1 VSOL 415/2014-B-74
KSBR 45 INS 5627/2010 1 VSOL 415/2014-B-74

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ing. Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Račín 19, PSČ 592 11, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 5627/2010, o zrušení schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 17.4.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.4.2014, č.j. KSBR 45 INS 5627/2010-B-55, t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 418 odst. 1 písm. a), písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen též IZ) zrušil schválené oddlužení dlužníka Ing. Petra anonymizovano (výrok I.), prohlásil na jeho majetek konkurs (výrok II.), dále rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (výrok III.) a konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

V důvodech uvedl, že usnesením ze dne 22.10.2010, č.j. KSBR 45 INS 5627/2010-B-14, ve znění usnesení ze dne 9.8.2011, č.j. KSBR 45 INS 5627/2010-B-30 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, současně bylo dlužníku uloženo provést první splátku nezajištěným věřitelům do 25.11.2010. Podáními ze dne 1.2.2013, 2.5.2013, 2.8.2013, 29.10.2013, a 10.2.2014 upozorňoval insolvenční správce Mgr. Miroslav Ambrož na závažné neplnění povinností v insolvenčním řízení ze strany dlužníka, konkrétně poukazoval na skutečnost, že dlužníkův příjem není pro splnění podmínek schváleného oddlužení dlouhodobě dostačující, dlužník ukončil svůj pracovní poměr ke dni 31.10.2011, následně pobíral podporu v nezaměstnanosti a počínaje srpnem 2012 nedosahuje žádných příjmů, ze kterých by bylo možno provádět splátky, narůstá i dluh na pohledávce za majetkovou podstatou spočívající v odměně a hotových výdajích insolvenčního správce. Dále uvedl, že věřitelům bylo doposud uhrazeno na splátkách 10,5 % jejich zjištěných pohledávek a podáním ze dne 29.10.2013 správce opětovně navrhnul zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, neboť dlužníkova situace se nezměnila a je zjevné, že není schopen dosáhnout na zákonem stanovenou minimální hranici 30% uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů; pro tento postup se kladně vyjádřili všichni členové prozatímního věřitelského výboru. Podáním ze dne 10.2.2014 správce sdělil, že dlužník je v prodlení s úhradou nároků správce na odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 19.440 Kč, je v prodlení s úhradou částky v celkové výši 148.505 Kč z titulu neuhrazeného minimálního rozsahu pohledávek nezajištěných věřitelů, v rámci dosavadních 39 měsíců plnění splátkového kalendáře uhradil svým nezajištěným věřitelům toliko 175.54 Kč, řádnému plnění schváleného oddlužení dlužníka po uplynutí 39 měsíců však odpovídá uspokojení pohledávek ve výši nejméně 324.047 Kč, tj. alespoň 19,5%. Dlužník ve vyjádření ze dne 15.2.2013 a 14.3.2013 uvedl, že zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek považuje za předčasné, přípisem ze dne 20.12.2013 sdělil, že nemá žádný argument pro další trvání schváleného oddlužení, nicméně po celou dobu nezaměstnanosti odpověděl na cca 260 inzerátů, pravidelně spolupracoval s Úřadem práce, od kterého dostal pouze dvě nabídky a vyjádřil přesvědčení, že by se situace dala změnit, pokud by bylo možné mít příjem na dohodu . U jednání dne 21.3.2014 byl dlužník upozorněn na skutečnost, že nehradí splátky dle schváleného splátkového kalendáře, čímž závažně porušuje své povinnosti v insolvenčním řízení a že bude nutno postupovat dle ustanovení § 418 IZ, konečně tento postup navrhl i správce s tím, že je zde dán důvod ve smyslu ust. § 418 odst. 1 písm. a) i b) IZ. Soud prvního stupně na základě uvedených zjištění dospěl k závěru, že jednáním dlužníka byly naplněny podmínky ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) a písm. b) IZ, proto zrušil schválené oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs, neboť za dané situace se jedná o jediné možné řešení úpadku dlužníka. Současně v souladu s ust. § 314 odst. 1 písm. a) IZ soud rozhodl, že konkurs dlužníka bude projednáván jako nepatrný, neboť dlužník je fyzickou osobou a není podnikatelem. Výrok IV. je odůvodněn ust. § 245 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, které dle jeho obsahu směřoval do výroku I. a II., když nesouhlasil se zrušením oddlužení a prohlášením konkursu na jeho majetek. Především nesouhlasil se závěrem soudu, že naplnil podmínky ust. § 418 odst. 1 písm. a) IZ, když výdělečnou činnost vykonával do října 2011, následně do července 2012 pobíral podporu, od listopadu 2011 usilovně hledal práci, celkový počet odpovědí se blíží číslu 300. Vzhledem k požadavkům insolvenčního zákona hledal práci na pracovní smlouvu, tento typ zaměstnání však nabízí minimální počet firem; většina nabízí práci na dohodu nebo na živnostenský list. Od počátku spolupracoval s úřadem práce, pravidelně docházel na stanovené schůzky, účastnil se projektu DONEZ , kdy tři měsíce 2x do týdne docházel na schůzky na České poště. Za celou dobu mu úřad práce dal jen dvě doporučenky; u první byla pozice již obsazena a v druhém případě nesplňoval jazykové požadavky. Domnívá se proto, že ust. § 412 odst. 1 IZ neporušil. Dlužník nesouhlasí ani s tím, že by naplnil podmínky ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ, neboť i když nemá v současné době rozjednaný pracovní poměr, je přesvědčen, že s přihlédnutím ke zlepšující se situaci v hospodářském sektoru, se zvyšuje i šance na získání zaměstnání, doba, která mu do konce oddlužení zbývá, mu dává možnost splatit alespoň minimální výši dluhů. Proto považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za předčasné a rovněž pro věřitele není výhodným řešením. Proto žádá o možnost pokračovat v oddlužení.

Ostatní účastníci řízení se k podanému odvolání nevyjádřili.

Odvolací soud především konstatuje, že zákonem č. 294/2013 Sb. byl s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon novelizován. Podle přechodného ustanovení v čl. II zák. č. 294/2013 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (to je od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadené usnesení v rozsahu, v němž bylo odvoláním dotčeno, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a po nařízeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ (ve znění, jež platilo i v době schválení oddlužení dlužníka) při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Ustanovení § 412 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 stanovilo, že po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat, b) hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání plánu oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Dle ustanovení § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a/ dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b/ se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c/ v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d/ to navrhne dlužník.

Skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná, dlužník tato zjištění ani v rámci svého odvolání nezpochybnil, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato zjištění soudu prvního stupně v celém rozsahu odkazuje.

Lze pouze doplnit, že předmětné řízení bylo zahájeno 25.5.2010 insolvenčním návrhem dlužníka, který spojil s návrhem na povolení oddlužení. Unesením ze dne 31.8.2010 (A-15) soud prvního stupně rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Miroslava Ambrože. V tuto dobu byl dlužník (od 16.2.2010) v pracovním poměru u společnosti PBS ENERGO, a.s. (jako obchodní zástupce), pracovní poměr byl sjednán (dle předložené pracovní smlouvy) na dobu určitou do 31.1.2011, jeho příjem činil 25.000 Kč hrubého měsíčně, neměl žádnou vyživovací povinnost, byl rozvedený. Do řízení vůči dlužníku přihlásili věřitelé své nezajištěné pohledávky v souhrnné výši 1.661.775,55 Kč, u přezkumného jednání dne 15.10.2010 byly v celém rozsahu zjištěny (30% činí 498.532,66Kč). Usnesením ze dne 22.10.2010 (B-14) soud oddlužení dlužníka schválil s tím, že plnit splátkový kalendář měl od 25.11.2010. Následně dlužník podával zprávy o svých příjmech, správce do 30.1.2012 rovněž sděloval, že dlužník splátkový kalendář plní, nicméně ve zprávě z tohoto data soudu správce oznámil, že dlužník je od 1.11.2011 bez pracovního poměru, splátky hradí z podpory. V dalších správách správce sděloval, že dlužník je stále bez práce, narůstá mu dluh jak vůči věřitelům, tak vůči správci, od srpna 2012 dlužník nepobírá ani podporu v nezaměstnanosti, dle doložené korespondence dlužník intenzivně hledal práci, což vyplývá i z předložených seznamů oslovených firem.

Z poslední zprávy ze dne 5.11.2014, kterou správce zaslal na výzvu odvolacího soudu, vyplývá, že před vydáním napadeného usnesení, to je po dobu 41 měsíců dlužník uhradil svým věřitelům 175.542 Kč (tj. 10,5%), vůči správci rovněž narostl dluh na odměně a hotových výdajích. V období od listopadu 2010 do listopadu 2011 bylo možno ze mzdy dlužníka srážet průměrně 13.000 Kč měsíčně, od prosince 2011 do července 2012 (po dobu podpory) částky v rozsahu 5.414-2.290 Kč měsíčně. Dlužník od 1.11.2011 nevykonává vlastní výdělečnou činnost, je nadále nezaměstnaný, je veden jako uchazeč o zaměstnání bez nároku na podporu a správce nemá žádné podklady, jež by odůvodňovaly očekávání, že by dlužník ve zbývající době uhradil 365.417 Kč, to je 42.426 Kč správci na zálohách na odměnu a hotové výdaje a věřitelům 322.991 Kč (to je 30% zjištěných pohledávek).

Za dané situace dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud v případě dlužníka schválené oddlužení zrušil, neboť dlužník je stále bez pracovního poměru, nemá rovněž žádné mimořádné příjmy, a proto nelze očekávat, že by po zbývající dobu (do listopadu 2015, včetně) byl schopen shora uvedenou minimální částku (322.991 Kč) věřitelům uhradit, stejně tak správci doplatit zálohy na jeho odměně a výdajích.

Nicméně odvolací soud je toho názoru, že shora uvedená skutková zjištění i obsah jednotlivých zpráv insolvenčního správce, včetně elektronické korespondence mezi správcem a dlužníkem nasvědčují tomu, že dlužník neplnil splátkový kalendář v důsledku okolností, které objektivně vzato nezavinil, i když si musel být na počátku oddlužení vědom toho, že má sjednaný pracovní poměr pouze na dobu určitou. Dlužník však po celou dobu se správcem spolupracoval, práci si intenzivně hledal, je stále v kontaktu jak se správcem, tak s příslušným úřadem práce. Jak zmínil dlužník v komunikaci se správcem, nepochybně při jeho jednání o práci (i přes vysokoškolské vzdělání) sehrál roli věk dlužníka a také přetrvávající nedobrá situace na trhu práce. Proto nelze dle názoru odvolacího soudu učinit závěr, že dlužník v rámci schváleného oddlužení neplnil povinnosti uvedené v ust. § 412 odst. 1 IZ, a tudíž bylo namístě na daný případ aplikovat ust. § 418 odst. 1 písm. b) IZ (tedy ustanovení, dle něhož je nutno postupovat v případě, že ačkoliv dlužník plnil povinnosti dle § 412 odst. 1 a 3 IZ, měsíční splátky dle splátkového kalendáře se mu z objektivních důvodů hradit nepodařilo), nikoliv ust. § 418 odst. 1 písm. a) IZ (dle kterého je nutno postupovat v případě, kdy dlužník svým negativním přístupem zavinil, že splátkový kalendář nebyl plněn). V tomto směru odvolací soud odkazuje na závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2013, sp. zn. 29 NSČR 12/2013, jež bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2013, v čísle 7 z roku 2013 na str. 585. Zde Nejvyšší soud ČR formuloval závěr, že jestliže dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, není to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona; postup podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona tím však není vyloučen. Dále zde Nejvyšší soud vyslovil závěr, že dlužníku, který neunesl tíhu insolvenčního režimu a u nějž došlo ke zrušení oddlužení plněním splátkového kalendáře a k prohlášení konkursu na jeho majetek proto, že v důsledku ztráty zaměstnání neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nic nebrání v tom, aby se po skončení insolvenčního řízení (po pravomocném zrušení konkursu) znovu pokusil o oddlužení na základě nově podaného insolvenčního návrhu.

Ze všech shora uvedených důvodů, kdy bylo v řízení prokázáno, že dlužník není schopen podmínkám schváleného oddlužení ve zbývajícím čase dostát, proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a v napadené části usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné (v jeho výroku) potvrdil, tedy včetně věcně správného výroku, kterým byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs (§ 314 odst. 1 písm. a/ IZ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a prozatímnímu věřitelskému výboru se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 19. listopadu 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu