1 VSOL 43/2012-A-10
KSOS 22 INS 16999/2011 1 VSOL 43/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Karly anonymizovano , anonymizovano , bytem Hovězí 132, PSČ 756 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 16999/2011-A-4 ze dne 4.11.2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 22 INS 16999/2011-A-4 ze dne 4.11.2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že dlužnice své podání označila jako Návrh dlužníka na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém citovala zákonnou definici úpadku obsaženou v ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, avšak neuvedla žádné rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly její úpadek, zejména neuvedla, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Dlužnice k návrhu nepřipojila ani zákonem požadované přílohy, toliko výpis z rejstříku trestů. Dlužnice tak tvrzením obsaženým v insolvenčním návrhu neosvědčila svůj úpadek, případně hrozící úpadek, když neoznačila alespoň dva své věřitele, výši a datum splatnosti závazků vůči těmto věřitelům a netvrdila alespoň jednu z vyvratitelných právních domněnek své platební neschopnosti stanovených v ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona. Návrh dlužnice je tak obecný a na základě něj není soud schopen posoudit, zda je dlužnice skutečně v úpadku či nikoli. Soud proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém pouze uvedla, že se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a pokračování v zahájeném insolvenčním řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1, odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice dne 20.9.2011 podala u soudu prvního stupně podání označené jako Návrh dlužníka na zahájení insolvenčního řízení s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedla, že v současné době je v úpadku ve smyslu insolvenčního zákona, nepochybně splňuje znaky úpadky podle ust. § 3 odst. 1 tohoto zákona, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopna svoje závazky plnit. Navrhuje proto, aby soud rozhodl o jejím úpadku a rozhodnutí spojil s rozhodnutím o povolení oddlužení, když není podnikatelem, její závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti a nemá žádné zaměstnance. K návrhu dlužnice doložila toliko výpis z evidence rejstříku trestů.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým č. 88/2010).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a pro tyto nedostatky není možno v řízení pokračovat, a proto soud prvního stupně postupoval zcela správně, když její insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Dlužnice ve svém návrhu totiž uvedla pouze obecnou definici úpadku uvedenou v ust. § 3 odst. 1 IZ, avšak neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit neschopnost dlužnice plnit její závazky ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ v návaznosti na ust. § 3 odst. 2 písm. a) až písm. c) IZ, jak je uvedeno shora. Vzhledem k tomu, že její insolvenční návrh je neprojednatelný a je tak odůvodněn postup podle ust. § 128 odst. 1 IZ, není třeba se již zabývat tím, zda k insolvenčnímu návrhu byly přiloženy zákonem stanovené přílohy (§ 104 IZ), a dále, zda její návrh na povolení oddlužení má zákonné náležitosti (§ 390 a § 391 IZ).

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, po právní moci tohoto rozhodnutí dlužnici nic nebrání, aby podala nový insolvenční návrh, který již bude splňovat náležitosti řádného insolvenčního návrhu dle ust. § 103 IZ, případně spojený s novým návrhem na povolení oddlužení, který bude podán na předepsaném formuláři a bude rovněž obsahovat náležitosti dle ust. § 391 IZ s tím, že k oběma návrhům pak připojí přílohy stanovené insolvenčním zákonem pro insolvenční návrh (§ 104 IZ) a pro návrh na povolení oddlužení (§ 392 IZ). Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že i předchozí insolvenční návrhy dlužnice byly odmítnuty, nelze než shodně se soudem prvního stupně dlužnici doporučit, aby pro sepis nových návrhů využila soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí označených bezplatných právních poraden.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bude usnesení doručeno zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu