1 VSOL 430/2016-B-32
KSOL 10 INS 11648/2015 1 VSOL 430/2016-B-32

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Dukelská 891/4, PSČ 779 00, adresa pro doručování: Olomouc, Praskova 9, PSČ 779 00, o splnění oddlužení, o zproštění insolvenční správkyně funkce, o odměně a hotových výdajích insolvenční správkyně a o osvobození dlužníka od placení pohledávek, o odvolání věřitele č. 3 CASPER UNION s.r.o., se sídlem Praha 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, IČ: 24830801, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Brno, Koliště 55, PSČ 602 00, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7.3.2016, č.j. KSOL 10 INS 11648/2015-B-20,

takto:

I. Odvolání proti výrokům I. a II. se o d m í t á .

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích III. a IV. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem Radkem Rozsívalem plněním splátkového kalendáře (výrok I.), zprostil funkce insolvenční správkyni Mgr. Petru Jadrníčkovou (výrok II.), isir.justi ce.cz schválil odměnu insolvenční správkyně ve výši 4.537,50 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 907,50 Kč včetně DPH s tím, že tyto částky již byly insolvenční správkyni zálohově uhrazeny (výrok III.), dle ustanovení § 414 IZ osvobodil dlužníka od placení pohledávek: 1) zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, 2) věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, 3) věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit a vyslovil, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 3.9.2015, č.j. KSOL 10 INS 11648/2015-B-3, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dlužník v říjnu 2015 splnil podmínky oddlužení, neboť uhradil 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů, zajištěný věřitel č. 3 o zpeněžení předmětu zajištění nepožádal. Podáním ze dne 26.2.2016 dlužník navrhl , aby byl osvobozen od placení pohledávek. Na tomto základě soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem, neboť dlužník zaplatil veškeré pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení a zprostil insolvenční správkyni funkce. O odměně insolvenční správkyně rozhodl dle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění a správkyni schválil odměnu za pět započatých měsíců trvání oddlužení po 750 Kč za měsíc, to je celkem 3.750 Kč plus 21% DPH dle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, což činí 787,50 Kč. O náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně rozhodl dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a správkyni schválil náhradu hotových výdajů za pět započatých měsíců po 150 Kč za měsíců, to je celkem 750 Kč plus 21% DPH dle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, což činí 157,50 Kč. Náhradu hotových výdajů představující cestovné ve výši 930 Kč včetně DPH a poštovné ve výši 33 Kč insolvenční správkyni nepřiznal s odůvodněním, že tyto náklady jsou kryty paušální částkou dle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění a konstatoval, že odměnu i hotové výdaje již dlužník správkyni zaplatil, neboť dlužník na zálohách správkyni zaplatil celkem 6.534 Kč. Soud prvního stupně rozhodl o osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek, neboť dlužník řádně splnil veškeré povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 3 odvolání, v němž namítal, že řízení je zatíženo vadou, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav a provedl nedostatečné dokazování. Uvedl, že podáním ze dne 16.9.2015 navrhl zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 3 IZ z důvodu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, neboť pouhý jeden měsíční příjem dlužníka přesahoval výši pohledávek nezajištěných věřitelů a po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo zřejmé, že jedinou splátkou uspokojí všechny nezajištěné věřitele a zaplatí odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, a že není v úpadku. Na toto podání však soud prvního stupně reagoval až přípisem ze dne 5.2.2016, jímž sdělil, že nepoctivý záměr v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení na straně dlužníka neshledává. Odvolatel proto podáním ze dne 17.2.2016 trval, aby soud o jeho návrhu na zrušení oddlužení po nařízeném jednání rozhodl, což však soud prvního stupně neučinil a vyzval dlužníka ke sdělení, zda navrhuje přiznat osvobození od placení pohledávek. Tímto postupem soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nerozhodl o návrhu odvolatele na zrušení oddlužení, nezkoumal nepoctivý záměr dlužníka, což je povinností insolvenčního soudu v průběhu celého insolvenčního řízení a podání odvolatele nesprávně posuzoval jako podnět ke zrušení oddlužení a nikoliv jako návrh. Soud prvního stupně záměrně nerozhodl o návrhu na zrušení oddlužení a záměrně vydal rozhodnutí o vzetí oddlužení na vědomí, neboť po takovém rozhodnutí již nelze oddlužení zrušit. Odvolatel namítal, že nebyly splněny podmínky pro osvobození dlužníka od placení pohledávek, neboť nesplnil podmínky oddlužení, když návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud předně uzavírá, že proti výrokům I. a II. napadeného usnesení není odvolání přípustné. Výrokem I. napadeného usnesení vzal soud prvního stupně na vědomí splnění oddlužení, přičemž proti takovému rozhodnutí není dle výslovného znění ustanovení § 413, věty první IZ odvolání přípustné a odvolání není přípustné ani proti souvisejícímu výroku II. napadeného usnesení, jímž byla insolvenční správkyně zproštěna funkce, neboť se jedná o rozhodnutí, které insolvenční zákon v ustanovení § 413, věty druhé IZ jako součást usnesení o vzetí splnění oddlužení na vědomí předpokládá (§ 10, písm. a/ IZ).

Odvolání proti výrokům III. a IV. napadeného usnesení je přípustné, odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV. přezkoumal, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 4.5.2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník v návrhu uvedl, že má čtyři závazky v celkové výši 814.762.67 Kč vůči třem věřitelům, které jsou déle než tři měsíce po splatnosti a které není schopen po dobu delší než tři měsíce plnit s tím, že největší závazek vůči věřiteli Apston Capital Ltd. je vykonatelný. Kromě spoluvlastnických podílů na nemovitostech nemá

žádný hodnotný majetek, z něhož by se věřitelé mohli uspokojit. Všechny závazky označil jako nezajištěné. Dále uvedl, že je studentem, pobírá mzdu na základě dohody o provedení práce a má příjem z daru ve výši 5.300 Kč měsíčně. V bodu 15 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) označil spoluvlastnictví o velikosti podílu 1/96, případně 1/24, k pozemkům v katastrálním území Buděcko. V bodu 17 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl dva závazky vůči České spořitelně, a.s., ve výši 2.265,17 Kč a vůči Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj ve výši 100 Kč a v bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl dva závazky vůči věřiteli Apston Capital Ltd. ve výších 611.588,60 Kč a 200.808.90 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne 2.6.2015, č.j. KSOL 10 INS 11648/2015-A-5, rozhodl o úpadku dlužníka Radka anonymizovano , insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Petru Jadrníčkovou, se sídlem Zlín, Školní 3362/11, PSČ 760 01, IČ: 73612189, dlužníku povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 2.6.2015. Přihláškou pohledávky evidovanou pod číslem P3 přihlásil věřitel č. 3 CLEAR FINANCE s.r.o. (nyní CASPER UNION s.r.o.) zajištěné pohledávky v celkové výši 792.966,99 Kč, které byly u přezkumného jednání dne 28.8.2015 v celém rozsahu zjištěny jako zajištěné. Dále do insolvenčního řízení přihlásili nezajištěné pohledávky věřitelé Finanční úřad pro Olomoucký kraj ve výši 650 Kč a Česká spořitelna, a.s., ve výši 2.341,10 Kč, které byly v plné výši zjištěny. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3.9.2015, č.j. KSOL 10 INS 11648/2015-B-3, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, uložil dlužníkovi, aby po dobu pěti let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 IZ z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí s tím, že první splátku je dlužník povinen zaplatit do 31.10.2015 z příjmů od zaměstnavatele Archaia Olomouc o.p.s. a z příjmů od dárce Mgr. Heleny Cigánkové, uložil insolvenční správkyni, aby každý měsíc z částky sražené dlužníkovi si ponechala částku 900 Kč jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů a částku odpovídající DPH, kterou je správkyně povinna odvést z odměny a náhrady hotových výdajů podle zvláštního právního předpisu, uhradila případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a zbývající částku vyplatila nejpozději do konce měsíce nezajištěným věřitelům v poměru stanoveném tabulkou ve výroku II. usnesení a uvedl, že zajištěný věřitel č. 3 bude uspokojen z výtěžku zpeněžení zajištění. Dne 18.9.2015 bylo soudu doručeno podání věřitele č. 3 CLEAR FINANCE s.r.o. (nyní CASPER UNION s.r.o.), označené podnět ke zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 3 IZ s odůvodněním, že dlužník svým návrhem sleduje nepoctivý záměr, neboť dlužník není v úpadku. Věřitel namítal, že dlužník nemá vlastní pravidelný příjem a pro účely oddlužení kalkuluje pouze s příjmem z daru, a proto mu není možné oddlužení povolit a dále namítal, že pohledávky nezajištěných věřitelů a vzhledem k jejich celkové výši budou uhrazeny při první měsíční splátce z daru, čímž se dlužník dostane do situace, že již není v úpadku, neboť zde nebude dána mnohost věřitelů. Nadto dlužník v insolvenčním návrhu označil věřitele č. 3 jako nezajištěného, čímž uvedl nepravdivé údaje o tom, že jeho nemovité věci nejsou zatíženy. Věřitelem č. 3 po úplném uspokojení nezajištěných věřitelů první splátkou zůstane v pozici zajištěného věřitele s největší pohledávkou, ovšem s nejmenším možným uspokojením, neboť spoluvlastnické podíly na nemovitostech mají zanedbatelnou hodnotu. Dlužník si existence zajištění musel být vědom a záměrně věřitele č. 3 označil jako nezajištěného, aby osvědčil mnohost věřitelů i důvody pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, zatímco věřitel č. 3 postupoval v souladu s hmotným právem a svou pohledávku přihlásil včetně zástavního práva, čímž se dostal do pozice zajištěného věřitele, který po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má být uspokojován pouze z výtěžku zpeněžení mizivých spoluvlastnických podílů dlužníka na nemovitých věcech, ačkoliv má za dlužníkem prostou peněžitou pohledávku a existence zajištění vyplynula pouze z provádění exekuce na majetek povinného, kde k jejímu zajištění bylo zřízeno exekutorské zástavní právo. Této situace dlužník využil a první splátkou hodlá zcela uspokojit nezajištěné věřitele a zajištěného věřitele neuspokojí vůbec, případně pouze minimální úhradou ze zpeněžení předmětu zajištění a po skončení insolvenčního řízení zůstane věřiteli č. 3 nevymahatelný a neuspokojitelný nárok. Z uvedeného je evidentní, že dlužník oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře sleduje nepoctivý záměr, a je proto namístě oddlužení zrušit a úpadek dlužníka řešit konkursem. Věřitel č. 3 žádal soud, aby mu sdělil, jak s jeho podnětem naložil. Dne 13.11.2015 insolvenční správkyně sdělila soudu, že dlužník v říjnu 2015 splnil splátkový kalendář v rozsahu 100 %, neboť celková výše pohledávek nezajištěných věřitelů byla uspokojena a zajištěný věřitel o zpeněžení předmětu zajištění nepožádal. Navrhla, aby soud vzal na vědomí splnění oddlužení a rozhodl o její odměně a nákladech a zprostil ji funkce insolvenčního správce s tím, že je plátkyní DPH. Na odměně vyúčtovala částku 5.445 Kč (900 Kč x krát 5 plus DPH) a na náhradě hotových výdajů vyúčtovala částku 930 Kč představující cestovné k přezkumnému jednání a k první schůzi věřitelů a 33 Kč poštovné. Přípisem ze dne 5.2.2016 soud prvního stupně sdělil věřiteli č. 3, že neshledal důvody pro zrušení oddlužení s tím, že jsou namítány skutečnosti známé již v době před schválením oddlužení, které nebyly věřitelem uplatněny. Přípisem ze dne 17.2.2016 soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby sdělil, zda navrhuje osvobození od placení pohledávek. Podáním doručeným soudu dne 17.2.2016 věřitel č. 3 žádal, aby soud rozhodl o jeho návrhu na zrušení oddlužení dle ustanovení § 418 odst. 3 IZ z důvodu dříve namítaného nepoctivého záměru dlužníka v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení. Podáním doručeným soudu dne 26.2.2016 dlužník navrhl, aby byl osvobozen od placení pohledávek s odůvodněním, že řádně a včas splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 412 odst. 1 IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen: a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle ustanovení § 414 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

Ustanovení § 414 odst. 1 IZ umožňuje, aby soud dlužníkovi přiznal osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny za podmínky, že dlužník o takové osvobození požádá a řádně a včas splní všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře musí dlužník zaplatit nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), případně nižší plnění, s nímž věřitelé souhlasili (§ 392 odst. 1 písm. c), odst. 2, § 398 odst. 4 IZ) a musí splnit povinnosti stanovené v ustanovení § 412 IZ. Včasné a řádné splnění všech těchto povinností by měl insolvenční soud vždy zkoumat jako součást podmínky pro přiznání osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů. Zjištění porušení některé z těchto povinností by sice nemuselo vždy automaticky znamenat odmítnutí přiznání osvobození, soud by měl však v každém konkrétním případě posoudit míru závažnosti zjištěného porušení konkrétní povinnosti a jeho vliv na plnění oddlužení. Důvodem pro nepřiznání osvobození by bylo například zatajení příjmu, nepoužití mimořádného příjmu k úhradě mimořádné splátky, neopodstatněné zvýhodňování některého nebo některých věřitelů, jakož i porušení povinnosti vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je dlužník nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat. Naopak zjištění například pouze několika denního prodlení se zasláním úhrady splátky nebo přehledu o příjmech by samo o sobě takto přísný důsledek mít nemuselo.

V posuzované věci lze přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že dlužník splnil všechny povinnosti vyplývající ze schváleného způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře vyplývající pro něj z ustanovení § 412 IZ, neboť uspokojil nezajištěné věřitele v rozsahu 100 % jejich pohledávek. Dlužníku nelze přičítat k tíži, že stoprocentní hranice uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dosáhl již v prvním měsíci schváleného oddlužení z důvodu, že do insolvenčního řízení se přihlásili pouze dva nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 2.991,10 Kč. Dlužníku nelze přičítat k tíži ani skutečnost, že splátkový kalendář splnil pouze prostřednictvím daru, neboť v případě dlužníka je třeba zohlednit, že je studující, a proto nemá zajištěný pravidelný příjem. Judikatura soudů je přitom ustálena v závěru, že lze akceptovat, aby k úhradě splátek byly použity i prostředky od třetích osob (například prostřednictvím daru či důchodu), a to za situace, kdy si dlužník sám není schopen zajistit příjmy vlastní činností (v posuzovaném případě z důvodu přípravy na budoucí povolání studiem). Nadto je třeba zohlednit, že soud prvního stupně dlužníku oddlužení schválil, ačkoliv v té době pravidelné příjmy z vlastní výdělečné činnosti neměl, a proto nyní (ve fázi osvobození od placení pohledávek), mu ani tuto skutečnost nelze přičítat k tíži.

Odvolací soud neshledal důvod pro zamítnutí návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek ani v odvolatelem tvrzeném nepoctivém záměru dlužníka v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení. Odvolateli je třeba přisvědčit, že k nepoctivému záměru dlužníka v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení musí insolvenční soud přihlédnout v každé fázi insolvenčního řízení, tedy i ve fázi rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek. Na rozdíl od odvolatele však odvolací soud ve skutečnosti, že dlužník v návrhu uvedl pohledávky vůči věřiteli č. 3 jako nezajištěné, bez dalšího neshledává nepoctivý záměr dlužníka v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení. Je sice pravdou, že dlužník je povinen uvést v insolvenčním návrhu, v návrhu na povolení oddlužení i v seznamech majetku a závazků pravdivé skutečnosti a nepravdivé uvedení skutečností může zakládat nepoctivý záměr dlužníka v souvislosti s podáním návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ), případně jeho lehkomyslný přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 IZ). V posuzované věci však dlužník uvedením věřitele č. 3 jako nezajištěného vytvořil pro sebe nevýhodnější situaci, neboť při posuzování důvodnosti návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ insolvenční soud přihlížel i k výši pohledávek věřitele č. 3. Na posuzování úpadku dlužníka tato skutečnost vliv neměla, neboť při závěru insolvenčního soudu o mnohosti věřitelů je nerozhodné, zda se jedná o zajištěné či nezajištěné věřitele-ustanovení § 3 odst. 1, písm. a/ IZ (srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012 a ze dne 17.6.2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR).

Bylo na úvaze odvolatele, respektive jeho právního předchůdce, zda svou pohledávku přihlásí do insolvenčního řízení dlužníka jako nezajištěnou a podřídí se režimu stanovenému pro nezajištěné věřitele, tj. bude v daném případě uspokojován v rámci splátkového kalendáře, či zda svou pohledávku přihlásí do insolvenčního řízení dlužníka jako zajištěnou a podřídí se režimu stanovenému pro zajištěné věřitele, tj. bude uspokojován pouze z předmětu zajištění (byť v mizivé hodnotě) mimo splátkový kalendář. Přihlásil-li věřitel č. 3 pohledávku jako zajištěnou, nese důsledky s tím spojené a nemůže nyní namítat, že pozice zajištěného věřitele je pro něj s ohledem na vývoj insolvenčního řízení nevýhodná.

K odvolací námitce, že soud prvního stupně pochybil, když nerozhodl o návrhu odvolatele na zrušení oddlužení, je třeba uvést, že v této fázi řízení již nelze postup soudu prvního stupně v tomto směru přezkoumávat, neboť tím, že soud prvního stupně vzal splnění oddlužení na vědomí, bylo insolvenční řízení pravomocně skončeno. Pro úplnost však odvolací soud dodává, že soud prvního stupně nepochybil, když podání věřitele č. 3 ze dne 18.9.2015 posoudil jako podnět (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) a jako s podnětem s ním nakládal.

Soud prvního stupně rozhodl správně, v souladu s ustanovením § 3, písm. b), § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., v platném znění, o výši odměny a náhrady hotových výdajů insolvenční správkyně, včetně náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle ustanovení § 38 odst. 1, věty třetí IZ a zcela správně insolvenční správkyni nepřiznal cestovné a poštovné s tím, že tyto náklady jsou kryty paušálními částkami dle ustanovení § 7 odst. 4 výše citované vyhlášky. V podrobnostech odvolací soud pro stručnost odkazuje na správné a vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV. jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti výroku I. tohoto usnesení a proti výroku II. tohoto usnesení v části, v níž byl potvrzen výrok III. usnesení soudu prvního stupně, n e n í dovolání přípustné.

Proti výroku II. tohoto usnesení v části, v níž byl potvrzen výrok IV. usnesení soudu prvního stupně, j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi, odvolateli a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 6. října 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu