1 VSOL 419/2012-A-10
KSBR 31 INS 5581/2012 1 VSOL 419/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka DROM stav s.r.o., se sídlem Brno, Pšeník 5, PSČ 639 00, IČ: 25574051, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 31 INS 5581/2012-A-3 ze dne 12. 3. 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 5581/2012-A-3 ze dne 12.3.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka (§ 128 odst. 1 insolvenčního zákona). Na odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje vady ve smyslu § 103 insolvenčního zákona, neboť neobsahuje rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2892/2004 ze 14.12.2005 a dále 29 NSČR 7/2008 z 26.2.2009, dle něhož povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Insolvenční soud poukázal na to, že dlužník neosvědčil existenci mnohosti věřitelů jako jeden z předpokladů úpadku dlužníka, neboť neoznačil žádné své věřitele, a tvrdí-li, že je předlužen, pak neosvědčil existenci mnohosti věřitelů a nevylíčil ani další rozhodující skutečnosti úpadku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat. Dlužník pouze bez dalšího uvádí, že fakticky ukončil podnikatelskou činnost, neuvádí však, kdy se tak stalo, případně, zda existuje reálná možnost pokračování v podnikatelské činnosti či například v jiném oboru podnikání. Insolvenční soud poukázal na to, že povinnost insolvenčního navrhovatele tvrdit a osvědčit úpadek nebo jeho hrozící úpadek nemůže být nahrazena vyšetřováním soudu, neboť dokazováním nelze odstraňovat vady návrhu. Dále insolvenční soud poučil dlužníka o tom, že po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nic nebrání dlužníku podat nový insolvenční návrh, který bude již splňovat zákonem předepsané náležitosti.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání s tím, že dle jeho názoru došlo k nedorozumění, když nebyl připojen spis 44 INS 17202/2011, a současně požádal, aby přílohy z označeného řízení byly ve věci připojeny, a tím že by byly odstraněny veškeré nedostatky. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a aby bylo pokračováno v řízení o úpadku společnosti. V doplnění odvolání pak označil dlužník své čtyři věřitele jejich obchodní firmou a sídlem s uvedením výše jejich pohledávek a u tří z nich označil i délku prodlení s jejich placením.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 insolvenčního zákona, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ insolvenčního zákona), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se návrhem doručeným insolvenčnímu soudu 7. 3. 2012 domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku. Poukázal na to, že je právnickou osobou, že dle § 3 odst. 3 zákona o úpadku a způsobech jeho řešení č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) se ocitl v úpadku z důvodu předlužení, neboť souhrn jeho splatných závazků převyšuje hodnotu jeho majetku a vzhledem k faktickému ukončení podnikatelské činnosti nelze důvodně předpokládat, že by tento rozdíl mohl být pokryt z pokračující správy majetku nebo provozu podniku dlužníka. Dále uvedl, že z připojených listin vyplývá, že dlužník má peněžité závazky vůči věřitelům po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti v celkové výši 239.186,-Kč, že hodnota jeho hmotného majetku (drobný majetek, dlouhodobý hmotný majetek a materiál na skladě) je nulová, na bankovním účtu ani v hotovosti nemá žádnou částku, nemá ani žádnou pohledávku a žádné zaměstnance, není ani společníkem ani členem žádné obchodní společnosti, družstva či jiné právnické osoby. K důkazu odkázal na seznam majetku, závazků, zaměstnanců, na rozvahu, výkaz zisku a ztrát, stav bankovních účtů a stav pokladen s tím, že veškeré přílohy jsou přiloženy ke spisové značce 44 INS 17202/2011 a žádné přílohy k návrhu nepřipojil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o. s. ř. se nepoužije.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něho být patrno, čeho se domáhá.

Se zřetelem na shora označený obsah insolvenčního návrhu dlužníka se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníkův návrh má vady, a sice absenci skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. Dlužník sice tvrdí, že je předlužen, uvedl celkovou výši svých splatných závazků, ale neuvedl žádná konkrétní tvrzení k mnohosti svých věřitelů, které ani neoznačil. Uvedl pouze, že má závazky vůči věřitelům po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti v celkové výši 239.186 Kč . K případnému odstranění tohoto nedostatku tvrzení nelze použít ani údajů z povinných příloh dlužníka k insolvenčnímu návrhu, a to seznamu závazků ve smyslu § 104 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona. Insolvenční soud totiž sice správně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 91/2009, v němž Nejvyšší soud formuloval závěr, dle něhož povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, avšak v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 26/2011 připustil Nejvyšší soud prolomení této zásady, pokud jde o náležitosti povinných příloh dlužníka k insolvenčnímu návrhu ve smyslu § 104 insolvenčního zákona za předpokladu, že tyto přílohy mají všechny zákonem stanovené náležitosti. Obsahu takových příloh k hodnocení vylíčení rozhodujících skutečností dlužníkem však v přezkoumávané věci nebylo možno využít, neboť dlužník ani žádné přílohy ke svému návrhu nepřipojil, když pouze odkázal na přílohy připojené ke svým předchozím insolvenčním návrhům, o nichž již bylo řízení pravomocně skončeno jinak než rozhodnutí o úpadku.

Nedostatky ve vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka neodstranil dlužník ani v doplnění odvolání, v němž označil své věřitele a jejich pohledávky, neboť jak uzavřel Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 11/2009 vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu a k odstranění vad provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží. Pro úplnost je třeba ve vztahu k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu dodat, že vady návrhu není možné odstranit ani odkazem na přílohy insolvenčního návrhu z jiného již skončeného insolvenčního řízení, navíc tyto přílohy, které byly vloženy do insolvenčního spisu po vydání napadeného rozhodnutí (č.l. A-4) jsou datovány 15. 9. 2011, tedy téměř půl roku před zahájením řízení v přezkoumávané věci.

Odvolací soud proto napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř.

Závěrem je nutno poukázat na to, že insolvenční soud zcela správně dlužníka poučil o tom, že po právní moci tohoto rozhodnutí mu nic nebrání podat nový insolvenční návrh, který bude splňovat zákonem předepsané náležitosti, tedy který bude obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a 2 buď úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, nebo ve smyslu § 3 odst. 3 úpadek ve formě předlužení či hrozící úpadek ve smyslu § 3 odst. 4 insolvenčního zákona a bude obsahovat i povinné přílohy dlužnického insolvenčního návrhu dle ustanovení § 104 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 8. června 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu