy další pohledávky ve výši 6.156.314 Kč tvořené kupní cenou dodané fólie, které se stanou splatnými do 14.2.2013, dále pohledávky ve výši 8.592.854,83 Kč tvořené zálohami, které dlužníkovi zaplatil na budoucí plnění, které však od dlužníka neobdržel a neobdrží. Dlužník všechny tyto závazky (s výjimkou 4 závazků ve výši 1.461.569 Kč) uznal co do důvodu a výše prohlášením o uznání závazků ze dne 11.10.2012. Jako další věřitele navrhovatel a) označil navrhovatele b) a c), dále ČEZ Prodej, s.r.o., Jungheinrich (ČR) s.r.o., JUROTRANS, spol. s r.o., KATKA TP a.s. ,Kovošrot group CZ, Marius Pedersen a.s., MATEO PACKING s.r.o., Neue Herold Maschinen Anlagenbau GmbH se sídlem SRN, Sinsheim-Reihen, PYTLÍK, a.s., Q-ALNEZ a.s. a ZÁVODNÝ ELEKTRO s.r.o. a současně označil jejich splatné pohledávky za dlužníkem. Dále uvedl, že z centrální evidence exekucí vyplývá, že proti dlužníkovi jsou vedeny 4 exekuce, exekuční řízení byla zahájena v období od 23.5.2012-10.7.2012 s tím, že vykonatelné pohledávky, které jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, činí

799.374 Kč. Tvrdil, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky, které jsou po lhůtě splatnosti déle než 3 měsíce. V průběhu řízení k námitce dlužníka věřitel dále uvedl, že dlužníkovi dodal plastovou fólii za cca 9.000.000 Kč. Na základě sjednané výhrady vlastnického práva (do doby zaplacení kupní ceny) si část dodané fólie za cca 1.500.000 Kč odvezl, jeho pohledávky za dlužníkem z tohoto titulu tak činí celkem částku 7.532.886 Kč, některé v návrhu uvedené faktury byly částečně dobropisovány.

-Insolvenčním návrhem doručeným soudu 14.12.2012 přistoupil do řízení navrhovatel b), rovněž se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem splatnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 156.750 Kč s přísl., jedná se o dohodnutou kupní cenu dodaných obalů a lisované fólie, kterou dlužníkovi vyúčtoval fakturou č. 0020790360, splatnou dne 19.6.2011. Nárok na zaplacení této dlužné částky, včetně úroku z prodlení a nákladů řízení ve výši 47.730 Kč, byl navrhovateli b) přiznán rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.12.2011, č.j. 41 Cm 97/2011-21, který se stal vykonatelným dne 28.1.2012. Dále uvedl, že jeho vykonatelná pohledávka nebyla dosud vymožena, exekuční řízení je vedeno u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 62 EXE 732/2012, 143 EX 226/12.

-Insolvenčním návrhem doručeným 27.12.2012 přistoupil do řízení navrhovatel c). Tvrdil, že dlužníkovi dodal na základě jeho objednávky z 3.6.2011 plastovou fólii (odpad k dalšímu využití) a to dne 7.6.2011 prostřednictvím smluvního dopravce dlužníka, dohodnutou cenu dlužníkovi vyúčtoval fakturou č. 24111166 ze dne 29.7.2011 na částku 119.310 Kč, která byla splatná dne 28.8.2011, dlužník uhradil pouze částku 50.000 Kč, neuhrazeno zůstalo 69.310 Kč. Zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 7,75 % ročně za dobu od 29.8.2011 do 5.12.2012 činí 6.829,50 Kč. Označil další věřitele dlužníka, a to navrhovatele a) a b) včetně výše jejich pohledávek, rovněž tvrdil, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti.

-Dlužník navrhl zamítnutí návrhů s tím, že není v úpadku. Nepopřel, že má s navrhovatelem a) obchodní vztahy, pohledávky tohoto věřitele jsou však sporné. Není pravdou, že navrhovatel a) odvezl pouze nepatrnou část dodané fólie, odvezl cca 800 tun, což je 80 % dodané fólie, pohledávky navrhovatele a) jsou tudíž minimálně z 80 % neoprávněné. Dále potvrdil, že má za navrhovatelem b) splatnou pohledávku ve výši 156.750 Kč, pohledávka navrhovatele c) je sporná, zboží nebylo dodáno, k pohledávkám Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Ostravě specifikovaným v oznámeních soudu, které jsou ve spise na č. l. A 7-A 24, A 26-A 42, A 44, A 46, A 52-A 55 uvedl, že tyto pohledávky existují, jedná se zejména o odstupné zaměstnanců, které nebyl schopen uhradit. Pokud jde o pohledávky dalších věřitelů přihlášené přihláškami č. P 9, P 11 jsou marginální a pohledávka č. P 19 byla uhrazena.

-Usnesením ze dne 1.3.2013, č.j. KSOS 31 INS 30720/2012-A-48 soud ustanovil předběžnou insolvenční správkyní Mgr. Renátu Jančovou, která ve své zprávě ze dne 14.3.2013 uvedla, že dlužník v současné době provozuje výrobní činnost především v oblasti recyklaci odpadního plastového materiálu na tzv. regranulát v omezeném rozsahu, má 29 zaměstnanců, výrobu provozuje ve vlastní hale, ke skladování materiálu používá sousední haly a pozemky, které má pronajaty (nájemní smlouvy byly z části vypovězeny), nájemné není hrazeno. Předběžná správkyně provedla inventuru movitého majetku dlužníka, který se v podstatné části nachází ve výrobních prostorech, část výrobního zařízení a osobní automobily dlužník užívá na základě leasingových smluv, leasingové splátky nejsou hrazeny. Uskladněný výrobní materiál-směsný plastový odpad činí cca 1000 tun. Ve vedení účetnictví (prověřeno účetnictví za období 4. čtvrtletí 2012) nebyly shledány nedostatky. Finanční prostředky získané z prodeje výrobků dlužník požívá na pokrytí závazků související s běžným provozem. Správkyně nezjistila porušení omezení dané ust. § 111 IZ.

-U ústního jednání soud provedl důkazy listinami, které k osvědčení svých tvrzených pohledávek předložili navrhovatelé a), b) a c), dále v souladu s ust. § 86 IZ provedl k osvědčení úpadku dlužníka i jiné důkazy a na základě nich, s přihlédnutím k obraně dlužníka dospěl k závěru, že navrhovatel b) osvědčil existenci splatné a vykonatelné pohledávky za dlužníkem z kupní smlouvy podle ust. § 409 a násl. obch. zák. ve výši 156.750 Kč spolu se 7,75 % úrokem z prodlení ročně od 20.6.2011 do zaplacení a spolu s náklady soudního řízení ve výši 47.730 Kč, splatnost pohledávky ve výši 156.750 Kč nastala 19.6.2011. Pokud jde o tvrzené pohledávky navrhovatele a), soud vzhledem k námitkám dlužníka, že část dodané fólie byla navrhovatelem a) odvezena, uzavřel, že navrhovatel a) má za dlužníkem pohledávky z titulu kupní ceny dodaného zboží (§ 409 a násl. obch. zák.), jejichž splatnost nastala nejpozději dnem 7.2.2013, že dlužník tyto pohledávky podle ust. § 323 obch. zák. písemně uznal co do důvodu a výše, nicméně skutečnou výši těchto pohledávek nelze bez dalšího dokazování blíže určit. V tomto směru další dokazování soud prvního stupně neprováděl, poněvadž toto nebylo pro rozhodnutí o tom, zda je dlužník v úpadku, nezbytné, a to vzhledem ke skutečnosti, že svou splatnou pohledávku za dlužníkem a tím i aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu osvědčil navrhovatel b). Námitku, kterou dlužník popřel pravost a obsahovou správnost uznání závazku ze dne 11.10.2012, soud shledal nedůvodnou, poněvadž i takováto námitka musí být odůvodněna a dlužník žádné konkrétní skutečnosti, z nichž nedostatek pravosti a obsahové správnosti této listiny dovozuje, neuvedl. Tvrzenou pohledávku navrhovatele c), jejíž existenci dlužník popřel, soud po provedeném dokazování za osvědčenou nevzal, poněvadž dodání zboží dlužníkovi nebylo provedenými důkazy prokázáno. Soud vzal dále za osvědčenou existenci splatných pohledávek Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Ostravě za dlužníkem ve výši 2.759.439 Kč, který uspokojil mzdové nároky zaměstnanců dlužníka a podle ust. § 11 odst. 3 zák. č. 118/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na něj tyto mzdové nároky přešly. Za osvědčené vzal také splatné a vykonatelné pohledávky Okresního soudu v Bruntále ve výši 100.995 Kč (nezaplacené soudní poplatky) a splatné a vykonatelné pohledávky věřitele Jiřího Mikšíka ze smlouvy o dílo (§ 536 a násl. obch. zák.), které spolu s úrokem z prodlení a náklady soudního řízení činí 66.111,84 Kč. Jelikož v tomto insolvenčním řízení byla osvědčena existence pohledávky jak navrhujícího věřitele b), tak i dalších věřitelů (Úřad práce České republiky, Okresní soud v Bruntále, Jiří Mikšík), a tyto pohledávky jsou po lhůtě splatnosti po dobu delší 3 měsíců, proto soud dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, poněvadž má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30-ti dnů po lhůtě splatnosti (splatnost uvedených závazků nastala v letech 2011-2012) a tyto závazky není schopen plnit. Neschopnost dlužníka plnit své peněžité závazky byla osvědčena jednak tím, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců a jednak na základě další právní domněnky dané ust. § 3 odst. 2 IZ, poněvadž dlužník nesplnil svou povinnost předložit požadované seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ. Seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, které dlužník učinil součástí svého vyjádření k návrhu ze dne 22.1.2013, nebyly opatřeny dlužníkem podepsaným prohlášením, že jde o seznamy správné a úplné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009). Proto soud prvního stupně rozhodl podle ust. § 136 odst. 1 IZ o úpadku dlužníka a vyslovil související výroky podle odst. 2 tohoto ustanovení. Povinnost zaplatit soudní poplatek soud insolvenčním navrhovatelům uložil podle ust. § 4 odst. 1 písm. e) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění.

Proti tomuto usnesení, v celém jeho rozsahu, podal dlužník včasné odvolání. Zdůraznil, že odvoláním napadá především rozhodnutí o úpadku, které navrhuje zrušit, ostatní výroky navrhuje zrušit, neboť jde o výroky navazující (závislé). Namítal, že jeho současná ekonomická situace je vyvolána snahou věřitele a) o jeho ekonomickou likvidaci, která se začala projevovat v průběhu roku 2012 a to přes bezproblémovou spolupráci, kdy bylo jednáno o vytvoření společného podniku. Dlužník je přesvědčen, že navrhovatel a) pojal úmysl nepřátelsky převzít předmět jeho podnikání a zlikvidovat konkurenci, nejprve přislíbil a dodával dlužníkovi plastový odpad (aniž dříve požadoval zajištění), následně však k zajištění závazků přijal od dlužníka zástavní právo, které bylo sjednáno formou notářského zápisu (dne 22.10.2012, N 701/2012, NZ 647/2012) a to zcela zjevně ve zlém úmyslu zkrátit uspokojení ostatních případných věřitelů. Současně v rámci předstíraného zájmu o obchodní spolupráci si tento věřitel vyžádal od dlužníka seznamy jeho dodavatelů a odběratelů a následnými kroky vyvíjel tlak na okamžité úhrady svých faktur, přestože do té doby probíhala úhrada průběžně z prostředků získaných obchodní činností, v některých případech po splatnosti. Dalším likvidačním krokem ze strany tohoto věřitele bylo zablokování naskladněného materiálu a jeho částečný odvoz, kdy byl odvezen i materiál dodaný jinými dodavateli. Tím navrhovatel a) dlužníkovi fakticky znemožnil další výrobu a spustil spirálu finančních problémů dlužníka. Insolvenční návrh navrhovatele a) je proto nedůvodný, účelový a šikanozní. Na tyto skutečnosti dlužník v řízení před soudem prvního stupně poukazoval, a i když je nyní v nepříznivé ekonomické situaci, je i nadále schopen své závazky plnit. Není pravdivý závěr soudu, že vůči uznání závazku vůči navrhovateli a) dlužník nic právně významného neuvedl. Opak je pravdou, protože u jednání před soudem dlužník namítal, že předložené uznání nenese jeho podpis. Soud prvního stupně byl proto povinen náležitě prověřit existenci pohledávky navrhovatele a) a pokud tak neučinil a v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí nepravdivá zjištění, pak zatížil řízení vadou nepřezkoumatelnosti. Navrhovatel b) má sice vůči dlužníku splatnou a vykonatelnou pohledávku, kterou dlužník nerozporuje, nicméně se jedná o pohledávku marginální, kterou byl dlužník schopen uhradit, pokud by nedošlo k zahájení insolvenčního řízení. Dlužník očekával založení společného podniku s navrhovatelem a), v tomto směru jednal s věřitelem b) o odložení platby a nyní je tato skutečnost použita proti němu. Stejně tak pohledávky ostatních věřitelů, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení, jsou marginální, proto dle dlužníka přístup soudu při zjišťování jeho ekonomické situace byl nedostatečný a formalistický. Pokud by dlužníku nebylo, v důsledku nepřátelských kroků a zahájením insolvenčního řízení, zabráněno pokračovat v podnikání, nemusel by propustit několik desítek svých zaměstnanců, utlumit finanční toky, přičemž do té doby dosahoval jeho konsolidovaný obrat několika desítek milionů korun. Rovněž dle zprávy insolvenční správkyně je dlužník schopen udržet provoz svého podniku. Z toho je rovněž patrno, že insolvenční situace u dlužníka nenastala. Soud prvního stupně však nedostatečně prověřil tvrzení dlužníka, tím zatížil své rozhodnutí vadou nesprávných zjištění a nepřezkoumatelností. Proto dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Navrhovatel a) v písemném vyjádření k tomuto odvolání uvedl, že soud prvního stupně správně nepovažoval námitku dlužníka ohledně nepravosti podpisu jednatele dlužníka na písemném uznání za účelovou, když tato námitka byla vznesena až při soudním jednání. Pohledávky navrhovatele a) byly osvědčeny předloženými důkazy, jejich pravost nebyla dlužníkem nijak zpochybněna. Samotný dlužník i v odvolání potvrdil, že pohledávky navrhovatele a) byly zajištěny zástavním právem na základě zástavní smlouvy sepsané formou notářského zápisu, notářský zápis byl věřitelem doložen již k přihlášce pohledávek. Správně proto soud shledal pohledávky navrhovatele a) za prokázané. Tvrzení dlužníka, že pohledávky ostatních věřitelů jsou marginální a že byl připraven je uhradit, je účelové. Jak bylo zjištěno, dlužník nehradí závazky vůči mnoha věřitelům, včetně zaměstnanců a tyto závazky jsou několik měsíců po lhůtě splatnosti a některé z nich jsou vykonatelné, např. pohledávka navrhovatele b) a dosud se ji nepodařilo uspokojit v exekučním řízení. To svědčí o tom, že dlužník své závazky neplní z důvodů platební neschopnosti. Námitka o formalistickém přístupu soudu prvního stupně je nedůvodná. Úpadek je objektivní stav, kdy nastává při splnění podmínek uvedených v ust. § 3 IZ a v tomto insolvenčním řízení bylo prokázáno, že tyto podmínky v případě dlužníka byly splněny, když dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů, které dlužník neplní déle než 3 měsíce. Vedle navrhovatele a) měl dlužník ke dni vydání napadeného usnesení mnoho dalších věřitelů se splatnými pohledávkami. Jedná se o věřitele NOVA leasing, a.s. se splatnou pohledávkou déle jak tři měsíce ve výši 12.433.326 Kč, Českou spořitelnu, a.s. se splatnými pohledávkami déle jak tři měsíce po splatnosti ve výši 22.240.999 Kč, Úřad práce ČR-krajská pobočka v Ostravě s pohledávkami ve výši 2.759.439, přičemž se jednalo o splatné mzdové nároky dlužníkových zaměstnanců. Dlužník popírá svůj úpadek, přičemž ještě před vydáním napadeného usnesení podal návrh na povolení své reorganizace, čímž nepřímo svůj úpadek potvrdil. Nejsou rovněž pravdivá tvrzení dlužníka o údajné snaze navrhovatele a) převzít podnikání dlužníka. Věřitelovým záměrem bylo pouze navázat obchodní spolupráci s dlužníkem, která měla probíhat tak, že navrhovatel a) měl dlužníkovi prodávat odpadové folie, které vlastnil a dlužník z nich, včetně odpadových folií od jiných odběratelů, měl vyrábět granuláty. Předmět podnikání dlužníka je tedy odlišný od předmětu podnikání navrhovatele a), jimž není zpracování plastových odpadů na granuláty, nýbrž nakládání s odpady a jejich ekologická likvidace. Za účelem podpory a rozvoje podniku dlužníka navrhovatel a) poskytl dlužníkovi zálohu na budoucí plnění 8.592.854,82 Kč a kromě toho mu dodal folie, přičemž splatnost faktur za jejich dodání byla velkoryse stanovena na 120 dnů. Navrhovatel a) poskytl dlužníkovi peněžní prostředky i materiál, aby mohl dlužník provozovat svůj podnik a hradit nezbytné náklady na leasing, energii, mzdy apod. Dlužník však v roce 2012 přestal hradit pohledávky navrhovatele a). Proto navrhovatel vstoupil s dlužníkem do jednání a zjistil, že některé dlužníkem poskytnuté informace nebyly pravdivé. Například, že začátkem roku 2013 doplatí leasing a z měsíčních nákladů tak ubude cca 2 mil. Kč. Dlužník dále navrhovatele a) neinformoval o existenci kontokorentního úvěru, o úpravě splátkových kalendářů u leasingů, o existenci dalších věřitelů, že má na výrobní technologii uzavřený zpětný leasing, že od dalších věřitelů také obdržel zálohy bez protiplnění, že provoz jeho podniku byl dlouhodobě ztrátový, neplatil mzdy, energii a nevedl řádně účetnictví. Po tomto zjištění dospěl navrhovatel a) k závěru, že dlužník je v úpadku, proto podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, když tak měl učinit samotný dlužník. Není rovněž pravdivé tvrzení, že navrhovatel a) odvezl od dlužníka folie, ke kterým neměl vlastnické právo. Tento odvoz byl proveden z důvodu výhrady vlastnického práva navrhovatele a), sjednané v kupní smlouvě a po dohodě s jednatelem dlužníka a byl řádně účetně vykázán. Následně navrhovatele a) dobropisoval faktury vystavené dlužníkovi a snížil tak své pohledávky přibližně o 1,8 mil. Kč, čemuž odpovídá i upravená přihláška jeho pohledávek. Ze všech těchto důvodů navrhovatel a) navrhl potvrzení napadeného usnesení.

Ostatní účastníci řízení se k podanému odvolání nevyjádřili.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolání dlužníka proti výroku I. a II. usnesení soudu prvního stupně je odvoláním včasným a podaným oprávněnou osobou. Ve vztahu k výroku I. uplatnil dlužník odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o.s.ř., nicméně ve vztahu k výroku II. dlužník neuplatnil žádné konkrétní námitky, jež by byly dle ust. § 26 IZ přípustné. V tomto rozsahu (to je ve výroku I. a II.) tedy odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212a odst. 1, 2 a 5 a § 221a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Pokud dlužník napadl svým odvoláním i ostatní výroky usnesení soudu prvního stupně (to je výroky III.-IX.), pak zde dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání dlužníka není přípustné, v případě výroku IX., jde o odvolání podané osobou neoprávněnou, jak bude dále zdůvodněno.

Předně odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění, tak jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou úplná a správná, mají v provedeném dokazování i předloženém spise plnou oporu, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato skutková zjištění v celém rozsahu odkazuje.

U nařízeného odvolacího jednání odvolací soud doplnil dokazování seznamem závazků, který dlužník předložil dne 26.3.2013 k návrhu na povolení reorganizace (č.l. A-65), v něm dlužník uvedl své věřitele, včetně výše a dat splatnosti jejich pohledávek, přičemž, jak vyplývá ze spisu soudu prvního stupně, tyto údaje dlužníka téměř korespondují s přihláškami pohledávek těchto věřitelů do insolvenčního řízení. V tomto seznamu dlužník uvedl mimo jiné věřitele: -Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR s pohledávkami postupně splatnými od 16.8.2011-3.1.2013 v celkové výši 832.711 Kč (věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod přihláškou /dále jen P / č. 72 ve výši 884.652 Kč a u přezkumného jednání dne 10.7.2013 byly zjištěny),-Vojenskou zdravotní pojišťovnu ČR s pohledávkami postupně splatnými od 16.8.2011-3.1.2013 ve výši 297.927 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 64 ve výši 392.929 Kč a byly zjištěny),-Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu s pohledávkami postupně splatnými 16.8.2011-3.1.2013 ve výši 149.117 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 85 ve výši 248.910 Kč a byly zjištěny),-Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra ČR s pohledávkami postupně splatnými od 16.8.2011-3.1.2013 ve výši 385.585 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 74 ve výši 506.949 Kč a byly zjištěny),-Revírní bratrskou pokladnu, zdravotní pojišťovnu s pohledávkami postupně splatnými za stejné období (2011-2013) ve výši 149.552 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 49 ve výši 187.106 Kč a byly zjištěny),-A-Z FINANCIAL CONSULTING s.r.o. s pohledávkami postupně splatnými od 16.7.2011-18.11.2012 ve výši 557.048 Kč a 1.164.462 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 63 ve výši 1.967.289 Kč a byly zjištěny ve výši 1.724.104 Kč),-ČSOB Leasing a.s. s pohledávkami postupně splatnými od 22.6.2010-18.12.2012 ve výši 2.350.000 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 61 ve výši 7.963.826 Kč a byly zjištěny),-Českou správu sociálního zabezpečení s pohledávkami postupně splatnými od 15.9.2011-3.1.2013 ve výši 4.720.700,20 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 50 ve výši 5.875.038 Kč a byly zjištěny),-Pytlík a.s. s pohledávkami postupně splatnými od 13.1.2011-30.11.2012 ve výši 4.492.150,85 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 32 ve výši 4.229.248,48 Kč a byly zjištěny),-RUMPOLD s.r.o. s pohledávkou 69.310 Kč, z titulu dodávky a faktury na částku 119.310 Kč, splatné 28.8.2011 s tím, že jde o pohledávku spornou, uhrazenou 7.6.2012 (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 3 ve výši 76.139,50 Kč z dodávky fakturované fakturou splatnou 28.8.2011 a byly zjištěny),-JUROTRANS, spol. s r.o. s pohledávkami postupně splatnými od 3.4.2012-29.1.2013 ve výši 539.800 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 8 ve výši 507.832,97 Kč a byly zjištěny), -ZÁVODNÝ ELEKTRO s.r.o. s pohledávkami postupně splatnými od 10.12.2009-17.9.2012 ve výši 763.230 Kč (tento věřitel do řízení přihlásil pohledávky vedené pod č. P 96 ve výši 763.230 Kč, přihláška tohoto věřitele dosud nebyla přezkoumána). V tomto seznamu dlužník uvedl celu řadu i dalších věřitelů, u nichž sám uvedl, že mají vůči němu pohledávky postupně splatné již v letech 2011-2012 a některé z nich jsou vykonatelné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku, nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit i její přihlášku.

Na základě důkazů provedených soudem prvního stupně a též důkazu, který byl proveden u odvolacího jednání, včetně dalších zjištění, jak vyplývají z obsahu insolvenčního spisu, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v tomto řízení osvědčili své splatné pohledávky za dlužníkem jak navrhovatel a), tak i navrhovatel b) a tím doložili, že jsou aktivně legitimování k podání insolvenčního návrhu. Vykonatelnou pohledávku navrhovatele b) dlužník nerozporoval. Pokud jde o navrhovatele a), který v návrhu tvrdil své splatné pohledávky mimo jiné z titulu dodávek folií ve výši nejméně 3.177.322 Kč, vůči nimž dlužník namítal (u jednání před soudem prvního stupně), že po odvozu části tohoto materiálu činí pohledávka navrhovatele a) z tohoto titulu maximálně cca 80% z tvrzené částky, pak je možno uzavřít, že splatná pohledávka tohoto věřitele činí nejméně cca 635.464 Kč, jež byly postupně splatné od 13.9.2012-10.11.2012.

V případě pohledávky navrhovatele c) soud prvního stupně uzavřel, že zůstala spornou, neboť dlužník jí zpochybnil a věřitel dodávku materiálu dlužníku nedoložil, když nedoložil dlužníkem potvrzený dodací list. Nicméně v seznamu svých závazků dlužník tohoto věřitele uvedl s poznámkou, že celá fakturovaná částka ve výši 119.310 Kč (splatná 28.8.2011) byla uhrazena. Z toho je nutno dovodit, že dlužník dodávku odpadních folií od tohoto věřitele skutečně převzal a byl to dlužník, na němž leželo důkazní břemeno, a měl tedy doložit, že uhradil celou fakturovanou částku. Jak dále bylo odvolacím soudem zjištěno, pro účely přezkumného jednání dlužník zbývající část této pohledávky (z níž bylo dlužníkem do zahájení řízení uhrazeno jen 50.000 Kč) v přihlášené výši již nerozporoval a sám ji uznal. Proto odvolací soud oproti závěrům soudu prvního stupně uzavírá, že rovněž pohledávka navrhovatele c) a tím jeho aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu byla doložena.

Odvolací soud proto uzavírá, že kromě věřitelů ČR-Okresního soudu v Bruntále a Jiřího Mikšíka, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že dlužník již ke dni podání insolvenčního návrhu navrhovatele a), k jehož návrhu přistoupili navrhovatelé b) a c), měl více věřitelů s pohledávkami po lhůtě splatnosti déle jak 30 dnů, které dlužník nehradil déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Z dokazování vyplynulo i to, že celou řadu svých závazků, v řádech několika milionů korun, dlužník nehradil dokonce po dobu cca 2 let a nejednalo se tedy o marginální pohledávky. Proto byl správný závěr soudu prvního stupně, že stav úpadku dlužníka byl doložen.

Za tohoto stavu považoval odvolací soud za nadbytečné se v této části insolvenčního řízení zabývat námitkami dlužníka vůči uznávacímu prohlášení ze dne 10.11.2012 ohledně pohledávek navrhovatele a), co do pravosti jeho podpisu a správnosti obsahu této doložené listiny. Rovněž právně bezvýznamné vyhodnotil odvolací soud námitky dlužníka o jeho předchozí obchodní spolupráci s navrhovatelem a), jeho údajném příslibu k vytvoření společného podniku a následné motivaci tohoto navrhovatele k podání insolvenčního návrhu.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a v odstavcích I. a II. výroku napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, když vůči osobě insolvenční správkyně dlužník nic konkrétního nenamítal a rovněž z obsahu spisu žádné skutečnosti, pro něž by tato správkyně neměla svou funkci vykonávat, nevyplývají.

Oznámení o účincích rozhodnutí o úpadku a výzvy insolvenčního soudu uvedené ve výrocích III. až VIII. napadeného usnesení představují povinné náležitosti rozhodnutí o úpadku vymezené v ust. § 136 odst. 2, písm. c) až i) IZ. Svou povahou náleží mezi rozhodnutí činěná insolvenčním soudem v rámci výkonu jeho dohlédací činnosti dle ust. § 11 IZ. Protože insolvenční zákon zároveň nestanoví, že tyto výzvy a výroky je možno odvoláním napadnout (§ 141 odst. 1, věta druhá IZ), není proti nim odvolání přípustné (§ 91 IZ). Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 218, písm. c) o.s.ř. a odvolání dlužníka proti výrokům III. až VIII. napadeného usnesení jako nepřípustné odmítl. Pokud jde o výrok IX., kterým byla stanovena poplatková povinnost navrhovatelům a)-c), nikoliv dlužníku, pak k tomuto odvolání není dlužník subjektivně legitimován. Proto odvolání dlužníka i proti tomuto výroku bylo odmítnuto (§ 218, písm. b) o.s.ř.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení ve výroku I. j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčním navrhovatelům a správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 17. července 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu