1 VSOL 406/2013-A-17
KSBR 31 INS 1737/2013 1 VSOL 406/2013-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Sokolská 3964, PSČ 760 01, zahájeném na návrh věřitelky Sberbank CZ, a.s. (dříve Volksbank CZ, a.s.), identifikační číslo: 250 83 325, se sídlem Praha 4-Nusle, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, zastoupené Mgr. Alešem Vymazalem, advokátem, se sídlem Brno, Dřevařská 855/12, PSČ 602 00, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 29.3.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.3.2013, č.j. KSBR 31 INS 1737/2013-A-9

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.3.2013, č.j. KSBR 31 INS 1737/2013-A-9 se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 30 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) zamítl žádost dlužníka Milana anonymizovano o ustanovení zástupce.

V důvodech uvedl, že návrhem insolvenčního navrhovatele Volksbank CZ, a.s., identifikační číslo 250 83 325 bylo zahájeno předmětné insolvenční řízení, v němž se navrhovatel domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Dlužník podáním, doručeným soudu 1.3.2013, požádal o ustanovení bezplatného zástupce, s tím, že nerozumí problematice insolvenčního řízení. Nicméně cílem insolvenčního řízení je řešení úpadku, popřípadě hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení není řízením, ve kterém se provádí složité právní dokazování skutečností, nejedná se o klasické sporné soudní řízení. Realizaci cíle insolvenčního řízení provádí insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ). S ohledem na uvedený cíl insolvenčního řízení a úkol insolvenčního správce proto není splněna zákonná podmínka požadavku ochrany zájmů účastníka pro ustanovení zástupce (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 200/2010-B-29 ve věci sp.zn. KSOS 22 INS 6970/2009). Podle názoru soudu prvního stupně ani dlužník v dané věci nesplňuje předpoklad pro to, aby mu mohl být ustanoven zástupce, neboť to nevyžaduje ochrana jeho zájmů. Výzvou soudu ze dne 31.1.2013 byl dlužník vyzván, aby se vyjádřil k připojenému insolvenčnímu návrhu věřitele a aby předložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců. Zároveň byl soudem řádně poučen o tom, že podá-li insolvenční návrh jiná osoba, může dlužník podat návrh na povolení oddlužení a to nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku. K této výzvě přitom postačí neodborné vyjádření dlužníka, ze kterého lze zjistit, zda dlužník souhlasí s tvrzením insolvenčního navrhovatele ohledně jeho úpadku, případně, že nesouhlasí a z jakého důvodu. Ze seznamů pak má soud zjistit informace týkající se zejména majetkových poměrů dlužníka a celkové dlužné částky. Podle názoru insolvenčního soudu tedy již samotná povaha insolvenčního řízení nevyžaduje, aby dlužníku byl soudem ustanoven zástupce, a to ani zástupce z řad advokátů, i kdyby dlužník splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud tedy po přezkoumání žádosti dospěl k závěru, že jí nemůže být vyhověno.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že usnesení soudu prvního stupně napadená v zákonné lhůtě, neboť se s jeho závěry neztotožňuje a současně namítá aktivní legitimaci navrhovatele, když ví, že navrhovatel již nepůsobí jako podnikatelský subjekt v České republice.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Ze spisu vyplývá, že na návrh věřitelky Volksbank CZ, a.s., identifikační číslo osoby 250 83 325, se sídlem Praha 4-Nusle, Na Pankráci 1724/129 (od 28. února 2013 je tato věřitelka v obchodním rejstříku, vedeným Městským soudem v Praze zapsána pod obchodní firmou Sberbank CZ, a.s., se stejným sídlem a stejným identifikačním číslem, tudíž se jedná o stejný subjekt, u kterého došlo jen ke změně názvu firmy) bylo zahájeno předmětné insolvenční řízení ve věci dlužníka. Navrhující věřitelka uvedla, že má za dlužníkem splatné pohledávky ze dvou úvěrových smluv (hypoteční úvěr dle smlouvy s dlužníkem ze dne 3.2.2006 a Americké hypotéky dle smlouvy s dlužníkem ze dne 3.2.2006), uvedla jejich výši, včetně příslušenství, označila další věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami (GE Money Bank, a.s., CETELEM ČR, a.s., Českou podnikatelskou pojišťovnu, a.s., Vienna Insurance Group) a tvrdila, že dlužník není schopen své splatné závazky vůči ní a označeným věřitelům splácet, neboť je nesplácí déle než tři měsíce, dlužník je proto v úpadku a navrhla řešení jeho úpadku konkursem. Ke svému návrhu věřitelka mimo jiné doložila obě úvěrové smlouvy, z nichž vyplývá, že úvěr týkající se tzv. Americké hypotéky byl sjednán s dlužníkem dne 3.2.2006 ve výši 175.000 Kč, na koupi a montáž kuchyňské linky, včetně příslušenství a na refinancování úvěru u Komerční banky, a.s. a druhý hypoteční úvěr byl s dlužníkem sjednán smlouvou ze stejného data na 660.000 Kč na rekonstrukci bytu a refinancování úvěru u Volksbank CZ,a.s. (z roku 2005). Dále byly s dlužníkem uzavřeny dvě zástavní smlouvy ze dne 6.2.2006, týkající se majetku dlužníka, zajišťující obě shora zmíněné pohledávky věřitelky. Na výzvu soudu prvního stupně, podáním ze dne 6.2.2013 (A-6) věřitelka CETELEM ČR, a.s. potvrdila, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ze Smlouvy o úvěru na koupi vozidla ze dne 14.5.2007 a ze Smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 5.9.2007, jde o pohledávku vykonatelnou dle rozhodčího nálezu sp. zn. 27784/09, jež je splatná k 30.11.2009 ve výši 189.820 Kč a příslušenství, jež činí ke dni dotazu 46.860 Kč. Z odůvodnění doloženého rozhodčího nálezu ze dne 2.4.2010, sp. zn. 27784/09, vydaného rozhodcem Mgr. Martinem Dvořákem vyplývá, že na výzvu rozhodce dlužník podal v této věci písemné vyjádření. Usnesením ze dne 31.1.2013 (A-4) byl dlužník insolvenčním soudem vyzván, aby se k doručenému insolvenčnímu návrhu shora uvedené věřitelky písemně ve stanovené lhůtě vyjádřil, dále aby předložil seznam svého majetku, závazků a zaměstnanců a současně byl podrobně poučen, jaké náležitosti mají tyto seznamy mít, tj. jaké informace o svých závazcích, majetku, případně zaměstnanců má dlužník soudu poskytnout. Dále byl dlužník poučen, že může podat ve lhůtě 30 dnů návrh na povolení oddlužení (§ 390 odst. 1 IZ). Na tuto výzvu reagoval dlužník žádostí o přidělení zástupce ex offo s tím, že je laik, v paragrafech se nevyzná a nemá finanční prostředky na právníka. Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle ustanovení § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Podle ustanovení § 18 odst. 1 o.s.ř. účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení (věta první). Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv (věta třetí).

Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, která je podle čl. 3 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, součástí ústavního pořádku České republiky, každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.

Na základě shora uvedených zjištění a též s ohledem na cíl insolvenčního řízení, na něž správně poukázal již soud prvního stupně, dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v posuzované věci nejsou pro ustanovení zástupce dlužníkovi splněny předpoklady dané citovaným ustanovením § 30 odst. 1 o.s.ř.

Účastníku lze ustanovit zástupce podle ustanovení § 30 o.s.ř. za současného splnění obou předpokladů v tomto ustanovení uvedených, jednak že jsou u něho předpoklady pro osvobození od soudních poplatků stanovené v § 138 o.s.ř., jednak že je to třeba k ochraně jeho zájmů. Z obsahu spisu lze přitom spolehlivě dovodit, že předpoklad uvedený v pořadí jako druhý naplněn není.

Ustanovení zástupce účastníkovi je k ochraně jeho zájmů třeba tehdy, není-li účastník schopen samostatně v řízení účinně uplatňovat či bránit své právo. V dané věci z obsahu spisu, zejména z dlužníkem uzavřených a navrhovatelkou doložených smluv o úvěru, dále ze shora vzpomínaného rozhodčího nálezu a zejména z obsahu odvolání dlužníka vyplývá, že dlužník je schopen vyřizovat své právní záležitosti (být účastníkem hmotněprávních vztahů) a je rovněž schopen se v řízení orientovat i po procesní stránce, jak je patrno opět z uvedeného rozhodčího řízení a v tomto insolvenčním řízení z jeho žádosti o ustanovení zástupce a též námitky v jeho odvolání k aktivní legitimaci navrhovatelky. Za tohoto stavu dlužník není ani v nerovném postavení vůči advokátem zastoupené navrhovatelce (viz např. Nález Ústavního soudu ze dne 4.11.2002, sp.zn. IV. ÚS 707/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 28, pod číslem 137, či Nález Ústavního soudu ze dne 4.8.2006, sp. zn. I. ÚS 684/2005) a měl by být proto schopen dle poučení insolvenčního soudu předložit jak vyjádření k insolvenčnímu návrhu navrhovatelky (k existenci či neexistenci jeho splatných závazků), tak předložit seznamy majetku, závazků a případně zaměstnanců, pokud nějaké zaměstnance má. Je rovněž možno souhlasit se soudem prvního stupně, že insolvenční řízení není řízením, ve kterém se provádí složité dokazování, nejde o klasické sporné řízení a s ohledem na jeho cíl a úkoly insolvenčního správce, které plní po zjištění úpadku, není splněna zákonná podmínka požadavku ochrany zájmu účastníka pro ustanovení zástupce v tomto řízení.

Ze shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 29. května 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu